Střídání šťastných a depresivních nálad: Emoce nejsou celou realitou.

16. prosince 2011 Úzkosti a deprese

deprese, emoce, štěstí

Dobrý deň,

mám problém sama so sebou. Moje nálady sa neustále menia, ale stále sú delené do nejakých období. Desím sa toho, pretože to nevidím u ostatných ľudí. Delí sa mi to na depresívne a relatívne šťastné obdobia. Raz mám nejaké dva, tri týždne úplné depresie, že nedokážem ísť ani medzi ľudí aj keď musím.

Kedže chodím do školy, chuť do jedla mám veľmi nepravidelnú - raz nemám vôbec chuť, inokedy by som jedla stále. Mávam samovražedné myšlienky, dokonca som už bola odhodlaná to spraviť, ale spomenula som si, akoby sa trápili rodičia. Mávam nočné mory, v noci sa stále budím a ráno bývam veľmi unavená. Prežívam deň za dňom, bez žiadnej nádeje, zmyslu a na ľudí reagujem podráždene.

Na druhej strane mávam potom obdobie, kedy si robím plány do života, učím sa, o všetko možné sa zaujímam. Predstavujem si, ako to všetko dosiahnem, všetko beriem s ľahkosťou, nič mi nevadí, na každého sa šťastne usmievam. Ja neviem, čo si mám o tom myslieť.

Teraz mám práve depresívne obdobie a ja už nevládzem. Dokonca mám aj „ľúbostný“ problém, ktorý asi nikdy nevyriešim. Trvá už rok a pár mesiacov. Pretože ten chlapec o tom nevie a vlastne ani mu to nemôžem povedať, kedže viem, že by sa mi už potom v živote ani nepozdravil. Nemám na to ani dostatok odvahy, ani sebavedomia. Nikdy som ho nemala. Viem, že by ma čakalo odmietnutie.

Píšem sem, pretože to nemôžem nikomu povedať, ale nejak to už nezvládam. Nechcem s tým rodičov zaťažovať ani nikoho iného, kedže nechcem aby sa kvôli mne trápili.

Miriam, 16. prosince 2011

42 To znám! Zažil jste totéž?
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami

Názor odborníka

Michal Petr

Zdravím vás.

Předně bych vás rád podpořil, že v podobných stavech nejste sama. Znám mnoho lidí, jejichž životy se na emoční rovině proměňují velmi rychle a často zdánlivě bez příčin. Nahoru a dolů. Období radosti, plno energie, otevřených možností, sebedůvěry. A poté klidně během minuty propad dolů, do beznaděje, ztráty důvěry v sebe a v život, v sebedestruktivní nálady a tendence, ztráty směru a radosti. Lidé se samozřejmě liší intenzitou těchto stavů - někdo je má a přesto je schopen fungovat ve světě. Pro někoho je to už příliš. Také tyto stavy nahoře a dole trvají různě dlouho.

V určitém období vývoje (adolescence) je navíc intenzivní emoční prožívání vcelku běžné. Pokud toto období nejistoty a hledání sebe sama „nasedne“ na typ osobnosti, který má tendenci sám sebe podceňovat, který lítá nahoru a dolů, který hluboce touží po spojení s druhým člověkem, kterého se často nedostává, tak to může být o to těžší.

Pojďte to nebrat tak vážně. Milostné problémy lidé zažívají celý život, období klidu a naplnění se střídají s časy nedostatku. Je důležité učit se dát hodnotu sama sobě nezávisle na tom, co si myslí nebo dělají druzí lidé. Hledat vyrovnanost, rovnováhu. Zaměřit se spíše na to, co máte k dispozici, co je vám přístupné. Než na to, co nemáte a chybí vám. Každý den zaměřte svoji pozornost na to, co je vám dostupné, co vám dělá radost. I když to nepůjde snadno. Nevzdávejte to. I kdyby to měla být maličkost jako radost z doteku větru ve vlasech nebo z dobré hudby či knihy.

Také se učte vnímat, že vaše emoce jsou pouze emoce, že to není celá realita. Emoce jsou svou povahou proměnlivé. Zaměřte se spíše na to, co je stálé a trvalé, to vám může pomoci projít obdobími, kdy vás emoce zcela pohlcují.

Samozřejmě může být také důležité navštívit odborníka, který vám může pomoci tímto obdobím dobře projít, v krajním případě i nasadit antidepresiva. Z mého pohledu je však často lepší prvně hledat cestu přes doprovázení a terapii.

Tak držím palce na daší cestě.

