Hlava v psychopísku — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

lucydee 21. 2. 2015 20:54 +10
Psychologie(.cz) mi dava predovsetkym slobodu... najma od vlastnych schem, vzorcov citenia, myslenia, spravania... Rozsiruje obzory, ukazuje nove dimenzie, pohlady, pozyva a sprevadza na ceste do hlbky... k vlastnemu Ja. Prevratila moj zivot naruby a nesmierne ho obohacuje. Dakujem za Vasu pracu, je skutocne poslanim a ma velky zmysel. Odporucam Vas a viacero mojich znamych rastie spolu so mnou vdaka Vam.
Lukáš 22. 2. 2015 09:48 +5
Jane, psychologie ( a nemusím teď nutně myslet jen na Psychologii.cz ) je jedna z cest hledání. Stejně jako různé formy umění, sportů, literatury, víry ... Pokud v závěru svého článku píšete: "Člověk potřebuje věřit," rozšiřuji toto tvrzení ještě pro sebe: "Člověk potřebuje taky pochybovat a hledat ... a vymýšlet." Vymýšlet v tom pozitivním slova smyslu. Kdosi řekl, že člověk může dojít nejdál tam, kam dosáhne jeho fantazie. I naprostí snílci typu Vernea a Da Vinciho nakonec došli uznání proto, že se nebáli nějakého "ztrapnění," hodili své úvahy, plány a příběhy na papír. Ovšem vždycky napojili svoje úvahy na jejich současné možnosti, na jejich současnou realitu. Budovali ve své hlavě "nadstavbu" s výhledem na příštích sto až pět set let, třeba. A ukázalo se, že je obrovská část té fantazie realizovatelná, v nějakém bodě času ... K Vašim závěrečným souvětím: "Nešťastný člověk se upíná k tomu, co mu přináší trápení. Spokojený člověk se zaměřuje na to, co ho naplňuje radostí." K tomu se dá doplnit především toto: Není nic objevného na tom, že život je neustálé přelévání rovnováhy psychických, fyzických, emočních sil v člověku. Nešťastný člověk může najít radost v překonaném trápení a spokojený člověk časem zjistí, že to co ho naplňuje radostí může způsobovat i jistá trápení. Monáda není pevně stanovený tvar, i když se kreslí vždycky ve stejné podobě ... Věčná spokojenost, ani věčná nespokojenost neexistuje. Jdu se najíst polívky ze serotoninu, melaninu a dopaminu. :-)
Martina 22. 2. 2015 15:12 +10
Co mi dává psychologie? Hezké téma pro nedělní zamyšlení. Souhlasím s tím, že je to koníček. Baví mě objevovat, rozvíjet se, nacházet nové pohledy, pomáhá mi porozumět sobě a druhým lidem, chrání mě před samolibou lží, že už vím o sobě všechno a že ostatní to musí mít stejně jako já. Těší mě slyšet, že to můžou mít úplně jinak, a také mě povzbudí pocit sounaležitosti, když to mají stejně jako já. Koníček, který mi pomáhá se rozvíjet, baví mě a přináší mi pocit souznění. Co víc si od koníčků přát? Jiná situace nastane, když jsem v průšvihu.To je jiná písnička. Pak mám od psychologie mnohem náročnější očekávání. Očekám, že mi přinese světlo, abych se zorientovala, jak z průšvihu ven. Chci, aby mi přinesla povzbuzení a motivaci k mobilizaci své síly. Hledám u ní klid a zastavení, když se hroutím pod přemírou rad a úkolů, abych se mohla soustředěně rozhodnout podle sebe. Vím, že mi přinese inspiraci, jak se v podobné situaci zachovali jiní. Očekávám, že mi přinese naději, že bude lépe. Nevím, jestli neočekávám moc od psychologie a mrzí mě, že tohle nečekám od náboženství. Musím se sama sebe ptát, proč mi odpovědi na předchozí otázky nedává mé náboženství a má víra. Zažila jsem situaci, kdy mi psychologie pomohla posunout se dál, když mě nesprávně interpretovaná víra úplně zazdila v kobce bez oken. Co mi dává psychologie a co mi dává víra? Proč psychologii potřebuji? Proč mi víra nestačí? Může se to propojit? Tohle je teď moje téma a budu hledat odpověď. Také zde:-). Díky.
