Dost dobrý rodič — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

monikah 13. 5. 2014 13:08 +15
Moc děkuji za článek - to je přesně ono, to "správně" má vždy trochu širší meze v závislosti na charakteristikách rodiče i dítěte, na situaci apod. Uvedu příklad: syn se chystal na krajské kolo chem. olympiády, sehnal doporučenou odbornou literaturu a - protože ho to opravdu baví - těšil se až se do textu pustí. Časově to rozložil do posledních 2 týdnů před soutěží. Ale termín soutěže najednou změnili o 14dnů dříve, a měl být po víkendu, kdy tady byla babička, která jezdí několikrát za rok. A tak se - s naším souhlasem - věnoval babičce, a na olympiádu se nestihl připravit tak, jak by chtěl. Nakonec byl 6. z 35., ale protože byl v minulých letech 2. a 3., mrzelo ho to - po soutěži napsal sms: "jsem 6., bohužel". A já přemýšlela, jak se k tomu postavit - byl šestý, to je úžasné! Ale potěšilo mě, že ho to trochu mrzelo, protože - jak sám řekl, kdyby byl býval četl to, co měl připravené, dopadl by lépe. Na druhou stranu je babičce76let, kdoví kolikrát ještě přijede.. Řekli jsme mu, že jsme na něj pyšní, protože ani jednomu z jeho rodičů se podobný úspěch /navíc opakovaně/ nikdy nepovedl. A také že jsme šťastni, že je empatický, a ve svých 16 letech se tolik věnuje i babičce, která se na svá vnoučata vždycky moc těší. Spolu jsme vymysleli poučení z této situace - v budoucnu ve svém životě, při studiu, v práci a celkově by měl počítat i s náhodou a řešení věcí/problému neodkládat, mít časovou rezervu..
Atlaua 13. 5. 2014 15:12 +2
Rady ako "riadte sa svojím inštinktom, hľadajte to, čo odpovedá vášmu náhľadu na svet" a pod mi vôbec neprídu rozumné. Pokiaľ by väčšina rodičov mala ten správny inštinkt a ich náhľad na svet bol tak fantastický, nebolo by vôbec nutné siahnuť po nejakej literatúre. Ľudia sa obracajú na literatúru z dvoch dôvodov. Buď chcú problému predísť, alebo ho vyriešiť. V druhom prípade je celkom jasné, že ak problém majú, tak hľadajú odpoveď, ktorá nebude v štýle "robíte to správne, tak to tak robte aj naďalej" (a ak náhodou takú odpoveď hľadajú, tak potom sa len chcú uistiť a nie nájsť správnu odpoveď či riešenie) ale chcú nájsť nový pohľad, nové riešenia, niečo, k čomu ich vlastný inštinkt a prirodzenosť neprivedie. V prvom prípade, ak človek chce hľadať odpoveď na otázku ako vychovávať dieťa a čo robiť, tak by mal hľadať fakty, pravdu a poznanie na základe vedy. Dnes sa kopa ľudí nechá ukecať na rôzne podivuhodné výchovné metódy, ktoré nemajú účinnosť podloženú faktami a vedeckým skúmaním. (ako napr. pevné objatie) Nič proti inštinktom, ale nevychovávať svoje dieťa na základe poznania, ktoré nám dáva veda mi príde rovnako nerozumné ako keď si žena zvolí domáci pôrod, keď môže ísť do nemocnice. Knižky o výchove sú väčšinou len popisom osobnej skúsenosti rodiča alebo pedagóga, sú často krát ladené veľmi emotívne a ideologicky. Pričom osobne viem o niekoľkých, ktoré sú skutočne kvalitné ale stále sú len osobným pohľadom jednotlivca a nespĺňajú kritérium objektivity.
