Dobrý den,
je mi 34 let a můj problém souvisí se zahleděností do sebe a porovnáváním se s ostatními.
Neustále se kontroluji, co se vzhledu týče, vím, že je to povrchní, ale je to tak. Nejsem ani krásná, ani ošklivá, ale jakákoliv vada na kráse mi dokáže zkazit den. Mám velmi jemné blonďaté vlasy, jejich úprava mi dá zabrat, aby nabraly nějaký objem. Dále mám i po třicítce problematickou pleť, navíc se přidávají první vrásky. Ze stárnutí mám obrovský strach.
Chci se tohoto pohledu na sebe zbavit, ale přes rozum to nejde. Kazí mi to i moje prožitky ze vztahu, protože se cítím vedle svého atraktivního partnera nejistá. Můj partner je normální mužský (tj. žádný metrosexuál), a projevuje mi svou lásku. Nechce mě měnit, v tomto směru je vše v pořádku. Problém je někde uvnitř ve mně. Nemůžu uvěřit tomu, že mě bude milovat i nedokonalou. Když se cítím hezká – nalíčená, pěkně oblečená a učesaná, je vše v pořádku. Jestliže se ale začnu cítit ohledně svého vzhledu nejistá, odstrkuji ho a uzavírám se do sebe.
Partner bydlí sám a už mi nabízel, ať se k němu nastěhuji, já se však nemůžu přenést přes to, že mě uvidí neupravenou. Zatím se vymlouvám, že bych to od něj měla do práce daleko. Starosti mi dělají i fyzické pochody v těle, představa, že bychom sdíleli WC, ve mně vyvolává úzkost.
Uvědomuji si, že s takovým přístupem se náš vztah nikam neposune, ale strach je silnější než rozum. Už jsem žila s mužem a tyto pocity jsem tenkrát neměla.
Předem děkuji za radu…
Lenka, 34 let
Názor odborníka
Dobrý den, Lenko,
ve vašem dotazu přímo nezmiňujete, co vám na vašem současném nastavení vlastně vadí, v čem vás může omezovat, a proč byste ráda změnu. Přesto je z vašich řádek patrné, že jste vás samotnou vaše velká zaujatost vlastním vzhledem nějak trápí a obtěžuje. Popisujete, že se ve chvílích nespokojenosti se svým vzhledem odtahujete od partnera a brání vám to ve společném soužití.
Kromě dopadu, který má vaše zaměřenost na fyzický vzhled na váš partnerský vztah, mě napadá otázka, jaký má konkrétní dopad na vás samotnou a vaše prožívání. Pod neustálým tlakem na dokonalý vzhled může být občas velmi těžké spokojeně žít. Dokáži si představit, že tento tlak s sebou může přinášet vyčerpanost, zlost, nespokojenost i beznaděj, napětí, smutek, a mnoho dalších emocí.
Jak byste se vlastně cítila, kdybyste byla se sebou spokojená? Co by se ve vašem životě změnilo, kdybyste se dokázala přijmout taková jaká jste, a měla se ráda i nedokonalá? Jak byste se k sobě chovala? Jak byste se chovala k druhým, případně i oni k vám?
Odpovědi na otázky ohledně toho, jak by se změnilo vaše chování a prožívání, můžete zkusit použít jako malý návod. Změnit své vlastní přesvědčení může být obtížné a obvykle nám to nějakou dobu trvá. Možná nevíme, jak vlastně na to, přijmout se, mít se rád takový, jaký jsem, jak tomu uvěřit. Můžeme ale začít „od konce“. Vědomě se k sobě začít chovat tak, jak bych se choval, kdyby se mé přesvědčení již změnilo. Tím, že se učím mít se rád, že jsem k sobě laskavý, pečuji o sebe, neshazuji se, ale naopak oceňuji a chválím, postupně vlastně pracuji na svém přesvědčení o sobě a měním ho.
Pokud svojí spokojenost, klid, sebelásku stavíme na něčem vnějším (ať už jsou to druzí nebo náš vlastní vzhled), co nemáme a nemůžeme ovlivnit, ani mít pod kontrolou, vystavujeme se permanentnímu strachu, že o to kdykoliv můžeme přijít. Tím bychom přišli i o svou radost a spokojenost v životě, a to je pro nás děsivé. Snažíme se o to víc získat kontrolu nad těmito vnějšími hodnotami, ale opakovaně jsme konfrontováni s tím, že to není dlouhodobě a na 100 % možné. Toto zjištění může být velmi nepříjemné, zvyšovat naše napětí a úzkost.
Současně nám však dává i možnost uvědomit si nesmyslnost našeho postoje a může nám pomoci si uvědomit, že máme možnost volby. Sami se můžeme rozhodnout, čemu chceme věřit a jaké hodnoty vyznávat. Vše vychází z našich vnitřních přesvědčení, které není někdy snadné měnit, rozhodně to ale není nemožné. Pokud opravdu chceme a vidíme ve změně smysl, můžeme to zkusit sami, nebo též můžeme vyhledat pomoc a podporu u odborníka (psycholog, psychoterapeut, kouč).
Hon za dokonalostí může být dlouhodbě velmi vyčerpávající a může nám bránit v prožívaní spokojeného každodenního života. Pokud chceme být pouze dokonalí, říkáme tím vlastně sami sobě, že se jiní než dokonalí nemůžeme přijmout, nemůžeme se mít rádi bezpodmínečně. Tyto podmínky jsme si ale vytvořili my sami (např. můžu se mít ráda, jen když budu perfektně oblečená, skvěle nalíčená, dobře učesaná, apod.).
Osobně věřím tomu, že vaše hodnota je mnohem houběji pod všemi těmi „maskami a podmínkami“, a že právě za to jaká jste, a ne jak vypadáte, vás mají vaši blízcí rádi. Sama i píšete o tom, že váš partner vás měnit nechce, miluje vás i nedokonalou. Pro vás je však těžké tomu uvěřit, protože vy sama se nedokonalá ráda nemáte. Zkuste uvěřit tomu, že druzí mají dobrý důvod k tomu mít vás rádi takovou jaká jste.
Práci na zvýšení vlastního sebevědomí a sebedůvěry nemůže prostor této odpovědi ani zdaleka pojmout. Je to práce, která může být náročná i zdlouhavá. Rozhodně je ale smysluplná, protože díky ní se můžete cítit lépe.
Využít k tomu můžete některou z velké nabídky knih, seminářů, případně osobní kontakt s odborníkem, jak jsem již zmínila výše.
Využívejte celý web.
PředplatnéDržím palce, ať se vám daří.
S pozdravem
Martina Frintová
Pomohl vám článek?