Lukáš 22. 2. 2015 16:19 +1 v reakci na Martina 22. 2. 2015 15:12
Martino,myslím si, že se otázky a odpovědi psychologie a víry dají úspěšně propojit. I když psychologie - stejně jako jiné obory - může svůj vztah k víře vysvětlovat různě. Se znamínky plus nebo mínus. S varováním, nebo s nadějí. Psychologie i víra, například - můžou být průvodci naší "životní cesty." Každý průvodce po našich cestách je jako pomocník,hlídač našeho vnitřního ohně. Tihle průvodci ( v článku nazvaní koníčky ) v sobě nesou vlastnosti našeho osobního, vnitřního ohně. A jak známo - oheň je dobrý sluha a může být i zlý pán. Proto může být cokoliv "na co vsadíme" prospěšné, nebo ničivé. I naše koníčky. Transformace a přerody vnějšího, neutrálního, probíhají uvnitř v nás. Potíž je v tom, že nad tou vnitřní transformací přijímaného nemáme vždycky, myslím si, úplnou a svrchovanou moc. Tak, jak bychom vždycky nejspíš chtěli mít .... taktně zamlčujeme vlivy o kterých mluví například medicína. Genetické, hormonální, biochemické ... Řešení? Přibírat s léty nové koníčky? Biologii, sociologii ...? Ve kterém roce ještě byl jeden člověk schopen pojmout poznání všeho současného světa? Někdy v době středověku? :-)
Lucie Forejtova 22. 2. 2015 21:21 +1
To, co jiz bylo zmineno jinymi, plus me na psychologii bavi jeji nadcasovost, jakesi bezpeci toho, ze jeji "zakony" ci "podstata" (zamerne davam do uvozovek) plati tak nejak neustale, bez ohledu na politickou situaci, modni vlny, aktualni kurzy men nebo probihajici prirodni katastrofy. Do jiste miry ma neco spolecneho s nabozenstvim, je to takova bazalni jistota :-) Az psychologie "prestane fungovat" tak bude neco hodne spatne :-)
Oldřich Dotovský 23. 2. 2015 07:43 +18
Honzo, tohle zamyšlení naprosto přesně vystihuje můj vztah k psychologii a osobnímu rozvoji, jak se za těch posledních pár let zformoval. Jsem moc rád, že to tu zaznívá, protože elitářství neprospívá žádné skupině – ani zájemcům o psychologii – ale zároveň je to něco, k čemu skupiny lidí sdílejících stejné nadšení budou vždy zákonitě směřovat. Jestli mě na tomhle webu něco fakt štve, tak je to sledovat lidi, kteří sem přijdou s nějakým trápením a za rok už se shánějí po psychoterapeutickém výcviku, aby si svoji nadřazenost plynoucí z toho, že teď už „mají vše vyřešené“, potvrdili. Co mi dává psychologie říct neumím. V poslední době mám dojem, že vlastně nic. Co mi dává Psychologie.cz je radost z toho, když tady, nebo na některé z vašich akcí, potkám někoho, kdo se na to umí dívat se stejným zdravým odstupem a nadhledem, jako v tomto článku.
Karel7 23. 2. 2015 08:25 +3
Psychologie.cz mi především dává pocit , že v tom nejsem sám , že různé druhy problémů a mnohem závažnějších řeší spousta lidí . A hlavně možnost se zamyslet nad radami které tu lidé dostávají jak od odborníků tak od čtenářů. Protože i když z toho pro sebe třeba neuplatním nic , tak jen ta rozmanitost způsobů jak lidská mysl funguje a jakým způsobem jde její fungování ovlivnit stojí za to poznat. Takže se připojuji k díkům za tento web . Karel
Eva š 23. 2. 2015 08:32
Psychologickou literaturu čtu, protože mám touhu po poznání a po zdokonalení. Taky mě často pobaví. Děkuji.