Michal Petr

+4 trefné

Komentáře 12

Radek: jSEM TOTÁLNÍ MAGOR! Už od deseti let sním o tom, jak budu inteligentní a vzdělaný člověk a zatím mně vyhodili z průmyslovky v prvním ročníku. Na učilišti jsem vystudoval s vyznamenáním a k ničemu!
Jsem jenom přizdisráč, který si úplně ochotně nechá od lidí s IQ tykve vnucovat svoje tzv. moderní názory na život a fungování ve společnosti. Dopracoval jsem to tak daleko, že z dříve učiteli považovaného za inteligentního kluka jsem dnes všem pro smích a neumím se zařadit do dravýho proudu týhle ,, úžasný doby darebáků a prasečích hlav " Vlastně ani nevím, proč o tom píšu, možná proto, že jsem totálně v háji... Lidem se vyhybám, jak jen to jde, když mně žena přinutí jít někam do společnosti, modlím se,aby mně nechali v klidu se opít, pak už to není tak divné, že plácám nesmysli a vím úplné prd o čemkoliv ( finance, půjčky, procenta, datumy....), o ničem jiném se dnes lidi nebaví.
V zaměstnání, tam přijdu ráno a když jdu domů,vystresovanej na 99,5% , tak mně dorazí to, že mám za sebou další stupidní, bezcenej den ve svým debilním životě......
Sory , jsem Magor, není mi pomoci, restartovat svůj mozek jsem se pokoušel asi 355x!!!!!!!!!!!!!!!!
Rádobykněčemu Radek
Jediný děti, mám dvě holky jsou fajn, žena je taky bezva, ale občas si přikrmí tu mojí debilitu : ,,Zase jsi na to zapomněl ?..............."
Takoví, jako já vyřeší svůj problém, tím, že se vrátěj tátovy spátky do varlat, aby snima mohl naložit jinak...Sebeůcta, sebedůvěra, odvaha žít,nedokážu! Můj problém - přežívání !!!!!!

napsáno 29. ledna reagovat +2 trefné

Miriam: Ahojte,
v prvom rade ďakujem za komentáre. :)
Takže nakoniec som bola u psychiatra a diagnostikovali mi bipolárnu afektívnu poruchu. Stále tomu nedokážem uveriť. Prišlo mi to diagnostikovanie trochu rýchle. Povedala som o svojich problémoch, on sa len spýtal zopár otázok a potom mi povedal, že z toho všetkého mu vychádza BAP a hneď mi predpísal stabilizátor nálady. Myslela som si, že ešte spraví nejaké testy alebo niečo také. Je to takto bežné alebo vážne treba spraviť najprv nejaké testy?

napsáno 20. ledna reagovat +0 trefné

Jitka Cholastová: Miriam, nevím, jak by mělo probíhat správné psychiatrické vyšetření - z toho, co popisuješ, bych byla asi taky v rozpacích.

Obecně se uvádí, že nejlepších výsledků se dá dosáhnout kombinací psychiatrické a psychologické pomoci. Psychiatr je lékař, léčí pomocí léků.

Psycholog je odborník, který ti může dopřát větší prostor a také dát vodítka k tomu, aby ses podívala, z které strany je to klubko vlastně zamotané.

Obojí se může velice dobře doplňovat. Můžeš to probrat i s psychiatrem (předpokládám, že máš domluvený termín kontroly), jaký postup kromě léků by doporučoval.

Držím ti palce, nevzdávej to!

napsáno 22. ledna reagovat +3 trefné

Lucrezia: Téda, to je pěkný fofr.
Diagnoza jako na běžícím pásu.
No, hlavně že zapadneme do škatulky, že. Lup nám na čelo číslo diagnózy, ať jsme pěkně zařaditelní, doslova "štosovatelní".
Obávám se, že lidská psychika je složitější, než se dá vyjádřit číslem dg... :(

napsáno 23. ledna reagovat +0 trefné

Veronika: Dobrý den, Miriam,
u mě to probíhalo podobně při stanovení diagnozy (mám také BAP). Popsala jsem psychiatrovi moje problémy a také mi řekl, že se jedná o BAP a předepsal mi stabilizátor nálady (navíc doporučil hospitalizaci, ale tu jsem odmítla). Později jsem psychiatra vyměnila, absolvovala jsem několik psychologických testů (jako např. nakreslení stromu, popisování různých obrázků). Můj druhý psychiatr měl o mé diagnoze jisté pochybnosti, ale potom co jsem se s ním domluvila na vynechání léků a po určité době jsem se dostala do manického období, se nemoc potvrdila.
Zkuste si třeba s psychiatrem promluvit a svěřit se mu se svými pochybnostmi a nejastnostmi.
Rozhodně bych taky doporučila i psychologa, mně návštěvy u něj hodně pomohly.

