Syn se v první třídě pokakává: Na vině je strach ze selhání.
Dobrý den,
můj syn má sedm let a je v první třídě. Těsně před Vánocemi se vracel celý týden v kuse pokakaný. Po Vánocích se to opakovalo a teď se to opakuje znova. Třídní učitelka mi volala domů asi v jedenáct, abych si přijela pro syna, že je pokakaný.
Je to stále stejné a dělo se to třeba obden. Dělal to jednu dobu i ve školce: tam to bylo asi tři měsíce v jednom kuse a pak klid. Znovu se to opakovalo až ve škole.
Syn se na výuku těší, má pěkné známky. Je spíš citlivý a jemný a nesmělý. Domácí prostředí je ale spíše horší. Manžel je pedant na úklid a je despotický. Doma dost řve – někdy i kvůli maličkosti.
Nevím, co mám dělat. Dost mne to štve. Bojím se, že se mu budou děti posmívat. Před odchodem do školy mu kladu na srdce, aby se to snažil hlídat. Děkuji.
Veverka, 26. května 2011
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami
.jpg)
.jpg)
Dobrý den,
díky tomu, jak jste popsala situaci vašeho syna a prostředí, ve kterém vyrůstá, mě hned napadlo jadrné české úsloví: „Strachy se po...l“.
Pokusila jsem se vcítit do pozice a pocitů sedmiletého kluka. První emoce, které se ve mně objevily, byly bezmoc, zoufalství a zloba. Jsou to emoce, které dokážu já osobně jasně podchytit a vyjádřit. Ale nevím, jestli je dovede pocítit a vyjádřit váš sedmiletý syn.
Podle toho, co píšete, usuzuji, že čistota i pořádek – a zřejmě celkové nároky na dokonalost – jsou ve vašem rodinném systému hodně podstatné. A to tak, že s největší pravděpodobností přesahují možnosti vašeho dítěte dostát jim, tedy přesahují hranici snesitelnosti. Domnívám se, že obstát v kolektivu dětí a ve výuce a nezklamat rodiče, je další nárok, který na sebe váš syn klade, nebo který cítí, že je na něj kladen. Strach z případného selhání vede k tomu, že se chlapec dostává na nižší vývojový stupeň, tzv. regreduje.
Jeho pokakávání vnímám jako upoutání pozornosti na to, že pro něj něco není již dlouhodobě v pořádku. V takovém případě bych asi nekladla důraz na to, aby se váš syn hlídal (je to další nárok, i když dobře míněný). Pozornost bych zaměřila spíš na manželovo chování a zlostné reakce.
Vyzkoušejte, zda změna v chování manžela zklidní situaci syna. Kdyby se vám nedařilo v komunikaci s manželem zjednat nápravu, nebo potíže chlapce i přesto přetrvávaly, přizvěte na pomoc školního psychologa.
Zdeňka Košatecká
+6 trefné