5 věcí, které nevíte o životě v cizině — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Oldřich Dotovský 27. 7. 2015 08:45 +39
Super článek. Jsem rád, že tohle tabu s velkým T rozkrýváte. Jeden manželský pár z mého širšího okolí se takhle před pár lety rozhodl začít od nuly v Americe. On prodal podíl ve firmě, ona opustila trochu monotónní, ale docela slušnou práci, a jeli za štěstím. Do roka byli zpět. Když jsem se ptal, proč se vrátili, odpověď byla asi taková: Práce se nesháněla snadno, a když už ji sehnali, mohli si dovolit bydlet jen na předměstí (asi potvrdíte, že předměstí v USA je něco trochu jiného než předměstí v ČR), kde na nejbližší zastávku MHD to bylo hodinu chůze. Na auto samozřejmě neměli. To by asi nebyl problém pro nějakého mlaďocha, jenže jim bylo kolem padesátky. Pět hvězdiček za odvahu, nula za soudnost.
Mainecoon 27. 7. 2015 09:45 +39
Moje dcera odešla před třemi lety takto žít do ciziny a více méně to co je zde, znám z jejího vyprávění. Má můj velký obdiv, že to vše, čím prošla ustála a ustává. Samotu, nejistotu, finanční nedostatek, jinou kulturu..... Buduje si vlastní život v jiné zemi a možná za ztíženějších podmínek. Opravdu začala z nuly a její život byl v jednom kufru. Dnes tuším, že se asi jen tak nevrátí a zřejmě zůstane žít tam kde je. Dospěla a ohromně na sobě zapracovala. Má můj obdiv a respekt a v jistých ohledech je mi i vzorem. Přiznám se, že jsem na začátku měla pochybnosti... Držím jí palce a všem kteří si tuto nelehkou cestu zvolili.
Gade 27. 7. 2015 11:15 +7
Pre úplnosť doporučujem doplniť do článku vaše Proč. Čo je polaritou k silám (body 1-5), ktoré vám ako racionálne uvažujúcej osobe denno-denne šepkajú - "Vzdaj to! Choď domov. Nemá to význam." Pretože jedine dostatočné a pevné Proč môže poskytnúť dostatočnú energiu na prekonanie nepohodlia v začiatkoch. Pretože jedine tí, ktorí dokázali zadefinovať dostatočne svoje Proč za základe svojho the Self, zostali a vytrvali. Ostatní sú späť. Treba si uvedomiť, že definícia Proč je vždy subjektívna, častokrát nevyhnutná (okupačné vojská v 68). Odísť z komfortnej zóny v spojení života v inej krajine je totiž natoľko ťažké a na psychiku náročné, že každý rozumný človek bez Proč to vzdá. Pretože je rozumný...
Šave 27. 7. 2015 11:48 +19
Zajímavý upřímný článek, díky.
Scintilla 27. 7. 2015 16:48 +42
Pátým rokem studuji v Británii a se spoustou bodů ze článku se ztotožňuji. Mám to štěstí, že jsem si nemusela hledat práci, protože mě podporujou rodiče, ale i tak těch pět let bylo o nervy. K seznamu bych ještě přidala veškeré zážitky točící se okolo kulturního šoku. Nejde ani tak o to, že by člověk nedokázal překousnout nějaký kulturní zvyky, ale o tu příšernou a nečekanou propast, která se otevře mezi vámi - cizincem - a místními. Oni jsou tam doma, jsou tam v bezpečí, tímto byli krmeni od narození, znají všechny ty malé znaky, náznaky, pop-kulturní reference, každá pidi dlažební kostka se odráží v jejich duši a pak jste tam vy - totálně vytržení z kořenů. Po prvním roce v cizině se ve mně nějak vykrystalizoval úplně novej pocit, že jsem vlastně doma v České republice. Takže pro mě byl pobyt v cizí zemi cennej i pro to, že jsem si díky němu uvědomila, jak moc mám ráda Českou republiku, jak je to můj domov, jak jsem s ní navěky spojená a jak, i kdyby se tady dělo cokoliv, bych nemohla žít někde jinde. Teď se po těch pěti letech vracím domů a v životě jsem se na nic tak netěšila :D. Nicméně je očividné, že tento pocit nepostihne každého, kupříkladu moje kamarádka, se kterou jsme původně odjely zůstává v Británii. Ale spíš je zajímavý, jak ten pobyt v cizině vynáší na povrch pocity, který by člověk ani nečekal, že má.
Martin 27. 7. 2015 17:50 +25 v reakci na Scintilla 27. 7. 2015 16:48
Já byl jen rok v Holandsku, takže nemám moc právo hluboce rozumovat, ale mé poznatky: - kulturní šok je v Holandsku malý. Přijde mi, že Holanďané (zvláště mladí) jsou Čechům dost podobní svým přístupem skoro k čemukoliv, i třeba podobným vkusem a stylem humoru. Asi je to takový syndrom "malého státečku mezi velmocemi" - jazyk. Vůbec jsem neměl snahu naučit se holandsky, přesto jsem samozřejmě mnoho slov pochytil a přestože bych dohromady kloudnou větu nedal, když jsem šel do potravin, věděl jsem podle popisů, o co jde. Člověk pochytí i velmi divná cizí slova rychle. Mluvil jsem anglicky, oni také, přestože umím anglicky dobře a umím do angličtiny časem i "přepnout", přesto mě to vyčerpává. Mnohem víc, než mluvit česky. - a s tím se pojí poslední věc, "našinectví". Není nic více fascinujícího, když na nějakém nepravděpodobném místě v nepravděpodobném čase (tedy ne v létě v Chorvatsku) potkáte našince. Už jen ten stejný mateřský jazyk mezi záplavou cizího mezi vámi okamžitě vytvoří takový malý "spiklenecký pakt tajemného bratrstva", i kdyby měl trvat jen pár minut, než vám řekne, kudy se dostanete k trajektu.
