Dvě přístupové cesty k nevědomí — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

smisek 19. 1. 2016 00:41 +5
Moc dobře napsáno, ale dá to práci nevědomí pochopit, poznat a nesklouznout do těch vzorců takhle se chová a žije většina a v tom jediném bude můj život v pořádku a fungovat..dát šanci sám sobě a nepodlehnout mediální manipulaci být a žít jako většina, včetně hodnot i cílů...ty jo jsem jak kniha, deš..moje zrdcadlo se už projevilo..:-) celej život jsme výchovou a spolerností cpaný někam, že pak najít sám sebe a žít jako svébytná osobnost, dá pěknou fušku..:-)
Just Jane 19. 1. 2016 06:47 +9
Základním kamenem cesty k nevědomí je vůbec uvědomění si toho, že něco takového vůbec je, a že nás to z velké míry určuje. Věřit v sílu nevědomí a hledat v něm obsahy jako ukryté poklady. Někdy je to taková cesta za dobrodružstvím. A hlavně si nikdy nezačít myslet, že jsem našel a mám hotovo. Protože pod jedním je skryto další. Pravidelně meditovat a myslet si, jak jsem vědomý, to je začátek konce cesty k sobě. Udržet si vnější integritu za podnikavých výprav do nevědomí, to také nedokáže každý. Kéž by nevědomí bylo přístupnější nám všem, a kéž by bylo srozumitelnější a méně ohrožující pro racionální ego. Ale nakonec, kdo ví, jestli to má všechno vůbec nějaký smysl.
Šave 19. 1. 2016 08:02 +7
K tomuto článku se budu muset ještě vrátit, až budu mít víc klid, skoro každou větu musím číst dvakrát, protože to téma, tato slova a spojení nejsou v mém obvyklém slovníku a těžko je chápu. Teď mě zajímá, skutečně je dnešní svět nemocný a povrchní? Skutečně víc než dřív? Slýcháme to často, ale jak to víte, s kterou dobou srovnáváte? Měli lidé víc času na sebe a jeden druhého?
Karolína 19. 1. 2016 09:15 +17
Jak by mohla být zdravá společnost, kterou tvoří frustrovaní a nespokojení lidé. Žijeme ve světě, kde musíme, i když nechceme, vstávat ráno do práce, která nás nebaví, být mezi lidmi, které nemáme rádi a vykonávat tam činnost, jež nám nedává žádný smysl, natož radost. Tímto způsobem trávíme zhruba 8 hodin, z pěkného dne. A pak navečer se vracíme utahaní a otrávení z práce, kterou vykonáváme jen kvůli penězům, abychom měli kde hlavu složit a co jíst. Jeden na druhého se otráveně ksichtíme v přeplněném mhd nebo utíkáme před realitou do svých vlastních, virtuálně vykonstruovaných světů. Abychom zaplnili pocit prázdna, kupujeme hromady a hromady nesmyslů, jejichž vlastnictví nám alespoň dočasně má suplementovat pocit spokojenosti, radosti a pro někoho se stal nákup těchto zbytečností smyslem jejich života. Žijeme v systému začarovaného kruhu pozitivní zpětné vazby. Čím více jsou lidé frustrováni, tím více si potřebují svou frustraci uměle kompenzovat. Pak se stává, že hledají smysl toho všeho marného a destruktivního pachtění a neschopni jej nalézt, hledají viníky všude kolem sebe, jen na zrcadlo zapomínají.
Karolína 19. 1. 2016 09:49 +6 v reakci na Šave 19. 1. 2016 08:02
Samozřejmě že měli více času na sebe a jeden druhého. Vztahování se k sobě a k druhým bylo základem jejich prožíváni, jejich reality. Jsou schopni skutečně vnímat. My jsme se v rámci procesu domestikace naučili nevnímat, ignorovat, být laxní, když se nám něco nelíbí, odvrátíme zrak a koukáme jiným směrem. Naučili jsem se tak odvracet se i od vlastních nedostatků a tudíž nejsme schopni je přijmout. Žijeme v době, kdy máme umělé náhražky prakticky všeho a někteří to dotáhli tak daleko, že se stávají umělou náhražkou lidské bytosti. To co dříve bylo směšné a nepřirozené je dnes zcela normální a naopak tělu přirozené je pro posměch a ostudu. Minulý týden mě zarazil dotaz asi čtyřletého chlapečka, jak to, že mám obočí? Vždyť obočí mají jenom kluci. Holky obočí přeci nemají, ale musí si jej malovat tužkou. Skutečně nebyl schopen to chápat, říkal, že maminka má obočí krásně namalované, zatímco chlupaté obočí má jen tatínek. Nakonec veškeré mé úsilí o vysvětlení uzavřel větou, že jsem zřejmě divná a nejsem holka, ale kluk. Tak jsem si pomyslela, že nám roste generace plastic-people a jednou to bude bráno jako naprostá samozřejmost.
