Další kecy o emocích a pozitivním myšlení — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Tom 2. 11. 2011 13:53 +14
Snažit se "myslet pozitivně" ovlivní velmi malou část našeho vědomí - je to jako kdyby myšlení byla špička ledovce v moři - a zbytek by byl pod hladinou. Ale ta špička ledovce myšlení samozřejmě nemůže změnit zbytek - na to jsou tu jiné metody, které jdou hlouběji.
Munchkin 2. 11. 2011 14:01 +4
dakujem, skvely clanok. skoda, ze som nieco take necital pred rokmi. "Projevit emoci, někdy dokonce i takzvanou pozitivní emoci, bylo v mnoha situacích považováno za přinejmenším nevhodné." - u mna to napriklad znamenalo potlacat zlost a nedavat ju najavo. teraz za to pykam...
Veronika 2. 11. 2011 14:34 +2 v reakci na Munchkin 2. 11. 2011 14:01
K tomu mě napadá otázka, jak dávat najevo zlost, aby to bylo přijatelné pro druhého? Já jsem byla vcelku zlostné a nervozní dítě a projevy zlosti byly trestány (např. sprchou studenou vodou, což bylo asi dost nepříjemné, pamatuji si to jen matně). I to je asi jeden z důvodů, proč mám problém s vyjádřením emocí a různé psychické bloky.
George 2. 11. 2011 15:06 +11
Zdravím...Je tomu asi 5 let co jsem byl na tom psychicky dost špatně.Po rozchodu s přídavkem a ještě nemalém problému k tom.Přepijel jsem to každý den jak nejvědší slaboch,vztekal se,nedokázal jsem najít nic na co bych byl v životě hrdej a ze sebe měl radost...samosebou neustále nervy s těch problemu po rozchodu v kombinaci s alkoholem,mi zadělali na horší zdravotní stav způsobény nervy a braní některých věcí vážněji víc,než by jsi zasloužili.Od komunikace po běžné povinosti...nevěřil jsem si v ničem a necítil se celkově dobře.Bylo mi jasné že pokud to tak půjde dál,nedopadne to se mnou dobře.Pak jsem narazil na články s tématem pozitvního myšlení.Ze začátku skepse,nedůvěra apod. Jenže pak se to změnilo.Stal se ze me nový člověk plný života a vědomí si toho,že ne všechno vypadá tak špatně a že se s tím dá něco dělat ...než jen sebelítost a podobný stavy co nikomu nepomůžou.Je to jen o tom jaky význam čemu dáme.Je to jen a jen v hlavě.Nad věcmi které mi způsobovali nervozitu a nervy,se teď ani nepozastavím.Jde o to že si to člověk nesmí hodit že existuje jen pozitivum...oukej už nikdy žádnou špatnou myšlenku,blbost.Jde o to nenervovat se kvůli zbytečnostem,protože to Vás může stát váš zdravotní stav...
Munchkin 2. 11. 2011 15:29 +2 v reakci na Veronika 2. 11. 2011 14:34
myslim, ze pokial je ta zlost opravnena, tak mi nebude az tak velmi vadit, ci je to pre druheho prijatelne. ;) pokial je ta zlost moja vina a je neopravnena, tak sa asi budem snazit zamysliet, preco som sa nahneval a riesit to. samozrejme je najlepsie nehnevat sa zbytocne, ale kto je dokonaly?
Roman 2. 11. 2011 17:17 +5
Hezky napsaný článek i já to cítím už delší dobu stejně.Často jsem se setkával ve svém okolí s názorem, že projevovat veřejně jakékoliv emoce je něco nepatřičného.Hlavně od muže se tak nějak očekává, že jakékoliv emoční projevy bude patřičně držet v odstupu a na uzdě.Myslím, že je ustáleno všeobecně vnímané image chlapa jako emočně chladného tvora.V mém životě mi většinou až na čestné vyjímky emoční empatie i otevřenost působila jisté problémy nejen v mužském kolektivu ale paradoxně i ve vztazích se ženami.Každá žena v obecné komunikační rovině jistě ocení od muže projevy emocí ale zároveň má jakousi podvědomou obavu z jejich dopadu.Nedávno jsem byl účasten smutného náhlého odchodu kamarádky v tzv.nejlepším produktivním věku.Její kolegyně a nejbližší kamarádky měly největší obavu z toho, aby její dospělý syn ale i ony samy tuto situaci emočně zvládly během obřadu i na následné pohřební hostině.Jako by projevení negativních emocí žalu či smutku bylo i v této situaci nežádoucím projevem.Až když bylo po všem se všechny opily a došlo i na ty potlačované emoce a projevy se slzami v očích a nakonec i na nevázané veselí.Lidé jsou vskutku podivně složité bytosti...
