Skoro nepromluvím: Začněte otázkami a oceněním druhých.

19. října 2011 Komunikace

introverze, samotář, strach

Dobrý den,

potřebuji poradit, už nevím co mám dělat. Nejen, že si vůbec nevěřím a mám strašně nízké sebevědomí, ale nejhorší je, že hrozně málo mluvím. Jsem v prváku na střední, ale už to trvá asi tři roky a teď se mi zdá, že se to zhoršuje. Ve škole nepromluvim skoro vůbec, možná tak dvě věty, když už musím. Kdybych nemusela, nemluvím vůbec. Už jsem si kvůli tomu vyslechla, že jsem divná. Nějaký holky mi řekly, že jim připomínam holku z hororu, co taky nemluvila a pak začala zabíjet a říkaly mi, že se mě bojí.

Pak mi zase jiná holka říkala, že jsem jak vrah a kolikátá je na seznamu. Pak se mě pořád někdo ptá, proč nemluvím. Už se lidem začínám i vyhýbat, abych se tolik nemusela nervovat, když bych s někým šla ze školy a musela pořád přemýšlet, co říct, aby si tohle o mě nemysleli. Byli jsme se třídou na seznamováku a seděli u ohně, všichni si povídali a já za celou dobu nepromluvila ani slovo! Buď jsem nevěděla co říct nebo jsem se bála, že by to bylo trapný.

Když někde jdeme a je nás víc a oni jdou vedle sebe, tak já za nima vždycky lezu vzadu jak vocas nebo když se snažím jít v tý řadě uprostřed, tak mě vždycky nějak vystrčí, že jdu nakonec vždycky na kraji nebo za nima. Jsem pořád taková smutná a taky často brečím, někdy i z ničeho nic a nevím, proč to nejde překonat. Nemám nějakou psychickou poruchu nebo něco? Nevíte, co s tím mám dělat? Hrozně mě to trápí, že budu pořád sama a v práci budu mít taky problémy.

Katka, 19. října 2011

68 To znám! Zažil jste totéž?
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami

Názor odborníka

Radkin Honzák odborník psychologie.cz

Milá Katko,

děkuji za důvěru, s níž se na nás obracíte a hned v první větě vám chci zaslat mocné povzbuzení: pocity, které popisujete, má plno mladých lidí vašeho věku a nakonec je zdárně překonají. Jen když jsme v nich omácháni a doslova ponořeni, máme dojem, že jsme v tom sami a ostatním, že je hej. Není a přečtěte si o tom na těchto stránkách, je toho zde dost a doporučil bych nejméně tento příspěvek (ale i jiné): http://psychologie.cz/manual-introverta/.

Svou povahu popisujete jako introvertní, což se jeví jako sociálně méně výhodné, na druhé straně máte nesporně bohatší vnitřní život než vaše extrovertní spolužačky a to také není k zahození. Budete lépe vnímat přírodu, umění a naučíte se rozumět spoustě věcí a souvislostí sama, což přináší mnohem hlubší poznání, než máte-li to všechno zprostředkováno jinými. Nese to sebou určitou dávku osamělosti, která vám dnes asi nejvíc vadí. Jste trochu jiná než ostatní, to ale není chyba! Jste originál a je na čase, abyste si za to sama sebe začla vážit a oceňovat to.

Jinakost však okolí dráždí, provokuje a také trochu znejisťuje, protože neví, co si s ní počít a jak na ni reagovat; vzpomeňte jen na úsloví o bílé vráně. Ale také na Andersenovu pohádku O ošklivém kačátku! Jestli ji neznáte, určitě si ji přečtěte, pomůže vám vidět sebe samotnou úplně jinak. Depresivní projevy pak jsou úplně nešťastné, protože ty okolí špatně snáší. Sociální psychologie má dokonce pro to vědecký termín, který říká, že „deprese má sociálně repudiační charakter“, tedy že okolí odpuzuje.

To není lidská zlomyslnost, to je hluboko kódovaný sociální instinkt. Vyberete-li z tlupy opic jednu a vstříknete jí chemickou látku, která vyvolává depresi, ostatní opice se sběhnou, aby ji utěšily, ale když ona setrvává v depresivním stavu (a to setrvává, protože sociální útěcha nestačí na to, aby přebila účinky chemie), vyženou ji, protože deprese je v jistém smyslu „nakažlivá“ a to pro tlupu není výhodné.

