Facebook jako diagnóza — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Josef 4. 9. 2012 12:54 +7
Znám profily přátel u kterých, když vezmu jejich činnost za posledních dvanáct měsíců a nechám z toho udělat knihu, pak mohu kdykoli zalistovat a vím o každém dni v jejich životě. Co jedli, co sledovali, co dělali, jak se cítili, okořeněné fotografiemi. FACEBOOK se bohužel u většiny lidí změní z nástroje v posedlost. Vyvolává pocit bezpečí a přitom se lidé vystavují osobnímu nebezpečí.
Filip Březina 4. 9. 2012 13:12 +3
Není to pravda. To má být psycho ?
Martina 4. 9. 2012 13:16 +13
Jsme takoví, jací jsme. Facebook je jen náš odraz, který může působit jako katalyzátor našich talentů nebo psychických problémů. Možná je dobré probrat se zpětně svojí stránkou a podívat se na sebe cizíma očima a zjistit, jaký je rozpor mezi tím, jak se cítím uvnitř sebe a jak se jevím navenek ostatním...
Standa 4. 9. 2012 13:21 +3
Tenhle clanek je plus minus taky muj pripad ale jen proto ze system penez a nizky platy znicily celej svet a myslim ze to byl i ucel dostat lidi do depresi . Zaplatit naky 2000 za elektriku a internet za mesic a mit spoustu zabavy nebo utratit tak 10 tisic ktery nikdo nema protoze penize nejsou v tomhle state a utratit uplne vsechno za jinou zabavu nez internet ? Bydlim na vesnici takze kamkoliv se dostat stoji ohromny mnozstvi penez kdyz to vemu z pohledu celyho mesice tak co jinyho delat nez byt na internetu popr . FB ?
Jakub 4. 9. 2012 13:28 +3
Já osobně se domnívám, že problém s Facebookem je ten, že je odpovědí na to, po čem lidé vždy toužili. A proto je tak úspěšný. Je to bulvár a drbání 21. století. Je pravda, že boom, kdy byl každý z Facebooku paf je pryč, a tak se lidi na Facebook začínají dívat kriticky. To ale nic nemění na tom, že nám přináší to, po čem jsme vždy toužili, a kvůli čemu se budeme muset naučit ovládat, nebo nás to zničí. (To hrozí hlavně (vysokoškolským) studentům a pracujícím.) Přestože článek nejde do hloubky, obecně popsal problém a já s tímto pohledem souhlasím. Dávám mu palec nahoru. ;)
Andrea 4. 9. 2012 14:16 +23
a viete ako som sa dostala k tomuto článku? cez FB :D čo dodať :D
tina cabalova 4. 9. 2012 14:56 +11
facebook je ako cokolvek ine v rukach cloveka. zalezi len na tom, co si od toho slubuje, co ocakava, kolko je ochotny tomu venovat a co obetovat. ako ho pouzijeme, vyuzijeme, ci zneuzijeme je iba na kazdom z nas. pokial mate zdravy rozum, moze byt facebook prijemnym komunikacnym a realizacnym prostriedkom, pokial nie, dopadne to zle ako cokolvek, co robi clovek bezhlavo.
Martin 4. 9. 2012 15:58 +25
pro mě je facebook především ideálním zdrojem PROKRASTINACE. Číst zprávy nebo ručně něco na internetu hledat je složité. Na FB je to tak jednochuché - všechno zajímavé mám přidané, používám FB vlastně jako takový vlastní časopis, do kterého přibývají články (jako např. tento) a přidávají se samozřejmě další od mých přátel.. Noviny má člověk za chvíli přečtené, ale na FB se pořád něco děje. Když se nekontroluju, jsem schopný u FB (a navazujících aktivit) promrhat celý svůj pracovní čas a posléze doma i celý svůj volný čas. A to vše hrdý na to, že nekoukám na televizi :)))
Josef 4. 9. 2012 16:13 +7 v reakci na Standa 4. 9. 2012 13:21
Co jít třeba ven a věnovat se něčemu, co tě z té vesnice dostane, co bude rozvíjet tvé tělo, dovednosti a ducha. FB je tak trochu lenost, stejně jako žití životů postav z televize před televizí :)
Pavel 4. 9. 2012 17:23 +7
FB jsem zkusil a přestal ho používat v momentě, kdy jsem se ohlédl a zjistil, že je to jen formát bulváru a obrovská ztráta času. Ti schopnější si to uvědomí a zareagují, třeba změnou stylu užívání, u ostatních je to vlastně jedno, jakou záminku a nástroj použijí k promrhání svého života a potenciálu...