Petr Toman 2. 11. 2011 17:28 +1
"Co z toho? Klid a mnohem lepší, vyrovnanou a konstruktivní vnitřní komunikaci, která se automaticky promítá i do komunikace vnější." ... souhlas! Co se týče dělení emocí na dobré a špatné, tak například čínská medicína právě tohle nedělá - tam může být třeba i radost škodlivá (je-li nadměrná, poškozuje srdce). Nicméně kultivace emocí, které nám škodí (což jsou typicky ty "negativní"), obecně vhodná je - těžko někdo ráno vstane s touhou být celý den naštvaný (tak proč s tím případně něco neudělat). PS: Gratuluju (redakci?) k obehraně rádobyprovokativnímu titulku ;-)
Oldřich Dotovský 2. 11. 2011 18:08 +3 v reakci na Petr Toman 2. 11. 2011 17:28
Myslím, že ten titulek přesně vystihl, co by si spousta lidí pomyslela, kdyby tam byl jakýkoli jiný titulek související s tématem článku. :-)
Zdenka 2. 11. 2011 22:05 +6
Hezkou vzpomínku mám na konverzaci u kafe se sympatickým německým párem. Zhruba v mém věku, tedy starší lidi. Mimojiné se mne ptali na hranici mezi Německem a námi. Sami byli z druhého konce Německa a "něco" o tom slyšeli. Vykládala jsem jim, jak jsem poprvé jela a nikdo tam nebyl. A večer mi zavolal syn, jestli FAKT tam nejsou a já mu přiznala, že jsem celou tu hraniční trasu probrečela dojetím, že jsem se dožila. A jak tak vyprávím, jasněže jsem zase brečela. A kouknu na ně a oni brečeli taky. Krásný, tři ubulený senioři. Tak, jako já na to kafe vzpomínám, je mi jasný, že ti Němci to mají stejně.
Kateřina 2. 11. 2011 22:44 +13
Hezký článek. A ráda píši, že souhlasím. Je důležité připustit si všechny emoce a nechat jim volný průběh. Pláč, vztek, radost - to vše značí, že žijeme a vnímáme svět okolo sebe. Měla jsem také svůj problém, který jsem v sobě dusila. Než mi jeden moudrý muž řekl, že i já mám právo být smutná, cítit se mizerně a cítit lítost a nemusím nosit "masku", protože přece "normální" je být v pohodě. A světě - od té doby co si připouštím i své negativní emoce a vím, že je lidské - plakat, cítit smutek i vztek, nějak přirozeně se dokáži více smát a projevovat lásku a radost. Dokonce cítím, že mám toho dobrého v sobě víc než kdy jindy: A co je důležité, dokáži plně a bez okolků a přesudků dávat to dobré i jiným nebo je na druhé straně podpořit i jejich smutku, protože - nic není tak truchlivé, jako když se někomu tvrdí, že je smutný, ale že by měl být veselý.
Lilian 3. 11. 2011 11:47 +17
Ano,když si uvědomím,jaké nejčastější věty jsem slýchávala v dětství,tak musím konstatovat,že..."Nebreč!Nesměj se!Nebuď nabrčená!Neubekuj!Nevztekej se!Nebuď histerka!Ovládej se!..." Bude jich pěkná plejáda - těch,co mě měli zastavit v jakémkoli projevu emocí.Takže jsem si z toho ,jak jinak,vyvodila,že nejlepší a žádoucí je se tvářit "jakobynic" Maska musí být nasazena pro jistotu pořád...Co kdyby si někdo pomyslel,že se cítím blbě. Jen velmi těžko se to napravuje...Zejména negativní pocity,jako je vztek,křivda,smutek v mém těle vždycky tak nějak zabloudí,neví kudykam,zacyklí se a nemůžou ven.Co s tím,když se vás drží jako klíště??Nádherná představa - nechat smutek odeznít - nějak to však neumím...
