Co je a co není štěstí — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

LáďaUO 24. 7. 2014 16:47 +6
Kvalitní článek, těším se na jeho pokračování. Velmi elegantně se držíte přesně na té hraně mezi psychologií a určitou spirituální stránkou života, která k prožívání hlubokého štěstí nutně patří. Článek je tak snad přijatelný pro každého, kdo je alespoň trochu otevřený.
Kristina 24. 7. 2014 17:55 +9
Dekuju, pane Spoku. Tohle je pro me snad nejlepsi prace, kterou jsem zde cetla.
dalibor_spok 24. 7. 2014 18:12 +3 v reakci na Kristina 24. 7. 2014 17:55
Kristino, já se červenám!
Kristina 24. 7. 2014 19:56 +5 v reakci na dalibor_spok 24. 7. 2014 18:12
:-D a podivejte, kolika lidem se to uz libi!
Oldřich Dotovský 24. 7. 2014 23:45 +2 v reakci na LáďaUO 24. 7. 2014 16:47
Abyste si nepřihřál svoji polívčičku, že? Ale zaměřme se na chvíli na zajímavou věc, na kterou článek upozorňuje: není štěstí bez negativních emocí. Šlo by to rozvést dále na: není zdraví bez nemoci, není obětavosti bez sobectví, není lásky bez nenávisti. Princip, který v jiných diskuzích u jiných článků přímo zatracujete. Tak co, Láďo? Jak se postavíte k tomuhle? Co jsem tentokrát neprožil, že tomu nerozumím? ;-)
LáďaUO 25. 7. 2014 06:17 v reakci na Oldřich Dotovský 24. 7. 2014 23:45
To se, Oldřichu, nijak nevylučuje s tím, co jsem napsal a o čem jsme se bavili. Láska nebo štěstí není tupá blaženost idiota :-). Jak píše Dalibor, štěstí není emoce. Láska a nenávist v pojetí, jak to berete, je v podstatě emocí. Ano, vše na světě je v polaritě, vše má svůj protiklad. Nicméně přijetím a poznáním tohoto principu lze poznat stav, který je řekněme nad protiklady, který je v sobě vědomě integruje, není to vybírání si jen toho hezkého a pozitivního, příjemného na úkor toho opačného. Opravdové štěstí, láska je při plném vědomí toho, že v sobě máte radost i smutek, že na světe i v každém z nás je něco, co můžeme považovat za "dobro" i "zlo"... A hlavně to není intelektuální rozhodnutí nebo přesvědčení, ke kterému lze dojít formou diskuse a jakýchsi rozumem vytvořených argumentů.
Oldřich Dotovský 25. 7. 2014 07:16 +1 v reakci na LáďaUO 25. 7. 2014 06:17
Jedno vám nelze upřít: jste naprosto konzistentní. Bohužel však jenom v tom odmítání intelektu, diskuze a argumentů. Štěstí i láska právěže jsou rozhodnutí. Častěji spíše nevědomá, ale pořád rozhodnutí. Nejde, samozřejmě, o rozhodnutí typu "až si koupím to nové auto, budu šťastný", jak píše pan Špok, ale spíše o rozhodnutí ohledně celkového přístupu k životu. Ostatně je to i cílem tohoto článku (seriálu) - aby čtenář učinil určité rozhodnutí ohledně toho, jak bude k otázce štěstí přistupovat. A u lásky je to velmi podobné. Nakonec i ta vaše vytrvalost považovat lásku za cosi, co je nad rozumem, nad egem, nad člověkem, je jen vaše intelektuální rozhodnutí a přesvědčení. Sice je chybné, ale je vaše. ;-)
MichalS 25. 7. 2014 07:35 +1 v reakci na Oldřich Dotovský 25. 7. 2014 07:16
I kdyby bylo toto jeho rozhodnutí chybné, tak co na tom, pokud jej vede ke spokojenosti? :)
LáďaUO 25. 7. 2014 07:36 +1 v reakci na Oldřich Dotovský 25. 7. 2014 07:16
Rozhodnout se lze pro životní cestu, která vede směrem ke skutečnému štěstí, spokojenosti, lásce. Rozhodnout se a pracovat na tom ale neznamená to je nějak vymyslet. Intelekt, diskuse ani argumenty neodmítám. Do určité fáze mají smysl, má smysl bavit se o tom, jak nastoupit na cestu, má smysl bavit se o práci, která k tomu vede, jaké kroky je potřeba udělat a jaké nedělat, jaké překážky překonat, jak je to někdy těžké a bolestivé, jak při tom zažíváme radost i smutek, bolest a utrpení, nadšení i stavy rezignace... (o tom je a nejspíš i bude celý seriál Dalibora Špoka), ale nemá smysl bavit se o tom, jaký ten dosažený stav skutečné lásky, štěstí (tj. nikoliv emoce) skutečně je, či zda vůbec existuje, pokud na tu cestu ani nenastoupíme a tím nemáme možnost tento stav, byť třeba jen chvilkově, zakusit. To je nesdělitelné, nepřenositelné a tím i nediskutovatelné. Sorry, víc k tomu už nemá cenu dodávat.
