Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Barevné nesmysly

Psychologové vedou diskusi, jakou vypovídací hodnotu mají diagnostické metody založené na barvách.

Zdeněk Krpoun

Zdeněk Krpoun

25. 4. 2013

Barvy mají v životech nás všech své nezastupitelné místo. Každodenní oblékání, umělecká tvorba, vymalování vlastního bytu nebo důkladné promýšlení výsledné podoby reklamního produktu jsou převážně situacemi rozhodování a výběru mezi více barvami a jejich odstíny.

Nelze se proto udivovat nad tím, že i psychologové stále hledají vztah mezi psychickými charakteristikami a barvami. Jejich snaha se odvíjí od přirozené lidské tendence vyjadřovat skrze barvy sebe samotného.

Pro sebe samé si ze zajímavosti můžete ve vašich domovech udělat skromný test barev, jejichž interpretaci se dozvíte kdekoli na internetovém serveru. Je otázkou, nakolik budou popsány výstižně a správně, ale pro chvíle oddechu a pohody by malá hra odborníka přes barvy jistě byla zajímavá. Možná se sami o sobě něco nového dozvíte a kdo ví, postupem času v sobě objevíte stránky, které vám byly dlouhou dobu utajené.

Tento soukromý, „po domácku“ vyrobený způsob hodnocení vlastní osobnosti totiž může daleko spolehlivějším ukazatelem vašich silných i slabých stránek, než dříve používaná a opěvovaná metoda. Vlastně dvě metody, z nichž první je známa jako Lüscherův test a druhá se jmenuje Barvy života.

Metoda říkající si Barvy života prakticky vůbec nesouvisí s vědou, psychologií ani odborností, přesto byla a je dosud po celé České republice užívána již více než 700 základními a středními školami.

Lüscherův test

Většina diagnostických pokusů je však zatím nepovedená, což potvrzuje důkladná psychologická praxe. Lüscherův test, který jsem ještě donedávna považoval za spolehlivý diagnostický nástroj, je prakticky velmi špatným ukazatelem psychického stavu individua. Základem této metody je řazení různých odstínů a druhů barev dle osobní preference, což samo o sobě vypadá pro běžného uživatele atraktivně, ale pro odborně zaměřeného psychologa již tolik ne. Lüscherův test je více šarlatánskou než psychologickou metodou a svoje výroky o barvách a jejich vztazích s psychikou staví na nepodložených základech.

Posuzovat druhé podle barev, do kterých se oblékají, a na základě jejich obliby je často zavádějící. V žádném případě nevěřte kdejakému pseudoodborníkovi, který vám bude slibovat, že odhalí vaše nitro na základě sady barevných kartiček, k jejichž používání neabsolvoval potřebná erudovaná školení a postrádá tak potřebnou kvalifikaci. I k výsledkům ze strany odborníka, pokud máte ve vašem okolí psychologa, jenž s Lüscherovým testem pracuje, buďte obezřetní.

Jakákoli interpretace založená na vnímání barev je proto velmi nespolehlivá. Navíc je Lüscherovu testu vytýkáno, že samotné vnímání barev je kulturně podmíněno a odvíjí se i od individuální lidské zkušenosti. Jakékoli zobecňující závěry na základě tohoto testu mají proto minimální hodnotu. Každý psycholog i klient by měl respektovat výše popsanou kritiku a obrátit se na jinou diagnostickou metodu. Rozsah jejich  výběru je více než vyčerpávající. Pro inspiraci lze nahlédnout do vysokošolských učebnic nebo na internet.

2. – 5. srpna 2018

Pohybový a relaxační seminář

Jan Smetánka

Barvy života

Další problematickou oblast na poli praxe užívání testů, na kterou bych se nyní rád zaměřil, je metoda říkající si Barvy života. Ačkoli prakticky vůbec nesouvisí s vědou, psychologií ani odborností, byla a je dosud po celé České republice užívána již více než 700 základními a středními školami. Tato metoda spočívá na principu výběru z několika barev a stejně jako Lüscherův test, i ona vychází z nepodložených teoretických základů.

Úkolem testované osoby je ke každému slovu, které se jí na monitoru počítače zobrazí, seřadit rychle a bez váhání barvy podle vlastní preference. Metoda obsahuje celkem 120 slov, mezi kterými jsou např. já, moje tělo, trénuji, kouřím cigarety a další.

V ČR dosud neexistuje zákon, který by reguloval a případně sankcionoval šíření a užívání nevhodných diagnostických metod.

Ačkoli spočívá na šarlatánských základech, její autoři o ní tvrdí, že je vhodná pro určení vhodného studijního oboru. Dále neprávem a klamně prohlašují, že dokáže předpovědět vaši náchylnost onemocnět určitým typem onemocnění a dokonce dokáže i zjistit, jaké máte vztahy ve školním kolektivu. Autoři metody, kteří samozřejmě psychologii nerozumí, sledují jediné, a to finanční zisk. Před výhradami českých psychologických kapacit se brání tím, že mají strach z něčeho, co je nové, neznámé a přínosné.

Celý vývoj sporu mezi renomovanými akademickými psychology a firmou, která tuto metodu v ČR distrubuuje, lze sledovat na webových stránkách Unie psychologických asociací.

Proč se tyto věci dějí? V ČR dosud neexistuje zákon, který by reguloval a případně sankcionoval šíření a užívání nevhodných diagnostických metod. V zahraničí, kde jsou v tomto směru o několik kroků dál, by se nic podobného stát nemohlo.

Využívejte celý web.

Předplatné

Buďte proto obezřetní a kritičtí k jakémukoli diagnostickému nástroji, se kterým se ve svém okolí setkáte. Ať už se bude jednat o obyčejný testík v popularizačním časopise nebo o způsob zjišťování vašich schopností ve škole, vždy dbejte na to, aby metoda, kterou podstupujete, byla spolehlivá a přesná.

Za užívání vhodné psychodiagnostické metody je odpovědná nejen firma, která jej na trhu školám nebo jiným institucím nabízí, ale i konkrétní člověk, který s vámi specifickou formu testování provádí. V případě jakýchkoli pochybností se obraťte přímo na něj.

Zdroje
Norcross, J. C., Koocher, G. P., Garofalo, A. (2006): Discredeted Psychological Treatments and Tests: A Delphi Pool. Professional Psychology: Research and Practice 37 (5), 515–522.
Sotonová, J. (11. 3. 2013): Reportéři ČT: Projekt barvy života. Česká televize. [online], [zhlédnuto dne 14. 3. 2013].

Diskuse 0