Petr K. 13. 5. 2014 22:07 +9
"Zkuste být svému dítěti natolik blízko, aby se o vás mohlo opřít, a zároveň tak daleko, aby mělo prostor pro svůj růst" vystihuje všechno. Možná, že jen o malinký vlásek přesněji "...aby cítilo, že se o vás může opřít (a že jste tedy "nablízku"), a zároveň ..." - to abychom stále mysleli na trvalé vnímání bezpečného vztahu, který je pro naše přežití a zdravý osobnostní vývoj absolutně nezbytný. Vnímá-li člověk vztahové bezpečí, využije veškerý dostupný prostor pro růst...
pe 13. 5. 2014 23:16 +16
pe: Jemná, ale významově řekl bych přesnější jazyková nuance je "dostatečně dobrý rodič". Problém je ovšem v samotném konceptu článku. Vyzývá "nevěřte poučkám a tvrzením, nedělejte si starosti když nesplníte...", ale zároveň přesně takovým textem je: "Dělejte toto a ne toto". Míjí podstatu věci, totiž že schopnost rodiče být "dostatečně dobrým" je člověku dána stejně jako schopnost dýchání, sexu, přijímání potravy. Je to přece elementární přírodní nutnost, kterou vládnou i všechna zvířata. Jestliže člověk takovou schopností nevládne, něco ji blokuje. Bohužel je to tak častý jev, že dal dokonce vzniknout disciplíně psychologie. Tím, kdo zásobuje ordinace terapeutů, jsou z velké části absolventi "nikoli dostatečně dobrého dětství", což je zpravidla důsledek rodičovské "ne - dostatečnosti". (Nakolik je to přirozený důsledek překotnosti společenského vývoje může zůstat stranou.) Celá věc se s vědomím toho dá shrnout: Máte problém v pozici rodiče? Pak řeště problém, který máte sámi se sebou. A protože to nejspíš nebude tak rychlé, jak by vzhledem k vývoji dítěte bylo potřeba, v případě nutnosti sáhněte i po moudré radě kvalifikovaných psychologů, abyste minimalizovali následky blokované schopnosti "být dostatečně dobrý". ||| K rodičovství není potřeba znalostí z vědní disciplíny, stejně jako k sexu není třeba sexuologa. Aniž tím chci vyvracet, že překonání společensky daných překážek atakujících rodičovské schopnosti (práce, mnohdy i škola atd.) občas jako věda vypadá.
Atlaua 14. 5. 2014 10:28 +5 v reakci na pe 13. 5. 2014 23:16
Samozrejme, že k rodičovstvu treba aj znalosti z vedných disciplín. No áno, môžme vychovávať dieťa ako v praveku, bez vedomosti ako má prebiehať správny motorický a psychologický vývoj, kľúdne sa môžme riadiť aj náboženskými dogmami a nepravdami. Len ten výsledok za veľa stáť nebude. K dobrej výchove je nutnosť mať informácie. Človek nie je zvieratko, kde bohate stačí inštinktívnosť. Argumentovať zvieratami je chyba. Sú živočíšne druhy, ktoré sa na výchove mláďaťa podieľajú a konajú plne inštinktívne, sú také ktoré sa nepodieľajú vôbec. Čo z toho vyplýva pre človeka? Absolútne nič. Fungovanie človeka po biologickej a spoločenskej stránke je tak diametrálne odlišné od ostatných zvierat, že tam hľadať analógiu nejde. Správanie človeka, na rozdiel od zvierat, už má menšiu mieru inštinktívnosti. Väčšiu mieru má rozum, vedomé rozhodnutia, vzdelanie. V ľudskej spoločnosti, ktorá je komplikovaná nemôžete ľuďom povedať, že sa majú chovať inštinktívne, lebo už ani nevedia, aký ich inštinkt je. Navyše, naše inštinkty sa evolučne formovali v dobe, ktorá sa líši od tej dnešnej a ťažko povedať, či sú dostatočne aktuálne a teda aj potrebné. A áno, k sexu človek väčšinou sexuológa nepotrebuje. Napriek tomu, ľudia svoje sexuálne inštinkty potlačujú pod vplyvom náboženstva a kultúry. A bez sexuológov a vedcov by sme možno dodnes boli presvedčený, že masturbácia spôsobuje chlpatenie rúk.
pe 14. 5. 2014 12:13 +4 v reakci na Atlaua 14. 5. 2014 10:28
To je jako fakt jistý, že nezpůsobuje, jo?