drck 27. 7. 2015 19:39 +18
Dělám v Anglii programátora. Předměstí Londýna. Řekl bych, že článek je hodně zkreslený podle autorových zkušeností. Každému přeji vycestovat a klidně dostat přes hubu a vrátit se s sklopeným ocasem. To Vám nikdo ale nevezme a ty zkušenosti jsou k nezaplacení. Záleží opravdu jakou děláte práci. V jakém prostředí se pohybujete. Všude jsou lidé chudí, střední třída a extrémně bohatí. Všude jsou lidé opravdu milí, opravdu zlí apod. Všude chleba o dvou kůrkách. Znám spoustu lidí, kteří se domu vrátili a na cizinu rádi nevzpomínají. A taky znám lidi a jsem jeden z nich, kteří jsou za život v cizině rádi. Opravdu je to individuální. Začátky jsou těžké, ale to je všude. Nová práce, prostředí. Jazyk se naučíte za pár měsíců. A nikoho nezajímá odkud jste. Spíše se tady hledí na to jaký jste. Mě ta změna nepřišla nějak razantní. Prostě jen jiné prostředí. Trochu to chce vyvinout snahu na začátku, naučit se kde co a jak a pak Vám dojde, že je tam fajn. Známých jsem si našel dost, ale záleží opět na typu člověk. Je mi 23 takže jsem už trochu vychován v globálním měřítku. Prostě mi to příjde normální pracovat jinde ale vracet se občas domů. Mám volnou pracovní dobu, takže se můžu sebrat a jet domů když se mi zachce. Opět inviduální. Záleží opravdu na vašich prioritách. Pokud jste typ člověka, který je rád obklopen rodinou a přáteli, tak mu brzo začne být smutno. Moji velkou motivací byly upřímně peníze, a lepší život. Opravdu praví přátelé to pochopili a zbytek...at si myslí co chce.
Jana LeBlanc 27. 7. 2015 20:00 +2 v reakci na Gade 27. 7. 2015 11:15
Gade, o tom bude další, už rozepsaný díl. :) Díky!
Jana 27. 7. 2015 20:27 +16
Život v zahraničí není jednoduchý a nepříjemnosti vás dostihnou například, když jste nemocní nebo potřebujete půjčit peníze. Kromě toho záleží na tom, po čem v životě prahnete. Pokud je to 4patrová vila s 55 pokoji a 30merovým bazénem, kterou vlastní místní právník, tak na takové bohatství dosáhnete jako imigrant velice obtížně, protože nemáte žádnou rodinnou historii ani základní kapitál. Pokud jsou to otevřené možnosti, tak těch je v zahraničí pro snaživé jedince spousta. V zahraničí je například slušnost, férovost, otevřené a přímé jednání, ochota a příjemné vystupování v práci normou a ceněnou hodnotou. V Čechách se to považuje za slabost a cílem je ojebat, přechytračit a okrást. Kolegu, ale i obchodního partnera. Uvedu příklad, znám firmu, kterou zastupuj velmi hrubý, arogantní a nevychovaný obchodník. Se zákazníky jedná jako s nesvéprávnými hlupáky a na jednáních se k nim chová přehlíživě a neuctivě. Své práci díky létům stráveným v oboru vcelku rozumí, ale profesionality nasbíral mizivé množství. Hádejte, kdo přináší do firmy nejvíc zakázek a v týmu se mu nesmí položit stéblo přes cestu? V USA by stačila jediná špatná reference a již by si v oboru neškrtl. V zahraničí jsem v mládí pár let žila. K tomu, aby má hvězda stoupala vzhůru, stačil úsměv, pracovitost, ochota, svižné tempo, kreativita, spolehlivost a slušná znalost jazyka. Vše ostatní jsem se naučila. Lidé snahu oceňovali, chválili a mluvili o přednostech a to, co mě nešlo, ochotně a trpělivě vysvětlovali.
Jana 27. 7. 2015 20:36 +8
Zde v ČR se kvalifikovaní a profesně zdatní lidé prosazují velmi obtížně. Pokud nemají ostré lokty a azbestový žaludek, potácí se celý život v bezútěšném průměru a přátele podobného ražení nachází velmi obtížně. Samozřejmě se obklopuji lidmi, kteří úroveň, na jakou jsem zvyklá, splňují, ale je jich stále míň. Nejsem již nejmladší a nemohu opustit několik stvoření, které dělají můj život krásnější a šťastnější, mladým bych však radila, aby i za cenu dočasného uskromnění, do kulturně a ekonomicky vyspělé země vyrazili. Poznají totiž, že to, co se učí ve školách, má smysl. Že to není jen bohapusté plácání nesplněných slibů, ale tvrdá a férová realita.