angy1 23. 2. 2015 08:40 +3
Pane Majere, přesně jste vystihl některá "psychoterapeutická" setkávání. Na několik jsem ze zvědavosti zašla, abych věděla, o čem to vlastně je. Asi před třemi lety jsem byla na "...hledání cesty psychického zdraví - volné téma" a nestačila jsemse divit. Takovou manipulaci jsem snad zažila naposled při setkání důvěrníků ROH. No a já sama jsem tam byla rušivým prvkem, něco jako štika v rybníku. Psychologie jako taková mne zajímá úplně stejně jako cokoliv jiného, třeba stavba mraveniště anebo souboj ježků na trávě. Poněvadž všechno souvisí se vším, tak tohleto je pouze částí celku, do kterého my lidé patříme
Jana 23. 2. 2015 08:58 +2
Mně psychologie/Psychologie.cz pomáhá uvědomovat si naši jinakost, dává mi možnost podívat se na věci z nového úhlu pohledu, občas mně nastaví zrcadlo... je i prostorem pro sdílení zkušeností, názorů. Děkuju!
Jana 23. 2. 2015 09:08 +11 v reakci na Oldřich Dotovský 23. 2. 2015 07:43
Oldřichu, možná vám udělá radost i to, že některé vaše komentáře mně pomohly uvědomit si, že dost toho může být i jinak než se mně na první pohled zdálo. A je to právě někdy ta ráznost, obrácení pozornosti k vlastní odpovědnosti, o kterou jste můj svět obohatil. Tak děkuju!
Zdenka 23. 2. 2015 10:39 +9
Měla bych spíš sledovat nějaké stránky pro seniory. Když ale padla tato otázka, a já bych chtěla najít odpověď na to, proč denně čtu psychologii.cz, je mi to úplně jasné. Já zírám, jak se dá o životě mluvit, nekonečná témata. Kolik trápení a radostí v mém životě bylo, a já jsem se v tom patlala sama maximálně jsem to probrala s nejlepší kamarádkou. A tím to zhaslo. Umíte si to dneska představit? Nevědět ani, že v tom nemusíte být sami?
Silly Jane 23. 2. 2015 10:54 +4
Psychologie mi přináší rozhřešení. Je to něco, co dokáže otevřít dvířka k něčemu, co mohlo zůstat navždy skryto, je to cesta k objevům, ztraceným pokladům, ale někdy otevřu i skříňku s démonem a je těžké se s ním seznámit, zkrotit ho a naučit se s ním žít. Ale mám díky tomu více energie do života. Má to ale bohužel i tu skrytou tvář, někdy rozumím určitým komplexům více, než je "zdrávo" :-).
Michal 23. 2. 2015 10:56 +7
Psychologie mi dává další pohled v mém koníčku a to hledání vzorců a korelací (snad i kauzalit) v tak složitých oblastech, jako jsou lidské myšlení a lidské chování. Vedle psychologie mě zajímají i praktičtější obory, sociologie a její sociální experimety, nebo biologie a neurovědy s jejich vysvětleními pomocí NMR. Snažím se totiž přijít na to, o co těm lidem vlastně jde, co si od života představují a proč si za tím nejdou. První věc, na kterou narazíte je, že vám lidi nikdy neřeknou o co jim jde. Vymyslí si tisíce racionalizací, proč něco dělají, proč něco nedělají, proč si něco myslí, proč si něco nemyslí, proč něčemu věří nebo proč něčemu nevěří. Skutečný důvod zakopou někam hluboko do sebe, protože není většinou tak hluboký a morální, jaký by ho chtěli mít a nebo ten důvod ani neznají. Poté narazíte na lidi, kteří víru, myšlení nebo potřeby těch prvních lidí využívají pro svůj vlastní prospěch nebo zisk a navenek se tváří jako ti největší altruisti. (a někdy tomu i sami věří) Ale především je to pro mě zábava, baví mě to. Baví mě poslouchat lidi, kteří v každé druhé větě odporují tomu, co řekli v každé první větě. Nebo, jak jednu věc říkají a druhou dělají. Nebo jak něco dělají a poté hledají důvod, proč to dělají. Je to zábavné a zároveň frustrující.
