Energetické investiční poradenství — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Oldřich Dotovský 11. 3. 2011 09:26 +6
Zajímavé. Ale jak touto metodou řešit například situaci, kdy investujete energii třeba do partnerského vztahu, do zvládnutí nějaké krize či konfliktu, ale ve chvíli, kdy by už mělo dojít k "vyplacení dividendy" se ten druhý rozhodne jinak? Tedy když "výplata" nezávisí jenom na nás samotných... To jsou investice s vysokým energetickým nárokem a potenciálně vysokým ziskem, ale míra rizika je taky dost vysoká a při "propadnutí" investice je ztráta energie často téměř katastrofická. Přesto tyto investice děláme téměř všichni...
Radek 11. 3. 2011 13:58 +4 v reakci na Oldřich Dotovský 11. 3. 2011 09:26
Diverzifikovat, diverzifikovat, diverzifikovat :-) Ale vážně - v případě partnerského vztahu to platí stejně. Zamilovaní klidně odkloní kamarády a své koníčky na druhou kolej, hrnou veškerou energii jedním směrem. Nedělá to dobrotu, zpětně si pak člověk říká, že neměl tak tlačit na pilu, že obětoval všechno a taky všechno chtěl... Znáte to.
Jana 11. 3. 2011 18:30 +1 v reakci na Oldřich Dotovský 11. 3. 2011 09:26
Vsadit všechno na jednu kartu neni dobrý. Člověk musí počítat s rizikem a mít v rukávu něco dalšího.
Oldřich Dotovský 12. 3. 2011 00:01 +1 v reakci na Jana 11. 3. 2011 18:30
Vy snad máte pořád v rukávu náhradního chlapa? ;-) Nebo jak si to jako představujete?
Oldřich Dotovský 12. 3. 2011 00:13 +2 v reakci na Radek 11. 3. 2011 13:58
Chápu co se snažíte sdělit, taky jsem k tomuhle zjištění kdysi došel, ale o tom tu řeč vůbec není. Když vám na někom záleží, uděláte pro ten vztah všechno co jde a ono to stejně nevyjde, je to stejné zklamání nehledě na to, kolik máte přátel, koníčků apod. Maximálně vám to pomůže rychleji se vzpamatovat. Některé věci diverzifikace neřeší, protože je děláme kvůli uspokojení nějakých potřeb. A když opět zůstanu u toho příkladu se vztahy, tak potřebu partnerského života neuspokojím tím, že budu hodně chodit na golf a vyhrávat soutěže a získávat tak spoustu radosti ze svých úspěchů. Stejně budu mít pořád zájem investovat do této vysoce rizikové "skupiny akcií".
Jana 12. 3. 2011 10:50 +1 v reakci na Oldřich Dotovský 12. 3. 2011 00:01
Myslela jsem třeba práci, koníčky, že by se člověk zamiloval, miloval jednou za život, moc pravděpodobný není.
Oldřich Dotovský 12. 3. 2011 18:19 +1 v reakci na Jana 12. 3. 2011 10:50
V tom případě si přečtěte moji reakci na Radka výše.
Judita 12. 3. 2011 20:11 +4 v reakci na Oldřich Dotovský 12. 3. 2011 18:19
Skoro bych řekla, že jsou oblasti, láska mezi nimi, kde člověk jaksi nemůže kalkulovat a jistit se - nebo může, ale pak budou sklizené plody stejně polovičaté a nedomrlé. A třeba rozhodnutí zplodit dítě, to je prostě skok rovnýma nohama do prázdna (to je reakce i na Radka). Ta "diverzifikace" přece nemusí znamenat, že mám pět věcí a každé dávám 20%. Můžu mít pět věcí (oblastí, opor života) a do každé jít naplno tím způsobem, který daná oblast vyžaduje. Asi nejlíp se to vysvětluje zase na lásce - pokud naplno miluju svého partnera, neznamená to přece, že nemůžu stejně naplno milovat své děti, a klidně i práci a vlast, když na to přijde. A když dávám svoje maximum vícero směry, nepoloží mě, když se jeden z těch směrů ukáže jako slepá ulička. Článek mi přijde založený na teorii nulového součtu a ta je přece jen jednou z možností.
