Špatné vztahy po smrti matky: Neuzavírejte se před společnou bolestí.

rakovina, smrt blízkého, úzkost, vztahy v rodině

Dobrý deň,

potrebovala by som poradiť s dosť netradičnou situáciou, ktorá nastala v mojej rodine. Moja mama zomrela v októbri na rakovinu, s ktorou dlho bojovala. Už to samé je dosť veľká rana pre všetkých. Ale môj otec nie je typ človeka, ktorého by ste vykreslili ako kladnú postavu v knihách - má veľké problémy s alkoholom a aj v minulosti dokonca zopár krát zbil moju maminu a nemá absolútne, ale absolútne žiadny vzťah ani so mnou. Ale čo je najhoršie ani s mojimi súrodencami (14,15). A teraz je všetko na ňom.

Ja neštudujem v mieste bydliska, takže nie som často doma, hoci rozmýšľam, že preruším štúdium. Môj hlavný problém momentálne je práve vzťah otca a súrodencov. Súrodenci často odvrávajú a vyslovene sa nesprávajú dobre, odmietajú pomáhať a aj komunikovať niekedy. Otec zas rieši všetky problémy chaoticky. Jeden deň na nich nakričí za úplný nezmysel, druhý deň im povolí všetko a kupuje všetko čo chcú a vždy sa urazí a domáha nejakú úctu, čo samozrejme ani jeden z nás neprechováva a na ďalší deň zas hovorí, že kašle na všetko.

Vznikajú dosť napäté situácie a ja sa veľmi bojím ako to môže dopadnúť, pretože obe strany vždy idú až po okraj únosnosti a ani jeden nechce povoliť, niekedy sa zdá, že to robia naschvál. Pokúsila som sa to riešiť, ale očividne zle. Takže, ak by ste mi mohli poradiť, ako by som to mohla vyriešiť, aké kroky by sme všetci mali podniknúť, aby sa trochu uvoľnila atmosféra a trošku aby sa vrátila taká ľudskosť, ktorú sa zdá sme stratili s maminou.

Ďakujem.

Veronika, 16. února

3 To znám! Zažil jste totéž?
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami

Názor odborníka

Markéta Kačerová

Dobrý den, slečno Veroniko,

mrzí mě, že se s rodinou ocitáte v tak náročné životní situaci. Ztráta takto blízké osoby je bezpochyby velmi bolestná událost a bude jistě trvat dlouhou dobu, než se tato rána zacelí, i když pomyslná jizva již zůstane napořád. Tato ztráta samozřejmě zasáhla celý rodinný systém, každého jeho člena a každý se se svou bolestí vyrovnává po svém, jak nejlépe umí s ohledem na své možnosti, schopnosti, momentální kapacity.

Problémy na úrovni vzájemných vztahů, komunikace, které ve vaší rodině v tuto chvíli panují, vnímám jako součást adaptačního procesu po ztrátě matky, manželky, která navíc, jak se mi z vašich slov zdá, působila jako hlavní opora, pilíř celé vaší rodiny.

Pokud bych vám v tuto těžkou chvíli mohla radit, nejspíš bych vám všem doporučila neuzavírat se se svou bolestí před světem, ale naopak sdílet toto břemeno, přijmout či vyhledat pomoc, ať už v okruhu širší rodiny, přátel nebo odborníků, kteří by vás - jednotlivě nebo dohromady v rámci rodinné terapie - mohli provázet tímto náročným obdobím truchlení a hledání nového řádu, rovnováhy.

A ještě mi dovolte malou poznámku ohledně vaší zmínky o případném přerušení studia. Považuji to z vaší strany jako velmi ohleduplné vůči ostatním členům rodiny a je samozřejmě pouze na vás, jak se rozhodnete. Zároveň však vnímám, že i vy prožíváte obrovskou životní ztrátu v souvislosti s úmrtím vaší matky a sama zasloužíte šetrné zacházení. Zvažte, prosím, s ohledem na sebe sama, zda by další ztráta v podobě ztráty statusu studenta, zázemí spolužáků, spolubydlících, nebyla pro vás spíše další zátěží a bolestí.