Hana 4. 9. 2012 17:35 +3
Myslím, že FB nevyhledávají jen lidé s nízkým sebevědomím, ale i pro introvertně založené jedince je to určitě oblíbený (a leckdy hlavní) způsob navazování nějakých sociálních vztahů. Tito lidé pak nemusejí nutně vyjadřovat jen negativní postoje - a případné kladné reakce je mohou naopak postupně z jejich introvertní "ulity" trochu vytáhnout a posunout smerem k navazování reálnějších vztahů. Na druhou stranu je fakt, že pokud člověk hledá ve virtuální realitě FB únik před neúspěchy v reálném životě, pak to nefunguje, protože svou frustraci přenáší i do toho prostředí a zpět se mu odráží jen to, co sám (byt nevědomě) vysílá.
Tereza 4. 9. 2012 17:39 +1
Musím s článkem souhlasit, jelikož moje vlastní zkušenost se s názory odborníků skutečně shoduje. Nejenže mívám úzkosti, občas i deprese, fakt se nejsem schopná soustředit na učení bez toho, abych každou chvíli nekontrolovala, jestli není náhodou něco nového. Moc dobře si to uvědomuji, co to se mnou dělá, že si raději popovídám s někým na facebooku, než abych se vydala ven mezi lidi a na FB prostě nechodila, anebo si ho zrovna zrušila. K tomu se nedokopu.
Oldřich Dotovský 4. 9. 2012 18:11 +15
Prosím vás pěkně, jak se mohou lidé s nízkým sebevědomím seznamovat raději přes Facebook? (Není to jen nepřesný překlad anglického "meet"?) Kdy se kdo přes Facebook seznámil? Vždyť ta síť je přímo nastavená PROTI jakémukoliv seznamování se. Naopak funguje tak, že vezme vaše již existující skutečné přátele, a pokusí se vás skrze iluzi kontaktu s nimi od nich oddělit - máte pocit, že jste neustále v kontaktu, ale už je vlastně neznáte, protože jste v kontaktu jen přes Facebook. Je samozřejmě otázkou, zda to rozpoznáte a ubráníte se tomu, ale Facebook rozhodně neposlouží k vytváření nových kontaktů. Naopak vás uzavře do těch stávajících, ještě k tomu je dost oseká, a bude vás držet v nich.
Dana Kizilkanat 4. 9. 2012 18:35 +7
Pokud se člověk naučí používat facebook s " mírou " , nevidím zde žádnou psychickou závislost. Facebook může sloužit i k dobré věci. Rozhodně nesouhlasím s tím, že lidé s nízkým sebevědomím tíhnou k facebooku či jiných sociálním sítím a prostřednitvím těchto sítí se seznamují, protože se např.bojí nebo mají nějaký komplex.. Však již nějakou dobu žijeme v době, kdy plně využíváme internet a počítače. Dnes už i mimina mají profil na facebooku. Já jsem díky facebooku poznala manžela a rozhodně nízkým sebevědomím netrpím. Facebook je pro mne ideálním místem ke komunikaci s rodinou nebo sdílení fotografií. Jak mám ukázat tchýni nové fotky, když je 2000km ode mne? Nebo sestře, která žije v Německu? Pro mne je to výhoda! Samozřejmostí je, že si do přátel neodkliknu každého "blbečka", který Vám pošle žádost o přátelství, když vidí pěknou profilovou fotku. Záleží jen na každém z nás!!
Karina 4. 9. 2012 22:47 +1 v reakci na Oldřich Dotovský 4. 9. 2012 18:11
Mýlíš se, přes Facebook se dá seznámit raz dva. Už jen pravá lišta nabízí neustále někoho, s kým máš společné přátele. Klik, první zpráva a je to. Dalším příkladem jsou zájmové či jakékoli jiné skupiny. Napíšeš/zalíbí se komentář a klik, už máš novou žádost o přátelství. Akorát záleží na každém, jak si to nastaví a jak k tomu sám přistupuje. Já se třeba neseznamuji, ale s takovými pokusy o seznámení na FB se setkávám často. I když co to povídám...také jsem některé kontakty (ale pracovní) získala přes FB. Mám jen jednu zásadu - do přátel si přidám jen člověka, se kterým jsem se alespoň jednou v životě setkala osobně :-)
Oldřich Dotovský 5. 9. 2012 07:54 +1 v reakci na Karina 4. 9. 2012 22:47
Jestli ono to nebude tím, že jsi žena a máš relativně pěknou profilovou fotku. :-) Krom toho to, že si mě někdo, koho neznám, přidá do přátel na Facebooku, bych ještě nenazýval seznámením.
