Za hranicí zdravého rozumu: Intenzivní vášeň klade rušivé otázky.

11. března 2011 Vztahy

Dobrý den,

s přítelkyní jsme spolu deset let – od mých dvaceti. Prvních pět let bylo skvělých. Poté přišlo krátké období útlumu, nebylo to ale nic závažného. V té době se mi do života připletla Lucie (25).

Jezdil jsem domů na víkendy a přes týden jsem byl pracovně mimo. Tam jsme se poznali. Lucie byla velmi atraktivní. Zpočátku jsem si jí nějak zvlášť nevšímal. Bláznivě se do mě zamilovala a já do ní po několika schůzkách taky. Byla tolik odlišná od mé stávající přítelkyně! Velmi mě přitahovala.

Po zvažování, jak se se situací vypořádat, jsem se rozhodl to doma oznámit. S přítelkyní jsme se rozešli. Následovalo asi půlroční bouřlivé období, kdy jsem s Lucií chodil, nechodil, spal, nespal. Neustále jsem se vnitřně rozhodoval, zda to s ní má cenu, nebo ne. Přitahovala mě, ale ať jsem se snažil sebevíc, nedokázal jsem si představit s ní žít.

Vyřešil jsem to návratem k bývalé přítelkyni, se kterou jsme si vše vyříkali a na Lucii jsem úplně zapomněl. Uběhly čtyři roky a ona se ozvala. Sama má dvouapůlletý vztah, mají společné bydlení. Zašli jsme na skleničku a já jsem cítil, že to mezi námi stále (nebo snad opět) vře...

Následně jsme si já i ona potvrdili, že se i po té dlouhé době přitahujeme. Je to proti vší logice – já i ona máme vztah, který funguje. Svou přítelkyni mám rád. I přesto však k Lucii cítím náklonnost a touhu, která jde za hranice zdravého rozumu. Stejně to cítí i ona.

Vím, že žít s Lucií jako partneři nedává žádný smysl a i přes toto vše jsem ochotný s ní být a užívat si. Nerozumím tomu...

Tomáš, 11. března 2011

9 To znám! Zažil jste totéž?
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami

Názor odborníka

Ester Danelová odborník psychologie.cz


Milý Tomáši,

první věc, která mě při čtení vašeho dotazu napadla, byla, že může být vztah s Lucií pro vás dvojsečný: na jedné straně je velký dar moci prožívat takto intenzivní pocity, na druhé straně je to velká zátěž, která leccos komplikuje.

Sternbergova jednoduchá a názorná teorie lásky praví, že existují tři složky „úplné“ lásky ve vztahu dvou lidí: jsou jimi intimita, vášeň a oddanost.

Ideální poměry


Intimita je spojená s přátelstvím a mírou důvěry ve vztahu. Vyjadřuje, jak moc jsme si s druhými lidmi blízcí v našich cílech, přáních, vidění světa – a jak moc si můžeme navzájem věřit. Oddanost je pak projevem závazku. Je to dobrovolná závislost jednoho člověka na druhém a je spojena s výlučností. Šťávu vztahům dodává nakonec vášeň. Umí je nastartovat a je důležitá také pro jejich udržení.

Různé vztahy, které k lidem chováme, mohou mít odlišný poměr těchto složek. A každý z nás má o dlouhodobém partnerském vztahu jinou představu: někdo by chtěl prožívat spalující vášeň až do smrti, jiný si spíše cení závazku a věrnosti. Váš vztah s Lucií a vztah s přítelkyní se zřejmě mimo jiné významně liší také v popsaných dimenzích – ale liší se možná i váš ideál vášnivého a dlouhodobého vztahu.

Píšete, že vás Lucie velmi přitahuje, ale nedovedl a nedovedete si představit s ní žít. Nabídnu vám proto jeden způsob, jak se na svou situaci podívat a půjdu na to od lesa.

Kým s ní jste?


Ve vašem příběhu mě velmi zaujalo, jak popisujete své vlastní chování. Představila jsem si vás jako aktivního a rozhodného muže, kterému se jeho okolí přizpůsobuje. Píšete totiž o tom, jak jste zvažoval, co uděláte a rozhodl se to doma oznámit. Následoval rozchod. A pak jste se opět vnitřně rozhodoval – a když jste se rozhodl vrátit, přítelkyně vás přijala.