K vašemu problému s komunikací. Přestaňte se bát, že to, co řeknete, pohne zemskou osou, stačí si povšimnout, jaké plky vycházejí z úst vašich spolužaček. Sama píšete doslova: „Buď jsem nevěděla co říct nebo jsem se bála, že by to bylo trapný.“ Bojíte se, že se shodíte a tím se izolujete a pak je vám to líto. Přitom máte hezký styl psaní (nezkoušíte občas eseje nebo poesii?) a váš projev by byl určitě stejně kvalitní. Jde jen o to, otevřít ústa. Kudy na to? Přes ocenění druhých (tím nic nezkazíte a určitě se neztrapníte) a přes otázky. Pochválit a zeptat se! Například: „Máš pěkný kulomet (nebo co se dnes nosí do školy), kdes ho koupila?“

Pochvala funguje vždy a není to sebeponižování, ani pokrytectví, vy dáte najevo, že jste druhou osobu vzala na vědomí, a to v kladném smyslu. Nemusíte se nutit do osobnějších prohlášení typu, „to jsem ráda, že jsem tady s tebou…“, stačí pozitivní ujištění. Tím se začnete vyprošťovat z osamění. Klidně si to můžete natrénovat na neutrální půdě, třeba u kasy v obchodě říci pokladní: „Vy máte pěkný náramek…, odkud je?“ Nic neriskujete, když po vás něčím hodí, ve svém věku rychle a klidně uhnete a nakonec příště můžete jít k jiné kase.

Takže shrňme to jako vaše úkoly pro cestu do lepší pohody:

1) Uvědomit si, že jsem introvertka, že to má své vady, ale i svoje velké přednosti.

2) Přestat s nic neřešící surovou sebekritikou a konečně ocenit svoje vlastnosti a uvědomit si svou hodnotu.

3) Přestat také s pocitem velkoleposti spočívající v tom, že slova, která vyřknu, pohnou Zeměkoulí.

4) Umět druhému něco pochválit a na něco se ho zeptat; to je na začátek. Pak přidáte i své další poznatky a nakonec se dostanete také ke kritice.

5) Začít si vést pravidelný deník s poznámkami o malých a postupně větších a větších úspěších. A to bych byl rád, kdybyste mi přeposlala, protože mě to skutečně zajímá.

Přeju vám hojně úspěchů a zdraví.

Radkin Honzák

+31 trefné

Komentáře 16

Lenka: Ahojky,
mě se taky zdá, že jsi spíš typ uzavřenější, což určitě není špatné nebo horší ...popisuju to na základě informací, které jsi tady napsala, tak pardon, jestli jsem se s tou interpretací sekla.
Nevím jestli to pomůže, ale mám právě pár introvertních kamarádů, já jsem tak napůl extrovert napůl intro, ale jsem zvyklejší na otevřenější lidi, proto mě občas přítomnost mých uzavřených kamarádů docela znejistuje.Je to ale můj problém, oni se ke mě chovají jinak hezky. A to si myslím, že je problém většiny extrovertů, protože bud prostě neví, jak se k uzavřeným lidem chovat, nebo si myslí, že se méněmluvní s nimi nebaví z nějakého důvodu (že je nemají rádi a tak). Mě to třeba mrzí, protože vidím potenciál ve svých známých, že určitě máme spoustu společných témat..ale přesto spolu moc nekomunikujeme..Taky mi připadá, že obzvláště děti a nevyzrálí mladí lidé mají problém s tím, když je někdo jiný. Neříkám, že všichni, ale připadá mi, že dospělí jsou pak už více otevření a schopní akceptovat ty druhé, což je šance pro tebe..A jak to přežít, no já bych navrhovala takovou klišovitou radu, jestli máš nějaký koníček, tak ho zkusit rozvíjet mezi lidma..ale sama asi vytušíš, jaká cesta je pro tebe nejlepší.. mým komentem jsem ti chtěla nastínit, co třeba introverze může v druhém vyvolávat, ale ne s tím účelem, abych tě kritizovala nebo tak. Spíš to ber jako podporu, já ti moc fandím. A fakt není se za co stydět, být jiná nemusí být břemenem, ale darem :))

