Ale když mně se nechce — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Atlaua 2. 2. 2015 14:07 +10
Keby sa nechcenie dalo len tak vypnúť, bolo by to perfektné. Bojím sa ale, že taký neandrtálec išiel loviť hlavne preto, že musel a nemal inú možnosť. Nechcenie sa dá len prevážiť silnejšou motiváciou. U neandrtálnca sú to pudy a inštinkt prežitia, ale čo keď človek niečo nemusí, respektíve ho k tomu nič z vonka nenúti? Režim neandrtálnca ktorý je online mi pripadá tak, že ho to cvičenie vlastne baví. Je to jeho príjemná hodinka. To je ale špecifické nastavenie človeka. ja sa napr. tiež nemusím nijak extra premáhať aby som si sadla k xboxu a hrala sa. Ale na to, aby som išla do fitka už potrebujem motiváciu, musím sa sama presvedčiť o tom, že to urobiť treba. Je to vnútorný boj, na jednej strane je lenivé Ja, čo hľadá výhovorky a na druhej zodpovedné a prezieravé Ja, ktoré vie, že cvičiť mám a ak nebudem, potom to budem ľutovať. Ak by som na to aj celý deň nemyslela, vždy by som si vedela nájsť na rýchlo nejakú výhovorku. Takže najúčinnejšie je pre mňa použiť zrkadlo, poobzerať si špeky, postaviť sa na váhu, skúsiť sa obliecť do obľúbených šiat. To je blesková dávka motivácie. Hlavné je mať tréningový plán, nerobiť veci ad hoc a potom sa dostavia výsledky, ktoré motivujú už samé o sebe.
Karolína 2. 2. 2015 18:20 +5
Taky z toho mám pocit, že ten proces autor poněkud zjednodušil. Neandrtálce v online režimu cvičení evidentně baví (alespoň když jej zrovna vykonává) a navíc ho nikdo nezval na pivko, kterému by musel dáti vale nebo oželet cvičení. Jinými slovy, kdyby našeho neandrtálce pozvala na hostinu druhá tlupa, jistě by se nepřemáhal chodit ten den na lov. Skutečného pračlověka nutila k lovu siná motivace a to zabezpečení přežití (nejen sobě, ale i ostatním). Myslím, že pokud jde o život, ani v dnešní době se příliš dlouho nezdráháme a vykonáme bez rozmýšlení co je zapotřebí. Ovšem to protivné "nechci" a "nebaví" používáme k činnostem ne zcela nutným. Je tedy potřeba vyhledat motivaci k jejich realizaci anebo se skutečně umět přepnout do "módu" neandrtálce, který dělá co má a nikterak o tom nespekuluje. Ale tím, jak toho docílit, se článek příliš nezabývá.
stanislav 2. 2. 2015 18:25 +3 v reakci na Atlaua 2. 2. 2015 14:07
Popisujete právě to co ubírá spoustu času elánu a energie :) už na žačátku toho zdlouhavého myšlenkového procesu je dobré si uvědomit TEĎ! hned čim déle nad tím uvažuji tim je nepravděpodobnější že to udělám... musím se bez přemýšlení zvednout a už na začátku utnout tyhle spekulace :) (funguje to a hlavně když se to "cvičení" provede takto účelně zdá se býti děsně krátké což už je ona inspirace potřebná do zítřka :)
jan_smetanka 2. 2. 2015 18:43 +1 v reakci na Karolína 2. 2. 2015 18:20
Karolíno, je to tak, jak píšete ve druhém odstavci - ve článku je řeč hlavně o činnostech, které si přejeme dělat, ale neděláme (ne zcela nutných), nikoliv o činnostech pro přežití. Jak toho docílit - naťukávám ke konci, ale záměrně úsporně - z mého pohledu a zkušenosti není moc co řešit:)
Atlaua 2. 2. 2015 19:41 +9 v reakci na stanislav 2. 2. 2015 18:25
Na to, aby ste utol tieto špekulácie potrebujete motiváciu ich utnúť. Také to idem cvičiť TERAZ! považujem presne za veľmi škodlivé ad hoc cvičenie. V cvičení a tréningu musí byť logika, treba ho robiť premyslene a treba sa naučiť prekonávať sa, nie sa len tak náhodne do niečoho vrhať, aby ste celú tú časť so sebapremáhaním preskočili. Príde mi to ako pokus oklamať sám seba. Pre človeka, ktorý skutočne nerád cvičí je to premáhanie neustále, pri každom jednom pohybe so sebou ten človek bojuje. Takže aj keď si povie "TERAZ", tak sa bude musieť celý čas premáhať aby to neskončil. Ale to ľudia "s vrtuľou v zadku", teda tí prirodzene aktívny a činorodí proste nikdy nepochopia. Ja by som povedala, že najviac elánu a energie uberá to, že človek robí to čo ho nebaví. Akurát, že niektoré veci sú potrebné. Problémom nie je špekulovanie, problémom je nedostatok či neschopnosť sebamotivácie.
