Nechci dělat v oboru, který studuji: Běžte tam, kde vám bude dobře.
Je mi dvacet pět let a dokončuji vysokou školu. Bohužel jde o dost nepraktický obor (literatura), který jsem si vybrala v romantickém zaujetí filosofií, krásnem a podobně. Poslední dobou však k tomuto oboru cítím vyloženě odpor a už jsem se rozhodla, že to není něco, čemu bych se v budoucnosti chtěla věnovat. Mám úplně jinou představu.
Chtěla bych pomáhat lidem, být zdravotní sestra nebo sloužit jiným způsobem. Jedině tak můžu nalézt uspokojení. Vím, že takové povolání je dřina a není to jen tak (a pravděpodobně se k němu ani nedostanu, co si budeme vykládat), ale kdykoliv můžu někde pomoct, cítím při tom uspokojení, klid a pocit, že jsem na správném místě.
Představa, že bych se měla věnovat akademickým věcem, se mi s postupem let hnusí čím dál víc. Je to úsměvné, ale nemůžu si pomoct. Začínám litovat, že jsem místo gymnázia nešla na střední zdravotnickou školu. Nechci dělat v kancelářích, jak je teď v módě, chci přicházet do styku s lidmi, být jim nápomocná a užitečná.
Nevím, jak tohle řešit. Když to někomu řeknu, akorát se mi vysměje. Ve škole mám výborný prospěch, takže si dovedu představit, jaká by na to byla reakce okolí.
Fiona, 27. ledna
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami
.jpg)
.jpg)
Milá Fiono,
budete se možná divit, ale vašim pocitům naprosto rozumím. Nejen, že jsem sama něco podobného před časem prožívala, ale i v mém okolí je mnoho mladých lidí, kteří postupně přehodnotili svou původní kariérní volbu. Myslím, že je to přirozené. Ve věku, kdy většina z nás nastupuje na střední a posléze vysokou školu, ještě nemíváme dostatek informací a zkušeností pro rozhodnutí, které má ovlivnit zbytek našeho života.
Ve vašem dotazu mě zaujalo, že pomýšlíte konkrétně na kariéru zdravotní sestry. Ráda bych věděla, proč právě tato možnost hraje tak důležitou roli? Jaký motiv stoji v pozadí? Pomáhat lidem přece můžeme v mnoha oblastech a třeba i v té, kterou studujete, by se pro vás našlo něco zajímavého a uspokojivého? Bývá akademická dráha ve vašem oboru jediným možným vyústěním?
Na druhou stranu, nemusíte se cítit vázána na obor, který jste si před mnoha lety zvolila. Je vám dvacet pět let, dveře do světa jsou stále otevřené dokořán a vy můžete nezávisle na tom, co si myslí vaše okolí, tvořit svou životní dráhu.
Zavřete na chvíli oči a představte si, jaké máte možnosti. Pokud je vaší prioritou pomoc ostatním, přemýšlejte, jakými způsoby je to možné realizovat. Pak se zamyslete, který směr vás v imaginaci naplňuje největší radostí a jdete za svým srdcem.
Žijeme jen jednou a je škoda se upsat oboru, do kterého jsme ztratili zápal, když můžeme být prospěšnější a šťastnější, vydáme-li se nakonec jinou cestou. Věřím, že šťastní lidé mohou světu přinést mnohem více než ti, kteři se tvrdohlavě nechtějí vzdát narýsované cesty. Na počátku našeho štěstí ale vždy stojí svobodné rozhodnutí.
+10 trefnéOsvoboďte proto svou mysl a nechte ji letět tam, kde je vam dobře. Pak už je jen krok k realizaci.
Držím vám palce, abyste necítila přílišnou tíhu a mohla se nezávisle rozhodovat!
S pozdravem,
Andrea Smejkalova