Zbyněk Vybíral: Co je krize středního věku?

„Jak je možné, že o krizi středního věku nic odborného nevím? Pro vědu totiž neexistuje,“ říká šéf brněnské katedry psychologie profesor Zbyněk Vybíral, host listopadové Noci s diagnózou, tradičního setkání čtenářů Psychologie.cz.

Krize středního věku je podle Vybírala neurčitý pojem z pop psychologie, podobně jako nevědomí, emoční inteligence nebo třeba malý tyran. Tyto pojmy se tváří, že něco popisují, vystihují, vysvětlují, že v sobě obsahují interpretaci. Jsou to ale jen nálepky, za nimiž není skutečné vědění.

Přednáška

Znamená to snad, že krize středního věku neexistuje? Nad touto otázkou se zamýšlel 9. listopadu 2011 v pražském NoD Café profesor Zbyněk Vybíral spolu se čtenáři Psychologie.cz. Video spustíte kliknutím na náhled, pro zvětšení na celou obrazovku klikněte na šipičky vpravo dole:

Diskuse

Po přednášce následovala diskuse, ve které se hovořilo o úskalích komunikace mezi životními partnery, o psychoterapii nebo o nebezpečí, které hrozí účastníkům psychoterapeutických výcviků:

Příští Noc s diagnózou

Kdy: v úterý 13. prosince 2011

Host večera: Ing. Mirka Čejková, kouč ICF a trenér komunikace.

Téma: Tajemství novoročních předsevzetí - tentokrát to dám!

Kde: v NoD Café, Dlouhá 33, Praha 1

V jakém vztahu je lidské tělo a lidská duše?

Pusťte si videozáznam přednášky psychiatra Radkina Honzáka z květnové Noci s diagnózou.

Jan Majer

9 Doporučit Líbil se vám tento článek?
Doporučené články se objeví mezi Tipy čtenářů

Komentáře 10

Dušan: Přednáška byla obsahově jistě zajímavá. Kladu si jen jedinou otázku, totiž, jestli název neměl být "pseudo-terapeutičtí chytači lidí prožívajících krizi středního věku". Poslední třetina přednášky a následně téměř celá diskuse byla zaměřena právě na pochybné terapeutické přístupy. Spíše bych očekával, že odborný psycholog a terapeut nejen otevře téma, ale vytvoří prostor pro diskusi "Co tedy s krizí středního věku?, Jak s tím pracovat?". To by jistě zajímalo lidi především. To mi tam chybělo. Navíc, z předešlých vyjádření zaznělo, jak zviditelnit profesionální psychology a terapeuty široké veřejnosti. Téma bylo otevřeno, popsáno, ale moc se s ním nepracovalo. Přešlo se k jinému tématu, totiž k alternativním a mnohdy pochybným formám terapie a úvahám o nich.

napsáno 12. dubna reagovat +0 trefné

Marek Páral: Díky za možnost poslechnout si (osobně:) zajímavé téma od tak charismatického pána s úžasným hlasem. Pročež je škoda, že zvuk je tak mizerný.

Trochu mě tam píchá jakýsi osten snad čehosi jako akademické povýšenosti (či jen hrdosti, preciznosti), která jakoby velela držet si od prostých smrtelníků odstup. Snad pocit příliš silných hranic. Proto vystřižený kus záznamu? Proto je ono vybočení z reality /jaké? to druhé není realita?/ vnímáno jako tak zásadní problém? Copak je to problém jen psycho/ezo/alte kurzů? Netýká se to snad také každé adventure či i každé dovolené? Každého (3D!) filmu?

Absolvoval jsme různé kurzy alte i psycho a přechody jsem také vnímal jako problém, než mi došlo, že možná právě ten náraz návratu, ta konfrontace mé (do té doby jediné) reality s jinými pohledy, možnostmi je možná tou nejproduktivnější chvílí každého takového kurzu. Že je to náročné, to přece není protiargument.
A vizualizace návratu? Zažil jsem to víckrát, ale řekl bych, že je to čůrání proti větru, prostě nevizualizovatelné.