Karina 5. 9. 2012 14:16 v reakci na Oldřich Dotovský 5. 9. 2012 07:54
Tak proto jsem psala, že to byly "pokusy o seznámení" :-) Jde prostě o to, že to jde, když člověk chce. Fotka asi dělá hodně, ale není to jen tím. Člověk který tráví hodně času na FB, tak se právě dostane do různých diskuzí (prostě nejde jen o to, že se kouknu na profily a fotky přátel mých přátel) a může poznat nové lidi. Někdo to dělá, někdo ne, no. Když si toho člověka přidáš, vyměníš pár slov a pak se s nim sejdeš, tak už to seznámení je ;-) A pár takových lidí znám, co se tak seznámili.
Ondřej Novák 9. 9. 2012 15:34 +3 v reakci na Karina 5. 9. 2012 14:16
Ačkoliv věřím tomu, že se někomu opravdu povede seznámit se na facebooku, je podle mého názoru na velkou škodu, že se lidé neseznamují osobně. Nechtěl bych kecat kolik procent, ale určitě více než 50 tvoří u rozhovoru neverbální komunikace, která na facebooku vůbec neprobíhá. Myslím si, že facebook celkově ochuzuje společnost o komunikační kvality a dovednosti. :-)
Petra Havelkova 5. 11. 2012 20:10 v reakci na Jakub 4. 9. 2012 13:28
Přečetla jsem si tom pár hlubokomyslných studií. Já ho skoro nepoužívám, připadne mi to neuvěřitelný guláš názorů, cítím se tím strašně zahlcená a kamarádi, které bych jinak ráda chtěla vidět osobně se mi tam zprotiví, protože neustále proklamují nějaké své názory. Proto jejich názoru publikované na facebooku zásadně nečtu. Navíc mě neuvěřitelně otravuje, jak mě pořád facebook buzeruje přes email, že mi unikly nějaké stavy a kdesi a cosi. Na facebooku jsem chviličku byla. Pak jsem se nechala smazat, facebook mne ale vydíral. Měli systém asi 10 předpřipravených otázek, jestli se doopravdy chci smazat, když facebook je jediný svět a že kvůli tomu ztratím kontakt s realitou a veškeré přátele. Odhlásila jsem se. Myslela jsem si, že mě vymazali totálně, se všemi mými údaji. Nicméně asi po roce jsem se tam potřebovala kvůli něčemu přihlásit, tak jsem si myslela, že si založím nový účet ale s hrůzou jsem zjistila, že mě vůbec nevymazali, všechno si tam archivovali. Když smazat, tak smazat se vším všudy. Ale už se připravuje zákon v EU. Pak jsem to chvíli používala k reklamním účelům, což byla zajímavá zkušenost, zjistila jsem na jakých základech to celé funguje. Není to dělané primárně pro lidi, ale pro reklamu, proklikové kampaně, svou roli zde hraje i "špionáž". Sesbírají o lidech co nejvíce informací a ty pak poskytují firmám, propagujícím na jejich stránkách reklamu, aby se mohli účinně obrátit přímo na okruh lidí, který bude kupovat jejich zboží.
Dada 26. 8. 2014 14:36 +1 v reakci na Ondřej Novák 9. 9. 2012 15:34
Někdo však právě když má problém s neverbální komunikaci může úspěšně komunikovat na FB, protože najednou nikomu jeho názory nevadí jen proto, že není hezký, malý, tlustý, špatně se oblíká, nebo se potí. Mě se ta neverbální komunikace zdá velkým přeceňováním. Co tělesná vůně, předkus, nebo osobní magnetismus vypovídá o mých hodnotách jako člověka? A bohužel toto všechno v neverbální komunikaci odehrává roli. Neverbální projev se mi zdá mnohem blíž k objektivní pravdě bez projekcí a předsudků. Neverbální projev je pouze klamem pro povrchní lidí. Nikdo nemůže za svou genetickou výbavu a myslím, že neverbální projev budou obhajovat jen lidé fyzicky a společensky úspěšní a přitažliví.
Ivana T. 26. 8. 2014 15:10 +1 v reakci na Dada 26. 8. 2014 14:36
Chápu, co jste asi chtěla říct, ale řekla bych, že tady trochu zaměňujete pojmy. Na internetu či na FB mohou lépe komunikovat lidé, kteří mají problém s normální komunikací, to je asi pravda. Neverbální komunikace ale nemá nic společného se vzhledem, pachem či jakýmkoli fyzickým nedostatkem či dostatkem. Je to jakási automatická nevědomá reakce těla na podněty - různé mimické výrazy, gesta atd. Proto jsou důležitá u normální komunikace, protože napoví kontext toho, co člověk říká, nebo jestli říká pravdu apod. Pokud vím, tak se nedají tak snadno ovládat či naučit. Takže vlastně právě díky informacím přečteným z této neverbální komunikace se daleko více přiblížíte pravdě než jen na základě slov dotyčného nebo písemného vyjádření, v komunikaci na internetu se toho dá navymýšlet... :) Ze slov na FB taky nepoznáte charakter. :)