Strach z pohovorů: Hledejte práci podle svých silných stránek.

12. října 2011 Práce a kariéra

Letos nastupuji do posledního ročníku na vysoké škole. Příští rok touhle dobou už budu pravděpodobně absolvent. Nastává otázka, co dělat po škole. Obor, který jsem si před lety vybrala spíš z romantického opojení, je v praxi naprosto nevyužitelný a jen mizivé procento pracuje v oboru. Faktem je, že ke škole už mám nehoráznou nechuť, ale zároveň mám strašné obavy z práce - úřad práce, nezaměstnanost, pocit selhání, neužitečnost, NEJISTOTA. Celou věc ještě zhoršuje fakt, že už mám oba rodiče v důchodu - takže to abych co nejrychleji dostudovala a honem do práce.

Další věc je, že jsem nikdy nepracovala - pokud nepočítám prácičky a brigády. Bojím se pohovorů a výběrových řízení - především proto, že se bojím odmítnutí, které si beru osobně. Po každém odmítnutí se cítím na sebevraždu, protože mám pocit, že jsem jako člověk naprosto bezcenná. Vím, že mi s tímhle asi moc neporadíte, ale jak překonat strach z personalistů a trhu práce? Jak si nebrat osobně ty požadavky u inzerátů se zaměstnáními? Pozitivní přístup, práce v kolektivu, otevřená povaha, komunikativnost, flexibilita, dynamičnost, atd. - tyhle kritéria si totiž beru jako diskriminaci, protože jako melancholik a náladový introvert o sobě nemůžu říct ani jedno z toho. Už se vidím, jak budu váhat nad každou nabídkou práce s hrůzou z toho, že vlastně nejsem otevřená ani komunikativní, že tady nemám šanci a radši ani nebudu riskovat odmítnutí.

Ptáček, 12. října 2011

28 To znám! Zažil jste totéž?
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami

Názor odborníka

Pavla Žákovská


Dobrý den,

velmi pěkně jste popsala, co vás vlastně nejvíce trápí. Je jasné, že řešíte jaké zaměstnání po škole zvolit a s tím spojené starosti s hledáním nabídek a zvládání pohovorů, ale vaším hlavním tématem je strach z odmítnutí.

Píšete, že si to berete velmi osobně a po odmítnutí se cítíte naprosto bezcenná! Dovolte mi otázku: Jak je to s vaší sebedůvěrou? V čem jste dobrá, v čem skvělá, co všechno umíte stejně dobře a možná i lépe než ostatní. Odmítnutí dle mých zkušeností prožívají ti, pro které je to další jasný důkaz jejich neschopnosti a selhání. Ti, co si věří, berou většinou odmítnutí jen jako jednu z mnoha možností, která zrovna nedopadla, a život jde dál se spoustou dalších.

V první řadě vám tedy doporučuji uvědomit si všechny své kvality. Napište si seznam, co se vám na vás líbí, co je pro vás důležité, v čem se cítíte jistě a dobře, co všechno umíte a co už jste zvládla. Zkuste se zeptat i svých přátel, v čem jste podle nich dobrá. Některé věci u sebe bereme jako samozřejmost a ani nás nenapadne, jakou mají tyto kvality pro ostatní hodnotu.

Chvíli zapomeňte na to, že „sebechvála smrdí“, to nejdůležitější, co pro sebe můžeme udělat je, uvědomit si jací jsme a mít se rádi. Doporučuji si seznam někde uložit a pokaždé, až budete mít pocit, že jste bezcenná, běžte se na něj podívat! Samozřejmě si průběžně dopisujte další položky.

Sestavení tohoto seznamu by vám mohlo také ukázat směr ke konkrétnější pracovní pozici, kterou budete hledat. Předstírat „dynamičnost“, „otevřenou povahu“ či „komunikativnost“ se sice chvíli dá, ale stojí to, jak sama určitě víte, obrovské množství energie, „oblékaný kostým“ těžkne a komedie se posléze stává tragédií.

Doporučuji tedy zvážit, které kategorie naplňujete vlastní přirozeností zcela a které alespoň částečně, a dle toho hledat pracovní nabídky, které budou vyhovovat vašemu naturelu. Tak budete mít možnost být na pracovním pohovoru sama za sebe, bez nutnosti cokoliv předstírat a dokážete tak maximálně přirozeně „prodat“ své opravdové kvality.

Vytvořte si své vlastní perpetum mobile: Budete-li věřit ve své schopnosti a užitečnost, vytvoříte energii, která bude dál pozitivně působit na vaše okolí, to se k vám podle toho bude chovat, díky čemuž můžete dál posilovat svou jistotu a více si věřit...

