K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu
Foto: Thinkstock.com

A co od sebe čekáte vy?

Přestaňte kritizovat a obviňovat druhé, soustřeďte se jen na sebe. Budete překvapeni, co vám to dá.

Antonín Baudyš jr.

Antonín Baudyš jr.

29. 6. 2012

Přiznejme si, že do školy děti chodí do velké míry proto, aby mohli dospělí chodit do práce. Číst, psát a počítat jsou ty dovednosti, o které jde ze všeho nejvíc. Myslím, že je blízko doba, kdy se děti vše ostatní budou učit podle individuálního a dobrovolného programu prostřednictvím YouTube. Skončí školství. V této podobě.

Tato podoba školství odpovídá spíše 19. století než století dvacátému. Jaké řeky protékají Afrikou, ve kterém roce proběhla bitva u Thermopyl a jak se z velikosti kvádru odvodí délka jeho hrany, to jsou úctyhodné dovednosti. Pro život a jeho naplnění však dokonale zbytečné. A z toho, co je pro život opravdu podstatné, se zaručeně nedozvíte ani deset vět. Znáte ten příběh s Lennonem?

„Když mi bylo pět, máma mi říkala, že klíčem k životu je štěstí. Pak jsem šel do školy a ptali se mě, co chci být, až budu velký. Napsal jsem, že chci být šťastný. Řekli mi, že jsem nepochopil zadání, a já jim řekl, že oni nepochopili život.“ John Lennon

Skončí i velká část tohoto zdravotnictví. Jednoduše proto, že nikoho neléčí. Odkrytí iluze, že zdravotní systém napomáhá lidem být zdravějšími, nás zavede k novým formám léčení, které nestojí ani korunu a na které nebude zapotřebí ani pět let otírat židle v posluchárnách takzvaných vysokých škol.

Rozum je závislý na vstupních informacích. Emocionální poznání skutečnosti není závislé na ničem.

Skončí běhání do lékáren s recepty v domnění, že potom budu zdravý. Nové formy léčení budou postavené na jednoduchém mechanismu, totiž na pochopení nemoci. A převzetí zodpovědnosti za její vytvoření.

Ono to všechno v této podobě skončí i proto, že to již nikdo nebude chtít financovat. A možná, že nic z těchto takzvaných civilizačních vymožeností nebude možné financovat jednoduše proto, že opustíme finanční mechanismy a finanční formu výměny.

Civilizace postavená na intuici

Všechno, co jsem napsal výše, považuje soudný čtenář se zdravým rozumem za nezodpovědné řeči šíleného autora. Milí čtenáři, opustí vás i váš zdravý rozum. Ve finále jej shledáte i vy podobným sužujícím onemocněním.

Vnitřní hlas, rozlišující, co je pravda, a co ne, má daleko úspěšnější skóre. Rozum je závislý na vstupních informacích. Emocionální poznání skutečnosti není závislé na ničem. Krom vnitřní čistoty.

Všechno, o čem píši výše, vychází z poznaní, že jsme naši civilizaci postavili na pilířích strachu. Náboženství = strach, policie = strach, armáda = strach, náčelník zvaný prezident = strach, zákony a soudy = strach, banky = strach, pojišťovny = strach, nemocnice = strach, kárná zařízení zvané školy = strach. Výzkumy veřejného mínění = strach. Reklama a marketing = strach. Média a film = strach. Patentovací právo = strach.

Vytvořili jsme svět, ve kterém je pro velmi mnoho lidí těžké být spokojený, natož šťastný. Pro mnoho lidí je velmi těžké dokonce i dýchat. To nevadí. Jako zkušenost to potřebujeme.

To všechno jsme vytvořili my muži, povětšině odpojení od intuice, zdatní v agresi a spoléhající se na náš rozum (rozum = strach), zatímco ženy se věnovaly deklasovaným oborům zvaným děti, jídlo a úklid. Proto také jakožto muži přicházíme na konec svých možností.

