Závislá na čokoládě: Co se ve vás odehrává přímo při její konzumaci?

23. ledna Závislosti

Dobrý den.

Mám problém s sladkým a jsem z toho už celkem zoufalá. Když načnu čokoládu, nedokážu sníst jen kousek, prostě ji musím sníst celou. Nejde to ovládnou, je to jako by mě ruce vůbec neposlouchaly. Jen si ji bezmyšlenkovitě cpu do pusy. Ani z ní nemám nějaký zvláštní požitek, protože už během tohoto přecpávání přemýšlím, jak mi z ní zase bude špatně, ale odložit ji prostě nejde.

Pomalu už ani nevnímám její chuť. Zkoušela jsem si ji schovávat na špatně přístupná místa a ani toto mi nepomohlo. Mám také období, jako je třeba teď po Vánocích, kdy jakoby si moje tělo zvyklo na nadměrný přísun sladkého a vyžaduje ho každý den víc a víc. Nevím, co s tím mám dělat. Je mi z toho nanic.

Děkuji za pomoc.

m., 23. ledna

16 To znám! Zažil jste totéž?
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami

Názor odborníka

Pavel Nepustil

Dobrý den,

to, že jste se se svým problémem svěřila papíru (či obrazovce) a následně poradně Psychologie.cz, je prvním a zásadním krokem k úspěchu. Nesdělím vám nyní jasné kroky, které je třeba udělat dál, ty budou na vás, ale rád bych vás povzbudil k tomu, abyste pokračovala v tom, s čím jste právě začala - mluvte o tom se známými a blízkými, ke kterým máte důvěru, klidně zajděte za některým psychologem nebo psychoterapeutem. Také ale nezapomínejte rozmlouvat sama se sebou, pište si drobné úspěchy či neúspěchy ve zvládání chuti na čokoládu.

Odborníci se přou, jestli se dá o velké touze po čokoládě mluvit jako o závislosti nebo ne. Podle mě na tom ale nezáleží. Je to zkrátka něco, čemu v současné době téměř nedokážete odolat, co vás přitahuje a co vám následně způsobuje výčitky svědomí i fyzickou nevolnost. Obecný recept na to, co s tím, nenajdete. Neexistují prášky ani zaručená terapie. Tu nejlepší terapii si ale můžete nastavit sama. Můžete nejdřív zkusit takový výzkum sama na sobě – založte si deník a sledujte třeba toto:

Kdy máte chuť na čokoládu největší?
Kdy naopak chuť na čokoládu skoro nepociťujete?
Kdy na čokoládu vůbec nemyslíte?
Kdy byste čokoládu vůbec nejedla?
Za jakých okolností s jezením čokolády dokážete přestat?

Výborná příležitost ke zkoumání je, když už čokládu jíte a nemůžete přestat. Zkuste se v tom momentu aspoň na chvíli zastavit a zeptat se sama sebe: Co mi běží hlavou? Na co myslím? Co mě žene pořád k tomu, že jím dál, i když už ani nemám chuť?

Všechno si zapisujte a pak to zkuste analyzovat. Jak už jsem psal, možná vám to půjde lépe s někým – s kamarádkou, přítelem, terapeutem. A postupně zkoušejte různé změny ve vašem životě, které by mohly vést k většímu množství situací, kdy nepociťujete nutkavou chuť na čokoládu a k takovým, kdy nemusíte sníst celou tabulku.

A hlavně: Nenechte se zastrašit prvními neúspěchy a buďte vytrvalá!

Hodně síly,

Pavel Nepustil

+1 trefné

Komentáře 11

Tomáš: Mívám teď v poslední době také záchvaty mírného přejídání, hlavně večer. Čím více si říkám že bych měl brzdit, tím víc bych jedl. Obézní nejsem ale váha začla jít logicky mírně nahoru. Zřejmě funguje pravidlo že zakázané ovoce nejvíc chutná. Změnil jsem svačiny, místo sladkého koláče třeba banán. Ve vašem případě je možná nejjednoduší řešení čokoládu prostě nekoupit a nebo koupit jen čokoládovou tyčinku kde nevadí že ji sníte naposezení. Upřímně řečeno se svým problémem nejste sama. Znám hodně kamarádů kteří si sladkosti radši nekoupí, protože by jinak udělali to co vy. Můžu popřát jen hodně štěstí. Nevolil bych ale nějaká drakonická omezení protože to naše mysl stejně dlouho nevydrží. Spíše nějaké pozvolné snižování dávek a taky bych si nevyčítal když někdy ujedete. To je normální. Nejlepší je se snažit na to vůbec nemyslet.