Oldřich Dotovský 25. 7. 2014 07:48 +1 v reakci na LáďaUO 25. 7. 2014 07:36
Jo jo, nesdělitelné, nepřenositelné, nediskutovatelné. Tak proč vás teda tak baví diskutovat? (23. 7. u článku Co je to láska?: "No a prostě mě to nějak baví diskutovat") Když to, co sem pořád chodíte tvrdit, nelze diskutovat, nelze sdělit, nelze přenést, proč se o to pořád snažíte? Přiznávám, že to je asi jediná věc, u které opravdu připouštím, že na ni rozum prostě nestačí. :-)
LáďaUO 25. 7. 2014 08:08 +7 v reakci na Oldřich Dotovský 25. 7. 2014 07:48
Oldřichu, diskuse není jen o tom, abychom někoho přesvědčili o něčem, utloukli ho nějakými argumenty. Pokud se zapojuji do diskuse, tak proto, že chci k článku něco říct, co by mohlo někoho jiného obohatit, někomu pomoci nebo si sám chci utřídit myšlenky, pocity, příp. společně s druhými nalézt řešení tam, kde diskusí řešení nalézt lze. Tam diskuse má smysl. Pak jsou ale úrovně, ve kterých už diskutovat smysl nemá, protože to prostě je za hranicí, kam pouhým intelektem a diskutováním nelze dojít, nelze to pouze rozumem pochopit. Vaše snaha vše vydiskutovat vychází z přesvědčení, že taková hranice zřejmě neexistuje. V tom se bohužel neshodujeme, jak jste si jistě všiml...
Oldřich Dotovský 25. 7. 2014 08:19 v reakci na LáďaUO 25. 7. 2014 08:08
Všiml. Jenže vy tu hranici, i když jste si ji sám vymyslel, nerespektujete, a píšete, i když vlastně tvrdíte, že nemá smysl psát. Tak sakra nelezte do diskuze, když už je to podle vás za tou hranicí, ne?
LáďaUO 25. 7. 2014 08:44 +6 v reakci na Oldřich Dotovský 25. 7. 2014 08:19
Ano, máte pravdu, že píšu tam, kde už to fakt nemá smysl. Vycházím zřejmě ze svého chybného přesvědčení, že lze někoho (obvykle vás) přesvědčit o tom, že tato hranice existuje a že by bylo vhodné, aby ji uznal. A to je v podstatě to, co se vám snažím vždy sdělit ve chvíli, kdy ještě vstupuji do diskuse a přitom už to vlastně nemá žádný smysl :-). Takže se pokusím se příště už odmlčet, když budu vidět, že vy chcete diskutovat dál, ale pro mě už to ztratilo význam.