Pak jsem však četla váš dotaz znova a znova a všimla jsem si, že s Lucií tomu bylo jinak. Píšete, že to byla ona, kdo se do vás zamiloval a vám to trvalo několik schůzek. Po čtyřech letech to byla opět Lucie, kdo byl aktivní a ozval se vám, abyste následně zjistili, že touha mezi vámi přetrvává.

V poslední větě píšete, že nedává smysl žít s Lucií a nechápete, proč jste ochoten si s ní užívat. Je několik otázek, které vám mohou pomoci zorientovat se v tom. V čem se Lucie tolik liší od vaší přítelkyně? Jak moc jsou pro vás tyto vlastnosti podstatné? Co ve vás Lucie probouzí? Kým v její přítomnosti jste?

Bezpečná cesta k sobě


Různí lidé a životní okolnosti v nás vyvolávají rozdílné reakce a dávají vyniknout vlastnostem, které by se třeba jindy ani neprojevily. Ačkoli nemáte zájem o závazný partnerský vztah s Lucií, její přítomnost a pocity, které ve vás otevírá, zřejmě zpochybňují vaše rozhodnutí s kým, kde a jak chcete žít a kladou vám rušivé otázky. Ty rušivé otázky však mohou být pro váš život důležité.

Z mého pohledu máte proto tři možnosti: ukončit vztah s Lucií, o kterém si racionálně uvědomujete, že nedává smysl, pokračovat v něm s plným vědomím své zmatenosti a všeho, co můžete ztratit – anebo si sám stanovit hranice vašeho vztahu, které jsou pro vás bezpečné a snažit se hledat v sobě odpovědi na otázky, jaké intenzivní vášeň do života člověka přináší.

Sama se přimlouvám za tu třetí možnost: za zkoumání, kým vším dovedete být, zároveň však s ohledem na city lidí, které máte rád. 

Ester

+19 trefné
Komentáře 6 Rozbalit vše
Ester Danelová: Milá Nino, píšete, že Tomášova náklonnost k Lucii může být dána tím, že mu ve vztahu s přítelkyní něco chybí. Tady je ale kámen úrazu: může to tak být a nemusí.

Když si domýšlíme víc, než nám druzí řeknou, koledujeme si buď o to, že úchvatně trefíme a nebo (a to je pravděpodobnější), že se vydáme v myšlenkách směrem opačným. Stejně to může být i s postřehem Janky - jak málo se tu mluví o Tomášově přítelkyni, kterou ani nenazýváme jménem. Proč to tak je? Protože je pro Tomáše nedůležitá a samozřejmá? Nebo že je Tomáš racionální chlap a ona není v jeho očích v jádru problému, který teď řeší? Nebo že je pro něj symbolem nedotknutelného soukromí, které chce chránit až tak, že o něm raději nemluví? Kdo z nás zná odpověď?

Muži se v naší diskusi dostali do role křiváků, kteří léta lžou a podvádějí. Sama mám občas tendenci "je" nesnášet za nejrůznější věci. Ale co pak udělat s informací, že iniciátorkami většiny rozvodů v západní společnosti jsou ženy?