Ella 3. 11. 2011 12:36 +3 v reakci na Veronika 2. 11. 2011 14:34
Emoce je vždycky “oprávněná”, odráží naše vnitřní přesvědčení o tom, jak “naše” realita funguje nebo nefunguje... Bohužel, když nemáme náhled a neumíme od ní získat patřičný odstup, pak vyjádření emoce může nabýt monstrózních rozměrů a nepříjemných důsledků... Pokud s vlastními emocemi umíme dobře pracovat, tak lze vyjádřit, “sdělit ostatním, co právě prožívám ” , v podstatě vše, včetně vzteku... Natrénovat to není vždycky procházka růžovým sadem, ale tato práce se vyplatí, protože se bezpečně odráží do všech oblastí života. Je spousta technik a terapeutů, je třeba hledat, co mě samotné vyhovuje, s kým se cítím bezpečně a jsem ochotna pracovat...ale to už tady všichni ví...:-)
Veronika 3. 11. 2011 13:15 v reakci na Ella 3. 11. 2011 12:36
Děkuji za reakci, dává to smysl a snad se mi i daří získávat nad emocemi náhled. Teď jen trénovat a trénovat:)
Veronika 3. 11. 2011 13:40 +6 v reakci na Lilian 3. 11. 2011 11:47
Také jsem něco podobného slýchávala od rodičů, jedno z oblíbených bylo "Neřvi, nebo dostaneš, abys měla proč". Pořád čtu, že je dobré jakoukoliv emoci prožít a přijmout, snažím se tedy o to a často mě úplně zaplaví nával vzteku. Snažím se nenechat se těmi pocity strhnout, jen pozorovat a rozkrývat co za nimi vězí a proč se objevují. Asi jsou to emoce mého dětského já, které se derou ven, když je jim věnována větší pozornost. Tak jen věřím, že jednou se intenzita těch nahromaděných negativních pocitů zmírní a budu život prožívat klidněji. Totéž přeji i Vám Lilian:)
Veronika 3. 11. 2011 13:58 v reakci na Veronika 3. 11. 2011 13:40
Paní Ello, dovolila bych se zeptat, jestli byste měla nějakou radu, co dělat s tím návalem negativních emocí, kromě toho, že je pozoruji s odstupem a snažím se je přijmout a pochopit. Jak s nimi naložit, aby postupně odcházely a slábly a neobjevovaly se znovu a znovu?
Lilian 3. 11. 2011 14:11 +1 v reakci na Veronika 3. 11. 2011 13:40
Děkuji,Veroniko. Pocity,které se u mě dostavují souvisí velmi často se zážitky z minulosti.Jsem "schopna" nad nimi ještě dnes tak meditovat,že si přivodím stejnou intenzitu emocí,jako kdyby se to stalo včera.Zaplaví mě neskutečný smutek a hněv a sklíčenost...Rozumově vím,že už to není aktuální...,ale žije se s tím nesmírně špatně.Zkazím si vlastní vinou tak i normálně hezké a příjemné dny.Jsem už dnes přesvědčená,že to určitě souvisí se zážitky mého dětského já,jenže právě to oproštění se od minulosti,nechat ony věci v tichosti odplout...,to mi právě nejde. Snad jednou prolomím ty zakleté dveře a vyvětrám...:-)
Veronika 3. 11. 2011 15:26 +4 v reakci na Lilian 3. 11. 2011 14:11
Rozumím, Lilian. Rozumově už také hodně věcí chápu, ale nepříjemné pocity a emoce se stále vracejí. Chce to určitě hodně času, trpělivosti a pochopení sebe sama. Možná ty pocity smutku a hněvu nikdy úplně nevymizí, věřím ale, že se časem dají prací na sobě zmírnit a že je možné zažívat více pohody a klidu. Píšete "zkazím si vlastní vinou...", myslím, že není třeba vinit se za negativní emoce, které cítíme. Vědomě jsme si je přece nevybrali. Hodně sil a trpělivosti na cestě za větší pohodou:)
Petra 3. 11. 2011 16:24 +4
Zdá se mi, že se tady nerozlišuje mezi prožitím emocí a projevováním emocí na veřejnosti. Prožít si emoce jistě ano, v soukromí, nebo v přiměřené míře na veřejnosti. Teatrální projevy emocí druhých můžou být mnoha lidem nepříjemné.
