Hlava v oblacích, nohy na zemi — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

jitka_cholastova 21. 3. 2015 00:02 +4
"Pokud děláme a říkáme to, co cítíme a co si myslíme, jsou naše části v souladu. Cítíme se dobře. Je to jednoduchý recept na štěstí." A nejen na štěstí. Tohle je stav, kdy jsme v kontaktu se sebou i se světem, kdy můžeme něco opravdového sdělit nebo naopak zachytit, kdy přicházejí nápady... Ne "bytí sám sebou" zúženě chápané pouze jako "sebevyjádření" (čumte všichni, jááá to tak mááám), ale bytí jako dialog. To tělesné schéma mě baví představovat si spíš jako disky seřazené za sebou, každý s různě rozesetými "průřezy" nebo "průsvity", a když se je podaří navzájem správně vycentrovat a roztočit, začnou se překrývat tak, že to skrze ně může dobře proudit...
Ivana 21. 3. 2015 08:23 +2
Ano, je to opravdu neuvěřitelně jednoduché. "Pokud děláme a říkáme to, co cítíme a co si myslíme, jsou naše části v souladu. Cítíme se dobře". Osobní svoboda, klid v duši a názorová nezávislost. Pozná to člověk a vycítí zvířata, je to největší dar. Z toho pak vychází zdraví a dobré vztahy. Lidi se honí za chimérami, hledají v horách, v nížinách, náboženstvích, spolcích, pracovním vytížení, knihách, chtějí si to ukradnout nebo koupit od druhých..a přitom je to tak jednoduché.
Atlaua 21. 3. 2015 08:41 +5
"Pokud děláme a říkáme to, co cítíme a co si myslíme, jsou naše části v souladu. Cítíme se dobře. Je to jednoduchý recept na štěstí." Ja vám neviem, ak by som vždy hovorila, čo cítim a myslím si, asi by som riskovala vyhadzov zo školy, z práce, že ma opustí partner a pár po papuli. To by som potom asi príliš šťastná nebola. Nehovoriac o tom, že sa principiálne nestotožňujem s tým, že existuje niečo, ako "recept na šťastie". Príde mi to ako ďalší "recept", pre ideálneho človeka, s krásnou čistou mysľou, pre ktorého nie je prirodzené nič deštruktívne.
Ulka 21. 3. 2015 08:47 +4 v reakci na jitka_cholastova 21. 3. 2015 00:02
U tohoto souvětí jsem se také zarazila. A to jednak proto, že jej z části sdílím; navíc mám za to, že právě dosažení téhle konzistence "souladu činů a slov s myslí a srdcem" je tak nějak to ono, o co má opravdu smysl usilovat. Druhak jsem se u něj zarazila z důvodu, že autorovo nadšení "je to jednoduchý recept na štěstí" je právě ten moment, který souvětí zbytečně degraduje. Proč? Troufám si říct, že onu potřebu být konzistentní nějak tak tušíme snad všichni, kteří o svém životě máme nějaké představy a záleží nám, jak ho prožijeme. Být sám se sebou zajedno je práce na celý život, v průběhu kterého se tohle učíme (tj. nemáme hotovo). Už jen z tohoto pohledu se nelze uchlácholit zvoláním "jak je to jednoduché". Ne, není to jednoduché i z dalšího důvodu, který je, že ve skutečném životě často nejsme zajedno se sebou proto, že vyhodnotíme, že ke zvládnutí situace (ať už pro dobro své či druhých) bude lepší, když svoji jednotu upozadíme pro obecné dobro věci. Když to přeženu, kdyby tohle udělala leckterá bojovnice, tzv. "černá vdova" např., tj. nebyla by v jednotě "mysl - emoce - tělo", protože mysl by zcela jasně převládala, bylo by to určitě daleko lépe, než když byla v souladu se sebou (se svou vírou, se zoufalou touhou po odplatě ,s pojetím sebe sama utvářeného její komunitou po celý její život). Být sám se sebou v jednotě je možné maximum, o které se můžeme snažit, ale určitě to není jednoduché. Skutečně hodnotné výsledky mívají za sebou trnitou cestu.
Katka 21. 3. 2015 10:11 v reakci na Ulka 21. 3. 2015 08:47
Ulko at delam co delam, Vasi myslenku o cerne vdove nedokazu pojmout. Vy rikate ze cerna vdova je v souladu se sebou?
kristyna. 21. 3. 2015 13:04 v reakci na Atlaua 21. 3. 2015 08:41
Ja si myslim ze vy si můžete myslet upřímně i to 'spatne' co si o druhých myslite, pak muzete podle emoci separovat co neni treba rikat upřímně každému, treba kdyz tim stejne nic nevyřešíte a druhému to jen ublíží, nebo tim jen ublíží te sobe, pak jsou treba situace u kterých si myslite ze jim to pomůže, nebo nepomůže ale je to jedno jim co si o vas mysli nebo vam co si oni o vas mysli, a pak jednate v souladu s city i s rozumem.