Martin 27. 7. 2015 21:02 +19 v reakci na Martin 27. 7. 2015 17:50
Ještě bych chtěl poukázat na to, že mnoho lidí tu píše "v zahraničí tohle", "v zahraničí tamto" (obvykle "je všechno lepší"). Ale ono žádné obecné "zahraničí", které by se dalo generalizovat, neexistuje. OSN uznává cca 200 států. Asi tak nějak chápeme, že něco jiného je Švédsko, USA, Austrálie ... a Albánie, Lesotho, Ghana, Bolívie, Uzbekistán. A tyto státy, o kterých tu ... pšššt ... nemluvíme, překvapivě zabírají asi tak 85% světa. Tam se posílá pomoc na malé černoušky a žijí tam lvi, ale nikdy se o tom nemluví jako o "zahraničí" a nezahrnujeme to do naší statistiky (kde všude mají vyšší plat, levnější benzín a lepší párky a marmeládu - protože to jsou skutečné hodnoty, kterými měříme svět). Co není v NATO, to neexistuje - maximálně jako destinace exotické dovolené, v žádném případě ne pro Honzu na zkušenou.
Oldřich Dotovský 27. 7. 2015 22:30 +1 v reakci na Martin 27. 7. 2015 21:02
Ještě jste zapomněl na Indii, Srí Lanku, Nepál, Barmu a Vietnam, což jsou v posledních letech pro velkou skupinu našinců taky vzory hodné následování. (A těm dokonce i věřím, že by se jim mohlo podařit dosáhnout toho, že to tady bude brzy vypadat jako tam.) ;-)
Scintilla 27. 7. 2015 23:00 +25 v reakci na Martin 27. 7. 2015 21:02
To je docela dobrá poznámka, většina lidí fakt dává rovnítko mezi zahraničí = lepší život. Původně jsem to jsem vůbec nechtěla psát, ale hodně komentářů se kolem toho točí, tak to zkusím....Když někomu říkám, že po pěti letech jedu z Británie domu, tak je z toho málem trefí šlak a za živý svět nedokážou pochopit, proč bych z tak úžasné země jako je Británie jela zpět do něčeho tak hrůzného jako je ČR. Přiznávám se, že jsem na to příšerně, ale příšerně alergická. Nehledě na to, že se vracím, protože se tady opravdu necítím doma, tak bych se pravděpodobně vrátila tak jak tak. Británie mi nesedí v mnoha věcech - jsou tady neskutečné třídní rozdíly, (s tím se pojí obrovský počet bezdomovců) + lidi (v obchodě, v bance, atd) nejsou schopni jednat upřímně a na rovinu, usmívají se od ucha k uchu, ale nejsou schopni říct jednoznačné "ne". Příšerná fraška je jejich zdravotnictví nebo třeba nepochopitelná dětská hřiště (post-apokalypticky vypadající, holé placky betonu otočené do silnic). A tak dále. Přiznávám, že v tomto ohledu už jsem taková nastartovaná a je to možná i zkreslené tím, že mi tady prostě celkově není dobře. Některé věci jsou tady fajn - vyšší platy, vzdělání (minimálně vysokoškolské je fakt super). Ale rozhodně se nedá říct, že by tady na člověka čekal jednoznačně lepší život. Vím, že jste tak komentář úplně nemyslel, ale prostě s tím, že "zahraničím" se myslí jen lepší život v určitých zemích se pojí i příšerné sebemrskačství a naprosto nepatřičná kritika ČR.
michal pivoda 27. 7. 2015 23:30 +6
Život v zahraničí je určitě lepší z pohledu mezilidských vztahů, které jsou třeba doma v česku dost napnuté a docela asociální, ovšem žít život cizince v cizí zemi pokud vám to trochu myslí a vaše hodnoty jsou i mimo ekonomický rámec, to jest, nejste pouze otrokem peněz, narazí na jistý individualismus, který se už dneska moc nenosí, když je svět a jeho činnosti na financích závislý. V podstatě když vycestujete v mladém produktivním věku, tak je ta honba za poznáním a penězi vyrovnaná, máte dost fyzických sil na práci a psychických na výuku jazyka, vstřebání rozdílné kultury a tím jiným světem můžete být unešeni poměrně dlouho..klidně deset let, kdy si člověk začne říkat, jestli se vrátí nebo ne. Ti co toto dilema překonají stárnou a životní hodnoty se začnou měnit i když jsou pořád v zajetí peněz. S přibývajícími léty na svém životním kontě vám začnou chybět věci od kterých jste tenkrát odjeli, Na návrat je třeba nabrat hodně duševních sil, protože mezi novým světem který jste objevili a starým který jste opustili je pořád propastný rozdíl, který bude překážet jenom těm, kteří mají ty životní hodnoty a náhled potažmo intelekt vyšší. Někteří takoví jedinci to potom komentují slovy.,návrat byl jako skok do ledových vod". Dnes se mne i moje dcera zaptala jak se mi tu žije? jak se mám? odpověd je hodně těžká z pohledu aby něco vůbec pochopila, to totiž není jenom o intelektu o kterém u ní nepochybuji, ale právě o té chybějící prožité zkušenosti, kterou nám v 48 komunisté vzali.
annagyb 28. 7. 2015 06:11 +9 v reakci na Scintilla 27. 7. 2015 23:00
Scintillo, naprosto Vám rozumím. Ani já jsem neměla v úmyslu přispět do diskuze, už z toho důvodu, že jsem tam nikdy dlouhodobě nežila, pouze jsem tam léta pracovně zajížděla. Pamatuji se ale na svůj šok před čtvrtstoletím, kdy jsem zjistila, že v Česku máme paradoxně větší volnost než v tom vysněném lepším světě. Všude je chleba o dvou kůrkách, rodiče v tomhle měli pravdu, a my v Česku se nemáme za co stydět. Ale možná tenhleten pocit souvisí s osobností jednotlivce.
