Pod heslem altruismus najdeme ve slovníku cizích slov české ekvivalenty: nesobeckost, nezištný zájem, vztah a láska k lidem. Frans de Waal ve své knize Dobráci od přírody snáší důkazy pro tvrzení, že prvky altruistického jednání nejdeme již u lidoopů.

Paradoxní se může zdát, že například u šimpanzů je možné jeho základy vidět v krvelačných činech, jakými jsou lov jiných druhů opic, po němž následuje dělení kořisti.

Je ale jasné, že když je k lovu nutný větší počet šimpanzů, je také nutné kořist poctivě rozdělit, protože příště by se nemuseli dostavit nadháněči. Šimpanzi totiž mají dobře vyvinutý cit pro spravedlnost.

Toto počínání by se kritikům nemuselo nezbytně jevit jako nesobecké, protože v sobě nese jistou záruku pozdější odměny nebo alespoň naději na ni.

Další vědci zabývající se touto problematikou však prokazují, že naši nejbližší příbuzní se chovají nezištně nejen k sobě navzájem při dělení kořisti, ale jsou ochotni pomoci také příslušníkům jiného druhu.

Pomoc druhým máme v genech

Felix Warkenen a jeho spolupracovníci v sérii pokusů prokázali, že mladí šimpanzi a děti si navzájem pomáhají při dosažení cíle, bez očekávání odměny i tehdy, jsou‑li zadané úkoly nesnadné a vyžadují větší úsilí.

Pomoc je nabídnuta bez ohledu na to, jde‑li o příslušníka stejného nebo jiného druhu. Takové chování bylo dosud považováno za výhradně lidské.
Náš altruismus má tedy hluboké genetické kořeny. Současně však je ovlivňován momentální psychosociální situací.

Sonya Sachdeva se spolupracovníky v chytře uspořádaném pokusu prokázala, že více altruismu projevují osoby, jež mají v danou chvíli, lidově řečeno, víc másla na hlavě.

Účastníci měli napsat věrohodný životní příběh, jejich možnosti však nebyly úplně bezbřehé: polovina z nich měla k dispozici jen „hezká“ slova a polovina jen slova „ošklivá“.

Vznikly tak dva druhy příběhů: jedny plné hanebností, druhé přetékající dobrotou. Pak měli autoři přispět na charitu částkou do deseti dolarů. Ti, kteří sami sebe vnímali jako lepší, dali v průměru na dobročinnost pětkrát méně, než „hříšníci“.

Bio paradox

Není to nic objevného, protože podobných experimentů postavených na předpokladu, že stud nebo pocit viny jsou hlavními motivačními vlivy, které vedou k altruistickému chování, již v minulosti proběhlo více. Jsou zde také dost přesvědčivé důkazy o „rubové“ straně této mince.

V souladu s přesvědčením založeném na haló‑efektu se mnoho lidí domnívá, že konzumenti biopotravin jsou celkově ušlechtilejší než my ostatní, kteří se ládujeme vším možným.

Nicméně v experimentu provedeném Ninou Mazarovou a Chen Bo Zongem v Torontu se prokázalo, že tyto osoby – s vědomím své ušlechtilosti, a tím také jisté nadřazenosti – daleko více podvádějí a kradou, mají‑li k tomu příležitost.

Vladas Griskevicius se spolupracovníky vysvětlují tuto skutečnost tím, že navenek směřující signály altruismu zvyšují personální statut toho, kdo je vysílá, a na tomto základě také pocit větší moci.

Upozorňují také na to, že „zelení“ dávají přednost bioproduktům před luxusnějšími potravinami i před levnějšími běžnými produkty hlavně tehdy, když je ostatní vidí. Pokud ne, není už jejich nadšení pro biopotraviny tak bezbřehé.

Síla pomáhat se rodí z utrpení

Ale stud a vina patrně nejsou ty prvotní – a už vůbec ne jediné – prameny našeho altruismu, který se v primitivní a nezralé podobě projevuje již u dvouletých dětí. Ty se z vývojového pohledu ještě k těmto pocitům nemohly dopracovat.

Dětští psychologové poprvé před osmdesáti lety došli k závěru, že mnohé děti reagují již před druhým rokem jakýmsi soucitem na pláč svých vrstevníků a samy „volají o pomoc“.

Zdá se, že již v prvních měsících života až osmdesát procent dětí prokazuje prvky jakéhosi vcítění do potíží druhého dítěte. A platí to také o reakcích opačných, kdy jde o jakousi primitivní závist.

Obdobně vyznívá studie Erika Stauba a Johany Volhardtové, vycházející z poznání získaných v dospělém věku, nazvaná případně: Altruismus se rodí z utrpení.

