Sladkosti... a peníze.

14. ledna 2011 Závislosti

jídlo, peníze, štěstí, touha, závislost

Dobrý den.

Předpokládám, že můj problém je mnohem složitější než konzumace sladkostí. Proto zde také nehledám jeho vyřešení. Jen mě zajímá, jak by se dal komplexně pojmenovat, označit či shrnout.

„Nikdy“ jsem nebyla šťastné dítě, puberťák či dospělák. Vždy jsem měla pocit, že trpím depresemi, nešťastným osudem, špatnou výchovou, nedostatkem sebevědomí či slabou vůlí. Od většiny těchto názorů jsem upustila. Posledním postojem (o slabé vůli) ospravedlňuji veškeré chyby, které ve svém životě dělám.

Tento dotaz směřuji ke dvěma z nich, které mě sice netrápí nejvíce, ale mohou podle mě být zástupným symbolem všech ostatních. Neodolám, a to výrazně, žádným sladkostem, ačkoli z toho mám zdravotní potíže, finanční problémy i hádky v domácnosti. Jsem ochotná obětovat poslední peníze a domácí pohodu za tabulku čokolády, i když jsem si vědoma všech negativních následků. Výjimečně jsou světlé chvilky, kdy se snažím ovládat, netrvají však nikdy déle než den.

Druhým, řekla bych velmi podobným příkladem, je stejná neschopnost odolat možnosti připravit své blízké (nikdy ne cizí) nepozorovaně o malé částky, samozřejmě ve svůj prospěch. Mám za to, že ostatní mají financí dost a ta částka, o kterou je připravím, je nijak neohrozí.

V těchto chvílích jednám sobecky, vypočítavě, víceméně trestně a hanebně. Později někdy mívám výčitky, ale nikdy ne takové, aby mě donutily se přiznat, či to nějak napravit.

Oba problémy trvají, tipuji, přibližně od mých 11 let. Předem děkuji za odpověď.

Monika, 14. ledna 2011

5 To znám! Zažil jste totéž?
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami

Názor odborníka

Aleš Borecký odborník psychologie.cz

Dobrý den Moniko,

díky za zajímavý dotaz. Nevím, jestli jsem schopný vám nabídnout nějaké souhrnné označení a jednotný výklad, spíš to berte jako pokus o vysvětlení. Jde mi více o pochopení celkové situace než o jednoduchou nálepku.

Oboje chování, které popisujete, má společný rys - nějakou touhu, která se sama připomíná, nejde ji zřejmě moc regulovat rozumem, je silnější a do určité míry možná samostatná. Touha ukazuje (mimo jiné) na nenaplněnost nějakých potřeb - pak vede např. k závislostem, nabývá nutkavých projevů, ovládá člověka.

Touha po sladkostech se často interpretuje jako kompenzace nedostatku lásky. Takové interpretace potvrdily i výzkumy, které ukázaly, že tělo reaguje po konzumaci sladkostí podobně jako při přijímání příjemných citových podnětů, při projevování lásky. Potřeba sladkostí by mohla být vstupními dveřmi k tématům lásky, citového naplnění a naopak prázdnoty a frustrace.

Okrádání druhých může mít více zdrojů, zde by možná šlo dát snáze nálepku kleptomanie, ale v souvislosti s dalšími projevy chování mi přijde užitečnější hledat i zde, co by okrádání a peníze mohly představovat. Líbí se mi, jak uvažujete - že sladkosti a peníze jsou zástupným problémem, resp. mají opravdu velkou symbolickou hodnotu a vážou na sebe symbolické významy.

Peníze obecně jsou měřítkem hodnoty věcí, někdy bohužel i lidí. Vzít někomu něco může být o tom, že si opatřujete něco, co nemáte a druzí mají (peníze to pak jen symbolizují), resp. jim berete něco, co byste sama chtěla mít. Možná je v tom nějaké naštvání vůči někomu, pocity závisti, vlastní nedokonalosti, také třeba projev porušování pravidel – pokud byla pravidla hlídána moc přísně, přísnost potlačovala osobnost a nebylo možno dát najevo zlost a jiné pocity přímo.

Celkově mě váš popis vede k obrazu jedenáctileté dívky, která prožívá nespokojenost, něco jí chybí, přijde jí, že někdo jiný to má, těžko dává najevo, co se s ní děje a především má velkou touhu. Dotknout se těchto věcí hlouběji by bylo na delší terapeutickou práci, ale myslím, že při vaší vnímavosti byste z toho mohla hodně získat.

Přeji vám, abyste zažívala naplnění a hodně spokojenosti. A. Borecký

+5 trefné

Komentáře 2

Kristýna: Moniko, s těmi penězi na tom sice stejně nejsem... (i když tedy mám pocit, že rodiče mi toho "dluží" víc než kdy budu "dlužit" já jim a stále jsem otci neodpustila jeho chování... mamince ano, po té, co mi řekla, že mám pravdu a viděla jsem po narození sestry, že se její přístup změnil).
Ale co se týče toho sladkého... Já jsem vysazená víceméně čistě na čokoládu (tzn. bez ostatního sladkého bych to přežila). Jsem na ní doslova závislá. Jakmile jí nemám v určitém intervalu, začnu být nervní a protivná jako hladové mimino. Poslední dobou se s tím snažím bojovat (po začátku braní antidepresiv a operaci vaječníku jsem přibrala 20 kilo - mám 10 kilo nadváhu), ale to také znamená, že jsem více protivná, nespokojená a vyhledávám problémy (vidím všude něco...) :)

napsáno 13. července 2011 reagovat +0 trefné

Anna: Moniko, nevím, jestli vám to pomůže. Taky jsem neuvěřitelně na sladký. A taky jsem si myslela, že mám slabou vůli. Poslední skoro 2 roky jsem si něco krásně vsugerovala. Totiž, že můj žaludek je něco tak vyjímečného a pro mě důležitého, že do něj nesmí za žádnou cenu jít "klumpy". A taky jsem si veškeré sladkosti označila za klumpy. A prostě, tak si ten žaludek chráním, že si občas dovolím jen hořkou čokoládu, to jsem si zargumentovala, že je zdravá a jinak nic. Tak jsem si ty sladkosti zošklivila. Už podruhé po Vánocích, kdy kdekdo heká, jak přibral, se cítím skvěle. Udělala jsem si ze stravování hobby.

napsáno 14. ledna 2011 reagovat +12 trefné

+12

Přidejte nový komentář: splňující pravidla diskuse Můžete napsat ještě 1500 znaků

Vážení čtenáři, spolu s vámi pečujeme o kultivovanost a vysokou úroveň obsahu.