Co nám chybí ke štěstí? — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Petr Sakař 22. 1. 2013 10:37 +14
Dovolím si krátkou poznámku k Vašemu článku: Píšete, že "Vnitřní pocit nedostatku spojený s představou, že "za plotem je lépe", pramení z přirozené lidské touhy po seberozvoji a sebepoznání.", tím si nejsem jistý, možná jde spíše o důsledek rané (citové, fyzické) deprivace, který se vtěluje do žárlivosti nebo závisti. Ta první je motivující: chceme a usilujeme o to, co má druhý (scénář 1). Ta druhá je destruktivní: nechceme, aby druhý měl, to, co chceme my a nemůžeme to z nějakého důvodu mít (scénář 2). Také mě napadlo, že některé nedostatky (zvláště z raného dětství) po sobě zanechávají zející, závistivé "černé díry", které nelze při sebelepší péči, vůli a lásce docela zaplnit a tedy uspokojit. Myslím, že takovou zkušenost má každý, kdo kdy měl možnost pracovat s těžce emočně a fyzicky deprivovanými dětmi.
brindza 22. 1. 2013 11:15
....a co s tym,ked ja som spokojna....ale druhi sa mi stale snazia, ci uz otvorene alebo skryto ustipacne ,,otvarat oci,, a ,,stahovat na zem,,......? ...co s tym,ked o to nestojim a citim,ze mi to naburava integritu ?
Karel 22. 1. 2013 12:19 +3
K tomuhle doporučuju hodně inspirativní knihu od René Girard: Lež romantismu a pravda románu - hlavně první kapitoly, kde autor rozvíjí a na literárních příkladech ilustruje svou "teorii prostředníků", která zjednodušeně spočívá v tom, že do druhých promítáme hodnoty, o kterých si myslíme, že je sami nemáme, a podle svého vnitřního založení tím modulujeme i náš postoj ke světu a okolí (buď "masochisticky", podřízeně, anebo naopak "sadisticky", v touze naše ideály ponížit tak, aby pro nás ztratily svou hodnotu) - prostředníci jsou naší cestou k transcendenci, k poznání, k lásce, k absolutnímu štěstí, protože nenávidíme své já pro jeho slabiny, o kterých tušíme, že je mají i ostatní, ale vzhledem k subjektivitě vědomí si to nemůžeme empiricky "dokázat" a zůstáváme tak zajatci svých pochybností. Cílem je samozřejmě jednoduchý, stát se prostředníkem sám sobě;-)
zdenek_krpoun 24. 1. 2013 16:28 +2 v reakci na Petr Sakař 22. 1. 2013 10:37
Děkuju za relevantní poznámku. Bohužel nemám praxi s dětmi jakkoli deprivovanými a attachement je mi prozatím lízký pouze jako konstrukt i s jeho výzkumy. Dejme tomu, že kromě bezpečné vazby by se mohly všechny ostatní typy vazeb podílet na zvýšeném pocitu nedostatku v dospělosti, nelze to vyvrátit. Pro mě je to otázka minimálně k zamyšlení a děkuju za ni. Zdeněk K.
bety 27. 1. 2013 10:20 v reakci na Petr Sakař 22. 1. 2013 10:37
Teda já nevím jak je to u normálních lidí, ale u nenormálních pramení touha po rozvoji a sebepoznání z naprosto prozaického důvodu, prostě musí, jinak by byli roztrháni na kusy. U těch dětí, Vy s tím budete mít spoustu zkušeností, já jen doplním jednu, která se stala mě a je také velmi zajímavá, jak psychika pracuje. V knihách se píše, že někteří z nás tyto díry zaplňují pojmem " Bůh ", což by vůbec nebylo nic špatného, záleží co s tímto pojmem udělá psychika dál, mě se stalo, že jako prcek jsem do tohodle pojmu vložila pocit vděčnosti za přežití i s tím, že se tedy musím nějakým způsobem odvděčit a celá spirála destrukce se začala pomalu ale jistě roztáčet. hm, to jen jak je lidská psychika složitá a neuchopitelná :-), jednoduché definice v knihách na ni moc nepasují :-)
Any 11. 5. 2014 09:32 v reakci na zdenek_krpoun 24. 1. 2013 16:28
nemyslím si, že pocit nedostatku nutně musí souviset s porovnáváním. Moje osobní zkušenost je že hluboký pocit nedostatku souvisí s Attachementem. Neznám nikoho, kdo by věděl jak s tímto pocitem nedostatku naložit tak, aby trvale negativně neovlivnoval. Protože jestli plníte svá přání, nebo závidíte, tento pocit nedostatku takovým jednáním neovlivníte. cítit se štastný a mít pocit hlubokého nedostatku lze současně.
Any 11. 5. 2014 09:43 v reakci na zdenek_krpoun 24. 1. 2013 16:28
Bohužel jste si neuvědomil, že máte praxi s dítětem, kterým jste byl a také attachement je vaše vlastní zkušenost.
Any 11. 5. 2014 09:48 v reakci na bety 27. 1. 2013 10:20
Znamená to, že pokud jste se naučil, chodit a mluvit, tedy, že jste sám usiloval a zažil svůj rozvoj nevíte jestli jste nebo nejste nomální? A znamená to, že váš rozvoj skončil tím, že jste se naučil chodit a mluvit?