Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Geniální jako za stara

Stárnoucí mozek je kupodivu kreativnější než v mládí.

Andrea Votrubová

8. 4. 2013

Zapomínáte peníze, nevíte, kam jste položili klíče, a do toho si po probuzení nedokážete vybavit, zda je víkend, či běžný den? Není proč zoufat, s rostoucím věkem se myšlení zpomaluje všem. Místo toho si gratulujte – stárnoucí mozek je kupodivu kreativnější, než na co stačí kapacita mládí.

Mládí nekoupíš, stáří neprodáš, praví ruské přísloví. A přestože stáří neslo dříve punc moudrosti, dnes se ho řada lidí bojí jak čert kříže a s každým zářezem do stromu života propadá depresi.

Ostatně není se co divit – když za sebou párkrát do měsíce zapomenete zamknout byt a vaše oči potřebují stále silnější skla, plíživý úpadek se už přehlédnout nedá. Přitom slabší zrak či sluch si nijak nezadá s tím, co přibývající léta dokážou udělat s vaším mozkem.

Co se děje ve stárnoucí hlavě?

Kromě zpomalování reakcí, což se projeví pomalejší chůzí, mluvou a krátkodobou pamětí, se s přibývajícím věkem smršťuje dokonce sám mozek. A tento neblahý proces začíná překvapivě už s příchodem středního věku. Co přesně se v naší stárnoucí hlavě děje, vysvětlují lékaři takzvanou neuroplasticitou.

Stresové a nepříjemné zážitky vedou ke smršťování mozku a zpomalení růstu buněk.

Stručně řečeno jde o to, že nervové buňky neboli neurony mají schopnost vytvářet nové výběžky či zakončení. Díky tomu se vzájemně propojují a vznikají jakési sítě, které ve své složitosti zdaleka předčí sítě počítačové. A to hlavně v momentě, kdy se něco učíme. S věkem a minimálním používáním se však nervová zakončení oslabují a trvá déle, než si vštípíme novou informaci. Naše myšlení už jednoduše není tak ostré a rychlé.

Do krajnosti tyto procesy dovedou nemoci, jako je Alzheimerova a Parkinsonova choroba. A smířit se s podobným koncem života už není tak snadné. „Babička dříve skvěle vařila a byla na to hrdá. Teď každé jídlo buď spálí, nebo ho uvaří tak, že se nedá jíst. Navíc se jí občas stává, že se ve tři ráno sebere a jde do kuchyně vařit oběd. Nebo přerovnávat skříně. A protože si to následně uvědomí, velmi se tím trápí,“ říká o své sedmaosmdesátileté příbuzné vnuk Petr.

Pozor na stres a cigarety!

Paradoxně ale sám na tom není dvakrát nejlíp. Dlouhodobá a psychicky náročná snaha o záchranu jeho potápějící se firmy mu vnesla do života tolik stresu, že má ve svých pětatřiceti problém udržet v paměti každodenní úkoly a ráno se mu mozek rozbíhá jako předpotopní počítač. Koneckonců i vědci prokázali, že stresové a nepříjemné zážitky vedou ke smršťování mozku a zpomalení růstu buněk.

To ale není jediný faktor, který váš mozek poškodí. Podobným nebezpečím jsou třeba cigarety. Už po čtyřech letech kouření výrazně klesají mentální schoposti a zvyšuje se riziko rozvoje demence v pozdějších letech. Negativní dopad má u většiny lidí i snížené proudění krve v malých cévách, jež se snadno zanesou a ucpou cholesterolem a tuky, nebo jsou v případě vysokého tlaku naopak potrhány.

Během stárnutí se takové nezpozorované „minimrtvice“ vyskytují docela běžně, jenže tělo vám to ve finále sečte a výsledná škoda se znásobí.