Pavel Růžička 19. 1. 2016 10:00 +9 v reakci na Karolína 19. 1. 2016 09:15
Myslím, že jste předvedla dokonalou projekci ve smyslu článku. Myslím, že ne každý má tak reaktivní pohled na svůj život, již se vymanil z pozice oběti a SKUTEČNĚ NEMUSÍ dělat práci, která ho nebaví, neb si uvědomil, že vše má ve svých rukou a může se sám rozhodnout, co je a co není důležité, čeho chce dosáhnout, o který strom si chce opřít žebřík. Ale jinak ano - popsala jste lidi ve stádiu oběti, obávám se ale, že ti vůbec žádný smysl nehledají, jak píšete, jen kušní a kafrají a hledají viníky. Těžko jim pomoci, dokud sami nechtějí - nevyžádaná rada nefunguje. A leckdy jsou také líní, museli by totiž začít něco dělat, něco jiného, než slibují napozlátkované TV reklamy.
Šave 19. 1. 2016 10:57 +8 v reakci na Karolína 19. 1. 2016 09:49
A z čeho to usuzujete? To jsou taková květnatá slova, náhražka lidské bytosti apod. Jste na světě x generací, že to pozorujete? Nebo znáte minulý svět z knížek, z vyprávění babiček? Nemyslíte, že může být minulost zkreslená milosrdností selektivní paměti? Obočí se holilo a malovalo v třicátých letech, ženy se svíraly do korzetů před stovky let, muži nosili napudrovane paruky, za názory se lidi upalovali, skutečně dřív měli blíž sami k sobě a jeden druhému? Skutečně měli na sebe víc času, když dělali celý den na poli a matky praly v řece, děti pracovaly anebo se samy poflakovaly? Nechtěla byste po lidech moc, když jsou přehlceni informacemi o světě i daleko, který nemohou ovlivnit a chodí po ulici plné stovky lidí? Já žiju naplno, trávím čas s rodinou, jíme spolu, cestujeme, čtu a přemýšlím, staří umírají u nás doma, pomůžu, když uvidím někoho ležet na ulici. Nelíbí se mi tohle skarohlidstvi.
Karolína 19. 1. 2016 11:00 +8 v reakci na Pavel Růžička 19. 1. 2016 10:00
Tak spíše projekci světa,, jak vidím že je a myslím si, že je to z velké části důvod proč tomu tak je. Jinak já mám štěstí (řekněme), neb zatím studuji to co mě baví a dává mi smysl (tj. něčím mě to obohacuje), k tomu dělám práci kterou mám ráda a jen tehdy, když se mi chce, což mi k vcelku spokojenému životu stačí. Leč mám pochopení pro ty, co nestudují ani nedělají práci která je baví a nemohou jen tak dát výpověď, protože nájem platit musí, zvláště mají-li zodpovědnost nejen za sebe, ale i druhé, často děti. Jsou vázáni v systému systémem, takříkajíc za nohu, tam kde jsou. Samo, mohli by se na to vykašlat a odjet třeba na Bali a tam začít nový život. Ale ani to se mi nezdá být řešením pro každého. Nicméně souhlasím s tím, že naše společnost je z velké části tvořena oběťmi. Neb se také jako oběti často chováme a stavíme k životu Postarat by se měl někdo jiný a viníci jsou také ti druzí, pokaždé se někdo najde. Velké riziko spatřuji v tom, že oběti jsou snadno manipulovatelné, zvláště posílíme-li v nich toto přesvědčení. Ale to už odbíhám od tématu.
Karolína 19. 1. 2016 11:27 +6 v reakci na Šave 19. 1. 2016 10:57
V třicátých letech, vážně, i na vesnici? Nebo spíše jen ve filmech a městské paničky? Moje prababička nic takového nedělala. Měli jiné starosti, ano pracovat na poli. Ale ta práce měla smysl. Vážili si jeden druhého, toho že mají ruce a obě nohy a mohou něčím přispět, nějak pomoct. Děti měli radost, že si mohou natrhat hrušky ze stromu. Čeho si váží dnešní děti a z čeho mají radost? Pokud by na Vánoce našly pár ořechů na slámě pod stromečkem, asi by ztropily hysterickou scénu, než že by se upřímně radovaly. A jakpak odstoupit od škarohlídství, když vidím jak se lidé nejen k sobě navzájem chovají? Jaké hodnoty zastávají, mají-li vůbec nějaké.
Šave 19. 1. 2016 11:44 +6 v reakci na Karolína 19. 1. 2016 11:27
Denně se v práci setkam prumerne s dvaceti lidmi, většinou ženy, matky, vytetovane obočí měla minulý měsíc jedna, ten vzorek bude podobný . Ale ať mají umělou třeba půl těla, přijde vám přirozené u přírodních národů obrezavani a vytahování krků, nebo jsou snad oni taky zkazeni moderní dobou? Nepracuji na poli, ale moje práce má smysl, i můj volný čas, děti jsem pár let učila ve škole, a většina z nich byla fajn, moje dítě má pár hraček a je citlivé. A kolem mě je plno podobných lidí. Většina lidí, s kterými přijdu do styku, jsou slušní. Je mi líto, že máte špatné zkušenosti. A myslím si, že jste dost ovlivněna negativními zprávami z televize. Ale uvědomte si, že to je černá kronika, jen zlomek celé skutečnosti.