Přeji hodně štěstí:)

napsáno 23. ledna reagovat +2 trefné

Miriam: :) Ďakujem.
Idem ešte k jednému psychiatrovi, tak som zvedavá čo on povie. Rozhodne popremýšľam aj nad psychológom.

Aj vám veľa šťastia :)

napsáno 24. ledna reagovat +2 trefné

Veronika: Děkuji:)

napsáno 24. ledna reagovat +0 trefné

Martin: Ahoj Mirka. Možno ti pomôže môj minipríbeh, dosť podobný tvojmu.

Celú strednú školu som prežíval čosi podobné ako ty, i keď tie samovražedné myšlienky tam neboli, možno aj boli, ale to len tak akože. Neprikladal som tomu žiadnu váhu, myslel som si, že to aj ostatní majú podobné ako ja, pretože som si myslel, že za všetko môže škola. Ale badal som na spolužiakoch a kamarátoch, že oni sú akosi v pohode oproti mne. A potom som začal o sebe pochybovať. S odstupom času sa na to teraz dívam tak, že som sa proste nevedel uvoľniť, zabávať, nevedel som, čo chcem, na jednej strane som sa tešil na koniec strednej školy, na druhej strane som sa bál, čo bude potom...tiež som sa bál odmietnutia a hlavne kritiky :) - znalý už vedia o čo ide :)

Dosť na tom, tieto stavy sa prehlbovali ešte viac a po skončení strednej školy som už bohužial tomu prepadol úplne a dostal sa do klinickej depresie :).

Možno to bude znieť divne, ale práve touto depresiou, jej zvládnutím, som si veľa vecí uvedomil v živote a posunulo ma to ďalej. Možno to bol nevyhnutný proces...neviem.

napsáno 5. ledna reagovat +2 trefné

Y....: Mám stejný problém jako zminovaná slečna....bojuju sama se sebou ...znám teorii o tom , jak myslet, jak se chovat, ale pokud To na mě přijde, jsem bezmocná..pocity tísně a smutku musí spontánně odejít, tudíž..je třeba si jimi projít....má nálada se mění z minuty na minutu...jsem umělec, tudíž velmi vnímavý člověk ..stačí jeden nezdar...at v soukromém či profesním světě a jsem na kolenou....letošní pulrok jsem poprvé poznala podstatu deprese...nechtěla jsem lidi, nebavil mě tento svět.., ale pak stačí si uvědomit, že jsou tu lidi, pro které jste důležitá a kterým by velice ublížilo, kdyby se s vámi cokoliv stalo...myslím, že pro nás je důležité uznání....pochvala...myslím tím všeobecně pro nás..lidi....vědět, že to, že jsme tady, má nějaký smysl...mám profesionální uznání, ale můj manžel mi za čtvrt století neudělil jedinou pochvalu..možná proto, že je vedený úplně jiným směrem....můj problém tkví v tom, že neumím být štastná, ačkoliv bych mohla být....a stačí k tomu velmi málo...vědět, že pro někoho něco znamenám....jako člověk....

napsáno 22. prosince 2011 reagovat +5 trefné

Petr Toman: Souhlasím s MUDr. Honzákem.

Je tristní, kolik psychoterapeutů, koučů apod. nepozná běžné výkyvy nálad od příznaků klinické deprese a "v dobré víře" dotyčné/mu naloží další "úkoly", jak se sebou pracovat, na což vůbec nemusí mít energii (kvůli narušené chemii v mozku) a může se pak cítit ještě hůř, protože je "nezvládá".

napsáno 20. prosince 2011 reagovat +8 trefné

Radkin Honzák odborník psychologie.cz: Vážená lečno Martino,
já bych to (narozdíl od poradce) vážně bral a rozhodně bych na Vašem místě zašel za odborníkem, ať už to bude zkušený klinický psycholog nebo psychiatr. Jednak Vám může poradit, jak úspěšně "podběhnout" depresivní období a kdyby to bylo zapotřebí, může s Vámi pracovat i delší dobu. Moc Vám to doporučuju; nebojte se nás! Jeden můj kolega říká svým pacientům: "Jděte za ním. Moudří lidé takového odborníka vyhledají. Utíkají před ním jen blázni!"

napsáno 17. prosince 2011 reagovat +21 trefné

+21

Veronika: Dobrý den, Miriam,

napadlo mě, že by se mohlo jednat o bipolární afektivní poruchu (maniodepresivní psychozu). Sama tuto nemoc mám a příznaky, které popisujete, se tomu dosti podobají. Samozřejmě je to ale jen jedna z možností. Myslím, že by určitě stála za úvahu návštěva psychologa.
Přeji Vám hodně štěstí na cestě za duševní pohodou.

napsáno 16. prosince 2011 reagovat +9 trefné