Ženatý milenec: Jak dlouho jste schopná ještě čekat?

Dobrý den.

Ptáte se, zda je dva a půl roku dostatečně dlouhá doba doba, aby se rozhodnul. A já si říkám, že je to především otázka na vás: jak dlouho jste vy ochotná a schopná čekat, resp. být v situaci, kdy nejste naplno ani s jedním mužem. Z toho, co píšete, to vypadá, že on má jasno: chce vás jako milenku a je to pro něj lákavé a silné natolik, že ve vztahu pokračuje i přesto, že oba partneři o vašem vztahu vědí. Vypadá to, že vy chcete víc - vztah, kdy odejde od ženy a dětí a bude s vámi. On však nechce. Takže otázka možná nezní tak, zda jsou dva nebo tři roky dostatčně dlouhá doba, aby se rozhodl. Možná je rozhodnutý a bude pokračovat v tom, co mu vyhovuje. Tudíž změna situace leží svou vahou spíše na vás než na něm, částečně i proto, že vy jste ta, které stávající nevyhovuje.

Ze zkušenosti mohu také říct, že jakmile se jednou vedlejší vztah provalí, je velmi těžké v něm nepozorovaně pokračovat. Nevím, co se děje v jeho i vašem vlastním partnerství, ale z mého pohledu se vyplatí zaměřit pozornost na to, co funguje a nefunguje ve vztahu, který máte. Zvláště pokud jsou přítomny děti. Ona to totiž nemusí být výmluva, ale konflikt mezi vášnivou láskou a láskou otcovskou, která je smíchaná s láskou partnerskou se stávající ženou (ať to tam funguje jakkoliv). Odejít od dětí není jen tak. Je vždy velmi důležité zvážit, co všechno je tímto krokem možné ztratit - nejenom pro sebe, ale co to bude znamenat pro děti. V tomhle ohledu je jeho váhání pochopitelné, alespoň z mého pohledu.

Píšete, že nemůžete žít bez něho. Jste však chycená ve slepé uličce, kdy nemůžete žít ani s ním. Stojíte před tou vysokou zdí, kde ulice končí a doufáte ve změnu - že se v něm něco stane a on opustí rodinu a bude s vámi (happy end). Smutná realita je ta, že ani tento výsledek nemusí zaručit oboustrannou spokojenost. Opravdu se sama sebe zeptejte: jak dlouho jsem ochotná a schopná čekat? Kolik času svého života budu trávit ve slepé uliččce doufajíce v lepší zítřky? Rok, dva? Pět let? Nebo až deset? Deset a více let je ochotný čekat málokdo. A pokud tato doba uplyne, aniž se něco stane, potřebujete udělat další krok (pokud se nechcete uhnízdit na konci ulice): zvednout se, rozloučit se s tímto vztahem a představou, která je s ním spojená a jít dál. Kdyby umřel, tak bez něj také budete žít...

V neposlední řadě doporučuji návštěvu odborníka, se kterým můžete tuto vaši slepou uličku lépe prozkoumat a třeba najít ještě jiné cesty, jak z ní ven. Nebo aspoň pochopit, co vás v ní udržuje.

Tak držím palce.