Surya 19. 1. 2016 11:48 +1
Co ale v pripade dvou lidi kdy jeden z nich medituje, zije rad obklopen tichem , zameruje se na vsimavost vnitrnich procesu protoze se mu to stalo uz i konickem a ten druhy nema o tomhle ani tuseni, zije blaznivy hekticky zivot kdy nema nejen cas se zastavit a pohlednout do toho povesneho zrcadla, ale ani nema poneti jak ozevrit ty cesty k nevedomi. Je to pak jeste stale o oboustranne projekci kdyz ten prvni vyse zminovany vidi pri nejakem stretu na ( v ) druhem sama sebe a svuj odhaleny stin a chyby ale pritom vidi i toho druheho takoveho jaky je i s chybami ktere projevuje a pritom je zaroven prave nevedome u sebe nevidi. ?
Gade 19. 1. 2016 12:00 +9
"Nemocný svět"? Pýtam sa, kto dal autorovi mandát hodnotiť ostatných resp. svet? Článok o projekcii, ktorý má paradoxne základ v autorovej projekcii (podobne ako sa alkoholik rozhodne prestať piť a na oslavu si dáva posledný panák). "Svet" ľudí nie je niečo mystické, nedosiahnuteľné, niečo mimo nás. Som to JA, všetci ostatní a vzťahy medzi ľudmi (z perspektívy autora je to ON, všetci ostatní a vzťahy). Každý kto vedome a dobrovoľne v sebe príjme dobro aj zlo, ten vidí svet taký aký je (ani dobrý ani zlý). Naopak práve ten, kto na svojej životnej ceste naivne vytesní zlo, tak ten má tendenciu vidieť vo všetkých ostatných zlo. Hodnotí svet ako zlý, "nemocný", "to oni xxx". Nevedomie si argumenty na svoju obhajobu postoja vždy nájde v podobe racionalizácie (celý odstavec v článku). A takýto jedinec má zároveň tendenciu meniť "nemocný" svet k "obrazu svojmu" (JA presne viem, čo je pre ostatných dobré). Často sa tak aj stalo a zrazu sa polovica planéty objavila v tom "lepšom" svete, ktorý im vôbec(!) nevyhovoval. "Páchateľ dobra" je ale spokojný. Dosiahol, čo chcel. Táto forma uvažovania je tu od čias Platóna. (Svet vytvoril B_h a B_h je ideálny. Len JA viem, čo je ideálne (kruh), a preto B_h musel vytvoriť svet podľa mojej predstavy. Preto sa planéty MUSIA pohybovať po kružnici!) Zaujala ma minule poznámka Dr. Špoka v inej diskusii "...ve falešném pocitu pospolitosti, jak jsme všichni dokonalí a jak všichni chceme jen to nejlepší... jen to zlé a nechápavé okolí nám nerozumí."
stanislav 19. 1. 2016 12:01 +2 v reakci na Šave 19. 1. 2016 08:02
Přiklonil bych se k tomu že každá doba je nějak nemocná :) Nicméně souhlasím s tím že jsou dnes lidé povrchní, uspěchaní, separovaní, (a to nevím jestli dřív bylo lepší :) ) ale neuvědomují si ty začarované kruhy z kterých není vždy snadné se vymanit. Nemluvě o tom že si často ani neuvědomují jakou vlastně mají moc nad svým životem a vnímáním jejich reality.
stanislav 19. 1. 2016 12:31 +2 v reakci na Šave 19. 1. 2016 10:57
Dobrá poznámka :D Dřív tady a neběhali samí budhové :D. Ale i tak se s tím článkem ztotožňuji. Každá doba má své ale zdá se mi (takže nevím to jistě :) ) že věci jako bezpráví upalování za názor apod. jsou dost viditelné. Dnes často není jasné co a jestli je špatně. A ano dalo by se říct že měli "víc času". Rozptylovalo je míň věcí. K sobě měli rozhodně blíž protože jejich sebeklamy byli daleko jednoduší :D Jeden k druhému měli blíž pro mne asi z pohledu rodiny. Co se týká blízkosti a pochopení ostatních lidí tam jsme se podle mně skoro nevyvinuli :D Paní karolína by toho chtěla moc pokud by měla každému jednomu za zlé že není superčlověk :D Ale právě v dnešní době která je tak přehlcená informacemi a po ulici chodí stovky lidí je dnes důležité nejít s davem, nejít proti davu ale být prostě v rámci možností sám sebou. Je to dost ostré ale za náhražku lidské bytosti (když už) bych označil právě lidi co se chovají a rozhodují né na základě sami sebe ale na základě něčeho co si nerozmysleli a co si dokonce ani sami nezvolili. V hlavě máme podivuhodné zákonitosti o kterých nevíme pokud se o ně nezajímáme.