S psychologií to dnes vnímám jako s pravopisem: spisovná je akademická varianta, kterou když promluvíte, tak si vás lidé začnou prohlížet. A sprostý lid mluví v lepším obecnou češtinou. A co se děje? Bysme se možná stane tvarem spisovným. Hurá, konečně akademici přiznají barvu a pustí kousek života do kabinetů.
Proč je takový šílený zájem o každého šarlatána (ty ukázky z webů byly hustý!)? Co dělá marketingový ředitel psychologie špatně?

napsáno 21. listopadu 2011 reagovat +2 trefné

Jan Majer: Marku, myslíte marketingový ředitel psychologie jako oboru, rozumím nadsázce správně? Přesně tohle jsem měl na mysli, když jsem se prof. Vybírala na semináři ptal, proč nemá „normální“ psychologie u hledačů sebe sama takový úspěch jaký mají alternativy. Proč tady není několik veřejnosti známých odborníků, za jejichž víkendové semináře by lidi platili třeba i víc než za různé esoterické kurzy.

Podle prof. Vybírala tady takové aktivity jsou, ale není jich mnoho a není o nich tolik slyšet. Aby bylo, mohli by o sobě tito „akademičtí guruové“ dávat vědět třeba na Psychologie.cz. Když se jich na to zaptáte, zjistíte, že a) nemají čas psát články, b) nemají kapacitu nabírat další klienty, c) nemají potřebu zvyšovat kapacitu nebo frekvenci seminářů, aby uspokojili víc lidí.

Američtí psychologové, píšící pravidelně na své blogy v rámci webu Psychology Today, aby prezentovali co nejvíce lidem svoji kompetenci a dali šanci tomu, že si jejich článku všimne redakce a nabídne jim prostor v hlavním redakčním obsahu, by jistě stěží věřili, že existuje země zaslíbená, kde dobří klienti přilétají na semináře a na gauče terapeutů sami a kde se psychologové vůbec nemusí snažit o nějakou osvětu, aby si zasloužili pozornost publika :)

napsáno 21. listopadu 2011 reagovat +3 trefné

leona dolejšová: Není pak divu, že lidé skutečně "naskakují" na nejrůznější pochybné nabídky kurzů v odvěké touze člověka, dozvědět se něco "o sobě"...možná i v touze dostat se blíže ke své instinktivní odvěké moudrosti duše,k oné organizmické moudrosti těla, o které hovoří Rogers.Není divu, že lidé se neorientují,možná bych na tom byla podobně, pokud bych nevystudovala obor psychologie. Také si myslím, že i my jako psychologové mnohé "dlužíme" co se týče tzv. osvěty....a v první řadě si myslím, že bychom měli vyvinout nějaké úsilí,aby se psychologie jakožto věda o člověku stala legitimní součástí vzdělávání/když už do té školy chodit musíme.../Nelze se divit, že lidé se nechají zmanipulovat pochybnými nabídkami pochybných kurzů či tzv."terapií..", které se následně mohou velmi negativně podepsat na jejich psychice.Vzpomínám na to, kdy sem po revoluci vtrhla "Zlatá mysl" a posléze "Modrá alfa" aj, aj.Některé z těchto "absolventů" jsem posléze potkala ve své praxi co by klienty.Nezapomenutelné pro mne však je i to, kolik "přisluhovačů" z řad promovaných odborníků v oblasti psychologie i medicíny jim dělalo "odborné křoví"....

napsáno 18. listopadu 2011 reagovat +3 trefné

leona dolejšová: Jsem moc ráda,že alespoň prostřednictvím internetu jsem se mohla účastnit této inspirativní přednášky Zbyňka V.,která mě vedla k přemýšlení a jak ráda bych byla mezi diskutujícími...takže mě napadá spousta věcí.ale vyberu zřejmě jen něco z mnohého....a opřu své reflexe o názory něm,psychoterapeuta P. Laustera..neb jeho názory sdílím...Zbyněk V.
mluvíl o tom, že lidé touží po kurzech a "naskakují" na kdejaké pofidérní nabídky..Lauster píše, že více než polovina lidí trpí poruchami pocitu osobní hodnoty a chtělo by svou osobnost rozvíjet svobodněji a sebevědoměji.Píše také o tom, proč a z jakého důvodu je lidem UPŘENA znalost psychologie. Jde přece o nauku o člověku!! Jak je možné, že se učíme o broucích, zažívacím ústrojí raka, co je blizna, pestík a bachor, čepec a slez??? A jak je možné, že psychologie, jako věda, je v poznání člověku v systému vědění upřena?? Tyhle vědomosti o broucích ap. žádnému člověku na cestě k sebepoznání nepomohou. Je to vpodstatě brainstorming. Vědomosti o zažívacím ústrojí raka žádný polit.systém neohrozí.. A Lauster píše, že základním úkolem psychologie je učit člověka přemýšlet a analyzovat určité jevy..a klade si otázku, zda nějaký systém má z á j e m,aby se lidé učili přemýšlet...připomíná nebezpečí..lidé, kteří by se učili přemýšlet a nedej bůh se učili spolu nějak smyslupně komunikovat..jsou každému polit.systému nebezpeční.