Máte před sebou ještě téměř celý rok, kdy můžete vše promyslet, naplánovat, postupně se připravit, vybírat pro vás vhodné nabídky a jít „na zkušenou“ na první přijímací pohovory. Tipů a rad, jak zvládnout pohovory najdete na internetu i v literatuře spoustu, ale pokud budete potřebovat cokoli probrat, určitě se ozvěte.

Věřím, že vše dobře zvládnete, koneckonců, už jste přece ve svém životě úspěšně zvládla i spoustu jiných věcí!

Držím palce,

Pavla Žákovská

+4 trefné
Komentáře 5 Rozbalit vše
Tomáš: Tak tenhle problém taky znám, už jsem měl tři zaměstnání, ale nyní hledám nové, protože poslední zaměstnavatel krachnul. Jako introvert se sociální fobií, s kterou v běžném životě však celkem úspěšně bojuji, mě přijímací pohovory často děsí k smrti a každé odmítnutí je pro mě těžká rána, s kterou se strašně dlouho vyrovnávám. Ono se sice snadno řekne, že člověk si má vybírat pozice, na které stačí, jenže v dnešní době, kdy moc nabídek není, je člověk rád, když bude mít vůbec něco. Navíc když pročítám inzeráty, tak si myslím, že snad i uklízečky musí být "komunikativní, flexibilní, mít tah na branku" apod. U takovýchto inzerátů radši ani nereaguji, protože to prostě nesplňuji. Vím, že mám své dobré stránky - jsem pečlivý, spolehlivý, samostatný, precizní, loajální, přemýšlivý a snad také i celkem chytrý. Ale ještě jsem nikde neviděl inzerát, kde by hledali někoho takového:( Mrzí mě to, protože kdybych měl práci, která by mě bavila a vyhovalo mému založení, udělal bych pro ni první i poslední a věřím, že by si zaměstnavatel neměl na co stěžovat. Doufám, že se mi podaří takovou práci najít...
napsáno 5. listopadu 2011 reagovat +10 trefné
+10
Silvie: Můj úhel pohledu bude trošku z jiné strany - pracuju jako personalista...byť asi ne úplně typický, mnoho lidí mi již na pohovoru řeklo, že to byl jejich nejpříjemnější pohovor :-)
nemůžu mluvit za ostatní...ale můj přístup je normální, lidský...a jediným cílem pohovoru je zjistit, zda se daný člověk hodí pro danou pozici a dobře zapadne do daného oddělení a společnosti...jinými slovy, pokud někoho "zamítnu"..není to pro něj nic špatného..je to prostě jen proto, že by tam něco nesedělo nebo nehrálo, že by mu ta pozice dlouhodobě stejně neseděla a on na ní nebyl šťastný...
Nikdy nezapomínejte, že ten proces je oboustranný. Vybírá si nejen firma vás, ale i vy firmu a pozici...a jen pokud si to obojí sedne, budete tu práci dělat rád a budete na té pozcii dlouhodobě spokojený...a jen pak to má smysl, každý by měl dělat práci, která ho baví...
Nemůžu mluvit za ostatní personalisty..ale mým cílem na pohovoru je skutečně poznat daného kandidáta, nikoli ho stresovat...kdo je stresovaný, není přirozený...a já chci jen lidi, kterým pozice u nás sedne a bude je bavit u nás pracovat..a mě s nimi....
a...nebojte se...nejen já..každý personalista je jen člověk...;-)
napsáno 12. října 2011 reagovat +11 trefné
+11
Martin: Tiež končím výšku na budúci rok a tiež sa bojím, či si niečo nájdem a to študujem IT obor(a tiež som introvert-melancholik). Už teraz poprečítaní pár pracovných ponúk sa mi ježia vlasy a sťahuje sa mi žalúdok z požiadaviek. Ale podľa slov ľudí, ktorí už na podobných profesiách pracujú to mnohokrát nie je až také hrozné ako sa zdá. Personalisti to tam píšu, predsa tam nenapíšu, že hľadajú nekomunikatívneho, nekomromisného a neviem ešte akého blbečka. Ja to beriem od nich ako štandard. Ak by som mal firmu a chcel zamestnancov, chcel by som najlepších, veď prečo by som mal platiť neschopných..

Odmietnutie treba brať racionálne, teda ak ma niekto odmietne, tak na to asi mal dôvody. Absolvent bez praxe to bude mať ťažké, treba s tým proste počítať a nečudovať sa, keď to nepôjde hneď.

