V našem domě, kde jsme relativně novými nájemníky, jeden ze sousedů začal kdovíproč předpokládat, že za veškerý nepořádek ve společných prostorech je zodpovědná naše rodina. Píše nám vzkazy na nástěnku, upozorňuje nás slovně a tak dále. Předevčírem jsem vynášel odpadky a něco mi spadlo přímo před sousedův vchod. Řekl jsem si, že to nezvednu. V hlavě mi proběhla myšlenka: na co se budu namáhat, když nás obviňuje tak jako tak.

Až následné uvědomění, že svým jednáním vlastně potvrzuji to, co si soused myslí a co čeká, že mě v podstatě k podobnému jednání svedl, mě přinutilo ohnout záda. Uvědomil jsem si, že jsem se téměř stal obětí psychologického efektu známého jako sebenaplňující proroctví.

Pygmalion efekt

Sebenaplňující proroctví je fenomén, při kterém nevědomě ovlivňujeme situaci a lidi kolem sebe tak, že naplní naše původní očekávání.

Co je Pygmalion efekt? Metaforické označení pro důsledek pozitivního očekávání a hodnocení chování a vlastností osobnosti druhé osoby, sebesplňující předpověď či prognóza. Například pozitivní očekávání a hodnocení osobnosti žáka učitelem může vést ke zvýšení sebedůvěry žáka a zvýšení jeho pracovní aktivity a efektivity.

Rosenthal s Jacobsonovou, kteří jako první pojmenovali nejznámější efekt sebenaplňujíciho se proroctví známý jako Pygmalion efekt, uskutečnili svůj slavný experiment v nižších třídách na základní škole. Na začátku školního roku dali dětem inteligenční testy s anglickým názvem „The Harvard Test of Inflected Acquisition“.

Učitelům řekli, že nešlo jen o inteligenční test, ale že na základě těchto výsledků je možné předpovědět pokrok, který mohou žáci v následujícím roce udělat. Tedy že test dokáže odlišit ty, kteří mají nejlepší předpoklady být vynikajícími studenty.

Před začátkem školního roku učitelé obdrželi jména studentů, kteří z testů vyšli jako velmi slibní a nadějní. Ve skutečnosti je experimentátoři vybrali ze seznamu náhodně – jmenovaní žáci neměli o nic lepší výsledky než ostatní.

Učitelé po celý rok věnovali těmto „talentovaným“ více pozornosti a energie. Vědomě či nevědomě se chovali k označeným žákům jinak než k ostatním.

Na konci roku dělali žáci znovu inteligenční test a výsledek potvrdil očekávání experimentátorů. Žáci náhodně označení jako „vynikající“ se v inteligenčních testech zlepšili nejvíc ze všech a dosahovali výrazně lepších výsledků než ostatní.

K obrazu svému

Sebenaplňující proroctví nám naznačuje, že pravda, kterou pozorujeme, nemusí být tak jasná a jednoznačná, jak se na první pohled zdá. To, co vnímáme, je do velké míry i naším vlastním dílem. Svět, jak jej vidíme, odráží naše pocity, víru a přesvědčení.

Lidské vztahy nejsou jednoduchou linií, ale zamotaným klubkem příčin a následků, ve kterých se často točíme dokola. Nikdy v životě mě nenapadlo na schodišti rozhazovat smetí, ale v reakci na obviňující chování souseda jsem to málem udělal.

V překladu a zjednodušeně: svým chováním někdy měním prostředí a obzvlášť vztahy k obrazu svému. Pokud bezdůvodně podezírám ženu z nevěry, zvyšuji tak možná paradoxně riziko, že k nevěře skutečně dojde. Dlouhodobě podceňovaný zaměstnanec může tím spíš rezignovat na další snahu. Dítě, kterému nedůvěřuji, může právě pro má svazující pravidla začít utíkat z domu.

Když přijmu předsudek o neschopnosti člověka, začnu vytvářet atmosféru, která ho do tohoto chování nenápadně tlačí. A pokud se mé tvrzení potvrdí, jsem přes všechno zklamání nakonec vlastně rád, protože lidé mají rádi vlastní pravdu víc než cokoli jiného.

Ať už je situace z našeho pohledu dobrá nebo špatná, vyplatí se klást si otázky:

• Jaký mám na tom všem podíl?
• Čemu věřím?
• Jaký mohl být můj vliv na situaci?
• Do jaké míry naplňuje to, co pozoruji, moje předpoklady?

Tím se ovšem praktické aplikace tohoto efektu nevyčerpávají. Zkuste si představit, jaké možnosti by měla třída ze zmíněného experimentu, kdyby učitelé přistupovali ke všem žákům jako k těm, kteří byli označeni za talentované. Kdyby dokázali věřit v jejich schopnosti a nechali je pocítit nefalšovaný zájem o jejich osobu.

Zamysleme se. Jak můžeme tento princip využít ve vlastních vztazích, v práci, v rodině, ve škole, při studiu?