K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Hierarchická polygamie vs. sériová monogamie

Nevěrný Václav Havel a věrná Iveta Bartošová. Dvě podoby manželské superlásky.

Aleš Hodina

Aleš Hodina

3. 10. 2011

„Bohém a dost čilý proutník.“ Tak nazval jeden víkendový magazín našeho bývalého prezidenta. Lidé se mohli porochnit v příbězích bývalých milenek, moralisté si zanadávali, někdo skrytě záviděl.

Někdo si ale možná všimli i toho, co říkal o vztahu Václava a jeho zesnulé ženy Olgy její bratr: „Jsou víc sourozenci než manželé. Jsou víc přátelé. Jsou do sebe úplně vrostlí. Jako dva stromy…“

Nešlo si nevzpomenout, jak se o manželské „superlásce“ vyjadřoval Miroslav Plzák: „… toliko se pro svou neokázalost a zamlklost nedere dopředu, a proto bývá překřičena vlajkonoši lásky kanibalské.“

Plzák také jednou napsal: „Řeknou-li si manželé ‚Podívej se, miláčku, zplodíme dítě, a ať se stane cokoli, zůstaneme spolu tak dlouho, dokud to bude ten nevinný tvor potřebovat‘, vyřkli předsevzetí, jež by mohlo být základem jejich manželské superlásky.“

Manželé Havlovi žádné děti neměli. Přesto – a přes všechny nevěry, které byly na obou stranách – spolu zůstali. Jak se dnes říká snad už jen v kostelech a v pohádkách, dokud je smrt nerozdělila.

Mnoho lidí dnes spolu děti má, a stejně se rozcházejí. Vždyť jdou za hlasem svého srdce (nebo jiného orgánu), a proto je přece nutné a „férové“ se rozejít s dosavadním partnerem. Hlas těchto orgánů samozřejmě časem ochabne, takže se koloběh může opakovat znovu. Odborně se tomu říká sériová monogamie.

Výsledkem sériové monogamie jsou děti vyrůstající v rozvrácených rodinách. Není-li mezi rodiči střídavá péče, děti tak často navíc přicházejí i o jednoho z rodičů. Na jeho místo postupně nastupují různí „strýčkové“, případně „tety“.

Někdy to dojde tak daleko, že zmatené dítě samo dojde na sociálku a tvrdí, že už tátu nechce nikdy vidět.

Děti jsou pak přesvědčovány, že druhého rodiče vlastně už ani nepotřebují. Někdy to dojde tak daleko, že zmatené dítě samo dojde na sociálku a tvrdí, že už tátu nechce nikdy vidět, že se chce jmenovat Pomeje a jestli ho otčím může adoptovat.

O dva roky později, když Pomejeho odvál čas a Iveta Bartošová spáchala další sebevražedný pokus, byl Artur konečně svěřen do péče vlastního táty. Sám s tím prý souhlasil.

Bartošová možná nikdy nebyla svému partnerovi nevěrná. Tomu, se kterým právě byla. Nikdy ale nedokázala zůstat ve vztahu, který se z původní euforie dostal do klidné a „nudné“ partnerské fáze. Artur tak v průběhu svého dětství měl tu čest poznat kromě Pomejeho a italského hraběte řadu dalších „strýčků“.

Využívejte celý web.

Předplatné

Není jednoduché zůstat doživotně věrný. Ale nahrazovat nevěru sériovou monogamií je jen cesta z bláta do louže.

Autor je provozovatelem webu Střídavka.cz.

Diskuse 0