Katka 23. 2. 2015 10:58 +1
Pane Majer zamýšlela jsem se nad tím jak jste tohle Vy sám myslel : " Věřit znamená vědět a nepochybovat, jak věci fungují. Když věříte, nemusíte nic vymýšlet. " Může to prosím zkusit víc objasnit? Myslel jste to tak, že vědět znamená věřit- nepochybovat když nepochybujete jak věci fungují a tak to nemusíte vymýšlet? Jinak moje kostrbatá a krátká odpověď co mě dává psychologie je ,že mě obohacuje v mnoha směrech. Je to prima koníček a skvělá hra. :)
angy1 23. 2. 2015 11:19 +4 v reakci na Katka 23. 2. 2015 10:58
Katko, nejsem sice pan Majer, ale dovolím si Vám napsat svůj názor. Věřit něčemu beze stínů pochybností je pro mnoho lidí velice svůdné a pohodlné. Tím pádem je na všechno odpověď... Když přišly změny koncem roku 1989 a poté následovalo rozdělení republiky, tak jsme se kvůli tomu s manželem dosti a hodně neshodli. Tvrdil, že na tom budeme bez Slovenska lépe. Já jsem to tak jednoznačně neviděla a on na mne křičel: "tak věříš nebo nevěříš?" Prostě když někdo VĚŘÍ, tak nemusí tolik uvažovat, vždycky se najde viník, vždy je možné poukázat na to, že by..., kdyby... Víte, já jsem křtěná, biřmovaná, chodila jsem - ráda - několik let do náboženství a přesto všechno jsem nevěřící. A moje zkušenost je taková, že když všichni souhlasí, tak je to velmi podivné až podezřelé.
Oldřich Dotovský 23. 2. 2015 11:20 +1 v reakci na Jana 23. 2. 2015 09:08
Jano, díky. To rád slyším.
Jan Majer 23. 2. 2015 11:25 v reakci na angy1 23. 2. 2015 11:19
Katko a angy díky, já se k tomu tématu vrátím v některém dalším článku.
Resk 23. 2. 2015 11:27 +3
Pro mě je psychologie nástroj, jak dosáhnout toho, co chci. Balit ženský na základě znalosti psychologie mě už přestalo bavit, je to moc jednoduchý, ale rozesmát neznámého mračáka (citrona) na ulici to je kumšt, to mě baví a pomocí psychologie tak mohu dělat druhé (svět) usměvavějšími. Takže mi z toho vychází, že chci a dělám svět lepším, díky psychologii.
Katka 23. 2. 2015 12:28 v reakci na angy1 23. 2. 2015 11:19
Rozumím Angy. Právě proto jsem vyzvala pana Majera k tomu jak to může dál objasnit. Vnímám to sdělení z několika různych úhlů. Mǔžu to pojmout různě. A v tom je právě také to kouzlo, ta hra psychologie. Tak jak jste to podala Vy ( v mezích toho jak to podání vnímám ) je právě o tom že věrit neznamená vědet. Neboli pouze věřit neznamená Zároveň vědět jak věci fungují. ( psychologicky )
Katka 23. 2. 2015 12:40 v reakci na Resk 23. 2. 2015 11:27
A nebo nejen takhle postavený, ale i tak zároveň že různým vhledům, poznatkům ( nekončíci proud :-) ) vnitřního světa lze prožívat ten svět ( uvnitŕ- vně) radostněji, více hravě a zdravě. Být usměvavější , dělat sebe usměvavější a být tak zároveň příkladem pro ostatní. Co uvnitř to vně. :)
mmm 23. 2. 2015 13:19 +6
...tolik typů psyché, aby člověk pohledal.. baví mě to taky a důvody? 1. člověk v mnoha otázkách není sám a na pár z nich najde i odpověď 2. manipulace, dokonalá hra, ovšem omrzí.. 3. poznání, že porozumět myšlení všech není nutno.. 4. poznání, že vyrovnaní a stabilní lidé existují 5. poznání, že člověk sám se sebou může být dostatečně spokojen.. atd. :-)
Martin D 23. 2. 2015 13:27
Honzo, nejak jsi se v posledni dobe rozepsal. A dobry!!! Tenhle clanek by si mel precist kazdy/a zaniceny "seberozvujce" .
