Hlava není počítač — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Oldřich Dotovský 8. 10. 2013 16:54 +15
Lidé si často zbytečně komplikují i rozhodnutí, která komplikovaná vlastně vůbec nejsou. Vlastnil jsem v životě dvě auta a obě jsem si vybral primárně podle vzhledu (tvar karoserie, barva laku v kombinaci s interiérem). Na posouzení zbývajících parametrů jsem si vždy "najal" někoho, kdo tomu rozumí, a nechal si říct pouze jeho souhrnný názor. S oběma vozy jsem byl (s tím druhým dosud jsem) velice spokojený a neměl jsem nikdy důvod koupě litovat. Podobně to dělám u většiny nákupů a jsem v pohodě. V potravinách většinou vybírám značku, kterou už znám, nebo zvolím náhodně jednu z dražších položek. Starosti si nás najdou samy, není potřeba si další aktivně vytvářet. :-)
Lukáš 8. 10. 2013 19:39 +8
Když se ptali Ivana Lendla jak dosáhnul svých skvělých úspěchů když neměl zrovna ideální výchozí fyzické a psychické dispozice k tenisu odpověděl: "Spousta lidí se v myšlenkách zabývá tím, co není ve skutečnosti vůbec důležité." Hospodařit se svým omezeným množstvím energie znamená zbavit se všemožných zbytečností. Přebytku materiálního i myšlenkového balastu. :-)
MartinM 8. 10. 2013 20:04 +7 v reakci na Lukáš 8. 10. 2013 19:39
Tak to asi vysvětluje, proč většina sportovců žádný myšlenkový balast nemá :) A nejlepší výchozí pozici má ten, kdo toho nemá moc na zbavování.
lucka 8. 10. 2013 20:18 +3 v reakci na MartinM 8. 10. 2013 20:04
Vtipné, ale trochu hnusné.
Lukáš 8. 10. 2013 20:50 +2 v reakci na lucka 8. 10. 2013 20:18
Je to zevšeobecnění. Sportovec = blb. Bohužel. Přitom Lendl je pro mě ukázkový případ člověka, který si vybudoval sebevědomí na těžce nabytých zkušenostech. Na tom, že se zbavil spousty zbytečností a uměl se soustředit na to podstatné - o tom je taky článek tady. Myslím si.
lucka 8. 10. 2013 21:12 +1 v reakci na Lukáš 8. 10. 2013 20:50
Souhlasím. Sportovec = člověk. Tedy někdy taky blb. Nicméně nikdo není dokonalý a nikdo si své IQ nevybírá. Nízké IQ by si snad dobrovolně vybral jenom úplný blbec. A zrovna Lendl mi příjde docela inteligentní až na ten jeho americký přízvuk.
Jan Majer 8. 10. 2013 21:50 +6 v reakci na lucka 8. 10. 2013 21:12
Mimochodem, uměl by mi někdo vysvětlit, čím to, že někdo ten přízvuk chytne a někdo v úplně stejné situaci nechytne ani náznakem? Nemusí to být Amerika. Stačí přesun do Brna a u někoho dojde k neuvěřitelné změně za dva měsíce - a u někoho za celý život vůbec. Co na to Jitka, naše editorka a lingvistka? A co Oldřich, který ví všechno?
Oldřich Dotovský 8. 10. 2013 22:46 +7 v reakci na Jan Majer 8. 10. 2013 21:50
Pochopitelně i na to mám teorii. :-) Myslím si, že hraje roli jednak to, jak moc je člověk obecně poddajný (jak snadno a ochotně se přizpůsobuje okolí), a jednak to, jak moc vědomé je u něj to, jak mluví. (Tím mám na mysli rozdíl mezi někým, kdo s hlasem někdy nějak pracoval, a komu je to, jak mluví, úplně jedno.) A do třetice bude hrát roli i to, jak moc daný člověk přijme za součást svojí identity to, že je Brňák, Američan apod., nebo jestli si i po delší době připadá na novém místě jako cizinec. Viděl bych to na mix těchto tří faktorů. A možná i jiných. A možná úplně něco jiného. Kdo ví? Já ne. :-)
Jan Majer 8. 10. 2013 23:24 v reakci na Oldřich Dotovský 8. 10. 2013 22:46
Jo, to je dobrý, díky :-)
Mon ks 8. 10. 2013 23:32 +7
Super. Po tých článkoch o problémoch vyrovnavania sa s minulosťou, prítomnosťou, budúcnosťou, svojim, tvojim, našim egom, traumami prameniacimi z tráum prameniacich už sme zabudli z čoho, konečne niečo naozaj zaujímavé a informačne hodnotné. :)
Lukáš 9. 10. 2013 05:43 +3 v reakci na Oldřich Dotovský 8. 10. 2013 22:46
Ano, tohle je hodně zajímavá věc. Ještě bych k tomu přidal, že hodně psychologů a psychiatrů údajně záměrně používá metodu napodobení člověka se kterým jednají. Jeho mimiky, hlasu, celkového vystupování. Pomáhá jim to prý lépe vžít se do druhé osoby. Myslím si ( doufám pro sebe ) že to není jenom o poddajnosti osoby která podléhá prostředí. Mám to tak totiž taky. Střídám často oblasti, které mají různá nářečí, slangy apod. Brno, Slovácko, Valašsko Haná, ... vždycky vědomě i podvědomě přeladím. Cestovatelé to mají automaticky, snadno zapadnou do prostředí. Navíc já si spíš myslím, že taková schopnost něco napovídá o talentu učit se jazykům a to nemluvím o lidech, kteří v Evropě žijí v oblastech, kde se běžně mluví několika jazyky najednou.
Petra 99 9. 10. 2013 06:27 +1 v reakci na Lukáš 9. 10. 2013 05:43
Nemůže to souviset i s hudebním sluchem?
Magri 9. 10. 2013 08:39 v reakci na Lukáš 9. 10. 2013 05:43
Taky rychle přelaďuji :-) Pocházím z Plzně, teď žiji už řádku let v Ústí nad Labem. Nedávno mě kolegyně upozornila, že jakmile telefonuji s maminkou, okamžitě přeladím na plzeňský přízvuk. Vůbec si to neuvědomuji, přitom u někoho jiného, třeba v televizní reportáži to slyším okamžitě a směju se.
angy1 9. 10. 2013 09:01 v reakci na Petra 99 9. 10. 2013 06:27
Já si myslím, že to souvisí. Ale samozřejmě působí i okolí a délka pobytu.
Julie Jungvirtová 9. 10. 2013 15:39 v reakci na Lukáš 9. 10. 2013 05:43
Přesně, taky si myslím, že to souvisí primárně s jazykovým talentem.
Regina 8. 1. 2014 15:43 v reakci na Jan Majer 8. 10. 2013 21:50
Kamaráda manželka lehce ráčkovala. Přistihla jsem se při rozhovoru s ní, že jsem najednou ráčkovala taky, než mi došlo, že to mohla brát jako urážku a zesměšnění. Vemte Okresní přebor, veterinář Karel neuměl "r", a jak se to ujalo! Kajel, to je tak joztomilé... .O) Zvlášť u metrákového chlapa.