napsáno 17. listopadu 2011 reagovat +7 trefné

Karel: Pojem "krize středního věku" není z pop-psychologie, zavedla jej psychoanalýza, datovala přibližně do dosaženého 40. kalendářního roku, kdy byl dosažen (dnes až po padesátce) jakýsi střed a vrchol života a termín označoval narcistické trauma z hrozícího a někdy již pociťovaného poklesu zdatnosti. Také Jung do tohoto období kladl obrat extro/intro-verze.

napsáno 16. listopadu 2011 reagovat +4 trefné

Tom: Můžete více rozebrat spojitost obratu extro/intro verze co se týče krize středního věku? Copak není extro/intro verze jen definicí dvou "typů" lidí? díky za odpověď

napsáno 16. listopadu 2011 reagovat +1 trefné

Jana: Dovoluji si odpovědět, byť teoreticky nevyzbrojena. Prožívám tohle období již dva roky (od 38 let). Pro mě znamenalo obrovský obrat k sobě samé, od extro- k intro-. Přišlo to samo, obrovský vpád do mého dosavadního způsobu bytí. Do té doby nedořešené věci (zejména z děství) se vyvalily na povrch. Zavřela jsem je kdysi do pomyslného "Augiášova chlévu", myslela jsem, že od toho prostě odejdu, jenže najednou se vyvrátily vrata a já tím byla doslova zavalená ... Kromě toho jde o období hledání smyslu a hodnot. Metaforicky řečeno, je to jako stát na vrcholu hory a nevědět kudy kam, přešlapovat a přemýšlet, co tam člověk ponechá a co si vezme sebou... A navíc, jak se rozptyluje mlha v údolí, mám najednou pocit, že stojím na špatné hoře, že jsem vlastně nebyla sama sebou a sama za sebe. Je to těžké období ale nějak nemám na vybranou... Úklid před vlastním prahem, přijmutí zodpovědnosti za to, jak tu jsem a jak jsem tu byla. Ach jo, chce se mi povzdechnout... Všem podobně "postiženým" přeji hodně síly a odvahy.

napsáno 16. listopadu 2011 reagovat +7 trefné

Jana: II. Děkuji za možnost poslechnout si přednášku p. Vybírala. Je škoda, že nebylo mnoho prostoru věnováno pocitům, jaké to je, být v tomto životním období. A také, jak může pomoci „klasická“ psychoterapie (na rozdíl od tématu, jak může ublížit alternativa). Nepochybuji o tom, že p. Vybíral by při svých zkušenostech k obojímu mohl říci mnohé. Osobně prožívám toto období jako chaotické, dezorientované, bez pevné půdy pod nohama, plné nejistoty, pochybností, tahů a protitahů... Nějak se z mého života ztratila „samozřejmost“. Právě tyto pocity mě přivedly do terapie. Je pro mne důležitým středobodem, který vnímám jako pevný (moc takových pilířů teď nemám). Mohu se s podporou druhého člověka (a jeho plné pozornosti) podívat na situace z různých úhlů, prozkoumat, jak v nich jsem (nebo i nejsem), možnosti, které mám... Ještě k alternativě – chodila jsem na konstelace a moc mi to pomohlo. Jednak pro větší kontakt s tělem, s prožíváním a také pro pochopení mé roztříštěnosti... Každý jsme tady jinak. Co jednomu pomůže, může druhému ublížit. Je to všechno jenom na nás a na naší schopnosti rozlišovat.

napsáno 17. listopadu 2011 reagovat +1 trefné

Milena: Taky věřím alternativě a to mnohem víc, než klasické medicíně, která bohužel léčí pouze následky, málokdy zjišťuje příčiny. A to se netýká zdaleka jen krizí středního věku, či jakýchkoliv jiných. Taky mě pomohlo pravidelné, téměř každodenní cvičení, za důležitý považuju zejména pohyb na čerstvém vzduchu /všude se snažím chodit pěšky, nebo na kole, víkendy nevěnuju shoppingu, ale procházkám v lese, horským tůrám../ Myslím, že i když jsme každý jiný, tohlo pomůže každému bez rozdílu.

napsáno 17. listopadu 2011 reagovat +2 trefné