Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Člověka definují jeho zájmy

Zájem rozhýbává jedince a zájmy jedinců rozhýbávají společnost.

Ze seriálu: Knížka hledá nakladatele

V období kolem rozvodu jsem získal schopnost nahlížet pacientovy záležitosti jeho očima; sdílet jeho pocity; s porozuměním a trpělivostí podporovat jeho úsilí o nápravu vztahů k rodině i svému širšímu okolí, říká psychiatr Vladimír Řezníček v rozhovoru s psychologem Václavem Smitkou.

Vzpomeneš ještě, čím jsi chtěl být před maturitou?

Jistě. Proč?

Byl jsi tehdy jediný ze spolužáků, který se hlásil na filosofickou fakultu.

Jediný z celého gymnázia, vlastně  dvanáctileté, respektive jedenáctileté střední školy. (Mimochodem. Neposlouží tento přesný výčet školských zařízení, kterými jsme v průběhu tří předmaturitních let prošli, za doklad naší úplné zblbělosti?)

To připouštím, ale zjistil jsem, že vnučky, které už jsou absolventky gymnasia, o tom něco vědí. Učily se o dvou podobách pravopisu „gymnázia“ a prý i o „gymnasion“, škole a cvičišti, v němž obnažení řečtí mladící prováděli tělesná cvičení. Ani jsem jim nemusel někdejší školské reformy objasňovat, zažili cosi i na své kůži. Tehdy, před těmi padesáti lety, jsi přihláškou na fakultu nepřekvapil. Vzpomínám na tvé referáty o prokletých básnících, o francouzské revoluci aj.

To pamatuješ?

Tvá vystoupení? Ta ano. Ale básníci a revoluce snad ani nebyly v osnovách, proč je tedy pamatovat? Pamatuji si ale, jaké představy jsi rozvíjel o své životní dráze. Pak jsi překvapil tím, že jsme se po letech setkali ve zdravotnických zařízeních, ty psycholog, já lékař.

Rekvalifikace filosofa

Po třicítce jsem znovu řešil – jak se to říká? – společenské uplatnění.

Uspokojivě?

Zpočátku jsem byl rád, že mám zase zaměstnání. A brzy jsem měl pocit většího pracovního uspokojení než kdy předtím. To taky otupilo pocity křivdy. Z mého dnešního pohledu je psychologie, klinická psychologie, mým životním povoláním.

Pečoval jsi o pacienty, kteří prodělali mozkovou mrtvici, trpěli řečovými poruchami. A potom o starce a stařeny na odděleních gerontopsychiatrických. S uspokojením z práce?

Snad se nedivíš? Ostatně máš či měl jsi obdobné pacienty.

To měl. Ale představuji si, že v tvém případě po práci v rozhlase, ve výzkumu jsi mohl být všeličíms zaskočen.

Pořád jsem „jen dělal svou práci“, jak říkají kriminalisté, když ospravedlňují svou vlezlost. Co chceš slyšet? Na co se to vlastně ptáš?

Představuji si, že máš dvojí zkušenost s lidmi. Jednak se zdravými, jednak s nemocnými. Mně taková zkušenost chybí. Já se necítím oprávněn mluvit o zdravých lidech, protože jsem s nimi nepracoval.

Já jsem nikdy k lidem nepřistupoval jako ke zdravým a nemocným. V rozhlasovém studiu, kde jsem pracoval, nepochybně nebylo zdraví či nemoc žádným měřítkem. Víš, jak dělím osoby, s nimiž pracuji?

Nevím, ale hořím zvědavostí.

Ale to uplatňuji pořád! Tak bys to mohl vědět.

Srozumitelní a nesrozumitelní? Nesrozumitelnost obvykle poukazuje na závažnou nemoc či chorobu.

Když jsem se podílel na rehabilitaci řeči pacientů po mozkové příhodě, tam jsem skutečně nejprve zjišťoval, jestli mi pacient rozumí a já rozumím jemu. Řečové poruchy ztěžují kontakt s okolím. Při vyšetřování psychologickém jsem uplatňoval obdobné kritérium… Rozumím – nerozumím. Rozumíme si – nerozumíme si. To je poměrně spolehlivý instrument k začlenění projevů druhého člověka do oblasti psychologie či psychopatologie. Je to samozřejmě jen soukromý instrument. Promiň, že to vykládám tobě – psychiatrovi. Především ale každého jedince charakterizuje cosi významnějšího než je jeho nemoc či choroba.

Věřil bys, že jeden čas jsem pochyboval, že vůbec kdo z mých pacientů se chce uzdravit, že má zájem o to, aby se uzdravil, vyléčil?

A to? Co to – podle tebe – je? Temperament? Inteligence? Nějaké mimořádné schopnosti? Zkušenost? Vzdělání? Zájmy? Záliby?

Konečně! Zájmy! Zájem, který se projeví úsilím o to, co je pro člověka významné…

Významné? Jak významné? Přece cokoliv pro kohokoliv může být významné. To tvůj nejslavnější přítel a náš exprezident by místo „významnosti“ zmínil jistě „smysluplnost“.

