Seminář Řídím svůj život: Poslední místa
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Doba několika kil

Někdy se dívky vyrovnávají s minulostí tím, že si zničí vlastní přítomnost i budoucnost.

Markéta Pilátová

Markéta Pilátová

27. 2. 2012

O osvětu se snaží odborné a publicistické články. Reportáže o problémech přinášejí svědectví. Literatura však v některých vzácných případech může pojmenovat téma tak přesně, až čtenář natolik splyne s trpící postavou, že ho přejde chuť. Chuť na jídlo.

V debutovém románu estonsko-finské literární hvězdy Sofi Oksanen Stalinovy krávy jde o pojmenování problémů a především o kořeny, z nichž poruchy příjmu potravy – bulimie a anorexie – vyrůstají.

Celý text je vystavěný tak, aby i čtenář už od první kapitoly začal trpět bulimií a anorexií společně s hrdinkou Annou. Jako byste v každé kapitole snědli něco neskutečně chutného, ale snědli toho příliš mnoho a teď se nakláníte nad mísou. Šíleným tempem se pročítáte knihou, o níž jste si možná mysleli, že se vám ji kvůli smutnému a nepříjemnému tématu ani nebude chtít číst.

Jídlo a jeho odmítání je jediná věc, kterou je hrdinka schopná kontrolovat. Zároveň jí nemoc zajišťuje krásu, díky níž se „na dobu několika kil“ může zamilovat.

Spouštěčem nemoci, kterou Anna popisuje jako svého Pána, je ztráta identity. Anna se – stejně jako autorka – narodila estonské matce, která se v době komunistické diktatury provdala za zápaďáckého Fina. Její dcera sice žije ve vysněném Finsku, ale není ani Estonkou, ani Finkou. Prožívá typické problémy přistěhovalců druhé generace a touží po tom být v něčem dobrá – tedy mít dokonalé tělo.

Stejně jako většina dívek trpících poruchami příjmu potravy je inteligentní a dobře si uvědomuje, co prožívá. Nicméně inteligence s démony mnoho nezmůže. Román je zajímavý nejen tím, jak přesvědčivě dokáže strhnout čtenáře do myšlenkového a emocionálního světa bulimičky, ale také tím, že neupadá do klišé, jež za poruchy příjmu potravy viní módní průmysl a reklamu.

Hlavní příčinou je totiž ztráta moci nad svým osudem, neschopnost ovlivnit svůj život. Jídlo a jeho odmítání je jediná věc, kterou je hrdinka schopná kontrolovat. Zároveň jí nemoc zajišťuje krásu, díky níž se „na dobu několika kil“ může zamilovat. „Spoutala jsem si ústa a vymyslela si jazyk, v němž kila jsou slova a slabiky buňky, v němž poškozené ledviny a potrhané vnitřnosti jsou správná gramatika.“

Démoni, kteří se zhmotnili v nemoci, jsou však velmi staří a tvrdošíjní. Už za války řádili na estonském venkově, z něhož Annina matka pochází, mnohem nevybíravějšími způsoby, než je bulimie. Všechno zlo se sčítá a nic na tom nezmění ani pochybné štěstí mladé Estonky, do které se zakoukal finský stavař a odvezl si ji i s démony domů. Její dcera se s minulostí vyrovnává tím, že si zničí vlastní přítomnost i budoucnost.

Recenze vyšla v týdeníku Respekt.

Diskuse 0

Markéta Pilátová

Spisovatelka a publicistka