stanislav 19. 1. 2016 12:36 +1 v reakci na Just Jane 19. 1. 2016 06:47
Člověk co si myslí že ví všechno neví nic. Člověk co ví že ví prd má alespoň malou šanci se ještě něco naučit :) Věřím a doufám že to všechno smysl má :)
stanislav 19. 1. 2016 12:42 +2 v reakci na smisek 19. 1. 2016 00:41
Jde spíš o směr. Být sám sebou je beztak souhrn věcí co jsme nějak posbírali. Jen by bylo dobré vědět co jsme posbírali a vybrat si jen to co se nám líbí a né to co se někdy někde jaksi nalepilo a teď to patří k tomu kdo zrovna jsme.
stanislav 19. 1. 2016 12:50 +3
Skvělej článek :). Jen mám dojem že je Filozofický/psychologický (což mně se líbí :) ) Vlastně snad se vším souhlasím jen... všeho s mírou. Člověk příliš zahleděný do sebe při první příležitosti trefí lampu na chodníku :D (píšu to pro to že mám problém se správnou mírou a s tím že se až moc zabívám sebou :D)
stanislav 19. 1. 2016 12:58 +1 v reakci na Surya 19. 1. 2016 11:48
Není to časově náročné. Základ je pro mne jen v tom se občas sama sebe zeptat proč to (cokoliv) vlastně dělám. A né nutně jen v situacích kdy narazíte ale i prkotiny. To naše já se z velké části skládá z věcí které nevíme proč tam jsou.
Šave 19. 1. 2016 12:59 v reakci na stanislav 19. 1. 2016 12:01
A vy jste povrchní, Stanislave? Spěcháte teď někam? Jinak souhlasím.
stanislav 19. 1. 2016 13:10 +3 v reakci na Karolína 19. 1. 2016 09:15
Je právě škoda že se všeobecně opomíjí spoustu různých náhledů na tyhle věci. Nebo se berou jako klišé a lidí nad tím nepřemýšlí. Žijeme ve světě kde je dobré si uvědomit že nemusíš (já vím často už jsme v pasti a teď už musíme, nebo ne ? ) Vstávat ráno do práce musela a musí většina lidí :D A ta práce je tu pro obživu, mít práci která nás naplňuje je privilegium U těch všech lidí co nemáme rádi a "musíme" s nimi trávit čas to opravdu spíš vypovídá o nás a o tom že zjevně nemáme rádi spoustu lidí :D (co se mne týká kdyby lidé "nemuseli" pracovat tak by jim brzo šplouchalo :D) se neksichtěte :D a dál už jen souhlasím :D
Šave 19. 1. 2016 13:11 +2 v reakci na stanislav 19. 1. 2016 12:31
Ano, taky si myslím, že je rozptylovalo mnohem méně věcí, ale zase měli velmi omezený rozhled a možnosti, jak se svým životem naložit. Internet je poměrně nová věc, já věřím, že časem a v generacích po nás už s ním budou lidé umět lépe nakládat a nenechat se rozptýlit tolikým balastem. Jinak s tím vzájemným porozuměním, blizkostí a vztahy jsme opravdu asi na tom hůř než jiné druhy. Až mi přijde rodina domů, navrhnu nějakou stolní hru nebo procházku :)
Surya 19. 1. 2016 13:11 +1 v reakci na stanislav 19. 1. 2016 12:58
S tim souhlasim. Nakonec clovek i zjisti ze mas i cas na to zvilit jinak- zmenit smer deje. :)
Šave 19. 1. 2016 13:13 +2 v reakci na Surya 19. 1. 2016 11:48
Asi nic, Suryo. Nechte ho žít, jak umí.
Surya 19. 1. 2016 13:27 +1 v reakci na Šave 19. 1. 2016 13:13
Save. Jak se ale vyrovnat s tim ze vzajemny vztah je tim obrovsky narusen.
stanislav 19. 1. 2016 13:30 +3 v reakci na Gade 19. 1. 2016 12:00
Kdyby bylo před článkem "já si myslím" a místo "Nemocný svět" "moc se mi nelíbí jak sou dneska lidi moc/málo"... Bylo by to ok ? Pachatele dobra kteří vědí co je pro ostatní dobré také nemám rád. (často je to jen o tom nenutit a nebýt si jistý) Svět jistě nemocný není ale sou tu zmíněné věci nad kterými neuškodí se zamyslet. Zmínka o tom že autor sám sebe zrcadlil v pohledu na svět i v článku je dobrá a trefná ale mít názor nebo napsat text aby se v něm neodráželo to kdo jsem... Je to vůbec možné ?
stanislav 19. 1. 2016 13:40 +4 v reakci na Šave 19. 1. 2016 13:11
Paradoxně se ale omezený výběr zdá z nadhledu lepší. Lidé co mají omezený výběr spíš vědí co chtějí. Internet je prostě věc. dobrá když jí dobře používáte a špatná když jí špatně používáte :) internet, sociální sítě, věčně vytažené telefony i ty zbraně... věci.