napsáno 25. ledna reagovat +1 trefné

Veronika: Mám podobný problém, znám dobře ten pocit zhnusení z přejídání. Mívám období (několikrát do měsíce), kdy cítím neodolatelnou potřebu nacpat se jídlem a to až do té míry, že je mi fyzicky hodně špatně. Jídlo už mi pak nečiní ani žádné potěšení, přesto nedokážu přestat. Mívám u toho jakýsi pocit ztráty kontroly sama nad sebou, pocit, že se nedokážu ovládnout. Je to velice nepříjemné, provází to výčitky z toho, že si ničím zdraví.
Vím, jak těžko se s tím bojuje a že různé rady, jak proti tomu bojovat, moc nepomáhají. Souhlasím s tím, že se jedná o emocionální hlad, jak to pojmenovala Lucrezia. Za sebe myslím, že tím způsobem řeším svoje úzkosti, pocity smutku, prázdnoty.. Moc se mi líbí odpověď Ondřeje, myslím, že to by mohla být cesta, jak z toho ven.. Nahlédnout dovnitř sebe a zjistit, co nás k tomu nutkání se přejídat, vlastně vede. Často si vůbec neuvědomuju co tu potřebu přejíst se vlastně spustilo. A jako první krok je myslím dobré pokusit se přestat si to vyčítat, protože ty výčitky jsou dalším impulsem k přejídání se (ve snaze zapudit je).
Myslím, že i návštěva psychologa by mohla pomoci v tom vyznat se ve svých pocitech.

Přeji vám hodně štěstí.

napsáno 23. ledna reagovat +2 trefné

Petra: Navrhuji postupovat při řěšení problému nadměrného pojídání čokolády a sladkostí obecně ve 2 etapách:
1) Omezit přístup ke sladkostem: vůbec je nekupovat, v obchodě se vyhnout regálům s nimi, doma je vůbec nedržet, vždy otevřít balení v přítomnosti několika dalších osob a rozdělit se.
2) Pochopit, že konzumace sladkostí má více nevýhod, než výhod, říct si, že za sebe o svém životě si člověk nenechá rozhodovat čokoládu,

napsáno 23. ledna reagovat +2 trefné

Lucrezia: Jéžiš, tohle dobře znám, ten pocit...zacpat si pusu něčím sladkým.
I když to tělo nepotřebuje.
Já tomu říkám emocionální hlad.
Introspekce mi zatím nikdy úlevu neposkytla, naopak, jen jsem to nepohodlí cítila ještě intenzivněji.
Ničeho jsem se nedobrala, bohužel.
Omezení sladkého způsobuje pak nárazové "záchvaty žravosti" sladkého. Odpíráním se nic neřeší.

Takže jsem ve fázi, kdy si to raději dopřeju, a spíš se pokouším se za to nijak na sebe nezlobit.
Moje tělo mi zatím odmítá sdělit, "co" to vlastně s tím sladkým do sebe cpu doopravdy.
Jaká je to potřeba. Trochu se začíná v dálce rozbřeskávat, ale musím být trpělivá.
Pro mě byl moc těžký už ten první krok - přestat s výčitkami a kompenzací.

napsáno 23. ledna reagovat +2 trefné

Lenka: Říkám si, jaké by to asi bylo, kdybyste si - když už si tu čokoládu dáváte - to zkusila celé hodně, ale opravdu hodně zpomalit. A vychutnat si. Od příjemného pohledu na celou a ještě zabalenou tabulku, těšení se, představování si její chuti... přes pomalé rozbalování... ulomení prvního dílku... jeho pomalé rozpouštění na jazyku... jak že ta čokoláda vlastně chutná... co je v ní dominantní? sladká chuť, něco něco jiného?... co mi to vlastně dává? co je na ní tak příjemné? ... ...
Možná na něco zajímavého přijdete, a i kdyby ne, aspoň si tu čokoládu vychutnáte. Výčitky svědomí si můžete nechat na později, aby Vám nekazily požitek ;)

napsáno 23. ledna reagovat +3 trefné

Daniela: ale s nižším podílem cukru, včetně ovoce atd. Pro první nejhorší chvíle Vám doporučuji kupovat menší balení čokolády a hlavně co nejméně těchto produktů (úplně nejlepší by bylo bydlet na vesnici, kde jsou obchody otevřené minimálně:-).Opravdu jde o to, aby jste se přestala zaměřovat na to, že tu čokoládu "prostě potřebujete" a začala se zabývat tím, co je pro Vás více důležité jakési dlouhodobější positivní plány, myšlenky, peníze do tohoto investované si odložte a třeba si zajděte do kina:-).
Hodně zdaru a myslím na Vás, zvládnete to