napsáno 26. prosince 2011 reagovat +4 trefné

Shi: Věř si. Není to nic špatného být potichu a většinou právě tací lidé mají nějaký dar. Ať již ono vnímání krásy přírody, um kreslit nebo charisma čišící z každého slova. Zkus najít to, v čem vynikneš Ty a neboj se přitom, když si budeš myslet, že to je pro Tebe příliš obtížné. Najdi si svou zálibu, která Tě bude bavit a v níž se budeš zlepšovat, za níž si půjdeš, a využij ji k vstupu mezi ostatní z daného oboru. Začni se s nimi bavit. Nejen, že si tak můžeš získat dobré přátele, ale zároveň ti to pomůže promluvit.

Hlavně se však neboj mluvit a chopit se příležitostí. Neboj se oslovit člověka, pokud cítíš, že by jste si mohli rozumět. Sám jsem díky své nerozhodnosti nechal odplout mnoho příležitostí, které jsem si ještě dlouho vyčítal. Občas, aniž by to člověk čekal, to totiž může být klíčová chvilka jeho života. Další krůček ke zkrocení uzavřenosti. Je lepší něco zkusit a selhat, nežli selhat beze snahy. Alespoň to si myslím já.

Co se Tvého okolí pak týče, nic si z toho nedělej, nech je být. Pokud se ti smějí, neber si to k srdci, protože jsi nic špatného neudělala. Najdi si prostě lidi, kteří Tě berou takovou, jaká jsi a hlavně se neboj, že něco zkazíš. Nejvíc člověk totiž zkazí díky svým obavám.

Na konec i když jsem se snažil co nejlépe poradit, stejně těch životních zkušeností nemám o moc více, než ty. Sám jsem na střední a ty důležité kroky beztak musíš učinit sama a najít tak sebe sama a svou odvahu. Jsi jedinečný člověk a předpokládám, že jinak i sympatický, tak si věř

napsáno 25. prosince 2011 reagovat +3 trefné

Nela Klímová: Katko, měla jsem podobné problémy, v dětství jsem si nejradši hrála sama, na základce jsem se těžko zapojovala do kolektivu. Pomohly mi dvě věci, jednak někdy v druháku začal zájem kluků, který mi hodně zvýšil sebevědomí, a dostala jsem se do jejich part. Druhý byl příchod na vysokou, kde se přece jenom setkáváš s jinými lidmi, než na střední, které spojuje zájem o jeden obor, takže si s nima přirozeně máš o čem povídat, a hlavně máš znovu šanci se prezentovat nanovo před lidmi, kteří tě neznali v pubertě, kdy sis prožívala tyhle problémy. Častokrát jsem pozorovala, jak se z nenápadných lidiček na střední vyklubali na výšce spokojení a sebevědomí lidi, užívající si studentský život. Přesto zůstávám introvetkou, jsem hodně sebekritická, nenávidím se, když ve společnosti jenom tak sedím a nemluvím, někdy se tím trápím. Moc mě oslovily všechny rady pana Honzáka, hlavně ať si člověk uvědomí, že má vlastně rád ten svůj vnitřní život, a začne si své odlišnosti vážit, a přestat se sebekritikou, přijmout se, protože to nejde úplně změnit svůj charakter. Když se se sebou smíříš, budeš se zajímat o druhé a působit pozitivně, budou oceňovat tvoji schopnost naslouchat a přemýšlet, a budou chtít se s tebou bavit.

napsáno 23. listopadu 2011 reagovat +1 trefné

Karel: Trošku bolestivá "léčba", ale mě hodně pomohla. Najít si extrovertní práci nebo brigádu. Zejména na základní škole (na střední jsem s tím už bojoval) jsem měl podobné problémy s komunikací. Už na středoškolské praxi jsem byl nucen komunikovat se zákazníky, v současné době ještě více - a už s tím nemám téměř žádný problém. Člověk má naučených pár frází, často projde nějakým školením, což ho zbaví ostychu. A onu schopnost ostych v případě potřeby potlačit si pak samozřejmě odnese i do osobního života. Ovšem neztratí se nikdy - takže reálně, tohle je "léčba" jež pomůže přežít (a je mi jasné že jenom někomu) v "extrovertím světě", ale žít člověk nakonec stejně musí spíš po svém. Upřímně, takové ty plky o ničem jsou stejně neskutečně nudné:-)

