O závislostech obecně je dnes v médiích řeč poměrně často. Neplatí to však o závislosti na sexu. Dokážu si představit, že mnozí netuší, co to přesně znamená.
Encyklopedie říká, že závislost na sexu neboli hypersexualita je zvýšená sexuální aktivita na základě zvýšeného sexuálního pudu. Člověk postižený hypersexualitou nevyhledává sexuální styk kvůli tomu, že by si to žádalo jeho tělo, ale proto, že si to vyžaduje jeho mysl. Jedná se tedy o problém psychického rázu. Nejspíš se vám vybaví jiné názvy označující v podstatě totéž, a to nymfomanie u žen a satyriáza u mužů.
Jak se závislost na sexu projevuje?
Člověk, který je na něčem závislý, pociťuje frustraci v momentě, kdy to, na čem je závislý, nemá. Stejné je to i se závislostí na sexu. Dokonce se při absenci sexu projevují abstinenční příznaky. Nervozita, pocení, nesoustředěnost, podrážděnost. Potom závislý využívá každé příležitosti k sexuálnímu styku, i když by to bylo se zcela neznámým člověkem. Přestože ke styku dojde a dojde i k orgasmu, závislý člověk se cítí neuspokojený. To ho žene k dalším a dalším stykům.
Obecně můžeme závislost na sexu charakterizovat bezmocí nad závislým sexuálním chováním, neschopností kontrolovat sexuální impulzy, pocity studu, bolesti a sebenenávisti. Člověk závislý na sexu si slibuje, že už nikoho vyhledávat nebude, že sex omezí, ale tyto sliby opakovaně porušuje. Je zahlcený myšlenkami na sex, kterým se není schopen bránit. Navíc se kupí negativní důsledky závislého chování, jako je například ztráta kamarádů kvůli nekončícímu lhaní, problémy v práci, osamělost.
Se závislostí na sexu je to složitější – sexuální potřeba je přirozená, vrozená a stejně jako potřeba jíst nebo spát je jen těžko vyhnutelná.
Od čeho člověk závislý na sexu utíká?
Závislost na sexu je hluboká porucha intimity. Někteří závislí na sexu nezacházejí dál než ke kompulzivní masturbaci nebo k nadužívání pornografie, sexu po telefonu či přes počítač. Jsou i tací, kteří dojdou až k exhibicionismu, obscénním telefonátům nebo dokonce sexuálnímu zneužití.
Uveďme si příklad: muž jménem Honza, 35 let, úspěšný právník. Honza zdatně využívá svého dobrého postavení ke svádění žen. S žádnou ale nevydrží déle než půl roku. Léta tvrdí, že je se svou sexuální svobodou spokojený. Přesto po čase přizná, že je vnitřně osamělý a prázdný. Nerozumí tomu, proč se tak cítí.
Nerozumí ani tomu, proč má potřebu mít jednu ženu za druhou, proč s žádnou nikdy nevydrží a proč ho to vždy rychle táhne k jiné. Honza za svou sexuální svobodou nenápadně maskuje sexuální závislost. Utíká z náruče do náruče, utíká sám před sebou, utíká před blízkostí a hloubkou partnerského vztahu.
Lidé závislí na sexu potřebují měnit partnery, nejsou schopni se s nikým opravdu sblížit, nutkavě masturbují nebo tráví hodiny na stránkách s pornem. Utíkají sami před sebou, před svými strachy a úzkostmi. Ty se totiž nutně vynořují, prohlubuje‑li se vztah partnerů. Sex se stává návykem, používáme‑li ho, abychom se vyhnuli intimitě.
Co s tím?
Se závislostí na sexu je to složitější – sexuální potřeba je přirozená, vrozená a stejně jako potřeba jíst nebo spát je jen těžko vyhnutelná. Pomoci může psychoterapeut, který se zabývá sexuálními problémy. Prvním krokem je přiznat si, že zřejmě máte co do činění se závislostí. S terapeutem pak můžete postupně rozkrývat hlubší příčiny vašich strachů, úzkosti a závislosti.
