Zkouším najít štěstí bez partnera, ale nejde to.

23. září 2010 Vztahy

Zažil som dvakrát po sebe veľmi bolestivé sklamania. Chodil som ku psychológom, bol som na regresnej terapii a celkovo sa môj život za celý ten čas dosť zmenil. Môžem povedať, že som sám už niečo vyše štyroch rokov.

Tie sklamania ma na pár rokov odradili od akéhokoľvek záujmu o nadväzovanie kontaktov, ale časom sa to upravilo a dalo by sa povedať, že by som nejaký nový vzťah uvítal. Môj sexuálny život je vlastne dlhé roky žiadny a aj keď to celé zaháňam športom a všetkým možným, je to vec, ktorá sa nedá ničím nahradiť.

Zoznamujem sa hlavne cez internet, ale stále narážam len na ľudí, ktorí majú radi svoje pohodlie vo virtuálnej realite. Dosť ma štve, že sa napriek dlhej dobe, ktorá uplynula, v mysli často vraciam k mojim predchádzajúcim vzťahom a akosi neviem preklenúť tento bludný kruh. Celé roky žijem prakticky bez šťavy a prežívam. Aj keď som predtým žil sám, nebol som zlomený ako teraz.

Prečítal som o tom všetkom dosť literatúry a pokúšam sa aj nájsť pravdu vo výroku, že človek by sa mal naučiť žiť spokojne aj slobodný a vzťah nič nevyrieši. Akosi mi na tom však niečo nehrá a jednoducho to nefunguje. V tomto bode života teda cítim veľkú frustráciu napriek tomu, že som, myslím, urobil pre zlepšenie všetko, čo sa dalo.

Čakám na to, že sa v mojom živote konečne objaví človek, s ktorým sa v tomto bode posuniem. (Dúfam, že to teraz nechápete tak, že celé roky sedím so zloženými rukami a čakám na nejakú spásu). Myslím si, že v mojom prípade mi pomôže plnohodnotný vzťah, aký je váš názor? (Pre dokreslenie situácie som gay a tento rok budem mat 30.)

Matúš, 23. září 2010

18 To znám! Zažil jste totéž?
Klikněte, ať ostatní vědí, že v tom nejsou sami

Názor odborníka

Jakub Jura


Dobrý den,

stejně jako vy se ve svém dotazu postupně propracováváte k jádru věci, tak vám odtud (tedy spíše od konce) také odpovím. Vztah sám o sobě nevyřeší osobní problémy člověka – asi až na jeden případ, kdy je oním problémem nenaplnění vztahu.

Hledání životního partnera a budování hodnotného vztahu je náročný úkol a dovedu si představit, že v tom prvním to máte oproti heterosexuální většině ještě komplikovanější. Přitom člověk, z kterého čpí, jak zoufale hledá partnera, tímto potenciální partnery spíše odradí. Tedy na onom výroku, který jste vyčetl z knihy, něco bude, ale je to jen potištěný papír a je třeba to brát s rezervou a využití vyčteného moudra přizpůsobit svému životu – nikoliv opačně.

I s mou radou tak prosím naložte. Nikdo vám přeci nezakázal navazovat vztahy, zkoušet to, hledat. Tak, jak by vám to bylo normálně přirozené.

Píšete, že již dlouho nejste v partnerském vztahu a tak si říkám, čím jiným plníte svůj čas? Co vám činí radost? Co vám přijde v životě důležité? A kým vlastně jste? Co vás zaujme na druhém člověku? A co si myslíte, že zaujme druhé na vás?

Internet je komunikační prostředek a jako takový je dobrý, aby se lidé domluvili, kdy a kde se potkají. O moc víc bych od toho ale nečekal.

Jistě jste toho pro řešení vaší situace udělal mnoho. Píšete, že jste chodil k psychologům a byl jste na regresní terapii. Z toho, co píšete, však není zřejmé, jak vám to pomohlo. Pokud ano, stojí nejspíš za to v tom pokračovat. Pokud ne, tak je třeba hledat jiné cesty.

