Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Co nám chybí ke štěstí?

Vnitřní pocit, že druzí mají nebo prožívají více než my, je přirozenou součástí života.

Zdeněk Krpoun

Zdeněk Krpoun

22. 1. 2013

To, co nemáme, nám často připadá jako hodnotnější a vzácnější. Oddáváme se pocitům prázdnoty a občas sklouzneme i do emocí jako je zoufalství a beznaděj. Vnitřní pocit, že druzí mají nebo prožívají více než my, je součástí našich životů stejně jako touha po přátelství nebo lásce. Zapomínáme, že všechno, co ke šťastnému životu potřebujeme, máme ve svém okolí a v našich domovech.

Vnitřní pocit nedostatku spojený s představou, že „za plotem je lépe“, pramení z přirozené lidské touhy po seberozvoji a sebepoznání. Toto poznání se může stát základním stavebním kamenem jak úspěchu, tak zkázy – záleží na tom, za jaký konec to vezmeme.

Postupem času může totiž vnitřní pocit nedostatku vyústit v několik zcela odlišných stavů:

  • Scénář číslo jedna: Staneme se úspěšnou, pracovně aktivní a šťastnou osobou, navíc s partnerem či partnerkou, kteří s námi tyto úspěchy sdílí. Jediné, co se v našem životě mění, je posun po pomyslném žebříčku úspěchu výš a výš.
  • Scénář číslo dvě: Pocit nedostatku nahradí emoce zoufalství, beznaděje a studu. Propadneme přesvědčení, že nemáme na to, abychom se posunuli za hranice našeho současného stavu. Obviňujeme sebe i okolí a časem upadáme do deprese, která se prohlubuje a roste.
  • Scénář číslo tři: Pocit nedostatku vnímáme a cítíme, ale v rámci jednání jej v podstatě ignorujeme. Nesnažíme se ho minimalizovat, ale ani se nepoddáváme zoufalým pocitům. Žijeme život takový, jaký je, aniž bychom se příliš zamýšleli nad tím, co nám může změna naší osobnosti přinést.

Záleží hlavně na tom, jak s pocitem nedostatku my sami naložíme – to je ten zásadní faktor, který lidi navzájem odlišuje.

Prázdno v nás

Pocit nedostatku je opravdu přirozený a je součástí nás všech. Je uvnitř člověka bez ohledu na jeho kulturní a sociální původ, pohlaví, národ, světadíl nebo výši finančního příjmu.

Jsme ochotni vnímat druhé jako ty, kteří psychicky (pokud jde o lásku, štěstí, úspěch) nebo fyzicky (peníze, majetek) vlastní více, a říkat si, že se na tom nic nezmění. Podrýváme si tím půdu pod nohama, která je už tak vrtkavá a kluzká. Jak dosáhnout toho, abychom se tohoto pocitu v našem životě zbavili? Je to vůbec možné?

Za prvé je třeba upřímně říct, že pocitu nedostatku se zcela nezbavíme nikdy. Můžeme jej pouze minimalizovat. Cesta k tomu není vůbec trnitá a dlouhá, ale odvíjí se od nás samých.

Toužíme být stejně dobří nebo lepší než ostatní. Alespoň to často říkáme a nepřímo tak poukazujeme na to, že se druzí mají lépe.

Základem přiměřeného pocitu naplněnosti je vysoká snaha a motivace měnit okolnosti vlastního života. Kdo jiný může změnit to, co prožíváme, než právě my? Ano, partner, o kterém jsme dlouhá léta snili, nás díky vzájemné lásce může velmi obohatit, ale pouze omezeně. Zamilovanost je pomíjivá chemická reakce, která má relativně krátké trvání. Jakmile vyprchá, zjistíme, že to jsme opět pouze my sami, kdo se musí snažit o to, aby se náš vlastní život změnil.

Do hry opět vstupuje naše vlastní iniciativa, úsilí a ochota změnit pocit, který je v nás od narození zakořeněný. Proto mějte na mysli, že jediné nástroje, které k tomu povedou, máme ve vlastních rukou. Není v moci partnera ani rodiny, aby nás po stránce seberozvoje a pocitu vnitřní harmonie posunuli tam, kam se můžeme dostat pouze prostřednictvím vnitřní vůle.

Přestaňte se srovnávat

15. září 2018

Dary nedokonalosti

Iveta Clarke

My lidé toužíme být stejně dobří nebo lepší než ostatní. Alespoň to často říkáme a nepřímo tak poukazujeme na to, že se druzí mají lépe, protože oproti nám mají dostatek. Jsme však zároveň slepí vůči vlastním možnostem a částečně rezignujeme na potenciál, který se v nás skrývá.

Stačí si jen uvědomit, že pocit nedostatku máme všichni a není pro nás ničím výlučným. Relativizování problému je někdy užitečné, protože vede k většímu nadhledu. To nám při pocitu, že „za plotem je lépe“, chybí, a zbytečně tak neseme na svých bedrech břemeno, které by mohlo být značně lehčí.

Nakonec zjistíte, že přání, která jsou reálná a zároveň by vás učinila šťastnými, zase tak převratné změny nepřinesou.

Buďte vůči vlastním pocitům citliví a vnímaví. Není to lehké, protože vyrůstáme v materiálně založené společnosti, která nás učí brát v potaz pouze hmatatelné a oceňované. K dispozici ale máme například spoustu kurzů, které nás relaxačními a meditačními technikami povedou k tomu, abychom pronikli do svého nitra hlouběji.

To nám umožní náhled na vaše vnitřní já a tím i vědomí, co s nepříjemnými emocemi, často pramenícími právě z domnělého nedostatku, udělat. Buďte proto vnímaví nejen k tomu, co vám v životě schází, ale i k tomu, jak mít pocit, že už nám toho schází méně, aniž bychom měli více. Stačí nahlédnout do svého nitra a naslouchat.

Napněte uši a ponořte se do vlastních tužeb a přání. Imaginujte nad tím, že už jsou naplněné, a pozorujte, zda jste šťastnější. Nakonec zjistíte, že přání, která jsou reálná a zároveň by vás učinila šťastnými, zase tak převratné změny nepřinesou. Mysl má své hranice a je na vás, jak široké budou. Někdy je totiž lepší malá, ale upravená a plodná zahrádka, než hektary pustého pole.

Diskuse 0