Jeremy F 28. 7. 2015 09:09 +8
článek na mě působí, jako když se hraběnka propadne mezi lůzu a píše o svých černých dojmech. Já naštěstí na levelu hrabě nikdy nebyl, takže byt s pěti lidma a pocit, že nemám ani na MHD, je pro mě naprosto všední a dobře stravitelnej. žiju jak to jde a jde to velmi dobře, pokud nesrovnávám s kariérou manažera mamona milionáře.
Hrozinka 28. 7. 2015 10:10 +4 v reakci na Jeremy F 28. 7. 2015 09:09
Tak nejak,Jeremy. Vsechny body muze uplne vklidu splnit nejaky vetsi introvert u nas.
Tempo 28. 7. 2015 13:38 +16 v reakci na Jeremy F 28. 7. 2015 09:09
Podle mě se to nazývá životní standart a pokud je to pro tebe byt s 5 lidma a to že nemáš ani na MHD, máš ho podle mě velmi nízký. Životní standart a svoboda v životě je do velké míry dána pěnezi, samozřejmě můžeš a jak píšeš jsi svobodný asi více "niterně". Autorka nám něco chtěla sdělit ze svého pohledu "manažerky" a já jí pochopil a jsem rád, že se podělila.
Drewitz 28. 7. 2015 16:17 +6 v reakci na annagyb 28. 7. 2015 06:11
Přesně tohle je škoda, že se to snad i nevyučuje na školách. Taky nechápu kde se to bere v lidech okolo, jak sedí na prdeli na pohovce a jediný co z nich vypadne je, jak jinde by se měli líp. A dokonce to nemusí být ani v jiné zemi. Stačí v jiné firmě. V jiném obchodě. Jiném městě. S jiným partnerem. A vůbec si neumí vážit toho co vlastně již mají. A ještě se to většinou pojí s tím, že to co vlastně často již mají, tak nemají vlastním přičiněním. Rodiče pomohli, život tak nějak přinesl...
Alksoft 28. 7. 2015 17:26
Emigrace neni o "ja" ale je to o nasich detech ze budou mnet lepsi zivot. Pokud negdo emigruje proto ze chce mnet sam lepsi zivot tak bude dost zklaman jako tahle cerenka.
Oldřich Dotovský 28. 7. 2015 18:23 +33 v reakci na Alksoft 28. 7. 2015 17:26
Nejlepší způsob, jak dětem podělat život, je dělat nějaké životně důležité rozhodnutí proto, aby děti měly lepší život.
apolena 29. 7. 2015 14:10 +2 v reakci na Scintilla 27. 7. 2015 16:48
uvidíte, jaké bude po návratu vystřízlivění. Přece jenom do ČR asi jezdíte jenom na "dovolenou".Já mám za sebou taky studia v UK. Taky jsem se zpět do ČR těšila, ale po týdnu jsem chtěla zase zpět. I když se mi nevyhnulo lítání po úřadech tam, byla jsem bez podpory rodičů, takže ze školy do práce, příp. vyřizování grantů na dlouhé lokty, tak mi realita v ČR doslova vyrazila dech. Přeji Vám, ať Vám nadšení vydrží. .
Maja 29. 7. 2015 20:17 +4 v reakci na Scintilla 27. 7. 2015 23:00
Milá Scintillo, jak Vám rozumím. Moje situace je trochu podobná. Už skoro rok bydlím v Německu a vím, že jakmile mi tady skončí roční smlouva, chci se vrátit do ČR. Když jsem to oznámila rodině, místo nadšení, které jsem očekávala, se mi dostalo pouze nepochopení. Dost podobné byly také reakce přátel, ačkoliv mi většina lidí říká, že je ráda, že se zase uvidíme častěji...nikdo však nechápe proč se sakra z toho skvělého Německa chci vrátit do té naší malé ušmudlané země. Argumentuji většinou tím, že jsem v Česku doma a mám to tam ráda. Opět vlna nechápavých pohledů...Rodiče mi předhazují především fakt, že si ekonomicky značně pohorším, ale já to přece vím. Jelikož tady pracuji v oboru, který jsem studovala, jsem na tom platově velmi dobře a na rozdíl od autorky článku si opravdu nemůžu stěžovat. Práce mě docela baví a všeobecně jsem tady měla velké štěstí na lidi, stále to však není "doma" a pracně vybudované vztahy v Česku mi prostě chybí. Poslední dobou je mi dost smutno, když při pročítání nejrůznějších diskuzí zjišťuji, že Češi nemají rádi svou zem, nejsou na ni hrdí, zato jsou pořád s něčím nespokojení. Jasně, ekonomicky jsme prostě někde jinde, ale myslím že za poslední roky se vše pomaličku mění. Prosím, nechte mi moje idylické představy :) Zpátky k Vám Scintillo, myslím, že je dobré si uvědomit, že vždycky Vás prostě všichni chápat a podporovat nebudou i když to zvláště u blízkých osob mrzí. Jednoduše, jděte za tím, co Vám říká srdce!
Scintilla 29. 7. 2015 21:08 +4 v reakci na apolena 29. 7. 2015 14:10
Po dokončení čtyřletého bakalářského studia jsem se do České republiky na rok vrátila. Celých dvanáct měsíců jsem tam pracovala a získávala nové zkušenosti v mém oboru jako dobrovolník. Byl to snad nejlepší rok mého života. Pak mě přijali na magisterský obor na hodně dobrou britskou univerzitu, původně jsem vůbec nechtěla odjet, ale řekla jsem si, že je to jen na rok a že bych tu příležitost neměla propást. Chápu, že to má každý jinak, svoje pocity a zážitky vám nepodsouvám, ale věřte, že vím, že návratu do ČR litovat nebudu ani omylem.
