Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Cítíte se mizerně? V pořádku…

Bolí vás rozchod? Místo prášků se zkuste pořádně vybrečet a srovnat si to v hlavě.

Barbora Zůnová

Barbora Zůnová

14. 9. 2015

„Včera jsem se při hádce s Tomášem zase rozbrečela, myslíš, že bych měla brát nějaký prášky?“ zeptala se mě nedávno kamarádka. Nemyslím si, že by měla brát prášky, protože mi přijde zdravá. Možná by místo toho měla řešit svůj vztah s Tomášem. Zdá se mi, že žijeme v době, kdy si lidé myslí, že necítit se krásně 24 hodin denně sedm dní v týdnu je nenormální. Že za tím musí být nějaká nemoc.

Jsme zkrátka posedlí dobrou náladou. Přitom cítit se občas pod psa je přirozené. Někdy nám tím tělo dává najevo, že by bylo fajn něco v našem životě změnit. Když se vám pokazí nálada pokaždé při pomyšlení na práci, možná byste měli začít hledat novou. Pokud se vám svírá žaludek při představě dovolené s partnerem, asi je se vztahem něco v nepořádku.

I tehdy, když za naší skleslou náladou není žádný signál z nitra a trápí nás jen hloupé počasí nebo něco jiného, s čím nemůžeme nic dělat, je to zcela normální. Protože v životě člověka je důležitá rovnováha. Ne vždy se cítíme úplně sluníčkově – zato to potom, když pomyslné slunce konečně vyjde, skutečně oceníme.

Někdy se probudíme a zkrátka tušíme, že zrovna „nemáme svůj den“. A přitom k tomu ani nemusíme mít důvod. I to je v pořádku. Zamysleme se nad tím, zda nás něco skutečně netrápí. Třeba skrytě, nemusí to být hned na povrchu. Pokud si opravdu nejsme žádného problému vědomi, měli bychom si dopřát, co máme rádi.

Tělo si třeba jen žádá o trochu víc pozornosti, pustit si oblíbený film, vyrazit s partnerem nebo kamarády na večeři, zajít na masáž, na výlet… A ne jen jednou, je třeba nasadit si přímo „náladu zlepšující kúru“. Uvidíte, že pak se vám bude i pracovat lépe. Znám to z vlastních zkušeností, třeba když se učím na zkoušky: když si například zajdu provětrat hlavu do lesa, jde mi to pak do hlavy mnohem rychleji, než když nad učením sedím celý den. To jsem z toho otrávená a ani už pořádně nevím, do čeho že to vlastně koukám.

Pokud ale špatná nálada stále přetrvává a nepomáhají ani oblíbené aktivity, je vhodné vyhledat oborníka, který se bude člověku věnovat individuálně a odhalí, v čem je problém.

Jak se máš? Nic moc

Taky je úplně v pořádku cítit se prostě normálně. Když se mě někdo zeptá, jak se mám, často upřímně odpovím: „Jde to.“ Třeba jsem zrovna zavalená prací, čekají mě státnice a vůůůbec nestíhám. Ale zároveň si uvědomuju, že dělám, co mě baví, a jsem zavalená prací, kterou mám ráda. A že třeba večer si pustíme s přítelem nějaký pěkný film (protože jeden film už na tom skluzu stejně nic moc nezmění). A když je po státnicích, říkám zase, že se mám „super“. Cítím ten rozdíl, jak je fajn, když ten balvan spadne.

Mnohokrát v životě jsem ale taky říkala, že se mám „nic moc“. Když mi umřel dědeček. Rozešel se se mnou kluk. Nebo když mi odletěla skvělá kamarádka a já věděla, že už se nikdy neuvidíme, nebo nejdřív za několik let, protože si teď nemůžu letenku do Austrálie dovolit. A stejně tak si myslím, že je úplně v pohodě, že jsem se cítila nějakou dobu pod psa. Protože i to k životu patří a jsem ráda, že jsem si tím prošla.

Třeba jsme se měli něco naučit, nebo bychom měli začít dělat něco jinak. V takovém případě je tu blbá nálada od toho, abychom si toho všimli.

