Co s načatou mánií... — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Milena Průšová 17. 12. 2010 14:17 +3
Pane Františku, mám ráda tragikomedie, tenhle článek mě k "ní" přímo táhne. Ale ono, jak čtu Vaše další články, to je pořád nahoru a dolů - Vy milovaný a vzápětí až nenáviděný... ...a vychází mi z toho dost děsivá diagnóza, o níž píšete. Vždycky si říkám, jak jste na tom právě v té chvíli, kdy Vám adresuji tyhle řádky...dovolte, ale předpokládám, že Vánoce nic moc ? Věřím, že ty shluky lidí a honičky ustojíte. Vaše Milena P.
Markéta 17. 12. 2010 17:47 +1
Vykouzlil jsi mi úsměv na rtech, Františku! :)) Děkuju!!
Julie 19. 12. 2010 10:52 +6
Ahoj Františku, to co píšeš o svém projevu mánie mi připadá velice roztomilé, také jsem se zasmála, třebaže chápu, že Ti z toho do smíchu není. Mně se zase často určité manické stavy projevují tím, že píši nějaké osobě naléhavé maily, jejichž počet i obsah pozvolna graduje. Lidé, kteří mě znají, to tolerují, ale také se mi stalo, že někteří se mnou přestali komunikovat. Dost šokující bylo, že posledně se mnou takto přetrhal terapeutický vztah i můj psychiatr. Třebaže náš vztah byl pěkný a velmi otevřený, tak prostě mé maily (jednalo se jen o několik mailů ze dvou dnů po velmi dlouhé a naprosto klidné době) nezvládl a místo, aby mi pomohl jejich obsah vyřešit nebo o věci (proč mně to nutí je psát, jak to ovládnout atd.) mluvit, prostě zavřel dveře ve chvíli, kdy mi opravdu dobře nebylo. Naštěstí jsou i jiní terapeuti, kteří tuto problematiku znají a umí s ní pomoci. Nicméně jsem z toho byla v šoku a jak píšeš "v prdeli". Ahoj Julie
František Růžička 19. 12. 2010 13:10 +3 v reakci na Julie 19. 12. 2010 10:52
Inu, Julie, co na to rict (napsat)? ...snad ze psychiatri jsou taky lidi - nic lepsiho ze sebe ted nevyloudim. Zvladl - nezvladl, ja do vaseho vztahu nevidim, ale von to neni jen ten bilej plast, zeo, taky ma svou, casto informacema napriklad precpanou, hlavu, taky ma svy problemy, proste nema "jen tebe" ... ...jsem rad, ze ses zasmala... zdravim. f.r.
Julie 20. 12. 2010 10:36 +4 v reakci na František Růžička 19. 12. 2010 13:10
Ahoj Františku, máš svým způsobem pravdu. Na druhé straně jsem se svým psychiatrem měla velice intenzivní intelektuální vztah, byli jsme vzájemně velice otevření a je možné, že jsem se ve svých mailech dotkla jeho slabších míst, měla jsem pravdu. Každý máme hlavu plnou informací a myšlenek, rozhodně nevidím lékaře a ani psychiatry jako někoho, kdo má patent na moudrost a vzdělání. Je třeba se na jejich přístup dívat kriticky (nejen na jejich) a nikoliv obdivně (to platí o všech profesích a o všem). Osobně si vůbec nemyslím, že by mé vzdělání bylo jakkoliv méně významné než jejich a že nedokáži jejich přístup zhodnotit. Ahoj Julie
Julie 20. 12. 2010 10:57 +3 v reakci na Julie 20. 12. 2010 10:36
A ještě něco. Pokud tímto chováním vědomě ublíží pacientovi, pak se zpronevěřuje své roli lékaře... Já rovněž pracuji s lidmi, ale nechovám se povýšeně a pro každého se snažím udělat maximum, přičemž mám také své osobní problémy...jako ostatně každý. Julie
Petra Tomisová 20. 12. 2010 20:19 +1
vidím, že to je dedina, kde nemajú zmysel pre kanadské fórky jako hodne tvrdé :)) checht, ale dobré :))))
nepomuk 2. 5. 2011 13:15 +2 v reakci na Julie 20. 12. 2010 10:57
Psychiatrie je sama nemocna... A jeste k tem vztahum k psychatrii- vzdy to bylo "my a oni",rozumejte psychiatri a pacienti.