I draw 14. 5. 2014 13:59 +1 v reakci na Atlaua 13. 5. 2014 15:12
A není ten ideál někde uprostřed ?
Lukáš 14. 5. 2014 14:43 +5
Dost dobrý rodič ... dost dobrý rodič musí být především, myslím si, dost dobrý organizátor s velkou dávkou sebekázně. Jednoduchá matematická úloha, sčítání hodin všedního dne: 8 až 9 hodin zaměstnání, 7-8 hodin spánku. Zbývájících 7 až 9 hodin má rozdělit v účelně strávený čas se sebou samým, se svými potomky, se svým partnerem/partnerkou ... Znáte náročnější životní úlohu?
monikah 14. 5. 2014 14:45 v reakci na Lukáš 14. 5. 2014 14:43
Neznám....-)
I draw 14. 5. 2014 15:07 +2 v reakci na monikah 14. 5. 2014 14:45
Ještě že máme ty bezva kondomy.
Petra 99 14. 5. 2014 15:26 +8 v reakci na Atlaua 13. 5. 2014 15:12
Atlaua: Když i věda hledá. A třeba se zas vrací zpět. V době (nedávno) minulé bylo možné se v chytré knížce jako novinku dočíst, že nosit dítě na rukou je rozmazlování a pokud je suché a najedené, tak ho nechat řvát, ať si nevymýšlí. A rozsvěcet lampičku při usínání ani náhodou, jen ho nechte, ať se bojí, vždyť si zvykne a nakonec stejně usne. A jídlo přesně po třech hodinách, ať je režim...atd. Tak bych instinkty nezavrhovala, akorát k nim mít přístup...
Atlaua 14. 5. 2014 15:35 +1 v reakci na pe 14. 5. 2014 12:13
Nespôsobuje. Empiricky overené.
renata breu 14. 5. 2014 19:23
super clanok! aspon raz to profi zredukuje na to podstatne a tymto lahko stravitelnym stylom. a vystihne to ! a kto to chce komlikovane a hlavne to nepochopil- komplikuje. ja sa radsej podakujem ;)
čejka 14. 5. 2014 21:31 +8
díky za rozumný článek :o) chtěla bych přidat vlastní, pro mě cennou a draze vykoupenou zkušenost, která ilustruje v článku nezmíněné riziko knih o výchově - situaci, kdy kniha rodičovu největší slabinu prezentuje jako přednost. dostala se mi do ruky kniha Naomi Aldort Vychováváme děti a rosteme spolu s nimi. S mým světonázorem souzněla skvěle, řada věcí mi připadala báječná (hlavně pátrání po tom, proč některé akce/reakce dětí vyvolávají v rodičích tak silné negativní emoce). Její celkové doporučení - dopřávat dětem tolik pozornosti, kolik jí chtějí, a maximálně jim (v rámci určitých hranic) vyhovovat - mi přišlo náramně vhod. Tak jsem to totiž celou svou bytostí chtěla dělat. Tou dobou jsem ještě netušila, že můj největší problém spočívá právě v neschopnosti někomu něco odepřít, v neschopnosti nesouhlasit. Moje dítě mi bylo pravděpodobně "přiděleno" právě proto, aby mě téhle neschopnosti zbavilo. Odjakživa se systematicky snaží zajít až tak daleko, kam dovolím, a ještě o kousek dál. Není těžké si představit, k čemu to vedlo. Místo batolete saturovaného pozorností a péčí a samostatně objevujícího svět jsem doma měla malého otrokáře, který bez pozornosti nevydržel ani minutu a celou svou bytostí volal po tom, abych se vzchopila a konečně řekla dost. Naštěstí mi to došlo. Pochopila jsem, že coby rodič musím pracovat právě na schopnosti vymezit hranice, včetně těch vlastních. Konec tím pádem v zásadě dobrý, poučení se mi dostalo, ale byla (a je) to teda řádná facha :o)
HanaG 14. 5. 2014 21:56 +2 v reakci na Petra 99 14. 5. 2014 15:26
Souhlasím s Petrou. Kdybychom k kim měli lepší vztah...k instinktům...a dali jim co jejich jest a lépe si v této oblasti rozuměli (dokud máme tělo tak se z živočišné říše jaksi vyřadit nemůžeme, viz Atlaua výše, naše snaha udělat to nás o kvalitní souznění s instinkty připravila)... mnohem dříve bychom se dostali k tomu, kam chceme, a kam - jak se zdá - směřujeme, jako jediný živočišný drug na této planetě...k autonomii (vědomé) mysli.