Vladimír Hans 23. 2. 2015 13:47 +7
Ahoj, psychologii bych chápal jako nástroj, podobně jako motorovou pilu. S obojím se dá vykonat spoustu užitečné a smysluplné práce a nebo ublížit. Hodně záleží na záměrech a schopnostech uživatele tohoto nástroje
Jiřinka 23. 2. 2015 14:58 +4
Psychologie pro mě představuje literární žánr, který ráda čtu. Někdo čte detektivky nebo sci-fi, tak já si čtu o psychologii.
Pavla M 23. 2. 2015 16:10 +1
Tohle vaše zamyšlení mi hodně říká. Psychologie nám pomáhá rozpoznat a překonat zažité koncepty, které nám ztrpčují život a místo nich nám nabízí koncepty nové, jak jste správně napsal. A v tom je její bída i lesk. Rozpoznávání konceptů je užitečné, ale abychom se mohli dále psychologií zabývat potřebujeme koncepty nové protože bez konceptů není psychologie ani její potřeba. Otázka tedy zní, potřebujeme-li se zbavit konceptů, potřebujeme se zbavit i psychologie? Já jsem si odpověděla, že ano. Zatím. Psychologie je jen o konceptech a o zkušenosti vytržené z kontextu vnitřního prožitku, která tak sdělovaná postrádá velkou část svého smyslu. Psychologie může být nebezpečná, při špatném užití koncepty více tvoří než boří a je to užití více než časté. Od náboženství se liší tím, že nediktuje tolik kolektivních pravidel a neupíná hromadně sílu jednotlivců ke společnému cíli. Vytváří v lidech vnitřní okruhy, které mohou v tom špatném případě žít svůj vlastní život odtrženě od možností vnějši reality. Také se zaměřuje více na mysl a koncepty a méně na prožitek. Její ďábelskost se nejvíce zrcadlí v obecně používaném postupu neosobnosti přístupu psychologa a klienta. Už to slovo neosobnost samo v sobě popírá to, čím se psychologie tváří, že se zabývá - osobností. Údajně tedy posouvá osobnost skrze neosobnost. Je na tom něco děsivého. Budu vděčná za zpětnou vazbu na tento můj příspěvek.
Pavla M 23. 2. 2015 16:24 +2
Psychologie sama o sobě je nástroj, který lze použít pro tolik různých věcí, kolik je na světě lidí a jejich záměrů, a podle toho je potřeba k ní přistupovat. S odstupem a obezřetností. Jako dokáže dobře odhalovat, dokáže dobře i manipulovat a skrývat. Jako dokáže doplňovat a léčit, dokáže i ubližovat a vysavat. Je to nástroj jak akcelerovat vlastní osobnost a použít z ní efektivněji to, co sami chceme, abychom si pomohli nebo ublížili, abychom pomohli nebo ublížili druhým. Je to taková paralela moderní techniky ve vnitřním světě. Proto čtete-li něčí článek, uvažujte nad důvod a pohnutkami, proč ho dotyčný napsal a proč právě takovým způsobem.
Hanča 23. 2. 2015 17:22 +3
Co mě dává psychologie? No...konkrétně asi Ps.cz. Jsem optimista, někdy idealista, ale snažím se také o realistický pohled na svět, někdy se mi to snad i daří. :-). Pesimismus mi příliš neprospívá, nedělá mi dobře. Je pravdou, že mám se sebou pár reálných zkušeností, že můj pohled na svět lidem pomáhá vidět život ve veselejších barvách, vidět světlo na konci tunelu, vidět cestu, vnímat věci z té lepší stránky. Však i já potřebuji občas vidět své světlo, vidět na svou cestu. Přišla jsem před časem na tyto stránky, procházejíce zrovna svým nelehkým obdobím, souběh negativních událostí společně s potřebou nezastavit se/snad jen vydýchat :-)/ a jít dál a můžu říct, že mi Ps.cz dává do života klid. Jsem tady ráda. Když nikdo zrovna nemůže, tak Ps.cz prostě může. :-) je tady pořád, jako stálice, pevný bod v proměnlivém Vesmíru. A nezlobí se, jestli tu jsem nebo nejsem...můžu kdykoli vstoupit i odejít. Nevím, proč mám tu zatracenou :-) potřebu mít kolem sebe pořád kupu lidí a proč se od toho neoprostím ani doma, já se sem dnes už prostě především "jen" těším. :-) Absolutně nestíhám číst všechno, ale to nevadí. Jsem tady ráda. Mě se líbí, že to není psychologie jako taková, ale právě lidi, živí lidi se společným zájmem, byť s různými úhly pohledů....pokud "neteče krev":-). tak prosím. A pokud zde najdu lidí se mnou sdílející, je to balzám na duši. :-) Zdravím. :-) Hezký den.