Ulka 25. 7. 2014 08:47 +3 v reakci na dalibor_spok 24. 7. 2014 18:12
I mi se článek velmi líbí:o) Zrovna před pár dny, kdy jsem v bouřce čekala mezi skalami, temnými až strašidelnými svou monumentálností a tichem, ve kterém síla hromů doslova se vnořovala do obrovských stěn, jsem si prožila hned dva příjemné pocity najednou - až snad pokorný pocit z čarovné bouře v krásné přírodě, a pak těšení se na to, až slunce zase protká listy a větvičky stromů a první paprsky po bouřce zašimrají do tváře. A mezitím, co ta bouře řádila, jsem si přemýšlela o síle každodennosti. Nacházet drobnou radost v běžném dni. Třeba v jeho malé jinakosti - bouřka není každý den, a má v sobě tolik kouzelného. Teplý déšť dá fajn uvědomit si, že léto vlastně pořád ještě není u konce, a i když bude, přijde podzim se svými krásnými malbami, které je krásné vidět z výšky (aha, takže plán, odkud se na ně budeme koukat, a už je tu těšení zabudované už jen v prvních myšlenkách na cestu, protažené do přípravy, a pak ten slastný pocit po vyškrábání se na kopec, čímž to vůbec nekončí, protože cesta dolů nechává tak nějak rezonovat s okolím, a člověku je fajn a tak dále, až se proraduje do Vánoc:o)
Oldřich Dotovský 25. 7. 2014 09:19 v reakci na LáďaUO 25. 7. 2014 08:44
No vida, sdělení prošlo filtrem. Považuji to za (náš společný) úspěch. Hezký den.
LáďaUO 25. 7. 2014 09:35 v reakci na Oldřich Dotovský 25. 7. 2014 09:19
Děkuji. Tak alespoň k něčemu ta diskuse byla. Já jsem si alespoň mohl uvědomit, kde tlačím na pilu :-). Mohli jsme to vydiskutovat pod článkem o diskutování, ale nevadí. Mějte se hezky.
dalibor_spok 25. 7. 2014 09:46 +6 v reakci na Oldřich Dotovský 24. 7. 2014 23:45
Oldřichu, zde bych jen upozornil: Vy zde ukazujete protiklady klasickým systémem filozofické teze-antiteze. Neboli psychologicky: pokud neznám nenávist, nevychutnám si náklonnost, pokud neznám zlost, nevychutnám si klid, pokud neznám sobectví...atd. To je určitě pravda a platí to částečně i o štěstí - ale platilo by to o něm více PRÁVĚ, kdyby štěstí bylo pouze emoce - protože to, o čem píšete, je náš způsob polarizace/zažívání emocí. Mnohem podstatnější je v článku jiné upozornění, proč je "negativní, nepříjemné" pro štěstí důležité. Ne proto, že tvoří pocitový kontrast štěstí. Ale proto, že vstupování do nepříjemného přirozeně a neoddělitelně doprovází mnoho důležitých životních situací (práce, vztahy, seberozvoj), které jsou pro dosažení naplnění/spokojenosti zásadní.
MichalS 25. 7. 2014 09:49 +1 v reakci na LáďaUO 25. 7. 2014 09:35
Mám takový matný pocit, že k tomuto závěru jste už v pár zbytečně rozsáhlých diskuzích s Oldou došel. Anebo vám byl rozhodně sdělen od někoho třetího. A přesto se vaše diskutování neustále opakuje. Těším se tedy na vaši další (zbytečně dlouhou) výměnu názorů u budoucích článků. ;)
dalibor_spok 25. 7. 2014 09:50 +2 v reakci na Oldřich Dotovský 25. 7. 2014 07:16
Pokud se bavíme o lásce, má jistě dimenze emoce, citu, hodnoty i rozhodnutí. Ale řekl bych, že je to především postoj (který vždy souvisí i se způsobem jednání, prožívání, dalšími rozhodnutími...jako každý jiný postoj).