O většině mužů ve veřejném sektoru, o většině úctyhodných mužů na čele mnoha jiných oborů je těžké se domnívat něco jiného, než že se změnili v naprosto vyčerpané oběti vlastních činů. Učíme se od našich či jiných žen, jak vůbec obstát sami před sebou, jak pochopit a přijmout sebe sama, jak to v tomto labyrintu vůbec fyzicky přežít. A nenápadně vzniká civilizace nová, postavená na intuici. Nebo, chcete-li, na přímém zření srdce.

Více než prohození stran

30. dubna. – 5. května 2019

Otevřené vztahy (seminář)

Pavel Špatenka

Vytvořili jsme svět, ve kterém je pro velmi mnoho lidí těžké být spokojený, natož šťastný. Pro mnoho lidí je velmi těžké dokonce i dýchat. To nevadí. Jako zkušenost to potřebujeme. Tato zkušenost má velkou cenu a jednou si jí budeme vážit a děkovat jí.

Proces se děje a valí se vpřed stále rychleji. Jak říká švédský biolog Carl Johann Calleman: Západ předává moc východu, rozum předává moc intuici a muži předávají moc ženám. Jestli chcete, zkuste tento proces zastavit. Nepodaří se vám to. Nejdříve byste jej museli pochopit. A až jej pochopíte, nebudete mít důvod jej zastavovat.

Naše potřeba činit se nepostradatelnými v životech druhých je pro nás důvodem, proč se konečně nepustit do zachraňování sebe sama. Co konečně udělat moji duši nepostradatelnou v mém životě?

Jsme ve fázi, kdy strachu již dochází dech. Začínáme věnovat pozornost radosti. Ukazují se výhonky štěstí a přibývá jich. Má stará teze: špatné se stává ještě horším a dobré ještě lepším. Lidé přestávají být ochotní se dále bát. Jednoduše proto, že míra úzkostí v nás dosahuje už takového stupně, kdy i člověk bez jakékoliv větší edukace pozná, že strach nás zabíjí více než cokoliv jiného.

Dát sebe na první místo

Zapomeňte na to, čím se zabývají druzí. Zabývejte se jen tím, čím se vlastně zabýváte vy. Budete tím poznámím velice překvapeni. A navíc dosáhnete toho, že zrcadlově se nikdo nebude starat o to, čím se zabýváte vy.

Přestaňte kohokoliv kritizovat a obviňovat. Stejně jsou to jenom zoufalé projekce vaší nepřiznané sebekritiky a vašich výčitek svědomí, dobře skrývaných před sebou sama. Nakonec i tento můj článek je mým dnešním alibi, proč se nevěnovat mému vlastnímu nitru, proč nebudovat svůj vnitřní čaruplný vesmír, ve kterém na mne však zatím ještě čekají Himaláje práce. Práce na přijetí sebe a odpuštění si.

Využívejte celý web.

Předplatné

Zapomeňte, že v tomto světě někdo kromě vás existuje. Naše potřeba zachraňovat druhé, zejména ty, kteří si to od nás neobjednali, je přeci legrační. Naše potřeba činit se nepostradatelnými v jejich životě je pro nás důvodem, proč se konečně nepustit do zachraňování sebe sama. Co konečně udělat moji duši nepostradatelnou v mém životě?

Je přirozené sám sebe postavit na první místo. Koho jiného byste tam, proboha, chtěli postavit? Není snad přirozené rozhodnout se prožít tvořivý život v krásném, silném a zdravém těle?

P.S.: Děkuji na tomto místě panu Fosterovi Gamble, který podobné povídání sestavil navíc do obrazové a zvukové podoby v dokumentu The Thrive – Rozkvět. Bez jeho podnětu bych tento článek nebyl napsal.

Redakčně kráceno a upraveno, celé znění článku najdete na blogu autora.