Ella 3. 11. 2011 17:11 +6 v reakci na Veronika 3. 11. 2011 13:58
Univerzální radu vám, Veroniko, nedám. Ale sama jste si již vlastně trošku odpověděla. Schopnost emoce pozorovat s odstupem a přijímat to, že jsou, je už samo o sobě velký krok vpřed. A jak s nimi naložit, aby postupně odcházely a slábly a neobjevovaly se znovu a znovu...? Klíčem je slovo postupně. Chtít to řešit najednou ani nejde. To by bylo jako postavit se přívalové vlně. Velmi účinné jsou terapie pracující s celým tělesným systémem. Emoce se odehrávají a tělo je uvolňuje vždy ´teď a tady´, i když je spouštěč v minulosti. Můžete zkusit prožitkové workshopy, ve kterých si v bezpečném prostředí můžete zakoušet a pracovat ´nanečisto´. Pokud se vaše téma emocí nachází v oblasti osobního rozvoje, můžete využít třeba i koučink, takové sebeobjevování s průvodcem, kde si sama můžete rozkrývat, jak nejlépe sama se sebou pracovat a kam byste se chtěla dostat. Pokud vám ale tato záležitost nějakým způsobem znesnadňuje běžný život ve větším měřítku doporučuju vyhledat terapeuta. Jak jsem již uvedla níže, je třeba hledat, co vám bude vyhovat, s kým se budete cítít bezpečně, a pak pracovat.... A vytrvat... Moc držím palce. (Za sebe mohu říct, že mi v určite fázi pomáhalo si situaci pro sebe vnitřně komentovat. Třeba: Právě prožívám emoci vzteku, jsem fakt naštvaná (použila jsem silnější slova) až se mi z toho třese žaludek a ruce...Uvědomění si toho, co se děje a kde ve mě se to děje pro začátek stačilo....Ale to je opravdu jen střípek z mé osobní cesty)
Ella 3. 11. 2011 17:52 +4 v reakci na Petra 3. 11. 2011 16:24
Máte pravdu, ale emoce jsou velké téma, a i psát o určité výseči pořád daleko přesahuje prostor jednoho článku, do kterého se fakt nedá narvat všechno. Umíme-li s vlastními emocemi dobře pracovat, většinou pak umíme a dovolíme si vyjádřit (“sdělit ostatním, co právě prožívám”) vpodstatě vše - vztek, smutek, radost – jasně a přiměřeně situaci. Jak v soukromí i na veřejnosti. Na druhou stranu nikdy nemůžu vědět nakolik složitá může být vnitřní situace člověka, který se teatrálně projevuje, tedy který zjevně své emoce nemá zpracované, a ony se takto derou napovrch... Moje reakce na něj pak vypovídá něco o mě samotné, což může být pro mě dobrá zpětná vazba. Ale ono je vždycky jednodušším o tom všeobecněji psát, než to pak opravdu žít v konkrétní situaci.
Veronika 4. 11. 2011 09:32 v reakci na Ella 3. 11. 2011 17:11
Moc děkuji za odpověď a za rady. Chápu, že nelze dát univerzální návod, byť právě po tom někdy toužím, něco udělat a cítit se už napořád jen dobře:) Přeji krásné dny.
Ella 4. 11. 2011 10:27 +6 v reakci na Veronika 4. 11. 2011 09:32
...když jste smutná, dovolte si být na chvíli ještě smutnější, až pak přijde pocit radosti a štěstí, zjistíte, že se cítíte ještě šťastnější... tajemství úspěchu v práci s emocemi neleží v tom cítit se dobře, ale dobře cítit...:-) Taky se mějte krásně...
Jitka 4. 11. 2011 13:15 +1 v reakci na Ella 3. 11. 2011 17:11
moooc zajímavý článek.Důležité je ptát se PROČ.Proč jsem např.naštvaná,protože negativní emoce nás "narušují". Co to způsobilo a když se přijde na to co,tak se mnohdy uleví :-)
Alexis 4. 11. 2011 14:46 +10
Potláčanie emócií má vždy negatívny dopad na duševné zdravie človeka. Myslieť stále pozitívne je nereálne a tváriť sa tak, aj keď to v nás buble je pretvárka. Vo všetkom musí byť nastolená rovnováha a myslím, že je na škodu, že sa vo väčšine, ľudia boja rozprávať o svojich pocitoch. Keby sme viac diskutovali o tom, ako sa cíti ten druhý, nielenže by sme sa dostali k pochopeniu dotyčného, ale začali by sme lepšie chápať aj seba samých. Etická výchova je výborný schodík pre rozvoj emočnej inteligencie a prináša kľúč porozumenia k veciam, kt. sú pre niektoré deti nové, lebo doma sa o tom nikdy nerozprávali.
Luboš 5. 11. 2011 10:38 +6
Jeden můj přítel říká: emoce nejsou pozitivní nebo negativní, jsou pouze intenzivní. Něco na tom je, protože v některých sám nejsem schopen rozeznat, zda je to negativní nebo pozitivní. Někdy může být pozitivní i vyřvat ze sebe svůj vztek. Takovýto pocit mívám, když poslouchám flamencový zpěv, zpěvák ze sebe tlačí všechno ven, smutek, zlost, radost a očišťuje se... Zkuste si poslechnout třeba El Camarrona..
