Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Grafologie funguje

První posudek jen potvrdil, že grafologie je pavěda. Jenže pak přišly další – a mně poklesla čelist.

Jiří X. Doležal

Jiří X. Doležal

30. 4. 2012

Přestože nás na katedře psychologie učili, že GRAFOLOGIE JE PAVĚDA A ŠARLATÁNSTVÍ, experiment Reflexu prokázal, že tento obor je celkem spolehlivá metoda ke zjištění osobnosti pisatele zkoumaného rukopisu.

Připadal jsem si jako největší konspirátor na světě. Nejdříve jsem se dohodl s kolegyní Adélou Knapovou, že mi půjčí identitu, pak s kolegyní Alenou Hladíkovou, že rozešle maily, a potom jsem třikrát napsal ručně pár odstavců hesla Grafologie na Wikipedii. Poté jsem našel tři grafology a Alena jim odeslala – jménem Adély – vzorky mého rukopisu a základní údaje o „pokusné osobě“. Mail byl psán v ženském rodě, kvůli zmatení nepřítele. Pak jsme už čekali na výsledky grafologického rozboru, abychom objevili to šarlatánství.

Projektivní metoda

Ve všem, co děláme, se odráží naše osobnost. Včetně takových zcela banálních projevů, jak smrkáme či jak podáváme ruku. Všechny naše aktivity jsou výsledkem našich vnitřních procesů, jež si ve zdrcující většině případů ani neuvědomujeme. Tato skutečnost dala vzniknout celé kategorii takzvaných projektivních psychodiagnostických technik. Psycholog či psychiatr, kteří vás testují, vás přivedou do nějaké pro vás neobvyklé situace a vy se v ní máte projevit. Je ale i grafologie projektivní metoda? Teoreticky by to fungovat nemělo. To hned ze dvou důvodů.

Prvním je ten, že píšeme všichni pořád, takže písmo může být ovlivněno obrovským počtem náhodně získaných stereotypů, jež nejsou výsledkem působení naší osobnosti, ale vnějších vlivů.

Druhým důvodem je skutečnost, že k psaní potřebujeme dobrou psychomotorickou manipulaci, jemnou koordinaci prstů či prostě jistou míru šikovnosti. A šikovnost je v populaci vzácná, naopak dysgrafie celkem hojná.

Nejde o můj individuální skepticismus. „Grafologie je disciplínou pseudovědeckou, subjektivistickou a její základní principy jsou mylné. Představa o vztahu mezi tvarem písmen a povahovými vlastnostmi patří do oblasti sympatetické magie,“ píše například vědec Jiří Heřt ze spolku Sisyfos v dílku Stručný výkladový slovník českých skeptiků.

Podívejme se ale na to, jak dopadl náš test.

Jsem submisivní děvče

Když přišel první rozbor, zajásal jsem, jak se mi pěkně článek daří, protože to byly opravdu úplné pitomosti. Grafoložka podlehla náznakům a vyhodnotila moje písmo jako písmo ženy. A moje povahové vlastnosti  odhadla zcela špatně. Několik ukázek z jejího rozboru:

„Pisatelka tohoto písma je rezervovanou, poddajnou osobou, která splývá s okolím a vyznačuje se měkkostí v jednání. Tíhne k introverzi a melancholii. Jde o intelektuální osobu, která dokáže dobře odhadnout své síly, má dobře vyvinutou intuici a kombinatoriku. Písmo je znakem konzervativní, upřímné povahy, která nechce vyčnívat z davu. Její chování je feminní/ ženské. Je vhodným kandidátem kolektivních zaměstnání, například armáda, policie, úředníci. Naopak tvůrčí činnost by jí možná příliš nesedla.“ Mgr. Eva Grycová, jež posudek vypracovala, prostě potvrdila, že grafologie je pavěda.

A sakra!

Jenže pak přišel druhý posudek a moje čelist poklesla.

Čtenáři Reflexu mne mají docela přečteného – takže snadno pochopí, jak jsem se v následujících řádcích poznal: „Průměru se vymykající člověk, kterému je nesnadné porozumět. Nezapadá do formálních schémat uvažování o lidech, nelze od něj očekávat běžné reakce, je nepředvídatelný. Svět, v němž žije, vnímá specificky a pro druhé až nepochopitelně …

15. září 2018

Dary nedokonalosti

Iveta Clarke

Zřetelné jsou prvky dovolující předpokládat u něj vysokou inteligenci. Převládají intelektuální zájmy. Navenek působí nepřístupně, není lehké s ním navázat kontakt, ale pokud k němu dojde, možná je až vyzývavě konfrontační … Základ osobnosti je labilní. Na rukopisu jsou patrné známky stresu … Pisatel nepřikládá valný význam obvyklým společenským normám. Pravidla, konvence a očekávané role často nerespektuje a měl by mnohdy potíže dostát jim, i kdyby chtěl …

Zakládá si na nezávislosti, což je svým způsobem paradoxní – a lze v tomto bodě spatřovat vnitřně konfliktní prvek –, protože pisatel velmi výrazně nasává dění okolo sebe, zajímá ho, co se kolem něj děje, dokonce má tendenci vlivům prostředí, v němž se nachází, podléhat … Problém je, že pisatelovy názory a myšlenky jsou značně specifické či svérázné a často obtížně přeložitelné do řeči srozumitelné ostatním, aniž by to však znamenalo, že oni jsou nechápaví.

