Žárlím na partnerovo nechtěné dítě: Za žárlivostí se skrývá strach.
Dobrý den.
Je mi 24, studuji, můj přítel je starší o 10 let. Chodíme spolu 2,5 roku, doteď nám to skvěle klapalo.
Na podzim však přítele vyhledala jeho bývalá („chodili“ spolu dva týdny) s oznámením, že s ním má skoro dvouletého syna. Žádala po něm podepsat něco pro sociálku a výživné. Byl to pro mě hrozný šok, po pravdě nikdy bych nešla do vztahu s mužem, který má závazky.
Vím, že se člověk musí vyrovnat s partnerovou minulostí, ale já nežárlím na jeho expartnerky, ale strašně žárlím na to, že chce mít vztah se synem, jezdit za ním a svou bývalou, dotovat ho i nad rámec výživného, kupovat mu dárky, ukazovat ho své rodině. Žárlím na to, že mu jiná žena dala prvorozeného syna a já jsem teď na druhé koleji už navždy. Vadí mi výživné.
Byli jsme spolu dokonce v poradně a odborník mi na to řekl jenom „rozejděte se“, ale mně se nechce se vzdát krásného vztahu. Přítel na mou podmínku neplést děcko alespoň do mého života kývl, ale můžu mu věřit? Nejprve mi také tvrdil, že bude „víceméně jenom platit“ a pak by byl ochotný se se mnou rozejít, když jsem to po něm chtěla.
Nemůžu mu to stále odpustit, ale odejít jsem od něj nedokázala, i když jsem už byla mezi dveřmi po pauze, kterou jsem sama vyhlásila. Cítím, jak se odcizujeme a nechci to. Mám strach, že si na mě lidé budou ukazovat prstem a že jeho rodina mě už nebude brát jako jeho partnerku, ale upne se na nového vnuka.
Jak se mám s tím vyrovnat?
silonka, 10. února
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami
_jpg_155x127_crop_q85.jpg)
Dobrý den, Silonko,
podle toho, co píšete, je řešení hlavně ve vašich rukou. Píšete, že strašně žárlíte na to, že chce mít vztah se synem, jezdit za ním a za svou bývalou, dotovat ho i nad rámec výživného, kupovat mu dárky, ukazovat ho své rodině. Žárlíte na to, že mu jiná žena dala prvorozeného syna a já jsem teď na druhé koleji už navždy. Vadí vám výživné. Zároveň píšete, že se nechcete vzdát krásného vztahu.
Hledal bych příčinu u sebe a to především ve vztahu vašich rodičů k vám. Zažívala jste tam někde model žárlivosti? A u matky na otce nebo opačně? Opakuje se to samé? Nebo jste žárlila na sourozence, že měli více lásky? Uvědomujete si, proč člověk žárlí? Má strach. Například z opuštění nebo z toho, že když někdo dává druhému více, tak on se stává jakoby nikým. Tedy v psychologii přeneseně pod všemi strachy je strach ze smrti. Když mě opustí, budu nic, když budu nic, tak jsem v podstatě mrtvá.
Budete se muset podívat svému strachu do tváře. Konfrontovat se s ním. Tím ho můžete proměnit. Zkuste si představit, že ta vaše nejhorší obava už nastala. Netuším, která to z vašeho dopisu může být, ale určitě to víte vy sama. Třeba, že nejste dost milovaná nebo že vás kvůli synovi opustil nebo že jste horší než druzí. A zkuste tu vaší konkrétní obavu vyslovit, jakoby už nastala, přijmout a smířit se s ní.
Tím dokážete daný strach rozpustit. Můžete si také v duchu představit svého otce a říci mu se zavřenýma očima: Opouštím tě. Pokud to vyslovíte opravdu z hloubi těla a ne z rozumu, tak se vlastně vyvážete z energetické závislosti na mužském prvku, tedy i svém příteli. Pokud překonáte tento strach, tak se pak můžete svobodně a bez emocí a strachu rozhodnout, zda s ním chcete zůstat nebo ne.
Držím palce.
+12 trefnéVladimír