HanaG 14. 5. 2014 21:59 +2 v reakci na Petr K. 13. 5. 2014 22:07
"Vnímá-li člověk vztahové bezpečí, využije veškerý dostupný prostor pro růst..." Absolutně...to platí pro veškeré vztahy....
Katerina 14. 5. 2014 22:40
Díky za ta slova. Spadl ze mne obrovský dlouhodobý kámen pocitu nedokonalého rodiče!
Ilona 15. 5. 2014 19:25 v reakci na monikah 13. 5. 2014 13:08
Moc se mi líbí takový přístup.
monikah 16. 5. 2014 09:53 +1 v reakci na Ilona 15. 5. 2014 19:25
Děkuji. Mám pocit, že čím jsou děti starší, tím je výchova složitější, pokud chceme zachovat vzájemný respekt..
Renata 16. 5. 2014 20:47 +1
"Vychovávací" instinkty mohou snadno selhat v případě nezralosti jednoho nebo obou rodičů. Bohužel je to má vlastní zkušenost. Naše obě děti byly plánované a moc jsme se na ně těšili, ale... První mimčo se nám narodilo, když mně bylo 21 let. Pracovní prostředí v bance a poté v cestovce pro mě znamenalo hodně stresové prostředí, denodenní migrény a s nimi utlumovací léky. Tehdy jsem svoji situaci zkrátka "vyřešila" otěhotněním... První dítko bylo takový malý uzurpátor. Nedokázal si hrát sám a když, tak jen pár minut. Jeho neustálé vyžadování mé spoluúčasti na jeho činnostech a časté protesty vůči všemu možnému ve mně vzbudilo to, že jsem si vůči němu v sobě vytvořila jakousi zeď. Když jsem objevila mateřské centrum, kde bylo možné i 2,5 roku staré dítě "odložit" na 3 hodiny dopoledne, neváhala jsem ani chviličku. A několikrát jsme tam jeli přes celou Prahu i za cenu, že to tam Tomík většinou celé proplakal. Ta chvíle svobody mi za to stála... Dnes už bych to neudělala. Ta bariéra, kterou jsme mezi sebou měli, a násilné odlučování se odrazili na jeho povaze. Dnes je Tomovi 15 let a máme za sebou několik sebepoškozovacích pokusů. Vím, že jde o jeho citovou deprivaci. Těžko zvládá své emoce, v kolektivu je na okraji (i když jasně vidím, jak moc by chtěl být jako ti "lídři)... Ale abych neskončila příliš katastroficky: Od loňského podzimu se situace změnila a je lepší a lepší. Díky knížce Do nitra dětských emocí, kterou jsem zahájila svoji psychoterapii. Vřele doporučuji.
Ondřej Brožek 1. 6. 2014 14:46
Článek o tom, jak být dost dobrý obecně :) http://srdceviteze.cz/blog/...
karla 14. 5. 2015 20:37 +1 v reakci na pe 13. 5. 2014 23:16
Rozhodně si nemyslím, že schopnost být dobrým rodičem je daná. Je to něco, čemu se musí člověk naučit, stejně, jako se to od svých rodičů učí i zvířátka. Husy odchovávané spoustu generací v inkubátorech už stratily schopnost sedět na vejcích a starat se o mláďata, stejně tak lidé vychovaní institucemi rodičovské schopnosti mít nemusí. Mě se narodilo děťátko, které nebylo schopné 3 měsíce usnout, myslíte si, že mi někdo poradil? Ani náhodou, jediná rada byla, když nic nepomáhá, tak nechat řvát. Naštěstí se mi dostala do ruky ta správná knížka, kde byla přesně popsaná metoda uspávání (poměrně složitá, nic na co by člověk doma přišel sám), takže jsme díkybohu zůstali 3-5 hodinového řevu ušetřeni.