Ulka 21. 3. 2015 13:06 +1 v reakci na Katka 21. 3. 2015 10:11
Pro tohle téma říkám, že ano, tj. "svým způsobem". Na soulad sama se sebou můžeme nahlížet z různých úhlů, samozřejmě. Více rozebírat psychiku ženy, která spolu se sebou odpálí metro se stovkami lidí, si ale netroufám.
Katka 21. 3. 2015 14:15 v reakci na Ulka 21. 3. 2015 13:06
Priznam se ze me to hlava nebere. Nedokazu tam ten soulad nijak videt. Nevim v cem ho spatrujete Vy a ani nevim jak jste na ten priklad prisla vzhledem k tomu tematu. Jinak jsem jeste chtela rict, ze podle mne autor clanku netvrdi nic o tom jak je to jednoduche uskutecnit, zit. Ale napsal ta slova ( tu vetu ) podle mne ( jiny pohled na vec ) ve smyslu, ze tou vetou zjednodusil cely popis- ten " recept " ktery znazornuje ten soulad casti. Jinymi slovy tak zjednodusene shrnul cely clanek do jedne vety. :)
Atlaua 21. 3. 2015 14:41 +1 v reakci na kristyna. 21. 3. 2015 13:04
Ved ja si aj uprimne myslim svoje, ale ak sa ma niekto na nazor opyta, nepoviem ho alebo poviem nieco, co bude v moj prospech. Podla clanku kvoli tomu nebudem stastna.
kristyna. 21. 3. 2015 15:01 +1 v reakci na Atlaua 21. 3. 2015 14:41
Tak vy ho nepovíte protoze nechcete ublížit sobe nebo nekomu jinému, tak pak uz jednate s tim co cítíte i s tim co si myslite, nebo ne? Nejednala byste tak, kdyz byste to treba chtela rict, ale neudělala byste to protoze se treba stydíte a to by vam na vas vadilo.
Atlaua 21. 3. 2015 16:37 +5 v reakci na kristyna. 21. 3. 2015 15:01
Nie, ja by som to chcela povedat a musim sa premahat to nepovedat, a nepoviem to, lebo oplyvam niecim takym ako pud sebazachovy, takticnost a vypocitavost. Takze jednam presne proti tomu co citim a co si myslim.
Ivana 21. 3. 2015 17:08 +4 v reakci na Ulka 21. 3. 2015 08:47
"Skutečně hodnotné výsledky za sebou mívají trnitou cestu." Ano, to je přesně proč se většina lidí utápí v jakémsi urputném nešťastnouctění. Protože se domnívají, že pro štěstí se musí trpět, pokládat oběti, trýznit se, sebemrskat apod. Ne, je to jednoduché. Být v souladu.. a ještě jsem zapomněla jednu nesmírně důležitou věc. Nehledět na hodnocení druhých.
Katka 21. 3. 2015 18:42 +4 v reakci na Atlaua 21. 3. 2015 16:37
No tak co k tomu dodat Atlaua. :-)) ..... Pokud Vas vnitrni rozpor necini vubec ani malilinkato (?) nestastnou a snad ani vubec nijak nespokojenou,tak slava. :-))) A nebo Vas to sice cini tak nejak treba trosinku ( jo? ne ? ) nespokojenou ,ale na to nehledite protoze to delate treba prave z te vypocitavosti, nebo pro vlastni prospech a s vidinou nejakeho cile, tak jste podle mne ta co snad uprednostnuje hlavne hlavu. :D Hlava v poredi. Pro Vas tento clanek neni. :-)))) ;)
Ulka 21. 3. 2015 21:09 +3 v reakci na Ivana 21. 3. 2015 17:08
To říkáte Vy, já jsem nic o trpění a sebemrskačství nepsala. Uvidíte to, když tuto větu nebudete oddělovat od smyslu a kontextu celého mého komentáře.
Atlaua 21. 3. 2015 21:23 v reakci na Katka 21. 3. 2015 18:42
Prečo by ma mal činiť nešťastnou či nespokojnou? Ak by som si pripúšťala takéto hlúposti, tak snáď už dávno skončím na psychiatrii. Problém by mali skôr ľudia, ktorí by z niečoho takého boli nešťastní. No, uprednostňovanie hlavy by sa zišlo evidentne viacerým ľuďom. Prečo by pre mňa článok byť nemal?
