Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Efekt motýlích křídel

Drobná změna, dalekosáhlé a nepředvídatelné důsledky. Jak tento princip můžeme využít?

Daniel Cabák

Daniel Cabák

11. 8. 2014

Počasí je chaotický systém. To znamená, že i velmi malé změny v některé oblasti mohou vést k dramatickému vývoji na jiném, vzdáleném místě. Chaotické chování se projevuje, když je nelineární dynamický systém velmi citlivý k počátečním podmínkám, které vedou k velmi rozdílným a neočekávaným výsledkům. Motýl poletující v Číně tedy má jen nepatrný vliv na místní atmosférické proměny, ale stačí k tomu, aby napřesrok došlo třeba k povodním na Moravě.

A co systém, ve kterém žijeme? Není naše prostředí (okolní vlivy, ekonomika, počasí, naše i cizí nálady a další různé situace) v mnoha ohledech chaotický systém? Pokud ano, jak můžeme v dobrém smyslu využít toho, že na začátku stačí jen málo úsilí, abychom na konci měli nepřehlédnutelný výsledek – místo toho, abychom své záležitosti nechávali dlouho ležet ladem a potom se snažili vší silou něco změnit?

Jako kdybychom bezmyšlenkovitě zasadili semínko a po několika letech zjistili, že strom neplodí, ohrožuje sousedy a jeho kořeny nám ničí základy od domu. Teď nezbývá nic jiného, než ho pracně setnout a kořeny vykopat. Na začátku by možná stačilo udělat jen pár kroků na úrodnější půdu – a místo problémů s kácením bychom teď (a každý další rok) měli výborné třešně.

Když si zrekapitulujeme tok myšlenek v hlavě během dne, zjistíme, že se nacházíme uprostřed krásného chaotického systému.

Taková malá, obyčejná věc

Co to pro začátek zkusit v reálném životě a vytvořit kolem sebe prostor, ve kterém nám bude příjemně, rádi se na něj budeme dívat. Jak to dělám já? Když někde jsem a vidím pohozený papírek, hodím ho do koše. Možná, že kdyby to udělal každý, tak (nejen) tady v Ostravě nemáme tolik nepořádku.

Aby člověk mohl něco takového udělat, musí si nejdříve všimnout a uvědomit si, že ten papírek tomu místu prostě nesluší. Těžko si to uvědomí člověk, který sám kolem sebe dělá nepořádek. U něj by stačilo, aby ho přestal vytvářet. A možná právě když uvidí obyčejného člověka, který zvedá ze země obyčejný papírek a dělá to z vlastní vůle (kvůli sobě, bez nároku na odměnu), vznikne v tomto člověku malinká pochybnost – skulinka, skrze kterou příště možná prosvítí světlo uvědomění si toho, co právě dělá.

A že to není můj nepořádek? To není. Ale každou takovou drobností ovlivníme prostředí, ve kterém žijeme a do něhož přivedeme další generaci. A možná ho ovlivníme víc, než si myslíme. Je to volba každého z nás.

Semínka v naší hlavě

Podívejme se na úplně první místo, kde to všechno vzniká. Do naší mysli. Když si zrekapitulujeme tok myšlenek v hlavě během dne, zjistíme, že se nacházíme uprostřed krásného chaotického systému. Pokaždé, když něco upoutá naši pozornost (maličkost na ulici, zvuk, obraz, člověk, vzpomínka), přilétne myšlenka hodnotící situaci (třeba i malinká, nepozorovaná) a ovlivní tak tok dalších myšlenek i pocitů – nepatrně jej zdrží, zastaví, zesílí…

Někdy rapidně ovlivní náš pohled na druhého a dokonce celé vnímání člověka jeden jediný názor, který jsme o něm slyšeli předtím, než jsme ho poznali. Začínáme stavět na kameni, který nám někdo předhodil, a v konečném důsledku může být náš obraz o člověku úplně úplně jiný, než kdybychom si svůj počáteční kámen položili sami (i kdyby jen jako první dojem).

Nevíte nikdy, zda semínko dopadlo na úrodnou půdu. Ale můžete to zkusit. Semínko radosti může vyklíčit ve velkou radost.

Mě dokáže příjemně naladit večer v restauraci příjemná obsluha, která mě upřímně a vřele přivítá s úsměvem na rtech. Nemyslím tím nastrojené a naučené umělé pozdravy v nóbl restauracích, ale klasický podnik, kam chodíte na oběd, večeři či posedět s přáteli. Taková srdečná obsluha mi hned navodí příjemný pocit pohody a vyvolá dojem, že jsem zde vítán.

Na začátku stačí jen trocha srdečnosti a udělá to s celým večerem hodně. Cítím se lépe, s chutí se najím, více vypiju, déle zůstanu, rád se vrátím a nechám větší spropitné. Je to úplně něco jiného, než když k vám přijde znechucený číšník nebo servírka a otráveně se zeptá, co chcete.

Jak nás ovlivňuje okolí

Rád chodím bos. Ale velmi dlouhou dobu jsem se obával, jak se na to lidi budou tvářit, protože se tak normálně nechodí, a tak jsem chodil v botách. Nedávno jsem viděl paní, která nastupovala do autobusu a zcela přirozeně si kráčela bosky, aniž by ji zajímalo, jak to budou ostatní vnímat. Jen tím, že byla svá, mi dokázala pomoci se zbavit strachu. Od té doby si chodím bos, když se mi zachce, a je to skvělé.