Na druhej strane si treba priznať jeden objektívny fakt. Personalisti sú tiež len ľudia. Platia na nich rovnaké zákony ako na iných ľudí. Teda ľudia vo všeobecnosti vždy viac uprednostňujú extrovertov a ak mám byť hnusný, tak ešte aj sympatických. Bohužiaľ treba to brať ako fakt. Naopak niektoré povolania požadujú vyslovene introvertne založených ľudí a ich prednosti, ale skrátka je ich menej, tak ako celkovo aj počet introvertov v spoločnosti.
napsáno 12. října 2011 reagovat +3 trefné
+3
Radim: Přesně tak, taky jsem absolvoval IT a po škole byl na už nevím kolika pohovorech. Moje zkušenost je, že pokud pohovor vede personalista, byl pro mě nepříjemný, mluvilo se o irelevantních věcech a ne o tom podstatném, namísto rozhovoru šlo spíše o jakýsi rituál, kdy personalista kladl šablonovité otázky a očekával příslušné odpovědi (kterých se ode mě nedočkal, protože jednak tyto šablony neznám, jednak jsou mi bezobsažné kecy velice proti srsti). Naopak, pokud rozhovor vedl "amatér", tj. většinou potenciální vedoucí a nějaký potenciální kolega, bylo to věcné a příjemné. Po jednom pohovoru s personalistou jsem se cítil přesně jak popisuje tazatelka v původním dotazu, ale po nasbíraných zkušenostech (z ostatních pohovorů i z praxe) si dnes jsem jist, že chyba byla v tom, že dotyčný byl, s prominutím, idiot. Bohužel, šance narazit na takového mezi personalisty je podle mé zkušenosti poměrně velká, takže - a to je proč to píšu - radím každému, koho to čeká, aby s tím počítal a uvědomil si, že pokud pohovor nedopadne dobře, důvod nemusí být na vaší straně, ale stejně dobře i na straně "vyslýchajícího". Já bych dokonce řekl, že pokud pohovor vede personalista, nemusí nad tím člověk moc přemýšlet a může to rovnou položit jako axiom;-)
napsáno 12. října 2011 reagovat +3 trefné
+3
Oldřich Dotovský: Dnes už se analytické myšlení, týmový duch, znalost jazyků a komunikativnost uvádí i u inzerátů na dělnické pozice. Je to prostě jazyk personalistů, kteří se tím hlavně svému zaměstnavateli snaží dát najevo, že opravdu hledají toho nejlepšího kandidáta supermana.

Takže pokud tato hesla někde uvidíte, stačí si znovu přečíst, o jakou se jedná pozici a jestli jsou ty požadavky opravdu odpovídající. Pokud ne, můžete je směle ignorovat a přihlásit se i bez nich. Stačí, abyste sama měla jasno v tom, proč si myslíte, že jste na tu práci vhodná. Na pohovoru budete mít dostatečnou příležitost je o tom přesvědčit. Za žádnou cenu si nehrajte na něco, co nejste. Nebojte se přiznat i své slabé stránky, stejně tak se nebojte zdůraznit ty silné. Buďte upřímná a mluvte na rovinu. Vyplatí se to. Protože pro toho, kdo to neocení, pravděpodobně stejně pracovat nechcete.
napsáno 12. října 2011 reagovat +17 trefné
+17
Přidejte nový komentář: splňující pravidla diskuse Můžete napsat ještě 1500 znaků

Vážení čtenáři, spolu s vámi pečujeme o kultivovanost a vysokou úroveň obsahu.

Moderátor schválí komentář, který:

  1. obsahuje váš funkční e-mail (nezobrazuje se ostatním)
  2. nevytrhává myšlenky z kontextu, soustředí se na podstatu
  3. nabízí vlastní argumenty, ne jen nesouhlas

Čtenáři, kteří pravidelně přispívají kvalitními komentáři, získají od moderátora heslo pro „bezbariérový“ přístup do diskuse.

Děkujeme za váš příspěvek.

už mám heslo

Nemám heslo

Pavla Žákovská

Pavla Žákovská

VDS Training & Development
Kouč, lektor, mentor, konzultant managementu

17 let působí v oblasti rozvoje a podpory lidí formou tréninků (komunikační, osobnostní, manažerské dovednosti) a koučování jednotlivců i týmů.

Související články

Jak se stát vyvoleným

Jak se stát vyvoleným

Místo běžného pohovoru vás příště čekají rafinované testy a tým psychologů. Vy to zvládnete.

Úspěch
Zapojit srdce

Zapojit srdce

Kdyby každý dělal to, co ho baví a co mu jde, svět by byl úplně jiné místo k životu.

Úspěch
Redakce Creative Commons Rss

psychologie.cz Vydává Mindlab