napsáno 23. října 2011 reagovat +2 trefné

Lenka: Tak pro mě jsou plky o ničem třeba o počasí, politice, dovolené, vaření a tak. :)) Ale jsou i hluboká témata, ale ne natolik hluboká, aby se to nedalo řešit i ve více lidech, třeba vývoj naší společnosti, nějaká ta psychologická témata, duchovní věci,třebas pro ty více zdatné teorie z fyziky a astrofyziky, a to mě přijde, že by k tomu mohli uzavření lidé hodně přispět, protože bývají dosti přemýšliví a mají originální postřehy..i když nelze probírat tyto věci s každym geláčem, že :))

napsáno 26. prosince 2011 reagovat +0 trefné

Katka: děkuju vám za rady nad tou chválou už jsem taky přemýšlela jenže já nemam odvahu ani tohle :(

napsáno 21. října 2011 reagovat +0 trefné

Radkin Honzák odborník psychologie.cz: Tak mám ještě jedno doporučení. Postavte se před zrcadlo a řekněte do něj, to, co jste tu napsala: Já nemám odvahu ani na tohle, co mi doporučili...
Pak zrcadlo přetřete suchým hadříkem a řekněte do něj hezky nahlas: Já to dělat NECHCI!
Mám silný pocit, že to druhé prohlášení zazní pravdivěji, věrohodněji. A jestli opravdu nechcete, tak to nedělejte. Nejste přece nucena skákat, jak ostatní pískají.

napsáno 23. října 2011 reagovat +11 trefné

+11

Martin: Buď rada, že si dievča, Vy to máte predsa len o niečo ľahšie, čo sa týka spoločenských aktivít atp. Ak by si bola chlapec s podobnými problémami každý by na teba sral z vysoka. Ale ako dievča sa za chvíľu na teba určite prilepí nejaký úchyl, ktorému bude úplne jedno aká si, pôjde mu len o jedno :). Na jednej strane smola pre teba, na strane druhej to treba brať pozitívne, pretože taký chlapec ťa priťiahne do kolektívu a to zdvihne sebavedomie.

Nemusíš robiť až tak veľa..stačí ak sa budeš usmievať..neverbálna komunikácia robí divy ;)

napsáno 23. října 2011 reagovat +2 trefné

Petr: A co takhle prijmout svuj udel,osud, nebo jak tomu chcete rikat. Ja jsem take malomluvny introvert,mam jen par kamaradu a zadneho partnera,protoze jsem prisel na to,ze vedle sebe nikoho nesnesu.Take jsem se tim trapil a snazil se zmenit,ale tohle proste nezlomim. Budte hrda,ze jste introvert,at si druzi nechaji sve problemy a drby. Jo a alkohol nepomaha,vlastni zkusenost ;-)

napsáno 21. října 2011 reagovat +1 trefné

Lenka: díky, zase jsem něco pochopila a jsem o kus dále :))

napsáno 26. prosince 2011 reagovat +0 trefné

Martin: Tiež som to prežíval na strednej. Nebol som ďaleko od príznakov klasickej sociálnej fóbie. Bolo to relatívne ťažké obdobie. No ja som sa zaujímal o počítače a mal som len takých kamarátov. O ničom inom som sa nevedel baviť len o škole a počítačoch :).

V zásade ti môžu pomôcť dve veci: alkohol a partner :). Pričom tá prvá možnosť býva zradná a časom aj osudná...ale to v podstate aj tá druhá :). Proste alkohol s mierou neuškodí, povzbudí, prestaneš sa tak kontrolovať a - trepneš kravinu - a uvedomíš si, že nič hrozné sa neudeje.

napsáno 21. října 2011 reagovat +1 trefné

Jaroslav: Radou od pana Honzáka si nejsem zrovna jistý. Míval jsem podobné problémy a neumím si představit, že bych je narušil tak, že bych začal prodavačkám v krámech říkat, že jim něco sluší. Taková poznámka od přirozeně stydlivého člověka by totiž vyzněla absolutně neupřímně a divně, a prodavač nebo kdokoliv jiný by na ní taky tak zareagoval.

