Strach z budoucí kariéry: Začněte přijetím svých pocitů.

21. září 2011 Práce a kariéra

budoucnost, kariéra, práce, strach

Dobrý deň.

Už dlhú dobu mám také zvláštne pocity, niekedy až strach z veci, s ktorou som si nikdy nelámala hlavu. Stále myslím na to, že raz budem musieť robiť niečo, čo nechcem, že si vyberiem školu, ktorá ma nebude baviť a že budem mať prácu, v ktorej nebudem šťastná. Bojím sa toho, že ma bude niekto obmedzovať a prikazovať mi, že ma niekto bude nútiť robiť veci, ktoré nechcem.

Teraz študujem na gymnáziu a idem do maturitného ročníka, takže si budem musieť vybrať vysokú školu. Viem, čo ma baví, viem, čo by som chcela robiť, viem dokonca aj na akú školu by som chcela ísť, no stále ma prenasleduje pocit, že na to nemám a že budem robiť niečo iné, pre mňa nezáživné až nechcené. Neviem, ako sa týchto pocitov zbaviť. Nie som si istá, či sa v tomto dá poradiť, no ak to bude možné, veľmi pekne ďakujem.

Dominika

Dominika, 21. září 2011

13 To znám! Zažil jste totéž?
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami

Názor odborníka

Vladimír Smutný

Dobrý den, Dominiko,

díky moc za tvůj dopis. Píšeš, pokud to správně chápu, že tvým cílem je dělat v životě co tě baví, zachovat si dostatečnou svobodu a zbavit se nepříjemných pocitů. Pozitivní je, že přesně víš, co chceš. Co tě baví, jakou školu studovat a co by jsi chtěla v životě dělat. To, co tě trápí, jsou tvé pocity. Zkusím trochu popsat jak vznikají.

Pocity jsou v podstatě naše neprožité city uložené v našem těle. Proto „po-city“, neboť vznikají po citu. Většinou v situacích, které neumíme přijmout a proto dané situace např. bolest neprožijeme a nepřijmeme. Tím v našem těle zůstane pocit, uložený na určitém místě a většinou v tomto místě vyvolá něco jako spazma, tedy něco jako stažení. V daném místě pak neproudí dost energie a může vzniknout bolest či oslabení těla. V případě, že nám v životě někdo o tento neprožitý pocit „brnkne“, dostáváme se často do emocí, což by se dalo vysvětlit jako alergická reakce těla na rozum. Prostě se nám to nelíbí. Vysvětluji to proto, abys sis uvědomila, kde se „to“ v tobě bere. Pocity ani nemusí být tvoje, protože pokud například tvoje matka cítila něco takového v těhotenství, mohla ti to v klidu do bříška předat. Pokud je to možné, můžeš se o tom s mámou pobavit a tuhle možnost prozkoumat.

Každopádně není tak důležité, kde se pocity vzaly, ale že tu jsou a jsou nepříjemné. Jak se jich zbavit? Ono je to nepříjemné proto, že se vlastně v životě této možnosti bojíme a nechceme ji přijmout. Moje kamarádka říká, že je jedno jakou cestou k cíli půjdeš. Já ti doporučuji ty možnosti, kterých se bojíš, přijmout. Prostě naplno uznej, že se to může stát. Když s nimi přestaneš bojovat, tak odejdou, spazma se rozpustí a energie opět proudí. Platí totiž, že to, co přijmeme, zmizí.

Přijmi je, prožij, připusť i tyto nepříjemné možnosti a uvidíš, jak se ti uleví. Nejvíc nás právě bolí to, co nechceme přijmout a s čím bojujeme. Pokud bys chtěla nějakou konkrétní techniku jak tyto pocity přijmout a zpracovat, najdeš je v mých dalších odpovědích na těchto stránkách. Můžeš si i zkusit najít, když si zavřeš oči, v kterém místě v těle jsou uložené.

Každopádně cítím, že víš kam máš v životě jít a doporučuji ti se soustředit na svůj cíl a ne na to, čeho se bojíš. Platí, že čemu věnujeme pozornost, to roste. Budeš-li tedy věnovat pozornost představě o tvé krásné budoucnosti, tak se bude postupně naplňovat. A opačně, budeš-li věnovat pozornost obavám, tak se mohou naplnit.

Pevně držím palce, ať pocity přijmeš a soustředíš se na svojí krásnou budoucnost a ať v životě děláš to, co tě baví.

Vladimír

+13 trefné

Komentáře 2

Dominika: Ďakujem veľmi pekne, pokúsim sa Vašimi radami riadiť, určite je v tom skrytý kus pravdy, keď si to tak retrospektívne premietam.
Ešte raz ďakujem, Dominika.

napsáno 27. září 2011 reagovat +0 trefné

Oldřich Dotovský: Dominiko, není důvod bát se, protože jaké si to uděláš, takové to budeš mít. Bude to sice znít jako klišé, ale i když má každý člověk nějaká ta omezení, v rámci nich může dělat prakticky cokoliv a být tím, čím chce. Teď, před maturitou, možná cítíš tlak na to, že by ses právě teď měla rozhodnout, čím budeš po zbytek tvého života. Máš si vybrat školu, která bude středobodem tvého života dalších několik let, a která pak může určovat i tvoji kariéru.

Takové rozhodnutí vypadá jako tunovová koule přivázaná k noze, se kterou prostě nejde hnout. Prostě proto, že je to velké rozhodnutí a připadá ti jako jediné a konečné. Pravdou ale je, že je to jen první velké rozhodnutí v řadě. Není ničím zase tak výjimečné, protože čím budeš starší, tím budeš podobných rozhodnutí dělat víc a víc. Teď za tím asi vidíš hlavně tu zodpovědnost. Zkus se ale taky podívat na tu svobodu, kterou ti to přináší. Svoboda a zodpovědnost jdou vždy ruku v ruce, tak si zvykni o nich dohromady i přemýšlet. Rozhodovat se pak bude mnohem příjemnější.

Co ti ale chci říct hlavně, je to, že ať už se nyní vydáš po jakékoliv cestě, neznamená to, že po ní musíš jít už do konce života. Ze školy se dá odejít, v práci můžeš dát výpověď. Kdykoli se ti něco nebude líbit, můžeš to změnit. Samozřejmě to stojí určitou energii a úsilí, ale jde to. Život není chladné bludiště z kamenných pevně daných chodeb, ale obrovský voňavý les, po které můžeme pobíhat, jak se nám zachce. Tak si ten pobyt v něm náležitě užij.

napsáno 21. září 2011 reagovat +15 trefné

+15

Přidejte nový komentář: splňující pravidla diskuse Můžete napsat ještě 1500 znaků

Vážení čtenáři, spolu s vámi pečujeme o kultivovanost a vysokou úroveň obsahu.