kristyna 23. 2. 2015 18:48 +1
Ja psychologii považuji jako zdroj dobre intelektuální zábavy, v zásadě ji považuji za pavědu, které se v podstatě může věnovat téměř každý kdo se naučí par pojmů a poucek ktere dokáže aplikovat na různé situace, ale zároveň se skrze ni da lidem docela dobre pomoct a ty, kteri to umi dobre obdivuji. Tento můj pohled lehce narušily az clanky pana Špatenky, které mi přijdou tak pravdive ze bych je možna i mohla zacit povazovat za svuj zdroj 'pravd'. Jinak psychologie.cz mi přijde jako super skvělý web, tak skvělý, az me štve ze jsem ho nevymyslela sama.
Karolína 23. 2. 2015 19:10 +4
Psychologie pro mě představuje pohodlný způsob prokrastinace. Resp. zaplácnutí času, než se mi třeba stáhne nějaký film. I samotný vysokoškolský obor psychologie z mého pohledu není ničím víc, než (jak jste to hezky napsal) užitečná záliba. :)
Hanča 23. 2. 2015 19:13 +3 v reakci na Vladimír Hans 23. 2. 2015 13:47
Ano..."slovo je mocné" pronesl s povznášející úctou a láskou duchovní v místním kostele, "ano" odpověděla jedna z účastnic "to nám dobře předvedl i Hitler".
Ulka 23. 2. 2015 19:22 +3
Mám ráda lidi. A protože jsem od dětství neustále v jejich chumlu, takže s nimi prožívám, sdílím, tvořím atd., ráda si o nich popřemýšlím o samotě (v posledních letech ráda i na stránkách psychologie.cz:o). Člověk mě fascinuje, jeho vnitřek, ale také vazby; přijde mi předvídatelný a čitelný a současně nevyzpytatelný a neuchopitelný. A největší záhadou jsem já pro sebe sama:o), takže díky psychologii mi sem tam docvakne nějaká souvislost, a to mi způsobí, že jsem v té dané věci vyrovnanější. Projekt psychologie.cz je krásnou a moudrou služkou této vědě.
zuzana 23. 2. 2015 20:43 +18
Ja som sem začala chodiť keď som bola zúfalá. Traja rôzni psychoterapeuti, kopec peňazí v háji a hoci vonkajšie veci sa postupne menili, ja som sa cítila stále rovnako zle. Hľadala som radu, pomoc, podporu že v tom nie som sama... a našla som ju tu. Občas len rozptýlenie, keď pribudol článok, ktorý je pre mňa "odveci" ale veď nevadilo mi to, čítam veľa a všeličo ma zaujíma, nemusí to mať všetko úplne zásadný vplyv. A tiež som si pravidelným čítaním tohto webu (viacmenej pomerne úspešne) nahradila závislosť na inej stránke, ktorá na mňa mala škodlivý vplyv. A bavia ma diskusie...ako pekne dokážu ľudia argumentovať si navzájom. Web, ktorý má potenciál pomáhať a meniť ľuďom životy k lepšiemu, je to krása, som zaň veľmi vďačná. A super že aj my slováci sa tu môžeme v pohode zaradiť a zapojiť, čerpať. Držím palce.