Katka 21. 3. 2015 21:40 +1 v reakci na Atlaua 21. 3. 2015 21:23
Me se ptat Atlauo na Vase preco nemusite. :-) protoze Vy jedina vite jakou Vas samotnou to cini. To je podstatne. A proto pisu slava ,jestli jste spokojena a stastna. Sama jste si odpovedela. :-)) No a ti co jsou nestastni ti maji vskutku co resit , to je preci myslitelny.:-) Nekteri jsou naopak uplne spokojeni ah kdyz jednaji v souladu s tim jak citi a mysli. Na tu posledni otazku si prosim odpovezte sama. Citim ze to hrave zvladnete. :))
Jana 22. 3. 2015 06:53 +4 v reakci na Ivana 21. 3. 2015 17:08
Nehledět na hodnocení druhých nebo nehledět na druhé? S takovým přístupem by totiž "souznění" bylo o hodně jednodušší.
Atlaua 22. 3. 2015 09:06 +2 v reakci na Katka 21. 3. 2015 21:40
Ja ale chápem, že jednať v súlade so svojim cítením a myslením je fajn, ale nemyslím si, že to automaticky urobí človeka šťastným, a nemyslím si, že by opak mal človeka činiť hneď nešťastným. Navyše, existuje kopa deštruktívnych a sebadeštruktívnych ľudí, ktorí keď činnia v súlade s tým ako to cítia a myslia, tak sú nešťastní, lebo proste robia kraviny. Takže ideálny človek naozaj môže činiť podľa toho ako to cíti a myslí, a neprivedie sám seba do problémov. Ja ním ale nie som.
Marie Kolářová 22. 3. 2015 10:22 +1 v reakci na Atlaua 21. 3. 2015 08:41
Jasně jednoduše vysvětleno, cítím to stejně, poslední dobou se tak chovám a jsem svoboná, jsem svá, necharakterním...lidem, činnostem, setkáním se vyhnu, pokud to nelze v zaměstnání, nevyjadřuji se, přesto, že jsem extrvert, ale už vím, jak někdo dokáže s úsměvem vrazit kudlu do zad, samozřejmě pro peníze s mocí za sebou. Moje zkušenost s neuvěřitelným zlem mi dala i mnoho cenného, v té největší nouzi bezpráví, jsem poznala opravdové přátele a těch si z celého srdce vážím. Našla jsem sama sebe.
Katka 22. 3. 2015 11:32 +1 v reakci na Atlaua 22. 3. 2015 09:06
Ja Vam rozumim Atlaua. :) Je to Vas nazor a jako takovy je platny hlavne pro Vas. :) No ale dejme tomu ze jsou naopak lide kteri kdyz uz jsi konecne uvedomuji ze jim nejaka cast pokulhava a ze prave to je i pricinou jejich trapeni ( rikaji tomu pak ze se citi -nestastni ) tak ti kdyz s tim chteji neco delat a posunout se tak si pujdou za timto cilem. A ti co sebe Uvadi v sebedestrukci tak ti zda se alespon ligicky take nebudou skakat radosti ze sebedestrukce. :-)). No a jestli jo, tak bych koukala jako jojo. :D Ja osobne napriklad nepojimam vyjadreni " recept na stesti " z clanku doslovne. Divam se na to z povzdali, protoze pojem stesti je pro me abstraktni. Z toho hlediska se na ten pojem divam. A pojem recept beru take z nadhledu. A presto a prave tak clanek chapu. :)
Katka 22. 3. 2015 11:35 +1 v reakci na Katka 22. 3. 2015 11:32
A Vy a kdokoli dalsi ho samozrejme ma moznost a muze chapat jakkoli v souladu s tim jak ho pojme. To je pochopitelny. A pak se vzajemne o to muzeme podelit. :)
Ivana 22. 3. 2015 13:45
Na mysli jsem samozřejmě měla "nehledět na hodnocení druhých". Nehledět na druhé zavání sobectvím a bezohledností a to s rovnováhou a vnitřním souladem nemá nic společného.
Lukáš 22. 3. 2015 19:44 +4
Pěkné téma. Je poznat, že ho píše učitel aikidó. V současné době jsem, zprostředkovaně, v kontaktu s děním na trénizích a soutěžích judo. I tam se velmi dobře pozná, kdo z účastníků je člověk- dítě - těla, srdce a kdo člověk "hlavy." Úspěch má ten, kdo -stejně jako v životě - dokáže všechno vyvážit, vyrovnat. Za pozornost stojí to, že "učeň" bojového umění začíná téměř vždycky "jen" jako člověk "hlavy, srdce, nebo těla. Teprve časem a cvikem se naučí dobrat se celku... Stejně tak v životě - může být, že někdo dá ( například ) na sňatek z rozumu, ale časem se přidá i srdce, neřku-li tělo. :-) Nikdo není v těchto třech oblastech života vyvážený stále a nevědomě. Musí se dostavit jakési "podvědomé" uvědomění všeho ... a to je možné zase jenom v klidu a v "pokorném soustředění se."