stanislav 2. 2. 2015 20:13 +1 v reakci na Atlaua 2. 2. 2015 19:41
takže v zásadě je to o tipu člověka :) (stále si mírně stojím za tím že když už se do něčeho pustím jde to snáze než když se k tomu pomaličku dokopávám při rychlim teď! mam trošku pocit setrvačnosti toho rozhodnutí )
Radim Kapavík 2. 2. 2015 20:53 v reakci na Karolína 2. 2. 2015 18:20
Pokud si můžu dovolit interpretovat autorův příběh tří modů neandrtálců, tipl bych, že ve všech jde o tu stejnou situaci - jinými slovy ve všech ho kolegové lákali na pivo. Zatímco první se nechal přesvědčit, druhý a třetí odmítl - zatímco první chvíli odolával, a nakonec podlehl, a proto je to tam popsáno, druhý a třetí prostě na pivo jít v plánu neměl a to že někdo nadhodil, že by mohl, nehrálo pro něj žádnou roli - proto to v příběhu není vůbec uvedeno. Tak to aspoň chápu já.
jan_smetanka 2. 2. 2015 21:01 v reakci na Radim Kapavík 2. 2. 2015 20:53
Tento příběh je pouze ilustrační, nezakládá se na skutečné události. Jakákoliv podobnost, včetně identifikace s hlavními postavami, je čistě náhodná :)
Oldřich Dotovský 2. 2. 2015 21:07 +5 v reakci na jan_smetanka 2. 2. 2015 21:01
Ještě chybí: "Tohle doma nezkoušejte." :-)
Karolína 2. 2. 2015 21:16 +1 v reakci na jan_smetanka 2. 2. 2015 18:43
Asi jsem spadla z jiné planety, protože pokud si něco přeji dělat, nefiguruje u toho "nechci" a "nebaví" a pokud "baví" a "chci", pak to dělám a není u toho potřeba žádné odkládání, přemáhání a nucení. Proč bych měla např. cvičit, když evidentně nechci a musím se do toho nutit?
jan_smetanka 2. 2. 2015 21:27 +2 v reakci na Karolína 2. 2. 2015 21:16
Karolíno, to máte velké štěstí a tento článek je pro vás zbytečný:) Já to mám např. s tím cvičením tak, že vnímám jeho krátkodobé i dlouhodobé benefity, mám díky tomu lepší život, ale ne vždycky se mi chce. Je to regulérní fyzická práce. Naučil jsem se to neřešit a dělám to, protože to pro mě má smysl. A mám vyzkoušené, že věnovat se tomu jen nárazově nikam nevede. Něco jiného je třeba basket, to je zábava.