"Nikdo nepomyslí na přítelkyně, které roky budovaly vztahy, plánovaly budoucnost a rodinu a vařily, praly, uklízely a nakupovaly." Kolika z nás ale přítel na začátku vztahu řekl "prosím plánuj budoucnost a rodinu i za mě atd."... věřím, že je spousta vztahů, kde to muž očekává. Ale čím dál víc vidím těch, kde jsou tyto zodpovědnosti iniciativou přítelkyně, která je očekává sama od sebe a pak i od partnera. A jak k tomu přijdou chlapi, co touží mít aspoň do třicítky jen a jen svatý pokoj?
napsáno 15. března 2011 reagovat +8 trefné
+8
Janka: Musím souhlasit s Ninou a to na základě příběhů, které vidím ve svém okolí - muži si řeší své rozpolcené city a situace, milenky se ozývají v ty nejméně vhodné doby a užívají si tajných a vzrušujících schůzek a nikdo nepomyslí na přítelkyně, které roky budovaly vztahy, plánovaly budoucnost a rodinu a (ať už se nám to líbí nebo ne) vařily, praly, uklízely a nakupovaly.
Zde se také stále řeší Tomáš a Lucie, ale nějak málo se tu myslí na Přítelkyni, která se (aspoň z toho, co jsem se tu dočetla) do této situace zapletla naprosto neúmyslně a pokud bude někomu nejvíc ublíženo, potom to bude právě Přítelkyně. Lucie i Tomáš si své chování i situace dobrovolně zvolili, ale Přítelkyně?
Kdysi jsem se zde na Psychologii dočetla, že lidé dnes vnímají partnerský vztah jako cosi mezi autem a televizorem - když se nám vztah poláme, zahodíme jej a jdeme si sehnat nový. A nebo ještě hůř, pořídíme si k tomu polámanému vztahu (kdy druhý ze vztahu nemusí ani tušit, že se někde něco porouchalo) vztah další. Smutná to situace...
A pokud bych mohla Tomášovi něco poradit, tak jenom to, aby popřemýšlel, kdo je pro něj v životě důležitější, zda Lucie nebo Přítelkyně. Pokud si váží více Přítelkyně a ona je pro něj ta důležitější, tak ať za Lucií udělá tlustou čáru. Ale pokud je pro něj důležitější Lucie, potom ať se rozejde s Přítelkyní a omluví se jí, že deset let promarnila se špatným chlapem.
napsáno 15. března 2011 reagovat +9 trefné
+9
Romana: Mně se Tomáši líbí, že snažíte hledat nějakou cestu nejenom sám, ale že se zajímáte i o názory a zkušenosti jiných, pro inspiraci - je mi to symptatické.Z toho jde cítit, jak Vám na tom záleží. Je taky velká odvaha si přiznat, že si s něčím nevím úplně hned rady. A tak jste získal jiný pohled na věc od Ester i od Niny,takové dárky,které se Vám možná líbí a využijete je, možná ne. Taky se přidám, protože mám možná v něčem podobnou zkušenost.Já jsem zažila přítele, který byl zároveň zamilovaný do někoho jiného. Nakonec se se mnou rozežel, ale narozdíl od Vašeho příběhu - my jsme se k sobě už nevrátili. Pro mě to bylo nejdřív strašně bolestivé, ale po necelém roce po rozchodu jsem mu mohla poděkovat za to,že to udělal - bylo mi s ním totiž moc dobře,cítila jsem velkou blízkost i oddanost,ale aniž bych si to nejdřív připouštěla,zmizela vášeň,zmizela rovnováha.Taky to byl první několikaletý vztah,takže chyběla i zkušenost.Když jsem pak ucítila i jiné vášně a blízkosti,tak jsem byla ještě o to šťastnější,že jsme se rozešli,že byl tehdy ke mně upřímný.Po tom rozchodu,když mě přešla ta největší bolest,tak jsem k němu necítila nic,pak jsem cítila chvíli vztek a teď je pro mě hrdina,který nás oba zachránil a můžeme být zase kamarádi.Když jsme se viděli naposleddy (je to teď víc jak 2,5 roku od rozchodu),tak to bylo fajn,protože už jsem si dokázala užít,co nás spojuje a bude spojovat pořád,ale už bych s ním být nechtěla.Oba jsem o dost přišli a víme to i cítíme,ale i jsem hodně získali.
napsáno 13. března 2011 reagovat +2 trefné
+2
Nina: A co čtvrtá možnost: ukončit vztah s oběma ženami a hledat partnerku, se kterou budete moc prožívat vztah s pro vás vyváženějším poměrem jednotlivých složek?
