Psychosomatické problémy kvůli hádkám: Pomůže autogenní trénink.

Vážená a milá slečno Lucie,

velice si vážím vaší důvěry a neméně oceňuji váš vhled do problému. Protože jste skutečně „jedinou expertkou na svůj život“, je váš výklad souvislostí tělesných obtíží s konfliktní situací pravděpodobně zcela přesný.

Již zakladatel psychosomatiky, Franz Alexander, před desetiletími řekl, že „břicho je nejzvučnější resonanční deska emocí“. Vezmete-li Zaorálkova Lidová rčení, najdete pod heslem „žaludek“ hned první výklad: obrací nebo zvedá se mu z toho žaludek = je mu z toho špatně. Děti reagují na jakoukoliv nepohodu především bříškem, dokud se nenaučí mluvit a vyjadřovat svůj odpor verbálně a nebo také jinými způsoby. Vaše reakce na psychickou nepohodu je tedy v jistém smyslu podobná, celostní a bouřlivá.

Nad řadou věcí, s nimiž se setkáme, se nám chce obrazně řečeno zvracet a někdy se nám to i přihodí. McBainův román Brokovnice začíná tím, že z bytu obětí vychází jeden z detektivů (tedy profesionál zvyklý na otřesné pohledy) a zvrací z toho, co tam viděl. Utlumit dávící reflex nad hnusnými věcmi je někdy umění. Na druhé straně to může být také prkotina, co nás rozhodí, jak říká třeba jeden Kantorkův vtip: „Odstupte, svědku! Prokurátorovi se z vás udělalo nevolno.“ Emoce neboli pocity patří totiž k silným řídícím systémům. Reakce trávícího systému může být až tak bouřlivá, že lékařské učebnice pak píší o „syndromu rozpaků“, což je situace, kdy postižený je na rozpacích, kterým koncem trávící trubice se otočit k záchodové míse dřív. Lidová rčení to popisují pregnantněji.

Emoci, kterou jste popsala, lze charakterizovat jako ODPOR, nejspíš k tomu, co se odehrálo a co jste se dozvěděla, SMUTEK ze zklamání a mohly být přítomné i další ze základních emocí, složené do nepřehledné mozaiky výsledného pocitu. Nicméně navenek je zcela zřejmé, že vlády nad regulacemi se ujal parasympatický vegetativní systém ve své nepohodové stresové podobě.

Ideální by bylo se s danou situací srovnat, smířit, přijmout ji bez pocitu porážky či křivdy, maximálně se Scarlet O´Hara (Jih proti Severu) říci: „Na to budu myslet až zítra.“ Tam, kde jsme citově angažováni, to ale většinou možné není. A takových situací potkáme v životě víc.

Pak je výhodné umět trochu lépe zacházet se svým vegetativním systémem, jehož reakce jsou neovlivnitelné vůlí, můžeme je ale přece jen trochu usměrnit (zejména ve stresu) přes různá cvičení. Nejlépe propracovaný systém má hatha joga, ale můžete mít prospěch také z autogenního tréninku, který spočívá v nácviku šesti prvků, jejichž mechanismus jde v zásadě proti proudu stresových reakcí. Postupně se nacvičuje (trénuje) pocit tíže, tepla, klidného tepu a dechu, tepla nad solárním plexem (to umění by se vám aktuálně nejvíc hodilo) a pocit chladného čela. Na internetu najdete  desítky odkazů, existují kazety (nebo co se dnes používá) s nahrávkami, můžete rovněž vzít jednu či více lekcí u psychologa.

Přeji vám hodně úspěchů a přeji vám, až vás příště něco nemilého potká, abyste uměla říci: Moje ruce i nohy jsou klidné, příjemně teplé, mám klidný dech i tep, mám příjemné teplo nad solárním plexem a ty mi můžeš...!