Atlaua 2. 2. 2015 22:10 +4 v reakci na stanislav 2. 2. 2015 20:13
Lenže tréning, športovanie nie je nejaká jednorázovka. Ak potrebujem urobiť nejakú robotu, ktorú sa mi nechce spraviť, je rozhodne lepšie to moc neriešiť a pustiť sa do toho. Ale ak sa chcete venovať napríklad silovým športom, je vhodné o tom trochu premýšľať. Naplánovať si tréningy, merať si progres, na to si musíte určiť čo chcete cvičiť, v akých počtoch, s akými váhami... Takže tréning si rozvrhnete do istých dní a viete, že vtedy a vtedy to máte v pláne. Takže nepremýšľať o tom a povedať si TERAZ proste nejde. Nemôžete ísť do fitka kedykoľvek si na to spomeniete a poviete si TERAZ. Dokonca to nie je ani vhodné. Už samotné plánovanie takejto činnosti je v rozpore s "teraz" momentom. Ja zotrvačnosť takého rozhodnutia nemám. Proste sa musím premáhať.
Atlaua 2. 2. 2015 22:13 +2 v reakci na Radim Kapavík 2. 2. 2015 20:53
Tak ale to by bolo o troch rôznych neandrtálcoch v rovnakej situácii, prvý má slabú vôľu, druhý trochu silnejšiu a tretí veľmi silnú. Z toho by zas len vyplývalo, že ten, čo sa vie prekonať, ten pôjde cvičiť.
MartinM 2. 2. 2015 22:43 +3 v reakci na stanislav 2. 2. 2015 18:25
Vy ovšem ve své hypotéze ignoruje funkci "obrňovacího času" - kdy máte možnost připravit se na nejhorší :) RIMMER: Obrň se a připrav na nejhorší, teď jsem tě viděl umřít. LISTER: Cože?! RIMMER: Varoval jsem tě, aby ses obrnil. LISTER: Nedal jsi mi moc času. RIMMER: Měls dost obrňovacího času! LISTER: Ne, neměl. Ani jsi se neodmlčel.
sýkorka 3. 2. 2015 09:28 +1 v reakci na Atlaua 2. 2. 2015 22:10
Myslím, že vaše plánování a stanislavovo rozhodnutí teď se nevylučuje. Jistě na začátku hledám motivaci, rozhodnu se třeba posilovat každý druhý den, udělám si plán. Přijde den, kdy mám v plánu posilovat. Už nepřemýšlím(!) a jdu na to. To je ten neandrtálec. To neznamená nepřemýšlet o tom, co a jak posilovat, ale nepřemýšlet o tom, že si mi zrovna nechce (nebo "potřebuji" dělat něco jiného). Já takhle začala běhat. Věděla jsem, kdy chci jít běhat. V práci jsem si "dala do hlavy", jakmile budu doma, hned se převléknu a vyrazím, kam a jak daleko poběžím. Po příchodu domů jsem už nad ničím nepřemýšlela a vyrazila. To bylo nejjednodušší. A pak jsem běžela a nepřemýšlela, že už nemůžu a jestli by to už nestačilo... Prostě jsem věděla, kam mám doběhnout a doběhla tam. Tenkrát mi jeden kamarád řekl: "Když běží hlava, běží i nohy." To je taky asi jako neandrtálec :-).
Atlaua 3. 2. 2015 10:25 +2 v reakci na sýkorka 3. 2. 2015 09:28
Ako hovorím, činorodí a aktívny ľudia nikdy nepochopia o čom píšem.
sýkorka 4. 2. 2015 09:18 v reakci na Atlaua 3. 2. 2015 10:25
Ani netušíte, jak jsem líná! :-D Pan Smetánka vám nabízí možnost, jak nemuset při každém pohybu překonávat nechuť a trénink si tím ulehčit. Nechuť je ve vaší hlavě (hádá se vám jedna část s druhou: Nechci - Musíš), tak hlavu prostě vypněte. Řekněte si: "Teď udělám to a to" a už o tom neuvažujte - a tělo už pojede samo podle příkazu.