Způsobů psychoterapie je spousta a způsobů, jak se z vašeho bludného kruhu dostat také. A možná ještě zajímavější, než jak se z něj dostat, je do jakých míst z něj vykročit a kam se potom vydat. Budu rád, když mi dáte za čas vědět, v jakém životním příběhu se nacházíte a v jaké duševní krajině jste se zabydlel.

Mějte se nejlépe, jak umíte.

+22 trefné
Komentáře 6 Rozbalit vše
Hana: Dorý den Matúši,

vy jste skutečně našel v literatuře odpověď na svůj problém. Pan Jura Vám trefně doplnil význam Vámi nalezeného moudra. Hodně štěstí.
napsáno 16. června 2011 reagovat +1 trefné
+1
Honza: Milý Matúši,
mám z tebe pocit, že jsi docela uzavřený člověk, který lpí na svých problémech a to i po jejich vyřešení. Nechci se stavět proti různým terapiím a psych. praktikám, ale možná by ses na to mohl vykašlat a hodit to za hlavu. Méně je někdy více.

Co se týče internetu, jak řekl pan Jura, je to dobrý dorozumívací prostředek, ale nic víc. Sám asi víš, jaký typ lidí se na (předpokládám že) iBku vyskytuje a stejně většina hledá jenom jedno. Proto je asi nejlepší si po pár zprávách dohodnout setkání a zkusit to rovnou osobně. A pokud to nevyjde, alespoň získáš nové přátele.

K tvé otázce..nemyslím si, že ti plnohodnotný vztah pomůže k vyřešení problémů. Je to spíš tvůj vrcholný sen, mít ten spokojený život, milujícího partnera a teplo domova. Všichni o tom sníme.

Proto by možná nebylo špatné odhodit všechny ty knížky a jít ven mezi lidi. Přece jen přátelé a dobrá nálada jsou často nejlepší lék.

Samozřejmě nejsem v pozici, kdy bych ti mohl radit. Nejsem ani profesionál a nemám ani takové životní zkušenosti. Všechno, co jsem napsal, jen vyjadřuje můj názor na věc a nemůžu zaručit jestli je správný nebo špatný.
Osobně Ti do života přeji všechno nejlepší a ať se tvé problémy brzy vyřeší a ty jsi šťastný.
napsáno 28. září 2010 reagovat +3 trefné
+3
Tereza: Takhle daleko jsem ve svých úvahách došla taky. Opravdový funkční dobrý vztah by vyřešil můj základní osobní problém - tedy nenaplnění vztahu, po němž z duše toužím. Díky tomu odpadne i řada přidružených "problémů" a nepříjemných pocitů ohledně mojí osoby. Ověřilo se mi, že když to chvíli funguje, jsem skutečně mnohem vyrovnanější, klidnější a "lepší", než když jsem sama. Pokud vztah skončí, spadnu zpátky tam, kde jsem byla. Přitom mám přátele, mám koníčky, mám práci, nemám konflikty s blízkými lidmi, naopak... ale nestačí to k tomu, abych byla šťastná. Umím se radovat z maličkostí, jak mi pořád někdo doporučuje, jenomže vyzobáváním drobných radůstek se dá taková obrovská frustrace kompenzovat jenom krátkodobě. Po nějaké době to vždycky znova "obživne", ta bolest a úzkost, že to tak může zůstat, že je možné, že se mi to nikdy nepodaří... Až tohle překonám, třeba budu umět být šťastná, jenom nevím, JAK to překonat...
napsáno 9. února reagovat +5 trefné
+5
Lenkad: Tereza přesně vystihla i můj postoj, nenapsala bych to lépe...a sama nevím jak z toho ven a jak to změnit. Také se točím v bludném kruhu nesmyslných a nepovedených vztahů, končících bolestivě vždy jen pro mě...Viditelně někde dělám chybu, ale nevím ani po letech opakujících se špatných zkušeností, kde....
Ale i tak držím všem palce, ať najdou své štěstí a děkuji za zkušenosti.
napsáno 14. května reagovat +0 trefné
Veronika: Myslím, že je přirozené očekávat, že se objeví NĚKDO, kdo nás naplní, udělá nás lepším, šťastným apod. Zároveň myslím, že se jedná o velkou iluzi, která nás opakovaně vrhá od zaslepeného zamilování se a naděje do velkého zklamání a beznaděje. Vidím v tom dětskou touhu po bezpodmínečné lásce, přijetí a podpoře od rodičů. Pokud se nám toho v dětství nedostalo, neseme si tuto touhu stále sebou a od druhých máme nereálná očekávání, kterým oni těžko mohou dostát (oni zase mají svá zranění a očekávání).
Cestou ven z tohoto bludného kruhu je uvědomění si, že druzí tu nejsou od toho, aby plnili naše očekávání a dělali nás šťastnými, stejně jako my tu nejsme od toho plnit očekávání druhých. Přijmout odpovědnost za sebe a za své pocity namísto obviňování okolí a ostatních lidí. Najít sám v sobě pochopení, respekt a lásku, namísto hledání jen ve vnějším světě. Ostatní nám mohou v této cestě pomoci, podpořit, inspirovat nás, ale to hlavní si musíme dát sami. Je to dlouhý a bolestný proces, ale zároveň cesta k tomu postavit se na vlastní nohy a žít svobodnější a spokojenější život. Mně v cestě k zahojení starých a hlubokých ran hodně pomáhají knihy od Amany Trobe a Krishnanandy Trobe - Jak vzniká důvěra a Od iluzí k lásce.