Já bych poradil Katce buď se zkusit uvolnit pomocí alkoholu (což není zrovna etické řešení, ale aspoň vcelku funkční) anebo vyzkoušet ty cizí jazyky. I já sam jsem si všiml, že v angličtině nemám problém říct absolutně cokoliv, ale v mateřštině lecčemus brání ostýchavost, která s cizím jazykem najednou zmizí. Ale asi ne každý to může takto mít.

Jinak s těmi kulomety ve škole... hezký pokus o vtip.

napsáno 20. října 2011 reagovat +7 trefné

Miroslav: Chlast to vyřeší. Tak to je hodně blbý pokus o vtip.

napsáno 20. října 2011 reagovat +6 trefné

Zázuba: Katko, mel bych nekolik navodu,jak se rozmluvit na neutralni pude. Mel jsem take mnoho problemu se sebevedomim a verbalni pasivitou (spoluzaci mleli slangem a vzdy s originalnimi prupovidkami,ktere se obcas opakovaly jako na magnetickem zaznamu :-)),3x do roka stale stejna zivotni historka,Semaforska ci Cimrmanovska intelektualni prupovidka).Neumel jsem recitovat, ani jsem se nemohl nazpamet ucit na efekt.Ale mel jsem chut mluvit cizi reci,nejdriv to byla anglictina,pak spanelstina,ktera mi pripadala blizsi moji nature,a pak se pridaly dalsi jazyky.Zpozoroval jsem,ze se lehceji vyjadrim v cizi reci (i emocialne),i kdyz treba neohrabane,a kdyz me lide,se kterymi jsem mluvil akceptovali i s mymi slovnimi prehmaty a gramatickymi chybami,vetsinou jsme si meli,co rici.Nejakou dobu jsem integroval temata,ktera me zajimala.Napr.jsem si nechtel videt Formanuv film o Mozartovi,dokud jsem si nenaposlouchal nejake desky v mediatece,ci neprecetl roman od Davida Weisse,(Wikipaedia):" published Sacred and profane:a novel of the life and times of Mozart(1968),a narrative account on the composer's life drawing heavily on the documented historical record,but with invented conversations and other details."Zajimejte se jen o veci,ktere vas tesi.A pokud snad budete muset mluvit s nekym ze tridy,poznamenejte neco,co se vam libi na jejich obleceni,nejaky detail (knoflicek u bluzky, pasek, tkanicky nebo jinou drobnustku).Zkuste objevit takove drobnustky u sebe.Hrajte si s Playmobily na zkousku ;-).

napsáno 19. října 2011 reagovat +3 trefné

Petr Toman: Když není moc zábavné vysedávat v kavárnách, hospodách apod. a jen "mlátit prázdnou slámu" (= mluvit o obyčejných věcech, řešit všední záležitosti), což se typické pro obecnou skupinu (např. spolužáci), je lepší najít si skupinu zájmovou. Tam je snazší najít zajímavé téma, protože její členy spojuje příslušný zájem (pejskaři se můžou bavit o svých miláčcích, vášniví cyklisté o nových trasách a příznivci společenských her o posledním veletrhu). Když člověka něco zajímá, obvykle se také "zapomene" bát a zapojí se do hovoru... když ne hned, tak třeba časem.

napsáno 19. října 2011 reagovat +17 trefné

+17

Miroslav Puda: Take jsem byl na stredni takovy. Za cely tyden jsem pronesl jen par vet. Prestavky jsem prosedel v lavici skoro nehnute. Spoluzaci se mne bali resp. toho, jak zareaguji, protoze jsem se naucil reagovat velice pasivne na verbalni a agresivne na fyzickou sikanu. Nakonec jsem propadl depresi a uzkosti, se kterou jsem se dlouho pokousel sam bojovat, az jsem vyhledal psychiatra. Ted pomalu poznavam, co je to byt introvertem tj. co je to byt sam sebou. Sem tam zavidim ostatnim, ze maji porad nekoho na blizku. Ale extroverti na druhou stranu zavidi neco mne - klid, inteligenci, hloubavost... clovek by se mel smirit s tim, jaky je a snazit se z toho vzit to lepsi. Pak se ty nedostatky prekonavaji lepe.

napsáno 19. října 2011 reagovat +19 trefné

+19

Přidejte nový komentář: splňující pravidla diskuse Můžete napsat ještě 1500 znaků

Vážení čtenáři, spolu s vámi pečujeme o kultivovanost a vysokou úroveň obsahu.