dalibor_spok 25. 7. 2014 10:00 +3 v reakci na LáďaUO 25. 7. 2014 07:36
Zde bych Láďu doplnil (nevím, jestli v souladu s jeho názory, nebo proti nim): Láska i štěstí, o kterém diskutujete, samozřejmě není pouze "pocit", který má především prožitkovou dimenzi. To je chyba, kterou ve své představě mnoho lidi činí. Jsou to také obecné "stavy" nebo "kvality" života - které nemají vždy (neustále, v každém okamžiku) svůj prožitkový (fenomenologický) protějšek. Tato "kvalita" spíše "proniká" ostatními prožitky a chováním, byť si samotné štěstí či lásku v každou chvíli pochopitelně ne vždy uvědomujeme. Je to podobný koncept jako životní spokojenost - spokojený člověk bude spíše zažívat pozitivní, vyrovnané pocity, příjemnější myšlenky a fantazie....než nespokojený, depresivní. Ale to neznamená, že v každém okamžiku svého života si bude uvědomovat "jejda, já jsem spokojený" a že bude mít neustále přítomný prožitek spokojenosti. Láska, štěstí, spokojenost...jsou tedy víceznačné pojmy: mají TAKÉ svou dimenzi prožitkovou (aktuální emoce, aktuální prožitek), ale TAKÉ svou dimenzi obecné kvality života, na kterou usuzujeme, kterou takto označujeme a která se projevuje se v různých prožitcích, volbách a postojích, kdy zpětně hodnotíme: ano, tento člověk se chová tak a tak, má ty a ty prožitky, proto je více spokojen (milující, šťastný) než někdo jiný.
Oldřich Dotovský 25. 7. 2014 10:05 +2 v reakci na dalibor_spok 25. 7. 2014 10:00
Proto já osobně používám spíše pojem spokojenost pro tu "obecnou kvalitu života" a spíše pojem štěstí pro tu "prožitkovou dimenzi". U lásky toto rozlišení v češtině asi vyjádřit neumíme...
Oldřich Dotovský 25. 7. 2014 10:10 +1 v reakci na dalibor_spok 25. 7. 2014 09:50
Přesně tak. A postoje člověk nezaujímá jen tak samovolně, ale právě na základě rozhodnutí. (I když takové rozhodnutí může být nevědomé, ovlivněné kdečím...)
Oldřich Dotovský 25. 7. 2014 10:34 v reakci na dalibor_spok 25. 7. 2014 09:46
Já jsem samozřejmě použil ten případ kontrastu právě proto, že se mi zrovna hodil "do krámu". Ale souhlasím i s tím druhým a taky mi připadá v kontextu vašeho článku důležitější.
LáďaUO 25. 7. 2014 11:28 v reakci na MichalS 25. 7. 2014 09:49
Zcela jistě, Michale. Neustále opakuji stejnou chybu, jako mnoho z nás :-). Snad se konečně poučím.
LáďaUO 25. 7. 2014 19:54
Přišel mi na mail rozhovor s Jaroslavem Duškem mimo jiné také o štěstí. Pro někoho možná příliš esoterické a málo psychologické, pro někoho možná zajímavé. http://www.seberizeni.cz/ja...
Oldřich Dotovský 26. 7. 2014 19:58 v reakci na LáďaUO 25. 7. 2014 19:54
Jen to jméno vidím, otevírá se mi kudla v kapse. :-)
lawa 27. 7. 2014 16:25 v reakci na Oldřich Dotovský 25. 7. 2014 07:16
opět mě fascinuje, jak jistě a neoblomně prezentujete, co je "správné" a co "chybné"
Lukáš 31. 8. 2014 10:06 v reakci na Oldřich Dotovský 26. 7. 2014 19:58
Omyly pozitivních lidiček. :-)
Lukáš 31. 8. 2014 10:15 v reakci na dalibor_spok 25. 7. 2014 10:00
Dalibore, tohle je velice zajímavá "věc." Druhý odstaveček ve Vašem komentáři. Nikdy jsem nevěděl, co je vlastně obsahem slova štěstí. Nyní, po čtení Vašich článků a shlédnutí videa je mi jasné, že jsem celý ten obsah nikdy nečekal "schovaný" pod jediné slovo. Štěstí pro mě bylo slovo básnické, naškrobené, pohádkové, nesmyslné ... A žili spolu šťastně až do smrti. :-)
Lukáš 31. 8. 2014 10:17 v reakci na lawa 27. 7. 2014 16:25
Není to tak, je to hlasité uvažování ...