Judita 13. 3. 2011 09:45 +4 v reakci na Oldřich Dotovský 11. 3. 2011 09:26
Potíž je, že v oblasti vztahů je pojem "investice" synonymem pro "očekávání", a odvozovat svůj pocit štěstí od splněného očekávání je zkrátka cesta do pekel. Připadá mi, že se článek zabývá spíř ryze osobním rozvojem (ne vztahy) a hlavní myšlenkou je klást si dílčí, dosažitelné cíle, abychom se mohli průběžně "dopovat" pocitem úspěchu. Mně z toho vychází žít v přítomnosti a oceňovat to, co mám, neboť tím se generují další a další "bonbóny". Podle mě je velký omyl myslet si, že spokojenost vede zákonitě ke stagnaci a hnacím motorem je pouze nespokojenost. Naopak mám zkušenost, že pocit úspěchu a uspokojení je nejen odměnou, ale i motivací. A začít je nejlepší tak, že si uvědomím, co všechno úžasného mám a umím a jsem - to je totiž můj kapitál.
Zdenka 13. 3. 2011 14:41 +1
Nechci diskutovat. Díky ale za to téma. Zdá se mi, že udělám tlustou čáru za svým životem a hodně budu nadále uvažovat, kam svou enerii ano, a kam ne. Kolik energie už v mém životě šlo nadarmo, vím to až teď, ale - vždycky jsem měla v sobě chuť do toho jít, zkusit to, dát tomu tu práci a v duchu jsem si říkala:"No, co když, co když to vyjde, co když z toho něco bude." Jenže jsem se tolikrát spálila, všechno jsem sice ve zdraví přežila, že si teď (od té tlusté čáry), budu dávat pozor. Potřebovala jsem si o tom přečíst, já tedy děkuju.
Jitka 13. 3. 2011 14:47 +3 v reakci na Radek 11. 3. 2011 13:58
Jo, tak to znám. Šla jsem i na úplně jinou školu, úplně jinak jsem si nasměrovala život, pak OK, svatba, 2 děti, 20 let spolu a konec. Našel si jinou. Ale konec dobrý, všechno dobrý - žiju bez něj skvěle a děkuji té druhé, že mi ho "svedla".
Romana 14. 3. 2011 00:13 +1
Mě k té diskuzi ohledně "investic" do vztahů napadá, že se ta ekonomická metafora to stáčí spíš jedním směrem - směrem k racionální kalkulaci. To je ale jenom jedna stránka věci. Vnímám to tak, že u vztahů jde kromě rozumného rozhodnutí "investovat" energii, volný čas taky o to si tu schůzku s někým (rande,pivo s kamarády) dosyta užít a bavit se tím. Je dokázané, že emoce jsou "nakažlivé",můžeme si být jistí,že když někde zasejeme pozitivní energii,tak se přesune dál.I když ten člověk,s nímž jsme byli na koncertě a dobře se spolu bavili,za to druhý den nepoděkuje mně a třeba mu ani nedojde,že v tom mám prsty. Místo toho bude milý na svoje kolegy v práci.A tak najednou ten bobón mám i nemám - mám bonbón, když si uvědomím,že jsem "zasela" radost,srandu,která se druhý den pošle dál a zároveň bobón nemám,když mě mrzí,trápí nebo štve,že se mi to nevrací ten,do koho jsem to "investovala",a hned.Jenomže je jisté,že se to vrátí odjinud.Záleží ale,jestli si toho všimnu.Při takovéhle "investiční strategii", nebo spíš způsobu vztahování se k lidem a k prostředí pak snad ani tolik nehrozí,že by člověk všechno hrnul jedním směrem.Resp. jde to hrnout jedním směrem,většinou bych řekla kvůli strachu a nedočkavosti,kvůli vnitřní nejistotě,která způsobuje,že čerpám vše z 1 "jistého" zdroje. Výsledkem je pak vzájemná závislost dvou lidí, nebo člověka a jeho koníčku či práce, nebo člověka a jeho drogy, v tomhle smyslu souhlasím s tím,co zmiňuje většina z vás,že jednostrannost je blbá,je chudá.