27. října 2018

Jak zvládnout partnerskou krizi (seminář)

Pavel Rataj

Smysluplnost? To říká, tak mluví. Že by kdy mluvil o zájmech, to nevím. Zájem je schopností člověka usměrnit sebe sama, určovat svůj život vlastními silami, třeba proti vnější přesile. Následující jistě oceníš: Zájem rozhýbává jedince, a nejen to, neboť zájmy jedinců rozhýbávají společnost.

To zní krásně! Ale je to tak? Tomu mám prostě věřit, anebo to nějak odůvodníš? Ne, že bych to chtěl odmítnout.

To věděli už v 18. století. Myslím, že to napsal Holbach.

Zřejmě filosof. A to je dostatečné odůvodnění?

Ovšem! Počkej, podívám se. Ano, Paul Heinrich Dietrich von Holbach. Ponechal jsem si tento celkový pohled na člověka a společnost i v novém zaměstnání při práci psychologa. U kolegů jsem se s ním setkal zřídka. Popravdě řečeno nesetkal. Podivoval jsem se tomu. Bez širšího pohledu na člověka, představují zdraví a nemoc jakési významné, snad nejvýznamnější hodnoty… To je ale zřejmé přecenění zdraví i nemoci.

Zájmy a nemoc

Přecenění? Oslavencům při narozeninách přejeme „především zdraví“. I těm zdravým.

Navíc: zdraví i nemoc se pak jeví jako soukromá záležitost jedince, jako záležitost osobní. Nikoliv veřejná. To už je nesporně zavádějící. Souhlasíš?

Hm. Takže budeme mluvit o zájmech? O zájmech osob trpících zdravotními poruchami, třeba psychickými obtížemi? To snad…

Utrápený lékař s depresivním pacientem? To je nebezpečná sešlost v ordinaci! Tys to přežil. A pacienti?

Proč nemluvit o zájmech? Zájmy mají přece vazbu na nemoc! Na tom není nic, co by překvapilo. Nezjišťuješ u někoho, že „nemá o nic zájem“? Nepopisuješ „roztříštěné zájmy“, „zájem skrýt zdravotní obtíže“ před spolupracovníky, rodinou, ale i lékařem?

Věřil bys, že jeden čas jsem pochyboval, že vůbec kdo z mých pacientů se chce uzdravit, že má zájem o to, aby se uzdravil, vyléčil?

Věřil. Utrápený lékař s depresivním pacientem? To je nebezpečná sešlost v ordinaci! Tys to přežil. A pacienti?

Poslyš. Odlož, prosím, ještě svůj sarkasmus! Povím ti o tom sám. Skutečně jsem kdysi přicházel do ordinace utrápený stejně jako někteří z pacientů. Ale nikoho jsem snad neohrozil. První pacienti způsobili, že jsem na své trápení až do večera pozapomněl. Jakoby trápení mých pacientů oslabilo mé vlastní, jejich trápení – tak podobné mému. Připouštím ale krátké období, kdy jsem ani nevěřil, že moji pacienti v obdobných životních situacích se mohou úspěšně léčit. Mohl bych ale taky říct, že některým pacientům jsem porozuměl lépe než kdy předtím. A rozhodně jsem o ně neztratil zájem.

Promiň. Nechtěl jsem ti připomenout několikaleté „krátké období“ kolem rozvodu.

Promíjím. A děkuji za opožděný zájem o život a zdraví mých pacientů. Vím, že jsem oproti předchozím létům získal schopnost nahlížet pacientovy záležitosti jeho očima; sdílet jeho pocity; s porozuměním a trpělivostí podporovat jeho úsilí o nápravu vztahů k rodině i svému širšímu okolí.

Svými zájmy jsme včleněni do lidských společenství. Zájmy i nemoc naše vztahy k lidem umocňují.

Čekám, kdy připojíš další postřeh, že někdy někdo se pokouší pomocí nemoci prosadit nějaký specifický zájem. Kupříkladu blízkost jiné osoby.

Asi budu ještě mluvit o zájmech, protože o zájmech vím ještě nejméně trojí. Předně: Naše zájmy se mohou míjet se zájmy některých osob. Pak jsme si s těmito lidmi vzájemně lhostejní.

Využívejte celý web.

Předplatné

To nepřekvapuje. A dál?

Pokračování za dva týdny.

Rozmluvy 76letého psychologa Václava Smitky (v textu kurzívou) a 77letého psychiatra Vladimíra Řezníčka představují soubor textů připravených ke knižnímu publikování. Psychologie.cz je v podobě seriálu vydává každou neděli, dokud kniha nenajde svého nakladatele. Pomoci můžete i vy svými komentáři a názory v diskusi čtenářů…

Diskuse 0
Knížka hledá nakladatele
Seriál

Rozmluvy psychologa Václava Smitky (76) a psychiatra Vladimíra Řezníčka (77) představují soubor textů připravených ke knižnímu publikování. Psychologie.cz je bude v podobě seriálu vydávat každou neděli, dokud kniha nenajde svého nakladatele.

Více autorů

  • Komunikace