Ekonomie dobrovolnictví — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Helena 11. 10. 2010 08:32 +7
Tak to máte pravdu. Něco podobného jsem si zařadila do života a taky cítím, že to je pro mne něco, z čeho se těším. Když mi zemřela maminka, navštívila jsem občas starší paní, se kterou maminka sedávala odpoledne na lavičce. Měla jsem tak pocit, že jsem zase trochu s mámou. Víc a víc jsem viděla, že tato kultivovaná paní má svoje starosti a taky denodenní práci kolem svého nemocného manžela. Zprvu jsem věděla, že moje občasná návštěva u nich nám oběma dělá radost. V současné době nezbylo nic jiného, než že kus starosti o nemocného převzala pečovatelka. A já můžu jen oznámit moji oblíbené paní, v kolik má čekat před domem, vezmu jíi do auta a jedeme na dobré kafe. A pokud to půjde, bude to fungovat. Jistěže má moje známá dospělé děti. Ty ale nenapadne, že by mohly dát mamince příležitost hezky se obléci a posedět si někde, kam by sama nešla. Nevím, které z nás dvou to dělá větší radost.
Ester Danelová 11. 10. 2010 16:42 v reakci na Helena 11. 10. 2010 08:32
Hrozně jste mě dojala. To je fakt krásný...
Helena 11. 10. 2010 21:20 v reakci na Ester Danelová 11. 10. 2010 16:42
No to je hezký, jak jste mi to Ester napsala. Než jsem četla ten článek, ani mne nenapadlo, že se o někoho trochu starám. Kdysi jsem Jiřinku donutila, aby si koupila počítač a mimoto, že s ním všechno umí (v 76 letech), trochu si píšeme. Dobře, že se máme.
Matúš 11. 10. 2010 21:24 +4
Zaujala ma veta (teda dve) "Ekonomie nezná pojem zisk ze ztráty. Vše, s čím operuje, je totiž vyjádřitelné penězi." I keď je pravda, že drvivá väčšina všetkého ľudského rozhodovania a ľudských činností je v ekonómii vyjadrovaná peniazmi, som toho názoru, že aj v ekonómii existuje niečo také ako zisk zo straty. Keď sa rozhodnem ísť namiesto toho, aby som pre seba zarábal peniaze, pomáhať povedzme do detského domova, alebo strávim deň/dva čistením špinavého podchodu v meste, ekonomicky povedané, strácam (nie som v zisku), lebo síce som mal možnosť peniaze zarobiť, ale rozhodol som sa ju nevyužiť (dobrovoľníctvo ma teda niečo stojí - to, čo som mohol zarobiť - opportunity cost) Avšak, i keď nemám z dobrovoľníckej práce zisk (finančný), rovnako ekonomicky povedané, môžem mať z takejto práce iný zisk, inú odmenu - akési uspokojenie, pocit užitočnosti, utilitu (alebo niečo iné z toho, čo sa píše v článku o motiváciach). Čo je rovnako ekonomický pojem ako zisk. Podľa mainstreamovej ekonómie človek chce neustále maximalizovať svoju (alebo spoločenskú) utilitu, a ak mu (alebo spoločnosti) dobrovoľníctvo, napriek nulovej ziskovosti (či dokonca stratovosti), prináša väčší úžitok ako platená práca, chová sa naprosto ekonomicky a racionálne.
raho 11. 10. 2010 22:49 +4
Altruistická práce ve prospěch druhých přináší ještě jeden nesporný zisk, o kterém se zatím mnoho nepíše, ale který je opakovaně potvrzován, a to zlepšení UKAZATELŮ ZDRAVÍ, počínaje kardiovaskulární reaktivitou a konče imunitními funkcemi. Existuje již dostatek seriózní literatury prokazující tyto souvislosti. I kdyby nakrásně kauzalita byla opačná (nezdá se, ale i kdyby), je to tedy projev ZDRAVÉ OSOBNOSTI. Chci-li se takovou osobností stát, asi stojí za to dělat to, co dělá ona. Abychom si zas tolik nefandili, altruismus se prokazuje také v živočišné říši, u našich nejbližších příbuzných nesporně (Frans de Waal: Dobráci od přírody. Academia, 2006), ale také u nižších druhů.
ekonom 13. 10. 2010 11:21 +2 v reakci na Matúš 11. 10. 2010 21:24
Souhlas. Že ekonomie zná jen čísla a účetní zisky/ztráty, je mýtus. Možná nějací špatní ekonomové:) Ale očima ekonomie se dá zkoumat jakékoli lidské jednání, a nemusíme ho vůbec cpát do čísel (ani to často nejde). To už ekonomové vědí dávno, i když třeba ne ti úplně mainstereamoví. Většina veřejnosti si ale zjevně pořád myslí, že ekonomie je o chladně kalkulujících strojích. Asi proto je takový bezceler kniha pana "Ekonomie dobra a zla" od pana Sedláčka, i když v podstatě neobsahuje vůbec nic nového pod sluncem...
