Slepice vs. vejce: Utváříme zkušenost, nebo zkušenost utváří nás?

Dobrý den, Petře,

díky za váš dotaz! Čtu v něm mnoho zajímavých a inspirativních postřehů a myšlenek.

Když jsem ho začala číst, první myšlenky, které mi běžely hlavou, směřovaly k předání dotazu klinickému psychologovi. Po jeho dočtení mě ale opravdu nadchla hloubka vašich úvah. Krásně jste zachytil otázku toho, jak si lidé konstruují svou realitu a jak je tato realita utvářená nejen životní zkušeností, ale i úhlem pohledu, kterým ji vnímáme a prožíváme. Kdybych vašemu příspěvku mohla dát jméno, bylo by to „Jsem strůjcem svého osudu“.

Utváření sebe sama
 

Když deset různých lidí prožije naprosto totožný zážitek v úplně stejném kontextu, bude jej přesto každý z nich vyprávět jinak, obohacený o své „já“: o své prožívání, myšlení, vnímání, osobnost, postoje – zkrátka všechno to, co tvoří individualitu člověka.

Pokud jde o paměť, je stejně jako vnímání a jiné psychické procesy selektivní. Podléhá našim „individuálním filtrům“: velmi závisí jak na aktuálním rozpoložení či náladě, tak na tom, jací jsme. Naším subjektivním vnímáním a pamatováním se však zároveň formuje životní zkušenost, která dále utváří naši osobnost, vlastnosti, postoje, úhly pohledu a dlouhodobé „naladění“. Je to takový kruh: něco jako otázka, zda byla dřív slepice nebo vejce.

Musím opravdu ocenit, že o takových složitých otázkách uvažujete a dokážete sám na sebe nahlížet kriticky. Považuji to za velmi pozitivní a důležité, protože jdete cestou osobního rozvoje, práce na sobě a směřujete ke zlepšení své osobní pohody a životní spokojenosti.

Bolavé vzpomínání 
 

Rozumím-li dobře tomu, co vás trápí, pak to není problém s pamětí jako takovou. Říkáte, že ve škole si pamatujete dobře, usuzuji tedy, že informace a fakta si zapamatováváte a vybavujete bez problémů. Jde vám tedy spíše o vzpomínky týkající se osobních zážitků spojených s určitými emocemi.

Nejsem odborník na paměť, mohu nabídnout jen porovnání se zkušeností mých klientů. Mám pocit, že už ze své podstaty se negativní zážitky fixují i vybavují mnohem snadněji a silněji (byť v extrému, pokud jde o trauma, však může dojít k vytěsnění – tedy jakoby zapomenutí, vytlačení z mysli), což vlastně může být velmi adaptivní a smysluplné: fixuje se tím i poučení, které nás může uchránit před opakovaným negativním zážitkem.

Nicméně rozumím tomu, že ohlédnutí za svým životem, kterému dominují negativní vzpomínky a ty pozitivní jsou jen těžko vybavitelné nebo nepřinášejí radost, může být skutečně znepokojující a bolavé. Má pozornost se při čtení vašeho dotazu opakovaně vrací k větě: „Někdy si připadám, že ani ty hezké vzpomínky nejsou dost hezké na to, abych se aspoň pousmál.“ Spatřuji v ní totiž něco odlišného od základního tématu vašeho dotazu. Spíše než k paměti mě přivádí k problematice prožívání, emocí a celkového ladění.

Tenká hranice
 

Možná by stálo za to rozvést to, jak prožíváte sám sebe, svůj život, vztahy a události. Z této jedné věty by bylo opravdu neprofesionální cokoli vyvozovat, ale zároveň by byla škoda si té věty nevšimnout. Dýchla na mě jakýmsi smutkem nebo obavou, že neprožíváte své vzpomínky s radostí a příjemnými pocity. A stejně jako celý dotaz od začátku je krásným příkladem dvou stran jedné mince, tak i tato věta v sobě nese dvojí možný význam: Jedná se o depresivní ladění a nedostatečné prožívání pozitivních emocí, nebo naopak o vaši schopnost hluboce přemýšlet o podstatě věcí a zamýšlet se nad tématy, která většinu lidí nikdy nenapadnou? Odtud pramení i mé dvojí pocity při čtení vašeho dotazu. Jde o téma pro klinického psychologa? Nebo o krásný podnět pro úvahy o podstatě lidské psychiky, o utváření osobnosti, identity a naší reality vůbec?

Z tohoto důvodu se mi na dotaz těžko odpovídá a vede mě spíše k otázkám a úvahám. Už to, že takové téma řešíte a díváte se do budoucnosti s vědomím, kým být nechcete, je dle mého názoru velmi dobrý základ, aby se váš život ubíral směrem, jakým si přejete. Uvědomujete si velmi důležité věci, které spoustě lidem unikají a záleží vám na tom, kým jste pro sebe a pro okolí. To považuji za velkou výhodu a skvělý výchozí stav. Na základě své kvalifikace a vašeho dotazu však nejsem schopná posoudit, zda problémy, které řešíte, vycházejí z hloubky vašeho pohledu na svět nebo zda se jedná o nějak narušenou funkci paměti či depresivní prožívání. Prosím proto kolegu lékaře, aby váš příspěvek také okomentoval: víc hlav víc ví a nabízí větší jistotu.

Za mě: pokud máte pocit, že jste často bez nálady, bez energie, smutný, nic vám nedělá radost a ztrácíte zájem o činnosti, které jste dříve měl rád, pokud špatně spíte a třeba se vám nechce jíst, obraťte se určitě na odborníka (klinického psychologa) osobně a proberte s ním vaše pocity. Bude tak mít větší prostor pro to, aby se ve vašem příběhu dobře zorientoval a poradil vám, jak dosáhnout větší pohody.

Děkuji za krásný podnět k zamyšlení a přeji vám víc a víc krásných vzpomínek a radostných chvil a z těch špatných to nejlepší poučení.

Zdraví
Milena Nováková