27. října 2018

Jak zvládnout partnerskou krizi (seminář)

Pavel Rataj

Aby mozek stárl pomaleji

Pokud jste z výše zmíněného nabyli dojmu, že šediny a vrásky vás automaticky připraví o rozum, zůstaňte v klidu. Podle docenta Romana Jiráka z Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy totiž stárnutí není nemoc: „Zdravý člověk vyššího věku proto nemá výraznější poruchy paměti.“

Obzvlášť pronikavým myšlením se ve věku 80 či 90 let vyznačují hlavně vědci. Čím vyššího stupně vzdělání dosáhli, tím častěji zůstávali v pozdním věku v plném pracovním nasazení.

A dostatečným zatěžováním mozku četbou, koníčky či učením proces stárnutí mozku ještě oddálíte. Usnout v důchodu na vavřínech se proto dvakrát nevyplácí. Ostatně inspirace k mentálnímu tréninku je plná historie. Vzpomeňte třeba na spisovatele Tolstého, který se v 67 letech naučil jezdit na kole, královnu Viktorii, která se v 68 začala učit hindštinu, nebo architekta Franka Lloyda Wrighta, který svou poslední budovu navrhl ve věku 89 let.

A jak ukázala výzkumná zpráva Národního fondu vědy v USA, obzvlášť pronikavým myšlením se ve věku 80 či 90 let vyznačují hlavně vědci. Čím vyššího stupně vzdělání přitom dosáhli, tím častěji zůstávali v pozdním věku v plném pracovním nasazení. Nervové buňky totiž mohou růst v průběhu celého života, zvlášť pokud je často využíváte k učení. A novější studie dokazují, že v kreativitě a inovaci může stárnoucí mozek své mladší protějšky dokonce předčit.

Jsme to, co si myslíme

Nejde o to, že myšlení osmdesátníka bude nutně brilantnější než v případě čerstvého absolventa univerzity. Faktem ale je, že starší lidé mají mnohem větší schopnost empatie, která je naučená a věkem se ještě zlepšuje. „A právě empatie je velmi důležitá třeba k plánování a navrhování, protože logicky musíte porozumět lidem, kterým dáváte nějaké návrhy či podněty,“ říká Gary Small, profesor psychiatrie a ředitel Centra stárnutí na Univerzitě v Kalifornii.

Starší lidé mají tendenci žít více v přítomnosti: Čím jsem starší, tím více přemýšlím s ohledem na to, co je v mém životě podstatné právě teď…

Starší lidé tak dokážou vycítit, které věci ostatní lidi nadchnou. Zatímco mládež má lepší krátkodobou paměť a rychleji dospěje k nějakému závěru, výhodou jejich prarodičů je obrovská zásobárna zkušeností. Ta jim totiž pomáhá najít v konkrétní situaci opakující se vzorce, díky tomu se na celý problém podívat jako na celek – a porozumět mu.

Starší lidé navíc dokážou lépe předvídat problémy a rozluštit jejich řešení. A i tato schopnost se podle profesora Smalla s věkem zlepšuje. Na druhé straně to ale může být trochu dvojsečné. Jak totiž řekl Albert Einstein: Nemůžete řešit problémy stejným způsobem myšlení, jakým jste je vytvořili. Neboli včerejší myšlení, na které si starší lidé rádi zvykají, už dnes totiž nemusí fungovat…

U starších lidí však může nastat mnohem podstatnější problém, a to když uvěří známým stereotypům o vlastní senilitě a z toho plynoucí neschopnosti. Jak řekl Buddha: Jsme to, co si myslíme. A pokud své stárnoucí rodiče či prarodiče vhodně stimulujete, překvapí vás, jak kreativně dokáže jejich životem protřelý mozek fungovat.

Využívejte celý web.

Předplatné

K tomu navíc přispívá vědomí, že čas, který nám byl na tomto světě vymezen, je stále kratší. Díky tomu mají starší lidé tendenci žít více v přítomnosti. „Čím jsem starší, tím více přemýšlím s ohledem na to, co je v mém životě podstatné právě teď, spíš než co bych měl udělat ke zlepšení věcí do budoucna,“ trefně podotýká profesor Gary Small.

Záleží tedy na vás, jak své stáří pojmete. Pokud z něj chcete dostat maximum, víte, jak na to. Pak už můžete děkovat za každý rok navíc.

Článek vychází v dubnovém čísle časopisu Moje Psychologie

Diskuse 0