Alfa‑beta‑omega

Alfa‑beta‑omega je termín přejatý z etologie, která se zabývá chováním živočichů. Alfa jedinec je ve společenství na prvním místě, beta na toto místo nastupuje po smrti nebo poklesu sil a schopností alfa jedince. Jako omega je označován nejslabší jedinec společenství.

Převod do sociální psychologie: klesne‑li alfa jedinec na pozici beta, těžko se na svoji původní „dotahuje“ zpět, ale snáze se může „odpíchnout“ od slabšího jedince, kterému pomáhá a sám přitom získává. Prakticky jsou tyto poznatky využívány například při rozmisťování pacientů s handicapem, kdy postižený pacient umístěný na dvojlůžkový pokoj s ještě více postiženým se zlepšuje daleko rychleji, než když je na pokoji sám nebo se stejně závažně (rovnocenným) postiženým.

To, že se člověk stal obětí, ho nemusí dovést k pocitům bezmoci a beznaděje, ale naopak to může jedince aktivizovat, naplnit ho vzdornou houževnatostí a v modelu alfa‑beta‑omega (viz rámeček) mu umožnit zaujmout novou roli. Roli pomocníka, která je užitečná nejen pro jeho slabšího partnera, ale i pro jeho vlastní osobnostní růst.

Psychologické změny pak vedou k posílení všech pozitivních struktur osobnosti. Tuto skutečnost postihuje ve svém autobiograficky koncipovaném eseji také kolega – oběť holocaustu, MUDr. Petr Riesel, který napsal: „Mocným impulzem zvenčí, který mě obohatil, který fungoval jako výzva k životu, bylo formální vzdělání. Zvláště pak lékařství, které mě připravovalo pro nápomocné povolání.“

Mnohem širší motivační okruh k altruistickému jednání otevírá Jonathan Haidt, který na margo svého zásadního programového souhrnného článku a chystané knihy pro media řekl: „Liberálové a ateisté nemohou v obecné rovině nikdy porozumět hloubce lidské morálky. Domnívají se, že jejím smyslem je zabránit škodám a posílit spravedlnost a autonomii. Ale morálka ze všeho nejvíce na světě slouží provázanosti lidí do pevného společenství se spolehlivými institucemi a společnými cíli.“

Na základě svého empirického výzkumu uzavírá, že ve všech kulturách je morální systém budován na základě pěti základních přirozených psychologických subsystémů, které obsahují následující protikladné tendence:

• poškození – péče
• spravedlnost – vzájemnost
• výlučnost – loajalita
• autorita – respekt
• tělesnost – spiritualita

Zatímco první dva subsystémy jsou skloňovány ve všech liberálních teoriích, další tři jsou reflektovány a respektovány ve společenstvích prostoupených určitou duchovní kvalitou. Altruistické jednání patří sice nejzřetelněji do okruhu prvního, ale všechny další je ve své podstatě zahrnují také.

Ve svém řemesle jsem se potkal se spoustou altruistických lidí. Můj dojem z těch nejkvalitnějších, kteří se nechtěli stát spasiteli ani tyto aktivity nedělali „na úkor“ svých základních potřeb, ale jaksi navíc, je, že je to prostě bavilo. Asi jako kluky baví hrát fotbal.

Literatura:

• Warneken F, Hare B, Melis AP, Hanus D, Tomasello M:. Spontaneous Altruism by Chimpanzees and Young Children. PLoS Biol. 2007 Jun 26;5(7):e184
• Sachdeva S, Iliev R, Medin DL.: Sinning Saints and Saintly Sinners: The Paradox of Moral Self‑Regulation. Psychol Sci. 2009;20(4):523–8
• Mazar N, Zhong CB: Do green products make us better people? Psychol Sci. 2010 Apr 1;21(4):494–8
• Griskevicius V, Tybur JM, Van den Bergh B: Going green to be seen: status, reputation, and conspicuous conservation. J Pers Soc Psychol. 2010 Mar;98(3):392–404
• Břicháček V: Vývoj altruismu (prosociálního chování) u dětí. In: Trauma, historie, svědomí. Rafael Institut, Praha, 2010, pp.75–88
• Staub E, Vollhardt J: Altruism born of suffering: the roots of caring and helping after victimization and other trauma. Am J Orthopsychiatry. 2008;78(3):267–80
• Riesel P: Práce s vlastním traumatem holocaustu. Trauma, historie, svědomí. Rafael Institut, Praha, 2010, pp.138–141
• Haidt J: The New Synthesis in Moral Psychology. Review. Science 18 May 2007: Vol. 316 no. 5827 pp. 998–1002