Lucia 5. 11. 2011 19:48 +1 v reakci na Petra 3. 11. 2011 16:24
No ale to je potom problem Tych ludi, ze nevedia uniest Tvoje emocie
Mattie 17. 11. 2011 17:08 +6
Vyborny clanok! Sama mam podobu skusenost s hnevom. Po tom co vlastnou rukou zomrel moj otec, su to 2 roky, som zo stavu totalneho soku presla do stavu obrovskeho hnevu. Nedokazalo som dat najavo absolutne ziadne emocie, trvalo to mesiace... Nevyronila som ani slzu, bolo to sialene. Ale klamala som sama sebe, ved ja som v pohode, nic sa nedeje... Az mi jeden velmi dobry kamarat, starsi clovek, ktory si prezil nieco podobne po smrti svojho otca, povedal, ze je predsa normalne citit zlost, hnevat sa... Az vtedy mi to doslo. Otcovi som uz odpustila a az teraz, po tej dobe, mi zacina chybat. Trvalo to naozaj dlho, ale za tu dobu som si presla dlhu cestu, ktora ma v mnohom aj obohatila.
Zuzka Z. 30. 12. 2011 13:21 +5 v reakci na Petra 3. 11. 2011 16:24
Myslím, že je rozdíl při vyjadřování emocí, zda člověk vyjadřuje SVOU EMOCI nebo EMOCI ADREASUJE. Třeba hněv - můžeme křičet třeba "tohle snad není možné, krucinál!, to se mi musí zdát, já přes vztek ani nevidím, nejradši bych tu nebyla" nebo ADRESUJEME někomu svůj hněv "ty jsi neskutečný idiot, jak tě tohle může vůbec napadnout ty debile". Mám pocit, že v tématu emocí je problémem rozlišení VYJÁDŘENÍ SVÉ EMOCE oproti jakoby použití své emoce proti někomu (ponížením, urážením, obviňováním druhého ze vzniku situace...). Je určitě dobré prožít si třeba pláč z rozchodu, vykřičet se, vypsat se, být nějakou dobu sám se svou emocí, kterou nám ztráta přináší, podělit se o ni s přáteli. Je úžasné, že dokážeme cíti, prožívat! Docela blbé ale je pod vlivem této emoce se snažit pomstít (pomlouvat, někoho ponížit, vytvářet záměrně hádky...). To si myslím, že je "práce s emocemi" to by bylo fajn na školách učit :-)
Zuzka Z. 30. 12. 2011 13:28 +3 v reakci na Jitka 4. 11. 2011 13:15
Dobrá poznámka, myslím, že emoce jsou hodně tvárná věc. Každý je prožívá jinak (má jiné vnitřní nastavení). S tím "nastavením" jde podle mně pracovat, třeba právě tím hledáním PROČ a odhalováním iracionálních přesvědčení :-) Jinak věty "Nebreč, nefňukej, měj ji rád, je to tvoje setra ..." ty by rodičům neměly do pusy ani chodit, to souhlasím. Jen nevím jak se to rodiče dovědí (škola je totiž často v tom podporuje).
Zuzka Z. 30. 12. 2011 13:29 v reakci na Veronika 3. 11. 2011 15:26
Holky, doporučuju Čtyři dohody Miguela Ruize :-)
Zuzka Z. 30. 12. 2011 13:36 +6 v reakci na Tom 2. 11. 2011 13:53
Jojo. Já myslím, že by to mělo jít ruku v ruce. Je to tak v mnoha oblastech souvisejících s člověkem - spojené nádoby. Nejde se jen pozitivně ladit a neřešit to "podhladinou". Na druhou stranu objevování toho pod hladinou bývá vyčerpávající a kdo se do toho vyrhne se potřebuje na té špičce ledovce nadechnout a povzbudit.Nic z toho bych nezavrhovala, hledala bych propojení:-)
Veronika 30. 12. 2011 14:55 +1 v reakci na Zuzka Z. 30. 12. 2011 13:29
Dekuju za doporuceni, Zuzko:) Ctyri dohody jsem cetla a vracim se k nim, je to jedna z knih, ktere me hodne oslovily. Vyborne je i predstaveni Ctyri dohody od Jaroslava Duska.
Petr 23. 3. 2012 22:52 +5 v reakci na Zuzka Z. 30. 12. 2011 13:36
Geniální odpověď. Kápla na důležitou věc. A to, že jedni autoři píší o pozitivním myšlení a druzí autoři píší že je to nesmysl. Asi jako boj mezi náboženstvími... Nesouhlasím, že pozitivní myšlení nejde do hloubky. Např. kniha Luise Hay: "Miluj svůj život" doporučuje pozitivní afirmace říkat do zrcadla, nahlas a rozhodně. Takovéto říkání neosloví jen "tenkou slupku mysli", ale pronikne hluboko do podvědomí (které právě je schopno generovat negativní nesmysly vzniklé v minulosti). Po ročním praktikování této knihy jsem se změnil z neúspěšného a nesebevědomého outsidera na úspěšného muže. Pozitivní myšlení není o tom bagatelizovat a zakrývat depresivní stavy. Ty si lze uvědomovat i při pozitivním myšlení. Pozitivní myšlení nevylučuje vyjádření negativní emocí.
ondra 5. 6. 2012 08:46 v reakci na Lucia 5. 11. 2011 19:48
Přejelo tě auto?No to je ale tvůj problém!
