Rozcházím se a hned se zase vracím: Pochybujete o něm, nebo o sobě?
Dobrý den,
je mi 26 let a minulý rok jsem dokončila vysokou školu. Už od sedmnácti let se potýkám s opakovaným problémem, a tím jsou mí partneři. Pět let jsem měla vztah s přítelem, kterého jsem několikrát opustila a zase se k němu docela rychle chtěla vrátit. Přistoupil na to asi třikrát. Byl o pět let starší a měl v těchto věcech jasněji. Počtvrté však již odmítl.
Vždy jsem měla nějakého partnera. Nikdy jsem nebyla dlouho sama. Nyní jsem tři roky s novým partnerem a znova se mi stalo to stejné. Již asi třikrát jsme vztah ukončila a po několika dnech či týdnech jsme se k sobě vrátili. V tomto případě jsme však již byli zasnoubeni, plánovali jsme bydlení atd.
Bývá to stejné. Najednou se ve mně začnou objevovat pochybnosti, co když to není ten pravý, co když je někde někdo ještě lepší... Někdy se i docela dlouho v těchto pocitech zmatenosti a nejistoty zmítám a očekávám, že se něco stane, že vztah ukončím.
Moji rodiče jsou rozvedeni, maminka dokonce dvakrát. Myslím si, že moje obavy pramení ze vzoru rodičů. Možná mám strach z trvalého vztahu, nebo z opuštění partnerem, tak to raději udělám já. Možná je to ale úplně jinak. Vždy toho lituji a chci začít znova, jelikož si mezi tím spoustu věcí uvědomím.
Moje rodina je ze mě na větvi, nevyznají se ve mně. Jsem z toho nešťastná. Cítím se, jako že jsem selhala, že nedovedu mít trvalý, hladce probíhající vztah. Připadám si jako exot, protože jsem se s tím u nikoho jiného nesetkala. Také mě docela trápí, že vlastně partnery ničím. Prosím vás o názor. Děkuji
Kopretina, 18. května 2011
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami
.jpg)
.jpg)
Dobrý den,
v závěru vašeho dopisu mě prosíte o můj názor. Rád bych vám dal nějakou jasnou a jednoznačnou zpětnou vazbu, která by vám pomohla se ve své situaci lépe zorientovat: z vašeho dopisu je dobře patrné, jak moc vás pocity nejistoty a pochybností trápí. Bohužel, mám pro vás více otázek, než odpovědí.
Váš problém může mít celou řadu příčin a přidávat k vašim vlastním „možná“ další stejně nejisté odpovědi, by mi nepřišlo smysluplné. Spíše, než spekulace, vám chci raději nabídnout otázky jako vodítko. Těmito otázkami bych vám chtěl pomoci porozumět, poznat a pochopit, co se ve vás odehrává.
V čem tkví pochybnosti
Z vašeho mailu jsem pochopil, že nemáte ani tak pochybnosti o partnerovi, jako o sobě. O své volbě, o svém rozhodnutí. Že důvodem k rozchodům není, že byste byla ve vztahu nespokojená. Je to tak? Zdá se, že je pro vás těžké se postavit za své rozhodnutí, přijmout za ně odpovědnost a nést případné důsledky. Čím to?
Představuji si, že rozhodnutí o tom, že s daným partnerem chcete spojit svou budoucnost, je pro vás z nějakého důvodu stresující a svazující, je to tak? V čem je tíha toho závazku? Co by pro vás vlastně znamenalo, rozhodnout se špatně? Když si to zkusíte představit, co je na té představě nejhorší a jaký pocit ve vás taková představa vyvolává?
Co můžete proti tomuto pocitu postavit jako protiváhu? Co ve vašem vztahu funguje, co vás naplňuje, s čím jste spokojená? A jak se vám jako partnerům daří zvládat to, co nefunguje? Jak s partnerem zvládáte krizové situace?
Co od sebe potřebujete, abyste tomu, co vás ohrožuje, mohla čelit? Co k tomu potřebujete od partnera?
Zkuste si na tyto otázky odpovědět. Dejte si čas a buďte k sobě upřímná. Zaměřte se hlavně na své pocity. Ty jsou zde důležité. (Hlava často něco „ví“, ale na pocitové úrovni je vše jinak. Zaměřte se na to, co cítíte, ne na to, co byste „měla“ cítit.)
Doufám, že jsem vám alespoň trochu pomohl nalézt odpověď, která vám pomůže váš problém zvládnout. Držím vám palce a přeji na této cestě hodně úspěchů.
Michal Mynář
+5 trefné