stanislav 19. 1. 2016 13:44 +2 v reakci na Šave 19. 1. 2016 12:59
já si samozřejmě myslím že jsem jiný :D tak jako si to myslí všichni :D Snažím se nebýt povrchní umět se zastavit Jestli jsem povrchní nebo jestli jsem vystreslej králík nevím. Vím kým bych v ideálním světě chtěl být :)
stanislav 19. 1. 2016 13:45 +1 v reakci na Šave 19. 1. 2016 12:59
Na to jste se neptala ale zrovna separovaný jsem natolik že si to i uvědomuji
stanislav 19. 1. 2016 13:56 +4 v reakci na Surya 19. 1. 2016 13:27
jen se ujištuji že to správně chápu... trápí vás že se jako lidi vidíme zkresleně ? Dost pomáhá asi už to uvědomění. Když vím že nevidím zcela správně a objektivně vím že se mohu splést a dost pravděpodobně se i v něčem pletu. Jako když je mlha vidím mlhu a co je za ní vidím nejasně, tak hold jedu pomaleji a opatrně :)
Šave 19. 1. 2016 14:14 +3 v reakci na Surya 19. 1. 2016 13:27
Kdysi jste se potkali, zamilovali, rozuměli si. Vzpomeňte si proč. Pak jste se vy začala víc zajímat o duši a on zůstal stejný, nebo jste se nezměnila a on víc zpovrchněl? Možná obojí? Když se ptáte, snad bych radila respektovat jeho styl a věnovat se sama svému, přitom najít aspoň nějaký společný čas a oblast zájmu. A pokud nesdílíte vůbec nic, tak něco společného najděte, žádejte to po něm, no a pokud jsou vaše cesty i potom úplně rozdělené a váš názor na život tak odlišný, pak jdete každý svou cestou. Já nejsem kompetentní radit ve vztazích, říkám jen, co mi přijde logické. Asi by bylo lepší obrátit se na odborníka pro fungování u odpověď.
Šave 19. 1. 2016 14:17 v reakci na stanislav 19. 1. 2016 13:45
Možná proto, že jste tady, jako já. Ale i mně je tu líp, s anonymnimi lidmi, než mluvit v pauze se spolupracovníky. Taky jsem asi separovaná.
Karolína 19. 1. 2016 15:29 +6 v reakci na stanislav 19. 1. 2016 13:10
Víte s tím nemusíš mám dobrý příklad ze života. Moje teta, trochu snílek, se jednoho dne ráno vzbudila do práce, která i nebavila a měla jít mezi lidi, se kterými si nerozuměla, zase znova, tak jako už 5 let co byla v dané firmě zaměstnána. A tak se zamyslela a řekla si, že vlastně nemusí. A do práce nešla. Dostala výpověď. Jelikož chtěla mít doma klid - manžel by jí za to jistě nepochválil, tak to nikomu neřekla. A snažila si sama najít jinou práci, která by jí vyhovovala. Ale ani v Praze to není tak snadné. Co bylo zlé, bylo to, že její nejstarší dcera a její manžel jí posílali na účet peníze na nájem a energie. Jenže milá teta měla na starost nákupy. A jelikož nedostávala výplatu, neměla z čeho nakupovat. Krom toho musela ještě splácet půjčku na auto. Tedy aby se na nic nepřišlo, peníze co byly určeny na nájem a energie používala na jiné platby. Upomínky posléze schovávala. Vše vyšlo najevo, až když jim odpojily proud, plyn a majitel bytu osobně došel oznámit, že pokud do měsíce nezaplatí co dluží, nechá je vystěhovat. Milá sestřenice si pak musela (ano byla nucena - aby měla střechu nad hlavou) vzít půjčku a spolu s otcem vše rychle doplatili. Sestřenka ovšem tím pádem zůstala nuceně uvázaná v práci, aby mohla splatit půjčku, i když v té práci dávno chtěla dát výpověď. Jaký je tedy důsledek toho, když se rozhodneme - uvědomíme si, že nemusíme? Pokud tím neublížíme sami sobě, zatížíme tím druhé. Jelikož ve stávajícím systému jsme na sobě vzájemně závislí.
Karolína 19. 1. 2016 15:31 +3 v reakci na Karolína 19. 1. 2016 15:29
Ještě bych dodala, že si nemyslím, že dělat práci která nás naplňuje by mělo být privilegiem (jen pro pár vybraných). V dnešní době by to naopak mohlo být samozřejmostí. Ale to by se musel změnit náš pohled na svět a v podstatě tím i systém.
Surya 19. 1. 2016 16:11 +1 v reakci na stanislav 19. 1. 2016 13:56
Ano Stanislave, rekla bych ze si rozumime. Ale jista si tim taky uplne nejsem Uvedomeni nebo cistejsi uvedomovani si svych stinu opravdu hodne pomaha ve vztatich v porovnani s minulosti kdy uvedomeni nebylo jeste vubec zadne. Presto me ale trapi ze uz to trva mnoho let a vztah se nezlepsil,ale naopak je to mnohem horsi.
Surya 19. 1. 2016 16:14 v reakci na Šave 19. 1. 2016 14:14
Dekuju Save, citim to tak ze nase cesty se uplne rozchazi. Nas nazor na zivot i zivot jako takovy je az prilis odlisny. Jedna se o mou sestru.