Každopádně přeji vám i vašim blízkým hodně sil, trpělivosti a naděje v této těžké chvíli.

Markéta Kačerová

+7 trefné

Komentáře 3

Ivana Zonová: Milá Veroniko,

sedla jsem si k počítači a znovu jsem si přečetla Váš příběh.Snad jste za těch pár dní prožila něco pěkného.Protože vím, že Slováci jsou daleko více věřící jako češi, posílám na povzbuzení myšlenku ze Žalmu 46/1 -,,Bůh je pro nás útočištěm a silou, pomocí, která se pohotově najde v tísních."

Vím, že je dnes moderní spoléhat sám na sebe.Možná mě ale dáte za pravdu, že jsou věci, které člověk sám neovlivní, ani neunese.Bůh nás vybízí, abychom svůj náklad vložili na něho.
Přála bych Vám, abyste to zkusila.
Mějte se hezky,ráda jsem Vás poznala
Ivana

napsáno 27. února reagovat +0 trefné

Ivana Zonová: Slečno Veroniko,přeji pěkný den.

Ráda jsem si přečetla Váš příběh a chtěla bych velmi ocenit to, jak věci dokážete pojmenovat.Jak přemýšlíte o své rodině,i o tom jak pomoci.Vaše situace je natolik složitá, že by z ní druhý člověk utekl.Taky se mi velmi líbí že toužíte po lidskosti, která se velmi vytrácí z našeho světa.

Dostala jste velmi krásné a citlivé rady od paní Kačerové.Věřím,že Vám budou k užitku.
Netroufám si vůbec radit. Snad jen říct, co jsem si přečetla v Bibli. Žijeme podle této knihy v ,,kritické době, se kterou je těžké se vyrovnat."Je tam řečeno, že lidé budou milovat sami sebe,budou bez přirozené náklonnosti....
.Po mnoho let,co Bibli vyučuji jsem byla svědkem toho, jak tato kniha napravila mnohé neřešitelné situace.Dovolte, abych Vám z ní doporučila jeden text .Pokud doma tuto knihu máte, najdete ho u Matouše,v kap.11,verš 28,29.Tyto verše patří k mým oblíbeným.Věřím,že Vás pohladí.
Ráda bych Vám také poslala útlou publikaci ,která se jmenuje,Jak se vyrovnat se smrtí milovaného člověka. Je napsaná velmi citlivě a povzbudivě.Záleží na Vás.Můžete mi odepsat.

Přeji Vám drobné sluníčkové chvilky v každém dni.Budu na Vás myslet, ať jste hodně silná.
S pozdravem
Ivana

napsáno 22. února reagovat +0 trefné

nika: Bohužel jsem v obdobné situaci, maminka v létě zemřela na rakovinu, otec s bratrem to dávají za vinu její matce - mé babičce. Se mnou téměř nekomunikují, nevím proč, o maminku jsem se starala až do konce stejně jako oni, já ale na rozdíl od nich za babičkou docházím, má 91 let a přežila svou dceru. Je to pro ni velmi těžké, tím víc, jak se k ní oni dva chovají. Když jsem donesla kytku pro maminku (otec má její urnu doma) k narozeninám, přišla mi vzápětí od otce SMS: že jsem si neměla dělat zbytečné výdaje, že by mi ty peníze mohly někde chybět. Já jsem absolutně nepochopila, co tím chtěl říct, když jsem se snažila získat od něho informaci, o co jde, tak mi řekl, že se jenom tak tvářím, že vím a že mi to polopatě vykládat nehodlá. Já ale vůbec nevím, co se děje, proč se tak ke mě chová. Momentálně jsem ve stavu, že nechci s ním už nic řešit, ani mluvit, ani se vidět, mám ze setkání s ním vždycky třepavku, co se zase dozvím. Nevidím vůbec žádné východisko, já jsem se po mamčině smrti vyhrabala z letargie a smutku zase nahoru a nechci se už od nich obou nechat strhávat zase zpět. Každý truchlí po svém, jak potřebuje, já ale nikoho bezdůvodně slovně nenapadám ani mu jinak neubližuju.

napsáno 16. února reagovat +7 trefné