Lukáš 22. 3. 2015 19:47 +2 v reakci na jitka_cholastova 21. 3. 2015 00:02
Myslím si, Jitko, že ten článek je především vyjádřením univerzální filozofie všech bojových umění. Ne nadarmo ho napsal učitel aikidó...
Lukáš 22. 3. 2015 19:52 +2 v reakci na Atlaua 21. 3. 2015 08:41
Atlauto, je taky možné, že k receptu na štěstí patří "ustát" ty situace, kdy dostáváme "pár přes držku," pokud víme, proč se tak děje a pokud si stojíme za svým názorem. Někomu to přijde jako paradox, mně - po jistých zkušenostech - už ani ne.
Atlaua 22. 3. 2015 20:06 +2 v reakci na Lukáš 22. 3. 2015 19:52
Ja som to nemyslela ako metaforu, niekto vám naozaj môže vraziť jednu do huby, ak poviete, to čo si myslíte. Viete, jedna vec je také situácie ustáť, druhá vec je si pod vplyvom nejakej jednostrannej životnej filozofie tieto situácie vytvárať. Osobne si nemyslím, že existuje niečo, nejaká filozofia, životný prístup, psychologická metóda, ktorú keď budete nasledovať, tak proste budete šťastný. Nehovoriac o tom, že kto už je len šťastný stále, počas celého života? Život sú proste ťažké obdobia, hrozné obdobia, dobré obdobia, šťastné obdobia namixované v rôznom poradí a pocit je obvykle krátky intenzívny pocit, ktorý je výsledkom dobrých okolností a našeho pohľadu na svet. Nebyť v súlade sám so sebou vám môže brániť byť šťastným, ale byť v súlade sám so sebou vám proste samo o sebe šťastie neprinesie.
Lukáš 22. 3. 2015 20:14 +2 v reakci na Atlaua 22. 3. 2015 20:06
... Je to neustálé vyvažování snahy být v souladu sám se sebou a se svým okolím. Přírodní zákony neustále platí - pořád a všude jde o vyvažování rovnováhy . Proto se třeba sám cítím být šťastný ve chvílích, kdy zdravé, přírodní, prostředí po mně "konečně chvilku nic nechce" a tak můžu být "bez omezení" sám sebou. :-)
Lukáš 22. 3. 2015 20:20 +4 v reakci na Lukáš 22. 3. 2015 20:14
Ještě bych dodal i pro Vás, že ten článek napsal učitel aikidó. A jako takový, neříká možná ani tak, že dává recept na štěstí, ale spíš recept na to, jak dobře "zacházet se životem." Nebát se, nekrást a nezkracovat si cestu ke štěstí "nedovolenými zkratkami" - tj. nepoužívat jenom "části sebe," ale používat se v životě ve své úplnosti.
Romana 23. 3. 2015 08:16 +4
Paní, ke které chodím na masáže, je čistotná pečující a vkusná. Jenže o jarních prázdninách si zlomila ruku. Nebudu rozebírat, jak je v jednotě se sebou ona, ale je jisté, že má na několik měsíců pohov. Šla jsem tedy jinam. Na netu jsem si našla salon s krásným prostředím, a pro změnu zvolila muže. Kdybych dokázala být stále v jednotě já, už při příchodu na dvůr uvnitř městského bloku, bych vzala nohy na ramena. Ošuntělé, zanedbané prostředí. Ručníky se sušily na zábradlí schodiště a pan masér byl rozpačitější , než já. Samotnou masáž bych zvládla i já lépe. Jenže koktal. A jaký mě se rozběhl v hlavě kolotoč rádoby soucitných "keců", si možná umíte představit.. A přestože se moje tělo scvrkávalo hnusem z prostředí, moje pusa domlouvala další návštěvu. Až když jsem si večer lehla, dokázala jsem se sjednotit a od další návštěvy tohoto masérského "salonu" radikálně odstoupit..
Atlaua 23. 3. 2015 08:53 +1 v reakci na Lukáš 22. 3. 2015 20:20
Ja myslim, ze ste sam stastny, lebo je vam dobre byt sam. Tak ako kope dalsich ludi a nema s tym nic spolocne to ze ste "v sulade sam so sebou", co je z mojho podladu psychologicka fraza bez obsahu. Recept ako dobre narabat so zivotom je rovnaky nezmysel ako recept na stastnie. Nie je mozne popisat jeden recept pre vsetkych.