Autora rukopisu charakterizuje velká potřeba aktivity, až nutkavě potřebuje vyvíjet činnost, živí v sobě touhu po zážitcích. Dřímá v něm silný seberealizační potenciál. Pravděpodobně je nadprůměrně tvořivý a též vzhledem k malé spoutanosti pravidly a konvencemi mívá nezvyklé nápady … Pro pisatele je charakteristický stálý neklid …

Ovlivňují ho náhlé impulsy, kterým i vzhledem ke svému choleričností podbarvenému temperamentu nesnadno odolává a jež ukazují na aktuální osobnostní nevyrovnanost …

Dostáváme pak obraz muže citově snadno oslovitelného a dotknutelného, často atakovaného pochybnostmi o sobě samém a postrádajícího přirozenou (bazální) sebejistotu. Aby se vymanil z vlivu těchto aspektů své osobnosti, snaží se o dobrou organizaci svých mnoha aktivit a vědomé odpoutání od vnějších, emoce spouštějících faktorů, především lidí. Avšak cenou za to je patrně vnitřní osamělost.“ Podepsán Vasil Sidor.

Panu Sidorovi jsem vzápětí zavolal, poděkoval za rozbor a zároveň mu sdělil, že takhle pěkně mě naposled popsali na škole, kdy jsme si jako studující psychologové na sobě zkoušeli všechny oficiální psychologické testy.

Změna názoru

Konečně přišel třetí rozbor a začínal velmi seriózně – tím, co z písma určit nejde.

„Rozebrala jsem pouze znaky, které se dají v zásadě popsat bez podrobnějších informací o posuzovaném (věk, profese, duševní choroby), a přála bych si, aby to v případě publikování bylo za mě vyjádřeno.“ Hedviga Pečená, psychoterapeutka a grafoložka. Zde je stručný výčet jejího grafologického vzdělání: patnáctiletá praxe v oboru psychoterapie a grafologie, státní zkouška z psychologie písma, VŠE, obor systémové inženýrství, Pražská psychoterapeutická fakulta, SUR výcvik, výcvik v rodinné terapii a systemické terapii.

Cituji pouze její závěry o mně: „Pisatel je osobností, která má rozhodně vlastní pohled na svět. Hodnoty, které vyznává, nepodléhají KONFORMNĚ společenským normám (forma lišící se od školní předlohy s řadou individuálních tvarů), ale jsou ovlivňovány instinkty, kterým přikládá ve svém pohledu na svět významnou roli … Pisatel písma je opatrný, někdy zranitelný, úzkostný. Ne vždy se projevuje. I když zřejmě zvládá řadu situací pevnou vůlí, v zásadě nemá větší smysl pro jasný řád ve svém životě. To vyvažují jeho intuitivní a kombinační schopnosti … Pro pisatele je důležité vše, co se týká myšlenkových, duševních či fantazijních podnětů. V souvislosti s kombinačními schopnostmi, intuicí i potřebou komentovat dění z něj může činit výborného komentátora událostí kolem něj.“

A mně bylo v tu chvíli jasné, že je můj původní předpoklad v háji a že musím změnit na celou grafologii názor. Ještě abych měl jistotu, že nejsou napsány tak, aby se v nich poznal každý, požádal jsem o „superposudek“ svého psychiatra MUDr. Miroslava Boreckého.

Využívejte celý web.

Předplatné

Ten říká: „Oba posudky, jež jste mi předložil, jsou trefné a lze je považovat za dobré posouzení struktury vaší osobnosti. Posudek paní Pečené, která přímo uvádí, na základě jakých ukazatelů došla ke svým závěrům, se mi jeví být nejvýstižnější, posudek pana Sidora neuvádí důvody jeho závěrů, ale je také celkem přesným obrazem vašeho nitra. Dále musím zdůraznit, že v otázce, již jste grafologům položil, byla metodická chyba. To, že jste se ptal po obecných charakteristikách osobnosti pisatele posuzovaného písma, vedlo nutně k tomu, že oba posudky jsou obecné. Mnohem přesnější posudek byste získal, kdybyste jasně formuloval účel, k jakému má být posudek určen. Otázka například mohla znít, zda je posuzovaný vhodný k výkonu nějaké profese. Obecně váš experiment ukázal skutečnost, že písmo skutečně nese znaky osobnosti pisatele a je možné použít jeho rozbor jako v podstatě validní posouzení osobnosti pisatele. Naše nitro promítáme do všeho, co činíme – včetně psaní. Proto je grafologie ve své podstatě jenom jednou z mnoha existujících projektivních metod. Kdybych však měl posuzovat osobnost pacienta, tak bych ke grafologickému posudku nesáhl … Nepovažuji grafologii za příliš perspektivní diagnostickou metodu v psychiatrii, dovedu si ovšem dobře představit její použití v momentech, kdy klienta nelze vyšetřit standardními metodami a k dispozici je pouze jeho rukopis. Uplatní se tedy například v kriminalistice nebo při zjišťování osobnostních charakteristik zesnulých.“

Takže na závěr nezbývá než hrdě konstatovat, že jsem si musel svůj názor na grafologii změnit o 180 stupňů a že by to vzhledem k výsledkům našeho malého experimentu asi měla učinit celá současná věda, včetně spolku skeptiků Sisyfos.

Článek vyšel v týdeníku Reflex.

Diskuse 0

Jiří X. Doležal

Reportér týdeníku Reflex, novinář.

www.jxd.cz