Romana 25. 10. 2010 14:10 +1
moc pěkný článek i diskuze, už samotné čtení o takových příbězích lidí, kteří pomáhají, je příjemné.Skvělé slyšet, že i takové věci se dějí (vedle toho,že lidi přichází o práci,soudí se, mají autonehody atd,jak to čteme v novinách a vidíme ve zprávách). Sama se také do dobrovolnictví někdy zapojuji a asi už si ani nedokážu představit, že bych s tím někdy úplně skončila. Připadá mi, že když to jednou člověk ochutná,tak se k tomu vrací. Prostě si pak připadám nějak víc lidsky (a vrací mě k tomu všech těch 6 motivů popsaných v článku) a zajímavé třeba je, že jsem si všimla, že pak trochu jinak vnímám čas - připadá mi, že když jsem s někým, komu pomáhám, čas ubíhá jakoby pomaleji a je takový plnější, ono v danou chvíli najednou není kam spěchat a jde jenom o to si ten společný čas užít. Nejde o žádnou efektivitu o žádný cíl, jde prostě o to být spolu a to je moc uvolňující. Je to takový protipól k tomu životu zaplněnému povinnostmi,směřováním ke splnění nečeho za určitou dobu (třeba vydělávání peněz, nakupování atd.), který samozřejmě taky potřebuju a naplňuje mě, ale jedno bez druhého by nedávalo smysl, nějak se to navzájem doplňuje a vyvažuje. Snažím se si to uvědomovat hlavně u sebe a tam začít, ale někdy mám potřebu také kriticky hodnotit svět kolem sebe a tam mi příde, že dobrovolnictví hrozně moc chybí, že většina lidí kolem mě si prostě všechny ty výhody a příjemné pocity plynoucí ze vzájemného spolubytí nedopřávají.To mi příde škoda,dobrovolnictví je dobré a je zadarmo!:)
Ester Danelová 30. 10. 2010 16:35 +1 v reakci na ekonom 13. 10. 2010 11:21
Nemyslí :-) je to jen polarizace, která provokuje a přitom to není nepravda: protože ač má ekonomie jiné pojmy vyjadřující podobné koncepty, tenhle nemá... nemá explicitně. Možná někde smotaný a schovaný. Vybalte ho :-)
Ondra 25. 10. 2011 19:06 +3
Chtěl bych jen něco dodat ohledně "zisku ze ztráty". V ekonomii existuje to co tu popisujete, akorát pod jiným názvem : náklady obětované příležitosti.
Ester Danelová 4. 11. 2011 13:32 v reakci na Ondra 25. 10. 2011 19:06
Díky!
Petr Běloch 29. 11. 2011 15:10 v reakci na ekonom 13. 10. 2010 11:21
Vůbec nejzákladnější definice ekonomie je, že jde o vědu zkoumající "rozdělování bohatství ve světě omezených zdrojů". A vůbec nehovoří jen o materiálním světě, ale dá se aplikovat i na "psychlogické" veličiny, které je možné porovnávat a hodnotit. Ekonomie pracuje s pojmem užitek a jak víme, hodnotit lze užitek u značné spousty "věcí".
Jan Kočí 20. 2. 2012 16:35 v reakci na Matúš 11. 10. 2010 21:24
Tyto myšlenky (a koncept utility) pochází z matematického odvětví Teorie her, které v druhé čtvrtině minulého století stálo u kolébky moderní ekonomie. Mnoho ekonomů však teorii her stále bere pouze okrajově jako doplněk (nebo je to tak jen prezentováno). Naproti tomu třeba biologové (jako já) nebo politologové s teorií her už čile pracují:)
Jan Kočí 20. 2. 2012 17:09
Jako biolog bych se jen chtěl ozvat k tvrzení, že "Evoluční teorie přinesly myšlenku, že prosociální chování je ve skutečnosti vrozený způsob jak ochránit svůj druh." Teorie skupinového (druhového) výběru byla celkem spolehlivě vyvrácena v sedmdesátých letech minulého století (z té doby pochází např. slavný "Sobecký gen" R. Dawkinse) a v současnosti je nahrazena kombinací "příbuzenského výběru" W.D. Hamiltona a "recipročního altruismu" R. Triverse. Reciproční altruismus je v současnosti navíc modernizován a rozvíjen pomocí nástrojů teorie her. Kdysi jsem někde četl, že snahou biologů je zbavit altruismus veškeré nezištnosti. A je to pravda, i když to neznamená, že pak se už nejedná o altruismus. Když například žebrákovi daruji almužnu, mou motivací může být pocit lítosti, který je mi nepříjemný a poskytnutím daru se tohoto pocitu zbavím - můj motiv tedy může být čistě sobecký. Pocit samotný se pak mohl vyvinout příbuzenským výběrem a původně sloužil k pomáhání příbuzným (s nimiž sdílím geny). Následně mohlo být jeho použití rozšířeno recipročním altruismem a vztaženo i na generalizovanou reciprocitu (tzn. altruista je odměněn neobdarovaným; typickým příkladem jsou všechny výhody "dobré pověsti"). Závěrem bych chtěl jen podtrhnout všechna slova "může", "mohl", "možná" a podobně. Tohle je sice nejspíš většinový názor nás biologů, nicméně stále v rovině hlavně teoretické: i když mi není znám jediný experiment, který by toto vyvracel, není ani mnoho těch, které to potvrzují.
Jan Kočí 20. 2. 2012 17:15 v reakci na Jan Kočí 20. 2. 2012 17:09
Kvůli omezenému prostoru jsem musel být značně stručný, pro zájemce mohu ještě doporučit výbornou knihu "Původ ctnosti" Matta Ridleyho, jejíž částečný překlad je i na stránkách Karlovy Univerzity: http://dec59.ruk.cuni.cz/~c...