Z vašeho popisu odhaduji, že Lucie je spíše impulzivní a řekněme trochu sobecká a naopak vaše "oficiální přítelkyně" (zajímavé, že u ní ani neuvádíte jméno - i to asi svědčí o tom, co ve Vašem životě představuje) je spíše ochotná se přizpůsobit - je pro vás jistotou s dlouhodobou perspektivou. Ester Danelová doporučuje v podstatě brát si od obou žen to, co vám vyhovuje s tím, že časem se třeba nějak najdete. Osobně si myslím (nejsem psycholog a můj názor vychází z osobních zkušeností z mého okolí), že ať se sebevíc budete snažit nikomu neublížit, nakonec stejně ublížíte a možná hůř, než rázným jednáním. (jak se asi bude cítit vaše stálá partnerka, až dejme tomu za pár let zjistí, že jste jí sice nasliboval, jak to s Lucií ukončíte, ale nestalo se tak? A jak se asi budete v takové situaci cítit Vy? Zvlášť pokud se jí (opět) sám přiznáte a budete čekat, jak se to samo rozuzlí, tedy zodpovědnost za řešení přenesete na ni). Pokud Vám v "oficiálním" vztahu něco chybí, řeště to teď, nenechávejte to "vyhnít". Je to nejlepší, co můžete udělat pro sebe i pro svou partnerku, která bude mít ještě šanci najít si jiného partnera a založit s ním rodinu (vím, že o tom v dotazu není řeč, ale předpokládám, že, s ohledem na věk, i toto začne být, nebo je, aktuální. Co budete dělat, pokud přijdou děti a vy se stále "budete hledat"?)
napsáno 13. března 2011 reagovat +7 trefné
+7
Ester Danelová: Ester Danelová nedoporučuje brát si od obou žen to, co čtenáři vyhovuje. Pouze ponechávám prostor individuálním představám o obsahu sousloví "bezpečné hranice" a "s ohledem na city druhých", protože na vlastní výklad má každý právo bez ohledu na to, co si Danelová nebo kterýkoliv jiný psycholog myslí… Zároveň chci povzbudit reflexi toho, co se děje - nikoli jen razantní akci. Zatímco se s Vámi shodnu v názoru, že podobná situace téměř vždy nějakým způsobem někomu ublíží, nemyslím si, že rychlé jednání je vždy cesta, jak tomu zabránit. Ono "vyhnívání" je někdy velmi důležité a někdy až nevyhnutelné, byť je bolestné.
napsáno 13. března 2011 reagovat +6 trefné
+6
Nina: Reakce na Ester Danelovou: Nikde netvrdím, že razantní akce zabrání bolesti na straně všech zúčastněných. Jen tvrdím, že pokud Tomášova náklonnost k Lucii je dána tím, že mu ve stálém vztahu něco chybí, měl by to řešit, protože to zřejmě bude chybět i v budoucnu (bez ohledu na to, jak naloží se svým vztahem k Lucii). Rozchod nemusí být jediným řešením,ale jeho pravděpodobnost je nejspíš vysoká.
Možná jsem příliš ovlivněna událostmi ve svém okolí a dívám se na to z pohledu podváděné ženy (proto jsem i psala, že jde o osobní názor). Kamarádka prožívala, vlastně stále prožívá, podobnou situaci: Partnerova nevěra, rozchod, jeho návrat a sliby, "nový" začátek...když jí bylo 33let a už velmi toužila po rodině zjistila, že partner svůj "vášnivý románek" neukončil. Myslím si (a kamarádka mi to i potvrdila), že nejhorší na tom bylo to, že někdo, komu věřila, odpustila mu a přijala ho zpět jí roky lhal. Zmizela nejen láska a úcta ale i značná část jejího sebevědomí. Bývalý partner má na založení rodiny dost času, ona už příliš ne, hledat v této situaci nový vztah je mnohem těžší, než kdyby jí bylo o pět let méně a nepodezírala každého muže z potencionálního křiváctní.
Jen jsem chtěla říct, že rychlé řešení může dát jeho přítelkyni čas, se s tím srovnat a odpustit. (Ano, zraní ji, ale "nezmrzačí"). Ale chápu, že v dotazu jde o Tomáše, nikoli jeho partnerku, takže toto v podstatě není důležité.
napsáno 13. března 2011 reagovat +15 trefné
+15
Přidejte nový komentář: splňující pravidla diskuse Můžete napsat ještě 1500 znaků

Vážení čtenáři, spolu s vámi pečujeme o kultivovanost a vysokou úroveň obsahu.

Moderátor schválí komentář, který:

  1. obsahuje váš funkční e-mail (nezobrazuje se ostatním)
  2. nevytrhává myšlenky z kontextu, soustředí se na podstatu
  3. nabízí vlastní argumenty, ne jen nesouhlas

Čtenáři, kteří pravidelně přispívají kvalitními komentáři, získají od moderátora heslo pro „bezbariérový“ přístup do diskuse.

Děkujeme za váš příspěvek.

už mám heslo

Nemám heslo

Související články

Kognitivně afektivní přestřelka

Kognitivně afektivní přestřelka

Proč úspěch přisuzujeme vlastním schopnostem a neúspěch vnějším vlivům? Chráníme tak své sebevědomí.

Komunikace
Jak mluvit o sexu

Jak mluvit o sexu

Když si chceme promluvit o sexu, máme k dispozici jen dětské výrazy, odborné pojmy a sprostá slova.

Vztahy a sex
Redakce Creative Commons Rss

psychologie.cz Vydává Mindlab