Scintilla 29. 7. 2015 21:20 +1 v reakci na Maja 29. 7. 2015 20:17
Díky moc za podporu, jsem strašně ráda, že to má někdo podobně jako já! Rodina mě naštěstí podporuje (nebo je jí to spíš jedno :D), takže nepochopení okolí ve mě spíš vyvolává přesně ten smutek o kterém píšete, že lidi mají v ČR takovou nedůvěru. Nicméně, každý svého štěstí strůjce, kdo chce odjet nechť odjede, kdo chce zůstat, zůstane :).
Resk 30. 7. 2015 09:48 +18
Zajímavé hledat krásu v cizině a nevidět jí doma. Autorka dle popisu hledala vnější krásu (krásné město, krásný život, krásné obchody - na které neměla). Zatímco vnitřní krása (přátelské vztahy, rodinné vztahy) jí unikala. Neschopnost navázat bližší vztahy v cizině mohla způsobit osamělost (jen manžel na blízku - kdežto rodina daleko). Jak uvádí níže Oldřich na příkladu staršího páru, který se vydal do ciziny. Tito lidé měli doma vše, co potřebovali ....chtěli víc...víc blahobytu, peněz? K čemu to je, když se pak cítí v cizině nedobře. Autorka píše, že si lidé uvědomí v cizině, co je skutečně důležité, chtěl bych jen zmínit, že jsou i lidé, kteří nepotřebují do ciziny, aby to pochopili....naučili se to doma.
Resk 30. 7. 2015 10:14 +4 v reakci na Scintilla 29. 7. 2015 21:20
Já to měl přesně naopak, mě rodina doslova prosila ať se vrátím. Nešel jsem ven za penězma, zajímalo mě, jak se žije jinde. Zjistil jsem, že stejně jako doma. Jen jsem tam neměl rodinu, mojí krev, můj život, proto jsem se vrátil. Sice mám o 2/3 menší plat, ale to je přece úplně jedno, každý den se směju s rodinou, přátelé o mě hezky mluví, máme hezké vztahy...spoustu prožitého....Tam veknu, člověk musí budovat tyto vztahy...několik let. Takže člověk v cizině možná vydělá víc peněz, ale může být ochuzen o duševní vztahy s blízkými. Domnívám se tedy, že život v cizině (bez domovských přátel či rodiny) může být problematický z pohledu vztahů, na druhé straně příjemnější z pohledu blahobytu. Někdo níže uvádí země, o kterých se nemluví.....Bangladéš apod.... Většinou lidé chodí do zemí, kde hledají větší blahobyt (drahá Austrálie, USA, Anglie...).....cítíte ten rozdíl, když člověk odejde do Bangladéše nebo do USA, jaká je motivace těchto lidí? Poznání hodnot, nebo to je jen o keši, v případě západních zemí?
Resk 30. 7. 2015 10:17 +1 v reakci na Resk 30. 7. 2015 10:14
Dodatek: Ti lidé, co tu píšou v diskuzi v drtivé většině odešli do západních zemí s cílem, mít se lépe, ale sami přiznávají, že se lépe nemají. Mají se lépe, co se blahobytu týče (peněz), ale jejich vnitřní život (vztahový) trpí, a proto se chtějí vrátit. V cizině vydrží jen člověk, který nemá buď rodiné vazby na úrovni a nebo ten, pro kterého je mamon důležitejší než rodina.
Tempo 30. 7. 2015 10:35 +2 v reakci na Resk 30. 7. 2015 09:48
Souhlas, v menším měřítku se stačí přestěhovat za prací například do Prahy :)
Resk 30. 7. 2015 11:06 +1 v reakci na Tempo 30. 7. 2015 10:35
Ano, Praha je pro zbytek republiky taky jakousi cizinou či "New Yorkem". Proto tyto naplaveniny tak hromadně Prahu opouštějí (o víkendech si chtějí užít svoje lidi, opravdové kamarády z rodné dědiny). To město má skvělou atmosféru, skvělé obchody, možnosti. Opravdové vztahy, ale Praze chybí, stejně jako Čechům v New Yorku či Canbeře. Praha se neustále obměňuje, proto se tam nedá navázat trvalý vztah, pro člověka, který se tam připlaví. Protože ten, koho tam získal, za chvíli jde zas dál, buď do N.Y a nebo zpět na rodnou dědinu.
Maja 30. 7. 2015 11:49 +3 v reakci na Resk 30. 7. 2015 10:17
Tady s Vámi souhlasit nemůžu. Myslím, že ne každý, kdo odešel do zahraničí nemá rodinné vazby na úrovni, jak píšete... Myslím, že vazby se dají udržet i na dálku, pokud jsou dostatačně pevné, ale samozřejmě, jak píše autorka článku, vztahy se časem změní. Každý jsme jiný a v tom je to právě fajn...mám kamarádku, která našla partnera během studijního pobytu v Austrálii, rozhodla se zůstat a kořeny zapustit tam. Mám kamaráda, který žije střídavě v Berlíně, Praze, Londýně a Amsterdamu, sám sebe nazývá obyvatelem Evropy, všechna ta města jsou jeho domov. Zárověň sám píšete, že pro Vás peníze nebyly motivací k odjezdu. Měla jsem to stejně a myslím, že spousta lidí jede za poznáním, za zkušenostmi, chtějí vykročit ze své komfortní zóny atd. Potom nezáleží, zda jedete do Německa nebo do Indonésie. Důvodů proč se vrátit či zůstat je mnoho. A o peníze často vůbec nejde.