Martin Švihla 23. 3. 2015 18:25 +1 v reakci na jitka_cholastova 21. 3. 2015 00:02
Schéma: možná "soustředěné" koule, které můžou mít více či méně společný střed? A bylo by příliš troufalé si je představit, že jsou vlastně reprezentací jednoho, ale v různých "rozměrech"? :)
Martin Švihla 23. 3. 2015 18:31 +2 v reakci na Ulka 21. 3. 2015 08:47
Slovo "jednoduchý" jsem použil trochu hravě a v jeho původním významu. Totiž "jednoduché" = "v jednom duchu". Tj. myšlení, cítění i konání v jednotě. Jednoduché. Samozřejmě to není lehké. :) Dostat se k této jednoduchosti může být pěkně těžké. Může to vyžadovat hodně pozornosti, úsilí, disciplíny a času. A jakkoliv jsme jednoduší, vždy se dá jednodušeji. :) Ale vědět, že hledám jednoduchost, je výborný ukazatel na cestě. Pak to pro sebe nemusím dělat to složitější a trnitější, než to je.
Martin Švihla 23. 3. 2015 18:33 v reakci na Romana 23. 3. 2015 08:16
Děkuji za další praktický příklad na ilustraci. A když si to takto všimnete, příště to bude jednodušší a více v pohodě. A pak ještě... ;-)
Lukáš 23. 3. 2015 18:48 v reakci na Atlaua 23. 3. 2015 08:53
Atlauto, hodně úvah a článků tady je o tom, jak to udělat, aby člověku bylo dobře samému se sebou. Je to užitečné znát a umět. Nikdo totiž neví, kdy ho může "přepadnout" životní situace, ve které se octne sám. Na chvilku, nebo na dlouho. Samotu nemusíme milovat, ale taky se jí nemusíme bát ...
Lukáš 23. 3. 2015 18:59 v reakci na Martin Švihla 23. 3. 2015 18:25
Ano, střed těla. Ten bájný bod na dva prsty od pupku, kdy nás "nerozhodí" žádná síla která se do nás "opře." Střed mysli, kdy si uchováme pozornou bdělost ke všemu, co se kolem nás právě děje. Nejsme polapeni ve vlastních myšlenkách. A střed svých emocí, kdy pozorně sledujeme reakce "svého protějšku" které odrážíme ve svém klidném "duchu," jako ve vodní hladině. Karate, Tajči, Aikidó, Judo ... Tak nějak si představuji tu soustřednou kouli, ten soustředný kruh. Mám pravdu?
Katka 24. 3. 2015 11:19 v reakci na Lukáš 23. 3. 2015 18:59
Pekne popsany Lukasi. " Střed mysli, kdy si uchováme pozornou bdělost ke všemu, co se kolem nás právě děje. Nejsme polapeni ve vlastních myšlenkách. A střed svých emocí, kdy pozorně sledujeme reakce "svého protějšku" které odrážíme ve svém klidném "duchu " jako ve vodní hladině. "
Petra 99 25. 3. 2015 20:16
Článek mě zaujal, jsem zvědavá a těším se na pokračování. Zvlášť mě zajímají konkrétní projevy lidí s různými kombinacemi faktorů ze zmiňované trojice. Nebo projevy lidí, používajících dvojicí faktorů a jeden opomíjející. A k onomu dělat, co člověk říká, říkat, co si myslí, myslet , co cítí ještě dodám, cítit a uvědomovat si skutečné pocity. Vypadá to jednoduše, dá to však zabrat. Před pár lety jsem nevěděla, o čem je řeč.
martin_svihla 26. 3. 2015 10:46 v reakci na Petra 99 25. 3. 2015 20:16
Dobrý den Petro, díky za komentář i konkrétní "objednávku". Další články budou věnovány jednotlivým částem trojice a začneme tělem. Tak jako píšete - abychom si ty prostory uvědomovali a věděli, o čem je skutečně řeč. Propojení, rovnováha a čtení okolí přijde na řadu později. Avšak když vnímáte rozdíl mezi svým myšlením, emocemi a konáním (resp. bytím), je jednoduché vidět, ve které části (částech) žijí lidé kolem nás. Takže si všímejte sama sebe a pak se občas podívejte a zeptejte, jak to mají druzí. Na toto není potřeba zvláštní teorii, spíše vnímavost a selský rozum. Srdečné pozdravy, Martin