Gade 19. 1. 2016 16:16 +9 v reakci na stanislav 19. 1. 2016 13:30
"Ja si myslím, že svet je takový nebo makový" je stále hodnotiaca veta, rovnako ako vaša "pachatele dobra, kteří [], také nemám rád". Inak slovom "také" ste zo mňa nedobrovoľne urobili svojho spolupáchateľa :D, pretože ja svojim príspevkom nikoho/nič nehodnotím, neposudzujem ani neodsudzujem. Uvedomujem si, že svet nie je ružový sloník (ideálne miesto). Mám nejaké výhrady - to áno. Už konštatujúca veta "Mám výhrady k svetu" alebo "Nepáči sa mi svet" je trochu neúplná - vyzýva k jej doplneniu. Čo presne sa mi nepáči? Všetko? A priori? Alebo len niečo. Čo? Alebo mi len trhá srdce, že "život je příliš vnějškový..." (viď celý odstavec v článku). S tým sa už dá pracovať. Vytvorím si vlastný svet, obklopím sa ľudmi, ktorí mi vyhovujú. Ak sa nikto nenájde, kto mi vyhovuje, prispôsobím sa alebo akceptujem, že som v menšine a pod. Začínam od seba...
MartinM 19. 1. 2016 18:51 +3 v reakci na Karolína 19. 1. 2016 15:29
To je příběh, jehož morální ponaučení je, že lhát se nemá. S "uvědoměním, že nemusíme" to nemá až tak moc společného.
MartinM 19. 1. 2016 18:56 +2 v reakci na Karolína 19. 1. 2016 09:15
Každou společnost tvoří (z nějaké části) "frustrovaní a nespokojení lidé". U našich předků se to projevovalo tak, že se rozhodli vyvraždit třeba Židy. Dnes tak, že se na sebe ksichtíme v přeplněném MHD. Co je lepší nechám na ctěném čtenáři.
Surya 19. 1. 2016 19:41 +1 v reakci na Gade 19. 1. 2016 12:00
"Jak vsichni chceme jen to nejlepsi jen to zle a nechapave okoli nam nerozumi " Ja bych rekla ze prave takovy vnitrni postoj je o te nevedome projekci ( a vytesneneho zla ) kterou nevedomi prenasi na sve okoli az do zkresleneho videni sveta. To je primo o tech lzich sobe sama a sebeodcizeni. Vznika pak falesna predstava o " nemocnem svete " v nas samotnych. Autor podle me nesdeluje svoji nevedomou projekci ale naopak to co si uvedomil na sve pouti v sobe sama. Ale mozna je to jen moje predstava.
JiriC 19. 1. 2016 20:25 +6
Že žijeme v dost neurotické, tedy sebeodcizující době, je pravděpodobné. Když sebeodcizením vzniká "ego-klon", nepravé já, pak ideálem by mělo být ego. Jenže to ostatní text popírá. Není to tedy ani ego freudovské, ani "dospělý" v transakčně analytické trojici "dítě, dospělý, rodič", ani Jungův jáský komplex, je to cosi špatného - asi odvozeného od pejorativního významu slova "egoismus". Srozumitelnější je tvrzení, že si všichni lžeme, všichni se přizpůsobujeme. A že exituje normálnost, která je špatná. A že nám všem je všemi vnucována. Ale nevím, když všichni žijeme pod vlastním tlakem (tlakem všech), je to špatně? Ženy prý hodnotí muže kvůli projekci svého anima a hodnotí je špatně. Proč? Je Jungova "mužská část v ženě" špatná? A muži projikující do žen svoji animu, dělají také špatně - i jejich menšinový archetyp je špatný? Hypotéza "Když nerozlišujeme, chceme převážně to, co nám škodí a posiluje egoismus" eliminuje náhodu, protože jsou-li věci špatné a dobré a my neumíme rozlišovat, spíš bychom zhruba v polovině případů volili dobře. Celý text možná trochu koresponduje (ideově, nikoli terminologicky) s původním Freudem, protože podle něj jsme všichni motivováni libidem, jsme vlastně špatní a polidšťuje nás jen rodičovské superego, pravidla, morálka. Pak by potřeba odpoutat se od ega (sebe sama?) meditací a nezúčastněně nahlížet nitro, byla srozumitelná. Tedy pokud se člověk vnímá jako součást odcizených a chřadoucích, co si lžou a přizpůsobují se.
stanislav 19. 1. 2016 23:39 +4 v reakci na Karolína 19. 1. 2016 15:29
Nemusíme neznamená že nemáme zodpovědnost. Nemusíme znamená že vše děláme z vlastní vůle. Jestli to děláme z důvodu uvědomění si následků je jedno. Máte volbu.
stanislav 19. 1. 2016 23:41 +2 v reakci na Karolína 19. 1. 2016 15:31
Nejsem si jist zda je někdo rozený hovnocuc. A jestli je ta práce naplňující...