Tempo 30. 7. 2015 11:58 +4 v reakci na Resk 30. 7. 2015 11:06
Jsou jenom dvě cesty z Prahy, jedna do New Yorku a druhá na rodnou dědinu :)))
Resk 30. 7. 2015 13:35 +2 v reakci na Maja 30. 7. 2015 11:49
Jasný, je to věc názoru, chtěl jsem naznačit, že člověk, který jede do Bangaldéše, tam nejede kvůli penězům, či životnímu komfortu, tam věřím, že jede za zkušeností, sebezkušeností, poznáním. Austrálie, N.Y. je to samé co ČR, pokud člověk chce, tak se vypracuje i u nás. A může si vytvořit prostor, kdy si může dovolit nakupovat v Pařížské stejné zboží jako v N.Y. (u nás levnější). Může vybudovat firmy, může mít pět bazénů....Podle mě se blíží k sobě víc Austrálie, N.Y. a ČR, než ČR a Bangladéž. Jde mi o to, že na Západ se jede samozřejmě i za zkušeností, ale také za penězi a komfortem. Jinak by přeci jeli všichni do Bangladéše, ale tam si člověk nekoupí parfém, nesveze po eskalátoru...tam není komfort, není blahobyt...tam je život. nakonec mi z toho vychází, že život se žije jak v ČR, tak v USA, tak v Bangladéši a člověk se jen rozhoduje, co jemu vyhovuje, či kde a jak chce on žíž. Proto si myslím, že na Západ míří lidi i s touhou vydělat, či mít se dobře. Nakonec to ale stejně bude tak, že člověk bude koukat na mapu ČR a říkat si, kéž bych byl teď s mamkou, bráškou, sestřenkou, kamáradem ze školy...a ono to nejde. A to působní vnitřní bolest, dilema člověka v cizině, jestli mu stojí za to žít v blahobytu a přesto nebýt spokojen.
Andy 31. 7. 2015 03:00 +18
Vim o cem pisete, ziji uz pres 10 let v Americe. Pamatuju si ty zacatky, kdy se mi nestyskalo ani tak po kamaradech, jako po tom, ze nemuzu v obchode najit smetanu na slehani. Pamatuju si reakce znamych "ty uz musis byt v baliku" zatimco ja nemela na chleba. Pamatuju si, ze jsem nechapala jejich zvyky a zakony. Ale taky si pamatuju pocit, kdyz jsem si konecne pronajala byt jen pro sebe a v obchode jsem sla najisto pro cokoli. Kdyz se mi konecne zacalo darit a ja nemusela otacet kazdy cent. Kdyz jsem pochopila proc nektere veci funguji tak jak funguji a ze bych to nikdy, zustat v Cesku, nepochopila. Dnes uz se vracet nechci, obcas kdyz se vracim do Ceska, zazivam kulturni sok. Nejvic mi chybi kamaradi. Nejsou ani tady, ani tam. V tomhle ohledu vlastne nepatrim nikam.
Zoltan 31. 7. 2015 10:03 +1
To je je vsetko pekne, ale nevadi, ze to iste prezivam "doma"?! Potom nie je lepsie zahranicie?! "Doma" dostavam almuznu vzhladom na to, co by som dostal v zahranici. Som smutny z toho, ze aki su slovaci, ako dokazu "priatelia" vrazit "noz cloveku do chrbta". Potom o com to tu kecame a nad cim placeme?!
Zoltan 31. 7. 2015 10:07 +6
Na doplnene: stretol som nejedneho slovaka, ani nie desiatich, ktori sa vratili "domov" a o pol roka, rok utekali spat do zahranicia! Keby bolo tak dobre "doma", tak by nechceli odist! Dalsich som zase stretol v zahranici a ked som sa ich pytal, ci sa chcu vratit "domov", tak ma vysmiali, ze co chcem od nich?! Podla mna dostavat "rany" je pre cloveka prijatelnejsie v zahranici, nez "doma" od "vlastnych priatelov a rodiny"...
Norka 1. 8. 2015 20:55 +2 v reakci na Zoltan 31. 7. 2015 10:07
Autorka mi mluvi z duse (az na toho manzela) A Zoltan taky, ty "rany" se opravdu snasi lepe v cizine, kde se daji pricitat jazykovym, kulturnim a jinym odlisnostem, nez doma, kde se casto daji pricitat bohuzel jen zlobe..A to je myslim rozdil mezi temi, kteri tezke zacatky vydrzeli a temi, kteri se radeji vratili..
Tom 2. 8. 2015 12:42 +8
Po sesti letech zivota v cizine jsem se vratil do Cech, protoze jsem ze svych dovolenych v Praze, Krumlove a na Morave nabyl dojmu, ze se moje zeme se stava skvelym mistem k zivotu:-) Nejvetsi omyl zivota!!! Po par letech zivota v Plzni- mesto s udajne nejlepsi kvalitou zivota v Cechach a hlavni mesto kultury- jsem se zase rychle vratil zpatky. Cesi porad stejne zakysli, mesto prazdny, krome narkomanu v centru, mesto plny vecerek, heren, kebabu a pochybnych sportbaru. Poprve jsem v cizine taky zacinal z niceho, a potom znovu v dalsi cizi zemi a ted potreti. A vubec toho nelituju, ty zkusenosti vseho druhu jsou k nezaplaceni a dost velkou cast zazitku bych si v CR nemohl dovolit ani financne (za normalniho pracovniho nasazeni:-)) Tohle nekdo kdo nevystrci nos z obyvaku nikdy nepochopi.