Například při brečení nad rozchodem jsem si tak nějak urovnala priority a řekla si, co bych chtěla najít u partnera příštího. To se mi taky podařilo a řekla bych, že třeba právě i díky tomu bolavému rozchodu. Kdybych se byla bývala tehdy tolik nenabrečela a řekla si jen pff, no jo, pro jedno kvítí…, dost možná bych ani nezaregistrovala toho milého a vtipného kluka, co teď se mnou pije kafe. Protože spolu s ním jsem se seznámila i s jeho kamarádem, dokonalým Kenem, co mu padaly holky kolem krku a on toho náležitě využíval.

Ano, rozchod bolí

Zrovna rozchody dokážou s člověkem opravdu zamávat. Najednou ztratíme někoho, s kým jsme si malovali budoucnost, v mnohých případech až do konce života. A on zčistajasna z našeho života odešel, protože už o naši přítomnost nestál. Anebo jsme si uvědomili, že už o jeho přítomnost nestojíme my, protože se zachoval špatně, nebyl tím, za koho jsme ho považovali… Na tom nezáleží, kdo vztah ukončil, prostě už není. Co teď?

26. – 30. září 2018

Řídím svůj život (seminář)

Psychologie.cz

Znám hned dvě holky, které poté, co se s nimi rozešel kluk, začaly brát antidepresiva. Snaží se zakrýt následky problémů, neřeší ale příčiny. Nechodí například na terapii, která by byla v jejich případě mnohem přínosnější. Pouze „zobou“. Přitom kdyby si dovolily cítit se nějaký čas po rozchodu mizerně, možná by jim to pomohlo poučit se do budoucna. Nedovolily si to pořádně prožít.

Je naprosto v pořádku cítit se po rozchodu na dně. Je dobré svoje pocity ventilovat. Člověk by to určitě v sobě neměl dusit a předstírat, že se vlastně nic tak strašného nestalo a život jde dál, nezměněný. Protože, buďme k sobě upřímní, není to pravda – změnil se, a hodně. Nadávat, brečet, chodit běhat, stýkat se hodně s kamarády a mluvit o tom, zajít na box… Možností je spousta, záleží na každém, co mu pomáhá vybít to ze sebe.

Tyto tipy pomohou přežít první období, kdy je bolest největší a člověk nemůže pořádně přemýšlet. Až ale to nejhorší odezní (a je dost individuální, kdy to bude, můžou to být týdny či měsíce), je třeba, aby se už s trochu klidnější hlavou na vztah znovu podíval. Nesnažil se vrátit čas zpět, protože to nejde. Hlavně se nechovat masochisticky, nevzpomínat, jak nám spolu někdy dávno bylo krásně (protože bychom stejně měli tendenci k idealizování a nic by nám to nepřineslo), a spíše se poučit do budoucna. Zamyslet se nad tím, proč to nevyšlo. Co jsme mohli udělat lépe my, nebo naopak co jsme nemohli ovlivnit a byla to chyba spíše partnera. A pak se začít soustředit na to, co se v našem životě děje teď.

Je dobré sepsat si tyto nápady na papír, pořádně se nad každým bodem zamyslet. A pak se snažit podobných chyb vyvarovat. Třeba zrovna začít hledat člověka, se kterým bychom byli tak nějak kompatibilnější.

Co si zapamatovat? Nebojme se cítit se v životě mizerně. Je to normální a přejde to. Třeba jsme se tím jen měli něco naučit, nebo bychom měli začít dělat něco jinak. V takovém případě je tu blbá nálada od toho, abychom si toho všimli. A abychom si zapamatovali, jak jsme se cítili, když jsme udělali něco blbě, a snažili se tomu v budoucnu vyhnout. Protože nebýt nepříjemných stavů, nikdy bychom ty chyby dělat nepřestali.

Využívejte celý web.

Předplatné

Anebo taky chybu neděláme, a máme blbou náladu „jen tak“. V takovém případě si stav vyložme tak, že bychom si měli něčím udělat radost. Udělat si na sebe víc času, dopřát si něco, co máme fakt moc rádi.

Každopádně to zase přejde. Znova vysvitne sluníčko, a my si ho aspoň budeme pořádně vážit.

Diskuse 0