Atlaua 20. 1. 2016 10:29 +5 v reakci na Karolína 19. 1. 2016 09:15
Ponúknem vám inú perspektívu. Žijeme vo svete, kde môžme pracovať a za prostriedky, ktoré si zarobíme, môžme bývať v bezpečí domova a mať jedlo každý deň. Pracujeme iba 8 hodín denne na to, aby sme si zaobstarali všetky naše životné materiálne potreby. Máme možnosť 8 hodín spať a ďalších 8 hodín robiť to, čo nás baví. Máme celé víkendy na to, aby sme sa venovali koníčkom a medziľudským vzťahom. A napriek tomu, že žijeme v najlepšej dobe, v akej sa ľudstvo doteraz ocitlo, dokážeme chodiť frflať do internetových diskusií, hľadáme "zmysel" a žijeme všetkým možným, len nie okamihom našich životov. Frustrácia dnešných ľudí nevyplýva z toho, že by museli pracovať a robiť, čo ich nebaví. Za celú históriu ľudstva pracovali ľudia viac, dlhšie a omnoho náročnejšie ako dnes. Frustrácia človeka vyplýva hlavne z toho, že má možnosť naplniť svoj život ako chce, ale je príliš lenivý, neschopný a bez vôle, aby to urobil.
Atlaua 20. 1. 2016 10:41 +2 v reakci na Karolína 19. 1. 2016 11:27
O čo väčší zmysel má práca na poli ako práca v napr. kancelárii? Oboje predsa má ten istý zmysel, uživiť sa. Vy máte skutočne infantilné predstavy o tom ako to v minulosti bolo. Ste evidentne frustrovaná a neviete si nájsť v tomto svete miesto, tak sa uchyľujete k romantizácii minulosti. S najväčšou pravdepodobnosťou by ste boli v minulosti rada, ak by ste detstvo vôbec prežila, výber partnera by nebol príliš o vašej vôli, ale o existenčnej nutnosti. Ľudia si jeden druhého nevážili o nič viac, ale boli na seba odkázaní. Ako žena by ste ponímala omnoho menšiu vážnosť. Hrozilo by vám znásilnenie, domáce násilie a kopa pôrodov...
Kristina 20. 1. 2016 13:00 +1 v reakci na Šave 19. 1. 2016 11:44
Save a Karolino, myslim si, ze kazda mate z urciteho pohledu pravdu. Zrejme od kognitivni revoluce pred 70. tisici lety to, co udelame pro zlepseni nasich zivotu, prinese s tim kladnym i neco zaporneho. Kdyz nepujdeme az tak daleko, ale jen pred vedeckou revoluci a kapitalismus, zjistime, ze v te dobe se nekladl duraz na individualitu. Clovek mel hodnotu (jen) v ramci rodu a uz tento fakt musi znamenat, ze clovek nejen na sebe, ale i na svuj zivot hledel jinak. Jestli to bylo lepsi ve tricatych letech nebo driv... Nedavno jsem slysela v rozhovoru o tom, jak za Hitlera (vim, pocatek 40. let) byly v Norsku "vykrmny" malickych deti zplozenych pro risi, tedy cista rasa. Kdyz se nektere z tech deti nepovedlo uplne, tak ho hodili na smetiste. Umrit. A druhy priklad z dnesni doby - zopakovany znamy experiment o tom, jak kdyz lidem autorita rekla, ze maji do druheho cloveka pustit elektriku, tak to delali i pres to, ze ten clovek kricel a prosil o ukonceni (byl to najaty herec a cele to bylo jen jako). No... A obe tyhle prihody maji jedno spolecne. Cloveka, ktery nepremysli, neprocituje, nezajima se a posloucha, co mu kdo prikaze. Tohle se nezmenilo, tohle v sobe porad mame. Kdysi davno to jiste plnilo svuj ucel, ale dnes? Dnes uz je zapotrebi byt jiny. A o to, myslim si, jde.
Šave 20. 1. 2016 14:09 v reakci na Kristina 20. 1. 2016 13:00
Máte pravdu. Evoluce je ale pomalá. Vývoj našeho druhu nějak zaostává za vývojem světa, nosíme si pořád vlastnosti, které už nepotřebujeme.
Al One 20. 1. 2016 16:11 +8
Depak, svět není takový ani makový, to jen naše mysl to z něj chce dělat. Aby ho pochopila. Aby se v něm zorientovala. Chce svět pochopit. Mysl je výkoný program, precizní nástroj. Ale nejsme to my. My jsme ti, co to pozorujeme. Nebál bych se říct, že jsme ryzí "svědci světa", když nemyslíme. Pozorujeme a cítíme svět a jeho energie. Fascinuje nás to- jako děti, s rozzářenýma očima pozorujeme letící vločku a snažíme se ji chytit na jazyk, vločka studí, je to zážitek, mysl se ještě v té době nezapojuje. Pak to začne mysl posuzovat, všechno třídit, škatulkovat, jednu věc po druhé, jednu událost po druhé. S tím je bohužel spojený nevědomý a ve svém důsledku ničivý proces, který spočívá v tom, že stále víc a víc člověk obchází při vnímáni světa ten pocitový proces a nastupuje hned ta škatulka z programu(mysli) . Tím se všechno stává víc a víc jakoby známé, tím nudné a frustrující. Ale to je omyl. Nudná, prázdná a frustrující je právě ta myšlenková smyčka, zvláště když lidé berou své myšlení jako sami sebe, jako že to jsou oni a těch je většina. Svět s tím nemá co dělat. Není dobrý ani zlý. Je tajemný, nepochopitelný, děsivě krásný a úžasný i ve své krutosti.