Václav 5. 7. 2012 11:00 +2
Ella Chappell:"OBJEVTE KNOW-HOW, KTERÉ V SOBĚ MÁTE...Absolvovala jsem studium homeopatie, meditační kurzy, terapeutické techniky a jiné." Každý má jisté zkušenosti a světonázor, svoje hodnoty, které žije. Klasická hra rytmu života-emocionalita, racionalita. Pokud jedna složka dominuje, nastávají problémy, jak osobní, tak společenské. Tyto zkušenosti se snaží dotyční nabízet. Většinou z toho stvoří svůj kompilát, a ten se snaží prosadit. Mezi tou racionalitou a emocionalitou je to know how, které v sobě máme. Poznat, které je to pravé a jak to funguje je sama naše škola života, která je pro nás tím výstupem, kde právě ta přítomnost ukáže, zda li tato kompilace je pravdivá. Někdy tyto rady mohou být jako droga. Drogy jsou zakázané, protože uměle vybudí množství určitých sil, které nám dají něco momentálně nevídané a zdánlivě přínosné, my ale víme, že žijeme v časoprostoru, kde platí určité zákony. Když tuto energii ve velkém množství vybudíme v krátkém čase, pak ji musíme o to déle dobíjet. Jenže podléháme času, a tak toto dobíjení probíhá pomalu a máme absťák. Tento řešíme opět zakázaným způsobem a to tím, co zdánlivě funguje, tedy opět drogou. Tak se tento kruh uzavře a začíná degenerace. Takto fungují i metody léčení emocemi, nebo racionalitou. Proto poukazuji stále na nebezpečnost technik psychoanalýzy a nadměrné psychologizace všeho, protože tímto se tento systém opět přetěžuje a nemá to zdánlivě řešení. Vyčerpáváme totiž náš sympatický nervový systém.
Václav 5. 7. 2012 11:05 +8
Potlačováním, nebo naopak nekontrolovaným projevem emocí tento vyčerpáváme, jako ty drogy. Výsledek je ale stejný. A právě techniky ezoteriky toto způsobují. Ony mohou působit pouze v sympatiku. Skutečné řešení je ukryté (úplně zdarma) v parasympatiku, ten totiž poskytuje regeneraci sympatiku. Tento střed mezi racionalitou a emocemi je projev sil parasympatiku. To tajemství života je právě tady, protože zde je možné brát nekonečně, kdežto sympatik podléhá stále časoprostoru(smyslům). Polemika dnešní doby je v tom, co je to pravé. Lituji,ale metoda hakomi a homeopatie k těmto metodám nepatří(jsou dočasné). Vytvářejí závislost. On totiž parasympatik je stvořen tak, že určité mechanizmy se zde nemohou prosadit, potíž je v tom, že tak jako droga se ze začátku nejeví, že by způsobily něco nežádoucího, a v tom je ten zakopaný pes. Samozřejmě pro někoho to bude další deziluze, pro někoho to bude signál k nastoupení další cesty. Podstata je v každém z nás vevnitř, nelze ji hledat zevně. Zde se kolem toho vybudoval velký byznys a je mnohým solí v očích že zde je poukazováno na to, že toto know how je zcela zdarma každému přístupné. Jenže lidé již nevěří tomu, že co může být zdarma, může mít nějakou hodnotu.
Jan Majer 5. 7. 2012 11:13 +12 v reakci na Václav 5. 7. 2012 11:05
Václave, nerozumím vám ani slovo. Jako provozovatelé tohoto webu se staráme o to, aby i diskuse byly plnohodnotnou součástí obsahu. Nesrozumitelné úvahy obsah neobohacují, proto vás opět žádám, abyste buď psal tak, abychom vám rozuměli, nebo abyste k šíření vašich myšlenek zvolil jiné fórum. Jinak budeme muset opět přistoupit k tomu, čemu říkáte cenzura kontroverzních názorů. Z mého pohledu jsou to prostě bláboly. Přesvědčte mě, že to, co sdělujete, má hlavu a patu. Chci po vás jen trochu umírněnosti co do frekvence a rozsahu příspěvků a srozumitelnější formulace vašich názorů. Díky za pochopení.