napsáno 23. ledna reagovat +0 trefné

Daniela: Pěkný den,
musím říci, že předchozí příspěvek pana Ondřeje je velmi přínosný možná ho jednou vyzkouším, teď, ale k věci, co se týče čokolády a sladkostí vůbec můžeme stav absence po ní nazvat určitým typem závislosti, měla jsem možnost vidět pár jedinců, kteří po tomto typu potravy tak toužili až se u nich projevoval v nižších intensitách tremor (třes), nicméně jak už bylo zmíněno dříve je třeba si uvědomit kdy a za jakých podmínek je Vaše chuť nejintensivnější a při příchodu těchto událostí být na pozoru! Zní to jednoduše viďte, ale samosebou není, což je logické psychika člověka je až moc složitá na to, aby ji člověk dokázal jen tak bezostyšně něco přikázat, asi jediná možnost jak s tímto bojovat je v uvědomění si negativ, které Vám tato vaše "závislost" přináší (zkažené zuby, postava, možná i finanční ústupky). Jako každý člověk máte určitě své trable a potíže, proto je třeba trochu zorganizovat svůj život, kromě práce (která je u většiny moderních jedinců přínosem stresu) vyplnit den i příjemnými věcmi a na ně se těšit, naplánovat akce s kamarády (zdroj sociální opory), svěřit se někomu a naplánovat si společný boj a podporovat se, zaměřit se v první řadě na sebe a na to co mě baví a mám ráda kromě této mé "pojídací aktivity", každý člověk je jiný a neexistuje algoritmus rešení, někomu pomůže léčba šokem (jako já prostě jsem si sladké zakázala a nejím ho vůbec) u někoho je třeba postupovat jemně a nahrazovat čokoládu ostatnímí sice sladkými potravinami...

napsáno 23. ledna reagovat +0 trefné

Radkin Honzák odborník psychologie.cz: Milá m.,
poznatek, že člověk se snáze vzdává potěšení celého než jeho části je "stará vesta", která ale stále padne.
Když zcela vyřadíte čokoládu ze svého života, přinese Vám to dvě výhody. Jednak se jí nebudete (ke své dodatečné ošklivosti nad tím) cpát, jednak zažijete naplno ty okamžiky, v nichž Vám bude chybět.
Tyhle momenty je třeba zachytit a začít je řešit, tentokrát jinak a racionálně. Je totiž spousta cest, jak se uklidnit a jak si udělat radost bez následného pocitu zhnusení.

napsáno 23. ledna reagovat +8 trefné

Ondřej: Čokoláda je dobrá. :) Otázka je "k čemu." Kdysi jsem měl období, kdy jsem čokolády také jedl poměrně mnoho. Třeba dvě tabulky denně, někdy víc. Tenkrát jsem se také hodně zajímal o IFS, což je ve velké zkratce pohled na osobnost jako složenou z mnoha částí/podosobností a jejich vztahů a zlepšování jejich vztahů.

Když přeskočím několik kroků... ve výsledku jsem přišel na to, že impuls jíst čokoládu, předcházelo jisté znepokojení, takový málo patrný pocit samoty a prázdnoty. Část mě byla něčím rozrušená a ovládla mě a sáhla po čokoládě, protože jí to na chvíli ulevilo. Jiná část mě tohle poměrně chladně kritizovala, říkala proč to není dobré pro mé zdraví, atd. Tyhle části proti sobě bojovaly. Bylo to takové vnitřní přetahování se. Chvíli vítězila část, které se nelíbily dlouhodobé následky několika tabulek čokolády denně a čím déle to trvalo, tím více rostla frustrace té rozrušené části, která řešila své problémy čokoládou. Čím větší frustrace, tím větší sílu pak ta část měla pro své impulzivní chování.

Změna přišla rapidně po tom, co jsem s oběma částmi mluvil a začal tohle odhalovat a zjistil, že problém je v tom, že si ty části vzájemně nerozumí a nenaslouchají. Na jedné straně, část cítící samotnu a prázdnotu byla ignorovaná a kritizovaná a tak dělala jediné co umí v takové situaci, vzala si čokoládu a cítila se na chvíli lépe. Na druhé straně, kritizující část chladně kritizovala a tím nemohla pomoci osamělé části s jejími pocity, naopak je zhoršovala. Stále dokola.

napsáno 23. ledna reagovat +9 trefné

Ondřej: Pokračování: Co jsem udělal bylo, že jsem se domluvil s tou částí, co se cítí občas sama, že když mě upozorní na své pocity, že se jí budu věnovat a pomohu jí. A zároveň, že si promluvím i s tou částí, která jí kritizuje a pomůžu jí vidět, jak to nepomáhá.

A naopak, důležité bylo i vyslechnout obavy té části, které zajímá mé zdraví a pomoci jí najít účinnější metody, jak vyjádřit své obavy a dosáhnout svých cílů.

Taková vnitřní mediace a řešení konfliktu. :)

Ze dne na den moje konzumace prakticky čokolády přestala a v obchodě, když jsem procházel kolem regálu s čoko, tak se mi dokonce připomínal ten slib co jsem dal. :)

A je to proces. Není to jednorázové řešení. Když jsem slib porušil, tak se ten způsob vypořádání s pocity prázdnoty vrací, a řeším ho jídlem.

napsáno 23. ledna reagovat +7 trefné

Tom: To je super postup Ondřeji. Praktické a jde to přímo k jádru věci. Vyzkouším až příště přijde mé frustrované já :-)

napsáno 23. ledna reagovat +1 trefné