Karolína 21. 1. 2016 01:16 +3 v reakci na Atlaua 20. 1. 2016 10:41
Nevím jakou část historie máte na mysli. Já mohu posoudit nejdéle, život mých prababiček (ročník 1905 a 1911). Ani jedna nebyla do sňatku (dle vlastních slov) nucena a v manželství byla založena na vzájemné úctě a respektu. A ani jedna neměla více jak tři děti. Pokud mluvíte o špatném zacházení se ženami a nucených sňatcích, nemusíme měnit čas, stačí jen zeměpisnou polohu, abychom se ocitli v zemi, kde se (nejen) k ženám chovají i mnohem hůře. Práce na poli nebyla jen o nutnosti uživit sebe a rodinu, ale také ostatní. Např. kvůli mouce, a pak pro dobytek, aby měly koně a ovce co jíst v zimě. Aby se udrželo v chodu celé hospodářství, majetek, dědictví. Vděčnost, úcta, tradice. Odvedená práce byla okamžitě viditelná, hmatatelná, člověk tak mohl zažít ihned pocit uspokojení, zadostiučinění. Nic z toho v sobě kancelář nemá, ani mít nemůže.
Karolína 21. 1. 2016 01:36 +1 v reakci na stanislav 19. 1. 2016 23:39
Vše neděláme z vlastní vůle. To by totiž systém nemohl fungovat. Je spousta věcí které děláme mimovolně, nevědomě (a to nemluvím jen o autonomním nervové regulaci). Jinak ano, velmi zjednodušeně by se dalo říci, že každý má v každém okamžiku volbu. Ale to že ji potenciálně má, ještě neznamená, že si to je schopen uvědomit a využít. A pak, jaká je to volba, mezi nezodpovědností a zodpovědným setrváním s činnosti, která nás ubíjí? Zjednodušila bych to takto. Nemáme možnost svobodné volby, dokud nám na něčem záleží.
Karolína 21. 1. 2016 01:44 +1 v reakci na stanislav 19. 1. 2016 23:41
Já myslím, že co člověk, to záliba. :D Krom toho, pro zpracování odpadu lze využít technologie nevyžadující přímou intervenci člověka.
Karolína 21. 1. 2016 01:57 +1 v reakci na Atlaua 20. 1. 2016 10:29
Na to abych si zajistila všechny materiální životní potřeby mi stačí pracovat max. 4 hodiny denně (5 dní v týdnu). Zbytek můžu třeba spát, zkrátka dělat cokoli. Přesto si nemyslím, že žijeme v nejlepší době. Ale to je asi na individuálním posouzení každého. Neřekla bych, že jsou lidé líní žít, jako spíše, že v přehršli všech těch komerčními nesmyslů se jim smysl života někam ztratil.
Surya 21. 1. 2016 12:57 +2 v reakci na Just Jane 19. 1. 2016 06:47
Kdysi jsem byla tak naivni a hloupa ze jsem si namluvila ( ten pocit byl prilis silny ) ze mam vyslapanou uz durazne cestu k nevedomi a ze me nemuze potkat dalsi a teprve ta nejhlubsi vrstva. Bylo to velice bolestny kdyz jednoho dne to necekane prislo ale jsem za tuhle lekci a vystrizliveni nesmirne rada. :) Kdyz clovek chce ten ci onen smysl si tusim najde. Kdyz ne zustane to bezesmyslu.
stanislav 23. 1. 2016 19:03 +1 v reakci na Karolína 21. 1. 2016 01:36
Rozumný člověk by teoreticky měl být schopen dostat se sérií rozhodnutí tam kam chce. Je to dlouhodobý proces. To že si někdo neuvědomuje svoje možnosti ještě neznamená že je nemá. "A pak, jaká je to volba"... většinou mezi tím jestli upřednostním ostatní přede mnou nebo naopak. Pokud tu ubíjející věc dělám dokolečka kvůli lidem na kterých mi záleží tak mi za to ti lidé stojí a já dobrovolně dělám věc která mne nebaví. A nebaví mne hlavně z důvodu toho že si neuvědomuji TO rozhodnutí které jsem učinil. Kdyby za to ti lidé nestáli tak tu činnost již dávno nedělám. Ze spousty věcí jsme otrávení protože si myslíme že nás k nim někdo donutil.
stanislav 23. 1. 2016 19:11 v reakci na Šave 20. 1. 2016 14:09
Evoluce nikdy nepotřebovala být rychlá. Člověk je tvor ohromně skvěle se přizpůsobující. To co se vyvíjí těžko stihnutelným tempem je společnost.
Surya 23. 1. 2016 21:27 +1 v reakci na stanislav 23. 1. 2016 19:03
Souhlasim. :) To ze si clovek neuvedomuje ze ma kazdym novym okamzikem volbu jeste neznamena ze ji nema a ze by takovych moznosti nemohl vyuzit. Nemuze toho vyuzit jen zen kdo si neni vedom. A byt si vedom neni tak snadny- jsou to tezke nanosy nevedomi ktery nepropousti svetlo. Muze to byt dlouha cesta na svetlo.