15. září 2018

Dary nedokonalosti

Iveta Clarke

Představte si, že jedete tramvají, sledujete míjející se okolí a necháváte se unášet tokem myšlenek pohybujících se mezi prací, rodinou, věcmi, které musíte udělat, a nejste naladění úplně optimisticky. Jste do toho tak ponoření, že ani nevnímáte hukot tramvaje. Jen tak se rozhlédnete kolem sebe a zcela nečekaně se na vás někdo podívá a usměje se na vás. Vás to zcela zaskočí.

Váš myšlenkový tok se zastavil a vše se změnilo. Přemýšlíte, proč se na vás usmál a kdo to byl. Tento člověk vás svým úsměvem potěšil. A vy se vrátíte domů s lehčí hlavou, protože jste ty starosti nechali v tramvaji pod úsměvem neznámého člověka. Lépe se vám bude spát a vstanete se spoustou energie, která vám pomůže k tomu, abyste se třeba cítili lépe, nebo toho více zvládli.

Možná, že reakce na tuto malou nečekanou událost bude úplně jiná. Kdo ví. Ale v konečném důsledku může i taková maličkost zapůsobit daleko více, než by se dalo čekat.

Mít svůj zdroj

Samozřejmě, že to nejde vždy. Úsměvy či malé radosti můžeme rozdávat pouze tehdy, jsme-li sami radostní. A to je často velmi obtížné, zvláště pokud jste v prostředí, které nesnášíte, lidi kolem jsou na vás nepříjemní. Rozdáváte trápení či zlost, protože negativní podněty fungují úplně stejně. Záleží právě na tom, jakým směrem zamáváte křídly.

Nevíte nikdy, zda semínko dopadlo na úrodnou půdu. Ale můžete to zkusit. Semínko radosti může vyklíčit ve velkou radost. Jsou to jen malé, dá se říct bezvýznamné věci. Kapky v oceánu. Ale – jak pravil kdosi moudrý – není oceán jen spousta malých kapiček?

Takovým malým gestem mě dokázal opět přivést k životu a já se už nemusel trápit malichernostmi, které zmizely spolu s chlapcem.

Je pravda, že my dospělí většinou takové „hlouposti“ jako usmívat se na cizí lidi neděláme. Na to jsou odborníky hlavně děti, které ještě nejsou zahlcené předsudky a povinnostmi. Rády kolem sebe vytvářejí veselý svět, který je manifestací jejich vnitřního světa. Jednou jsem stál na zastávce s hlavou v oblacích (jak to je u nás ryb zvykem) a čekal jsem na tramvaj. Okolí jsem nevnímal, zrovna jsem řešil nějaký hypotetický problém a vypadal jsem zadumaně.

Najednou přede mnou zastavila tramvaj, která nebyla moje. Zato se ale v okně přede mnou objevil asi pětiletý kluk, a jak se naše pohledy střetly, usmál se na mou zamyšlenou tvář a bez přemýšlení mi zamával. Náhle jako by si uvědomil, že tohle se asi nedělá. Dal ruku zpět dolů a rozpačitě sklopil oči. V sekundě jsem se ale probudil a zamával jsem mu zpět a on s nadšeným úsměvem zamával taky. Takovým malým gestem mě dokázal opět přivést k životu a já se už nemusel trápit malichernostmi, které zmizely spolu s chlapcem.

Stačí jen zamávat křídly.

Efekt motýlích křídel ve výchově

K dětem se tento fenomén vztahuje i mnohem podstatnějším způsobem. Jejich vývoj je v raných letech velmi dynamický. A to nemluvím o prenatálním vývoji, kdy se během devíti měsíců vyvine nová lidská bytost. Už v tomto období má na vývoj dítěte (jeho budoucí fyzické, ale i psychické zdraví) vliv mnoho faktorů: zdravotní stav matky, stav obou partnerů při početí, citový postoj matky, stres, strava, a tak dále. A to ještě dítě ani není na světě.

Hned po narození je velmi důležité, aby človíček cítil láskyplné přijetí, jistotu a bezpečí. Od toho se potom dále bude odvíjet jeho postoj ke světu. Pokud se bude cítit přijímaný a v bezpečí v prvních okamžicích na tomto světě, bude se s velkou pravděpodobností tak cítit o v dalších letech. To, jaký bude mít vztah k okolnímu světu a jak k němu přistupovat, bude formovat jeho další život – postavení ve skupině, k práci, k partnerovi, přírodě atd. – se dramaticky buduje v člověku do tří let.

Využívejte celý web.

Předplatné

Dále už to je jen chaotický systém, ve kterém se toho už nedá tolik ovlivnit. S čím bude dítě později přicházet do kontaktu, to je už často mimo naši kontrolu, ale jak k tomu bude přistupovat a jak se přitom bude nejspíš cítit, to se formuje pravé v těch nejranějších letech. A proto je to jen v našich rukách, co připravíme do budoucna našim dětem. A co jim budete dávat do života. Jen to, co máme uvnitř sebe. Radost, nebo starost? Klid, nebo zmatek?

Co je ještě v klidu,
dá se lehko uchopit.
Co tu ještě není,
o tom se dají lehko snovat plány.
Co je ještě útlé,
dá se lehko zlomit.
Co je ještě nepatrné,
dá se lehko rozptýlit.
Musíme působit na to, co tu ještě není.
Musíme dávat do pořádku to,
co ještě není zmateno.
Strom o objemu dvou sáhů
vyrůstá ze stébélka tenkého jako vlásek.
Věž o devíti patrech vyrůstá z hromádky země

.

 Lao-c'

Diskuse 0

Daniel Cabák

Student psychologie a pedagogiky