Jana 3. 8. 2015 01:55 +6 v reakci na Scintilla 27. 7. 2015 23:00
Můj přítel je Angličan a stěhuje se teď za mnou - momentálně se oba shodnem na tom, že líp se nám povede v Praze. Má pro to tisíc argumentů a já s ním souhlasím. Například mu i víc sedí Češi (stačí jít do anglickýho klubu - polonahý holky se zadkama lezoucíma ven spodem, a jak nemáte jehly a centimetr makeupu, je to úplný faux pas. Naopak tady si můžete jít jak chcete, kam chcete, a nikdo na vás blbě nekouká.) Jak to bude v budoucnu a kam nás to zavane, to ještě uvidíme :) Ale co jsem chtěla říct - nejen Češi si myslí, že "jinde" je líp, asi to bude rozšířený globálně :D Mně se momentálně v Čechách moc líbí, neměnila bych a po čase v Anglii si myslím, že můj domov je tady. A naštěstí si to teď myslí i přítel a Česko nazývá domovem. A znám spoustu multikulti párů, co se rozhodli žít v Čechách a je jim tu dobře. Myslím, že když lidi píšou, že v "zahraničí" (a vůbec je to vtipný, zahraničí je dost širokej pojem) je líp a šéfové jsou féroví a všichni sluníčkoví atd. atd., prostě si neuměli najít štěstí doma, přitom to tady není tak hrozný, spíš naopak, podle mě jedno z nejlepších míst, kde žít. Otázka je, jestli v tom "zahraničí" si to štěstí najdou spíš. Mně ti přijde naopak složitější. Jak psala autorka. Určitě je fajn, vyjet si na zkušenou, a pokud se někdo usadí jinde, věřím, že se může cítit líp tam. Ale to, jak lidi píšou, že je to tu úplně na prd, se mi nelíbí. Mně (a ani mýmu zcestovalejšímu okolí) to tak nepřijde. Naopak. Česko milujem <3
Oldřich Dotovský 3. 8. 2015 06:18 +1 v reakci na Jana 3. 8. 2015 01:55
Tak jestli někdo posuzuje život v zemi podle toho, jak tam vypadají holky v klubech, je fakt, že Česko mu rozhodně učaruje. ;-)
Jana 3. 8. 2015 14:03 +3 v reakci na Oldřich Dotovský 3. 8. 2015 06:18
To prece vubec nebylo, co jsem rekla. Chtela jsem rict, ze tady je vetsi volnost, napriklad v tom, co si vzit na sebe, lidi vas za to neodsodi, ale i v jinych vecech. Je toho spousta. To jste me nepochopil, omlouvam se, zda jsem to nenapsala dost srozumitelne. Nekdo to samozrejme muze vnimat jinak, ja popisovala jen nas subjektivni nazor.
Perceive 4. 8. 2015 08:29 +6
Jano, až po pár dnech od čtení vašeho článku mě napadlo, jak napsat, co se mi u něj rojilo hlavou. Chce to velkou odvahu a nezávislost jít do takových věcí, zažívat takové věci. Vašim pocitům vykořenění věřím, vzdálenost a jiné zážitky dělají své, mi k podobným pocitům stačilo přestěhovat se do jiného města, jenže je daleko jednodušší a levnější překonat vzdálenost 100 km v rámci jednoho státu než se tu za blízkými dostat z Austrálie nebo Ameriky. Na druhou stranu, jste novinářka, píšete, hodně toho zažíváte, co pak můžete zpracovat. Otevírají se vám obzory, které by jinak zůstaly uzavřeny. Třeba žít v bohatém městě a nemoci si nic moc dovolit, může člověka zvyklého na určitý standard směrovat k rozhořčení, zoufalství, ale i k velké pokoře, ale i tvořivosti a bohatství myšlenkovému. Nebo muset se spoléhat na manžela finančně i citově, lekce důvěry a i zamyšlení, jak je to vlastně s naší nezávislostí, že někdy nebýt druhého člověka, tak... Mi je to sympatické, tahle vaše odvaha, schopnost začít jinde téměř od nuly, když na to přišlo, hledání a nálezy, i když to stojí bolest a slzy. Budu se těšit na další článek.
Jana V 14. 8. 2015 09:33 +1
Ten článek je jako bych ho psala já. Rok v hlavním městě Malediv, což je spíš peklo než ráj a teď 8 měsíců v Malajsii, kde s prací pro cizince je velký problém a jsem ráda, že vydělám něco málo online prací. Jinak bohužel musím spoléhat taky na přítele, který jako rodinný angličan tu práci sehnal velmi snadno.
ALICE 20. 8. 2015 03:25 +4
V 18 jsem utekla do Recka dnes ziju v Kanade je mi 24 prozivala jsem skoro to same prvni rok a pul. Dnes uz si nedokazu predstavit vratit se do Ceska na Moravu. Presto se letos v Lednu chystame s manzelem26 na 3tydny domu, Muj manzel nebyl doma 4roky ja 18mes. Pratele se odcizili, doma mi zbyla jen babicka,ktera je jedinym duvodem navstiveni moji rodne hroudy. Tenhle clanek se mi libi, protoze uz vim, ze nejsem jedina kdo bojuje a opravdu dre, aby se mel lepe.