Václav 5. 7. 2012 15:34 +1 v reakci na Jan Majer 5. 7. 2012 11:13
Pane Majer, obávám se, že moje bláboly nebudou plnohodnotnou součástí obsahu, i když i to nelze vyloučit. Zatím si ale kromě Vás nikdo neztěžoval. Psal jste, že mě neznáte, přesto jste mě již diagnozu stanovil. Předpokládám, že jste to konzultoval s někým druhým, protože nejste zde prezentován jako odborník.cz. Sám píšete"z mého pohledu". Jinde píšete" abychom vám rozuměli. Tak nevím. Čemu konkrétně nerozumíte? Já si myslím, že rozumíte nejlépe ze všech odborníků wellness cz. Srozumitelnější formulace by byly možné, nevím zda by nebyly v rozporu s Vašimi pravidly nebo vašimi pravidly a proto by se mazalo. Nemusíte děkovat, chápu, že živit se nějak musí každý. Ten rozsah už by měl být v pořádku, doufám. Zdraví Václav. PS, tu frekvenci neovlivním, je závislá na aktivitě psychologie.cz.
Jan Majer 5. 7. 2012 16:03 +9 v reakci na Václav 5. 7. 2012 15:34
Tak se nám prosím představte, pane Václave, a řekněte, čím se živíte vy. Vystupujete anonymně, pracovní i sváteční dny trávíte psaním do diskusí na náš web. Když vás to chytne, jsou to denně desítky nesrozumitelných komentářů v délce běžného článku. Považuji to za spamování a jako se spamem budu muset s vašimi komentáři nakládat, pokud nezkusíte komunikovat jinak.
Václav 6. 7. 2012 10:51 +2 v reakci na Jan Majer 5. 7. 2012 16:03
Těší mě že si vedete statistiku, sám ale víte že o žádné desítky denně se nejedná. nesrozumitelné komentáře jsou zřejmě jen pro Vás, mimo jiné sám jste zakázal obecenstvu reagovat na moje příspěvky, tak možná, že by těch reakcí třeba bylo více. ale nepředjímejme. jste asi první, kdo ví jak dlouhý je běžný článek, vycházíte zřejmě z toho, co se děje v místě obvyklém. Já si myslím, že to záleží na vkusu každého jediného. Proč nemít každý den sváteční? zdraví václav
Jan Majer 6. 7. 2012 11:57 +7 v reakci na Václav 6. 7. 2012 10:51
Pred casem jsem pozadal ctenare, aby s vami nepolemizovali, kdyz jste na nase stranky vnesl utocny, konfrontacni styl. Vznasel jste nesmyslna obvineni vuci autorum, ostatnim ctenarum i redakci. K formalni strance: bezny clanek na tomto webu ma 3500 - 4500 znaku, vase diskusni prispevky se casto nevejdou do stanoveneho limitu 1500 znaku, pisete proto komentare neukoncene a pokracujici v dalsich a dalsich oknech. Z diskuse jste byl pred nekolika tydny docasne vyloucen pote, co jsem vas upozornil na vsemi ostatnimi dodrzovana, psana i nepsana pravidla diskuse na Psychologie.cz. Reagoval jste pokusem o zaspamovani diskusi stylem copy/paste. Nyni se vam snazim vysvetlit, za jakych podminek vam davam moznost dale vstupovat do diskusi na tomto webu. Prosim vas jeste jednou o zmenu stylu. Pekne svatecni dny.
Václav 6. 7. 2012 17:52 +1 v reakci na Jan Majer 6. 7. 2012 11:57
Jak nemohu psát v nekonfrontačním stylu, když nemluvíte pravdu. Vy jste žádal, aby nikdo nereagoval, né aby nepolemizoval, a to je rozdíl, i když jste třeba mohl myslet nepolemizovat, ale nereagovat je žádná reakce, nepolemika nevylučuje reakci, zákaz zněl nereagovat. PS:Proč by sváteční dny nemohly být pracovní?
Anežka 4. 12. 2012 15:44
Telom drásajúce emócie tiež patria k prirodzenej výbave človeka, rovnako ako schopnosť smiať sa od radosti, sú ako malí trpazlíci s ceduľkou v rukách: "som hnev a mám pre teba správu"... mali by sme ho prijať ako svoje neposlušné dieťa, či náročného zákazníka, ktorý je nespokojný so mnou, či mojím postojom k danej situácii. Inak bude šťuchať, dobiedzať, až pokým nás celkom nedobodá. Nerešpektovanie svojich vlastných "farieb prežívania" je ako podmetenie špiny pod koberec, ktorá je len ukrytá a nie na svojom mieste.