Přeji hodně laskavosti k sobě a odvahy vydat se do svého nitra.
napsáno 14. května reagovat +1 trefné
+1
Juro: Dakujem za odpoved.
O vztah sa nejako extra krcovito nesnazim, skor sa momentalne venujem hlavne sportu a praci. Som na skole, znova intrak, vsetko je nove.
Moj problem bol, ze si tie rany stale vlacim so sebov uz roky a neviem, co s tym. Stale s tym nie som vyrovnany a to ma zerie.

Nie som za vztah za kazdu cenu a pred tymi dvoma, som mal hlavne ine priority. Ale po nich som stratil akoby chut do zivota a aj ked mam aj pekne dni, stale to so sebov vleciem. Neviem sa vyrovnat s tym co bolo, maximalne som to potlacil, uplne prerusil s nimi kontakt. Ale citim, ze to nie je uzavrete vo mne.

Psychologovia nepomohli. Nieco naznacili, ale nepohlo ma to, nic nove mi to nedalo, co by mi pomohlo. Inac by som to uz snad nevlacil so sebov.

Mal som chvilu vztah. Ale zistili sme, ze to nejde. Mal som ho rad, ale nerobilo mi problem to hned ukoncit, ked som zistil, ze ma to skor nici. Nebolo to zvlast silne, mozno preto. Aj ked mi chvilu bolo luto.
napsáno 28. září 2010 reagovat +4 trefné
+4
Přidejte nový komentář: splňující pravidla diskuse Můžete napsat ještě 1500 znaků

Vážení čtenáři, spolu s vámi pečujeme o kultivovanost a vysokou úroveň obsahu.

Moderátor schválí komentář, který:

  1. obsahuje váš funkční e-mail (nezobrazuje se ostatním)
  2. nevytrhává myšlenky z kontextu, soustředí se na podstatu
  3. nabízí vlastní argumenty, ne jen nesouhlas

Čtenáři, kteří pravidelně přispívají kvalitními komentáři, získají od moderátora heslo pro „bezbariérový“ přístup do diskuse.

Děkujeme za váš příspěvek.

už mám heslo

Nemám heslo

Jakub Jura

Jakub Jura

Psycholog, psychoterapeut, hypnoterapeut

Lektor a vědecký pracovník. Strategická komunikační psychoterapie a hypnoterapie, Brief Psychotherapy, psychologické poradenství a krizová intervence.

Související články

Osamělost prvočísel

Osamělost prvočísel

Nevyřešená traumata staví mezi nás a ostatní zeď. Neztrácíme motivaci tyto zdi během života bourat?

Komunikace
Ne, neopustím ho

Ne, neopustím ho

Co prožívají partnerky uvězněných mužů? Přečtěte si příběh čtenářky, která to nevzdala.

Vztahy a sex
Redakce Creative Commons Rss

psychologie.cz Vydává Mindlab