Linda 21. 8. 2015 21:16 +1
Dekuji moc za tento clanek. Po peti letech zivota v dvou cizich zemi se s nim naprosto stotoznuji - i kdyz tedy bez manzela. Hodne stesti!
Dana 25. 9. 2015 10:18
Dobrý den, děkuji za Váš článek, mám dceru, nad kterým jsem uronila pár slz, protože mi velice připomíná můj příběh. Mám dceru, která žije již pátým rokem v Americe a pravděpodobně tam zůstane, takže to prožívám z druhé strany a opravdu to není lehké ani pro jednu stranu. První dva roky jsem se strašně trápila, moc mi chyběla, pomohla mi až návštěva u ní. Pomalu si na to zvykám a dokonce na tom začínám vidět i pozitiva, ale dcera už nikdy nebude doma jen na jednom místě, i kdyby se vrátila. Dana
Korálka Farebná 6. 10. 2015 17:31 +1
Pozorovanie závisí od pozorovateľa. Žijem v zahraničí už desať rokov a nestotožňujem sa okrem pár vecí z článku takmer s ničím. Človek má predsa šancu si vytvoriť v novej krajine nový život. Ak lipne na tom starom, načo sa na život v novej krajine vôbec dá? Dôležité veci si treba ozrejmiť ešte pred odchodom. Aká jazyková bariéra? Bez komunikatívnej angličtiny radšej ostať doma. Aká kultúrna bariéra? V USA sú pôvodní obyvatelia len Indiáni v rezerváciách. Alebo pochádza autorka z dažďového pralesa a chodí oblečená v sukničke z palmových listov? Naozaj čakala, že začne hneď po príchode pracovať na vedúcej pozícii? Pokiaľ ide o finančnú stránku, radšej budem v Sydney nemať na loď cez záliv, ako v Hornom Dolnom nemať na autobus do Dolného Horného. V jej rodnej krajine podľa nej ľudia nežijú pod hranicou chudoby? Trištvrte výplaty padnú za nájom takisto. Priznajme si na rovinu- jedná sa o blog a tým pádom chcela autorka pobúriť čo najviac ľudí, aby získala čo najviac komentárov a teda aj mailových adries, ktoré majú v dnešnom kybernetickom svete veľkú cenu. S pozdravom Korálka Farebná
bibiana 27. 10. 2015 13:31 v reakci na Korálka Farebná 6. 10. 2015 17:31
trefne ale zbytocne agresívne. co skrýva morálka farebná?
Klára 12. 11. 2015 13:17 v reakci na Dana 25. 9. 2015 10:18
Dobrý den, reaguji na předchozí komentář, který je totožný dá se řící s tím mým. Mám dceru, která zůstala v cizině po studiích, vdala se tam. Také jsem se trápila a vím, že to není lehké ani pro jednu stranu. Později si na to začnete zvykat a přijímat to jako nutnost. Snažit se vidět i ta pozitiva co ten pobyt v cizině přináší, ale v srdci je to těžké. A na základě článku Jany LeBlanc se s ním plně ztotožňuji. S dcerou jsme dá se říct v denním kontaktu na skype, ale nikdy to už nebude tak jako, když je tady. I ta témata co jsme probíraly, když byla doma už nejsou a je to tak jak se popisuje v článku, debaty o tom "jak se máš" apd. Vím, že je má dcera citlivá a také jí to není jedno, ale snaží se to vidět těma mladýma očima vše pozitivně, jinak by tam nemohla zůstat žít tak dlouho. Já musím věřit, že je tam šťastná a chce to tak sama od sebe bez ovlivnění okolí. Klára
Elle 20. 2. 2016 04:13 v reakci na Scintilla 29. 7. 2015 21:08
Závidím! Já jsem v Kanadě 4 roky, mám trvalý pobyt, vše ok, ale nemůžu se dočkat až se vrátím domů. Sleduji tu spoustu Čechů urputně se snažících imigrovat do Kanady. Já to měla snadný, protože manžel je kanaďan. Člověk si opravdu uvědomí co je pro něj v životě nejdůležitější. Můžete sedět na tý nejkrásnější pláži na Hawaii, nebo být u toho nejmodřejšího jezera, ale stejně byste radši byli na kafi u babičky.... Kolikrát jsem přemýšlela o tom, co je jiné mezi námi co se chtějí vrátit a těmi co chtějí emigrovat z ČR. Myslím, že je to rozdílnými životními zkušenostmi z ČR. Já mám super rodinu, hodně jsem studovala, hodně jsem cestovala i z českýho platu, žiju v ČR v krásným městě. Neměla jsem si na co stěžovat. Jela jsem do zahraničí za poznáním a studiem. Jasně že už jsou věci, který mi v ČR chybí.... ta kanadská jinakost, jsem v Kanadě zvyklá, i ta čeština mi kolikrát nejde přes pysky... občas řeknu anglický slovo ve větě, když jsem byla v ČR - asi proto, že se v Kanadě nestýkám s žádnými Čechy. Prostě dokážu Kanadu ocenit jako fajn zemi, už navždy srdcová záležitost, ale v ČR to mám nejradši - Čechy jsou takové poetické. Myslím, že emigrovat a zůstat může s lehkým srdcem jen ten, který nemá nic co by ho k ČR vázalo. Řekla bych, že jsem dobrodružná povaha a baví mě žít chvíli v zahraničí. Kanada není má první země. Ale v budoucnu radši budu žít v Čechách a vyjíždět na dovolené. Každopádně kdo je mladý, by vyrazit na nějakou dobu do zahraničí měl. Je to cenná zkušenost.