Znepříjemňuje mi život! Odhalte svá slabá místa dříve než protivník.

Dobrý den, Tome,

děkuji za váš dotaz. Pokusím se na něj reagovat a přinést svůj pohled na tuto situaci. Myslím si, že se u vašeho příběhu objeví hodně reakcí čtenářů (tlačítko „to znám“), protože s něčím podobným se ve škole nebo i v zaměstnání setkal téměř každý z nás. Třeba ne v tak vyhrocené formě jako u vás, ale děje se to poměrně často.

Píšete, že vás spolužák nijak fyzicky nenapadá, ale svým soustavným slovním útočením se vás snaží shodit, ponížit, asi i vyprovokovat k nějaké reakci. Doposud jste zaujímal pozici „pasivní ignorace“, což se neosvědčilo. Je to nějaká vaše strategie, která v tomto případě nezafungovala. Další možnou reakcí by mohl být protiútok, ale máte obavy, že by mohl být hodně silný. Píšete, že toho máte plné zuby, ale vztek a negativní pocity v sobě dusíte a potlačujete – a potom samozřejmě hrozí výbuch. Přichází právě proto, že konfliktu uhýbáte, i když při tom prožíváte celou škálu negativních emocí. Dá se to přirovnat k tlakovému hrnci bez pojistného ventilu, který průběžně neupouští páru.

Když ještě jednou pohlédnu na vámi popsanou situaci, chtěla bych vás povzbudit v tom, abyste více vnímal, co vám může dodat sílu a sebedůvěru.

Kde čerpat?
 

Uvědomte si své silné stránky a zdroje. S jejich plným uvědoměním můžete lépe čelit protistraně.

Na vaší straně je zbytek třídy, který se do toho nezapojuje a vycházíte s nimi v pohodě. Jste momentálně spokojený v osobním životě a podle mého názoru máte i nastartovanou slibnou studijní a pracovní kariéru. To všechno jsou věci, které vám mohou pomoci uvědomit si svoji osobní sílu. S ní pak můžete konflikt daleko lépe ustát. Za hodně důležité považuji, abyste měl stále na vědomí, že cokoliv spolužák o vás řekne, nevypovídá o vás, ale o něm. Jak sám píšete, problém je v něm. Spolužáka nezměníte, ale můžete změnit postoj k těmto situacím a změna postoje vám umožní reagovat jinak.

Pokud si uvědomíte, že za agresí spolužáka je nějaká jeho osobní nespokojenost a možná i smutek, zlost, bolest (jeho nezvládnuté emoce), může vám to pomoci, abyste si nebral výroky „osobně“ a nebyl tolik zahlcen svými emocemi. Abyste byl více „nad věcí“.

Možná by také stálo za to položit si otázku, jaká jsou vaše, řekněme, slabá místa. Je dobré je znát, protože trefa do těchto míst vyvolá vždy silné emoce.

Jak se bránit?
 

Jak se těmto útokům efektivně bránit? Tady opravdu neexistuje nějaká univerzální rada. Je ale v každém případě lepší reagovat, než mlčet a dělat, že se nic neděje.

Tím, že něco řeknete, že zareagujete, začnete situaci ovlivňovat. Nejste už jen pasivním příjemcem nebo obětí. A reagovat se dá různě – jednou z možností je humor, který vezme agresorovi vítr z plachet. Cílem reakce by nemělo být protivníka ponížit, ale jasně pojmenovat útočníkovo chování a dát zřetelně najevo, že se vám jeho urážky a napadání nelíbí.

Zkuste se zamyslet nad výroky, které vás nejvíce štvou. Potom je možné připravit si odpovědi, které lze použít v těchto konkrétních, opakujících se situacích. Nejlépe takové, kdy mu vrátíte, co k vám vyslal. Je pro mě však těžké vymýšlet v tuto chvíli nějaké příklady, protože blíže neznám ani vás, ani kontext těch situací.

Pokud byste chtěl lépe poznat styl vaší komunikace a zapracovat na něm, můžete si zkusit najít nějaký kurz asertivity a otestovat si nové reakce v modelových situacích. Můžete si také prolistovat nějaké knihy o komunikaci, které se zabývají slovní sebeobranou a tématem, jak čelit kritice. Na knižním trhu je jich několik.

V závěru bych vám ráda doporučila inspirující článek, který byl před časem publikován na tomto webu. Najít svůj střed od Martina Švihly. I další články od tohoto autora vám mohou být užitečné při řešení vašeho konfliktu.

Tome, předpokládám, že se v diskuzi pod vaším příběhem objeví i jiné nápady a reakce čtenářů, které pro vás budou inspirující.

Přeji vám hodně síly, sebedůvěry a odhodlání situaci změnit.

Hana Formánková