Lukáš 31. 8. 2014 10:21 +1 v reakci na dalibor_spok 25. 7. 2014 09:46
Pánové, Oldřich a Dalibore, děkuji za tuhle krátkou debatu. Velice zajímavé. Zjišťuji, že poslední dobou mám tendenci vyškrtávat ze svého slovníku, jednání a myšlení některé pojmy a skutky. Například slova a víru v osud, ve sliby, a taky - už dávno - ve štěstí. A teď jsem na vážkách, jestli to slovo začít znovu, vědomě s jistotou co obsahuje, zase používat. :-)
Blanka 3. 3. 2016 12:07 v reakci na Oldřich Dotovský 24. 7. 2014 23:45
Pokud mohu s dovolení vstoupit do debaty, můj názor je ten, že štěstí je i v negativních emocích. Proto pro mě platí, že zdraví může být bráno jako normální stav, nikoliv jako absence nemoci. Obětavý jistě může být člověk, aniž by byl občas zmítán sobeckostí. A skutečná láska nenávist nepotřebuje.
Dita 3. 3. 2016 14:51 +3
Dobry den rada bych reagovala na cast textu, ktera je velice manipulativni. "Dalším zásadním problémem v porozumění štěstí je to, že je mnozí chápou jako svou privátní záležitost, o které si mohou jakkoli rozhodovat. Nemůžeme si ale myslet: "Pouze já definuji, co je pro mě štěstí, a proto každá definice bude dobrá definice, protože má." To je dětinské a omezené." Co Vas opravnuje rici, ma definice stesti je detinska a omezena? Vy neznate me a tim to me omezujete. Jak jinak poznate, ze jste stestny nez podle stanoveni si, co Vam v zivote vyhovuje. Opomnel jste, ze clovek se vyvyji a snim I pojeti stesti. Emoce jsou privatni jako I stesti. Kdo pro me definuje stesti nez ja? Vite co je pro me dobre? Jsme stale stado ovci, kterym nekdo musi rikat, co delat? Nesouhlasim s autorem, ze stesti je emoce s naucenou schopnosti. Stesti je emoce vyvijeci se od privatni zkusenost. Co jste se, kde ucil Vy o stesti? Kazdy je stujcem a autorem sveho stesti. Stesti je privatni paradigma.
dalibor_spok 3. 3. 2016 16:11 +2 v reakci na Dita 3. 3. 2016 14:51
Dito, předpokládám, že většina vašich otázek je tzv. řečnických a nečekáte na ně ode mě odpovědi. Souhlasím s vaší větou, "ze clovek se vyvyji a snim I pojeti stesti." (kromě té pravopisné chyby). Je tomu přesně tak. A i proto váš komentář, který v zásadě nechápu jako vyvracení mé pasáže z textu, kterou citujete, ale naopak jako její potvrzení, vnímám jako jeden bod na takové cestě ke štěstí - která může/musí mít - naštěstí - pokračování. Tento bod, ze kterého komentujete, je samozřejmě důležitý a pro určitou životní etapu hodnotný (naučit se ohlížet na sebe a na své preference), ale je právě pouze tímto - jedním takovým bodem na mnohem delší cestě, má-li vést ke skutečnému štěstí. Na cestě, která - jak poznáte, budete-li chtít poznat - je mnohem více než "privátním paradigmatem". Takže nevnímejte slova "dětinský a omezený" jako urážky. Znamenají naději/možnost k dalšímu vývoji - směrem k dospělému a širšímu.
Iveta 3. 3. 2016 16:28
Ahoj Dalibore, nedavno jsem videla hezky zpracovany slepenec zivotu ve filmu Uplne novy zakon aneb Buh zije v Bruselu. Tez ma co rici ke Tvemu tematu a myslim ze bajecnym zpusobem.... Iveta
Zdeněk 4. 3. 2016 15:22
Dobrý den. Toto je pro mě nejlepší článek o štěstí co jsem kdy četl. Logické, srozumitelné a hlavně pro mě pochopitelné a obohacující. Děkuji Vám!