Petr 12. 12. 2012 23:43 +1
Dobry den, rad bych se zeptal na pojem, zrejme z psychologie, kterym se nazyva "jev", kdy na veci, ktere se staly v minulosti (studium na zakladni skole, ve skolce) vzpominame POUZE pozitivne ("nejlepsi roky meho zivota atd."), pricemz to neni vzdy pravda. Nekolikrat jsem tento pojem cetl / slysel, nicmene nejsem schopen ho najit (nostalgie to neni) Dekuji za jakoukoliv odezvu
Václav L. 19. 6. 2014 08:25 v reakci na Václav 5. 7. 2012 15:34
Omyl jsem přinejmenším veřejně, druhý, který říká že jsou to bláboly. a to i ta vaše odpověď. Z mého pohledu plácáta. A rozumí vám asi málokdo. A počíta že Pan Majer mínil aby vám rozuměli provozovatelé strnáky... z jejichž pohledu vám to klidně můžou umazat.....
Václav L. 19. 6. 2014 08:28 +3 v reakci na Luboš 5. 11. 2011 10:38
S tím souhlasím, obzvlaště s tím že někdy je pozitivní vyřvat vztek. Sám na sobě jsem nekolikrat poznal že kdybych nepovolil a nevypustil vztek ven tak by to se mnou asi šlehlo. Ono obecně se dnes moc dá na pojmy pozitivní negativní, a kuriozně většina těch kteří vyznávají pozitivismus jsou jen schovaní za maskou a při nejbližší příležitosti neví co dělat protože se setkají se situací kdy je pozitivní hradba k ničemu a je semelou negativní emoce ktere si nechteji dovolit proto aby zachovali svuj obraz pro společnost.
Václav L. 19. 6. 2014 08:30 v reakci na Zuzka Z. 30. 12. 2011 13:21
Bohužel v podstatě lidi mají zakodovano ze musí někomu vse adresovat pokrytci si k tomu vytvořili bohy. Ja když mi nekdo rozbije auto tak seřvu jeho na boha, osud nebo neco jineho fiktivního.
Václav L. 19. 6. 2014 08:32 v reakci na Lilian 3. 11. 2011 11:47
Nechat smutek odeznít ? Jen tak? To nejde kdo říká že jo tak se jen přetvařuje ;) Smutek se musí prožít jinak je jak nádor. Pusťte ho ven on po čase odejde.
Václav L. 19. 6. 2014 08:35 v reakci na Jitka 4. 11. 2011 13:15
Čím nás narušují? ano to že při zjištění příčiny se uleví je většinou pravda , taky se ta příčina musí odstranit. ale to není narušení. Jako všechno v našem těle i emoce k nečemu jsou, to není slepe střevo které se občas prohlasuje za zbyečné, někteří lékaři ovššem tvrdí že není až tak k ničemu jak se zdá. Stejně tak neativní emoce k něčemu jsou.Nemyslíe?
Václav L. 19. 6. 2014 08:37 +1 v reakci na Zuzka Z. 30. 12. 2011 13:28
Vám museli rodiče přikazovat aby jste měla ráda sestru? Tak to vás lituju :D mi se se segrou hádali a rvali jako psi ale mohl by na ni hrabnout nekdo jinej. odnes se občas hádáme ale rád ji mám a nikdo mi to nepsal do návodu ....
Václav L. 19. 6. 2014 08:38 v reakci na Oldřich Dotovský 2. 11. 2011 18:08
Podle mně titulek patří do kategorie zdařilého marketingu ;)
Václav L. 19. 6. 2014 08:41 +2 v reakci na Petr Toman 2. 11. 2011 17:28
Já osobně s vámi až tak uplně souhlasit nemohu. Mně vztek a "naštvanost" pomohli z docela svízelných životních situací. Kdybych byl pozitivní ž na půdu jak je dnes v módě přinejmenším bych si řešení těch situací protáhnul na znatelně delší dobu.
Leguán 25. 11. 2014 15:56
Ano, potlačování emocí je jistě škodlivé. Nicméně opravdu dobré knihy týkající se pozitivního myšlení jako například ty od N. Hilla neříkají abychom emoce potlačovali, ale abysme využili jejich sílu a naučili se žít (a hlavně myslet) bez strachu, vzteku, nadměrného stresu a frustrace, které na tělo mají negativní vliv a to především při jejich vzniku a trvání. To, že se těchto emocí zbavíme, "vybouříme se" z nich má samozřejmě jedině kladné důsledky.
Annabellee 12. 1. 2015 02:08 +1 v reakci na Václav L. 19. 6. 2014 08:30
Adresným vynadáním si ulevíme mocněji a rychleji, než když náš hněv nemá konkrétní cíl. Spílat sám sobě je nezdravé a seřvat druhého člověka neslušné- obé je zraňující. Avšak "TI NAHOŘE" jsou pro tento účel jak stvořeni a je celkem lhostejné,jde-li o fiktivní nebo faktickou entitu. (Můj dědeček, když mu upadla na zem tužka, syčel jak had "vy sssssssssvině komunistický!!".) Člověk si uleví a neublíží- dnes ani v případě,že ho "nahoře"slyší.