Ulka 23. 2. 2015 21:09 +2 v reakci na Katka 23. 2. 2015 12:28
Katko, vnímám to tak, že pokud je víra slepá, pak to znamená "vědět". Ovšem málokdo se spokojí s tímto dogmatem, tak podobným náboženství. Proto si i myslím, že je spousta věřících lidí (nemyslím nyní na konkrétní víru, ale víru v Boha jako v ono "cosi"), kteří mají za to, že jsou nevěřící, protože nevěří slepě. Mají své (a dle mě naprosto přirozené) pochyby, úvahy o konceptech, které jsou vydávány za pilířové, základní. Ale souhlasím s Janem, že víra je úleva. Jsou místa, kterým věří každý z nás (třeba v lásku, sebe, uzdravení), a bez této víry bychom si nesli tak těžkou zátěž životem, že bychom jej těžko ustáli. Naše různá období temnot, dle mě, přicházejí často právě z dočasné ztráty těchto pro nás pilířových uvěření. Teprve až uvěříme (a opět ta víra), že bude líp, začínáme se ze tmy hrabat na světlo.
Pavlína 23. 2. 2015 21:27 +2
Ráda se nimrám ve svém mozku... :-) ale taky v hlíně na zahrádce...:D Ráda přemýšlím o vztazích...
mmm 24. 2. 2015 07:50
..helé, kdo vymyslel ten podslogan "začněte u sebe" ? :-) ;-)
Petr_A 24. 2. 2015 08:40 +6
To je báječný podnět. Skvěle napsáno. Mně konkrétně přinesla jisté prozření. Byl to opravdu osvobozující pocit. Myslím, že mi pomohla alespoň zčásti uniknout z vězení mých předsudků, představ a myšlenkových konstrukcí, které jsem považoval za realitu. To je alespoň podle mě zákald k tomu, začít se sebou nějak pracovat a na to se teď snažím zaměřit. Je to ale dlouhá a dost náročná práce:) Myslím ,že to je na celý život :D Je docela důležité to nějak moc nepřehánět, ale to je tak se vším :) Fajn den
Katka 24. 2. 2015 10:15 v reakci na Ulka 23. 2. 2015 21:09
Víra je i to že věřím že se každé ráno znovu probudím. Bez víry by člověk žít nemohl a právě přesně jak píšete, je to ona která pomáhá žít. Bez víry by se člověk nemohl uzdravit ani založit třeba rodinu. Z tohodle úhlu je víra neodělitelnou A naprosto přirozenou součástí bytí.
Petra 99 24. 2. 2015 18:48 +1
Psychologie(.cz) mi pomáhá pochopit události v mém životě, vyznat se sama v sobě a tím být v případě potřeby blíže i k ostatním lidem.
klara o. 24. 2. 2015 21:19 +3
Řekla bych, že k psychologii to táhne lidi, kteří by v jiné době byli výrazněšího náboženského cítění. Modernímu člověku poskytuje možnost vypořádat se s potřebou vysvětlit tajemství uvnitř něho pod rouškou oboru, který lze při troše dobré vůle nazvat vědeckým. Jelikož si to ale ne vždy a ne každý uvědomuje, jeho kuřím okem jsou často právě náboženská nebo duchovní (tedy ne duševní) témata. Na ty reaguje přehnaně odmítavě a emocionálně až tak, že by mu to mělo připadat podezřelé. Když budu mluvit za sebe, právě hranice a omezení psychologie, mě dovedly k zájmu o fenomen víry a potažmo k pokoře k mechanizmům, které se právě psychologickým rovnicím a poučkám vymykají. Stručně řečeno psychologie bez Boha je pro mě nedostatečná.
francesca8 25. 2. 2015 11:52 +1
Psychologia je podla mna teoria o asi siedmych miliardach paralelnych vesmiroch, ktore maju niekedy spolocne crty,hehe:). Psychologia je super zabava, zaluba, da sa s nou fajn ruminovat, je to jazyk, je to nastroj, no vela tu uz toho povedali ostatni, co sa mi pacilo, tak sa nechcem opakovat. (Moja) psychologia je pre mna osobne nieco co sa tyka vysostne mojho ,,vesmiru,, cisto subjektivna vec, ktora mi moze byt pomocnym nastrojom, pripadne jazykom na zjednodusenie pochopenia tych veci, co sa vo mne deju, a psychologia ako taka, ked sa tyka druhych ludi, je zaujimava teoria.A tak...
Velrybka 25. 2. 2015 23:13 +1
Mně dala a dává psychologie lepší porozumění sama sobě a následně i ostatním lidem. Je fajn vnímat, že vím nebo alespoň tuším kdo vlastně je a po čem touží ten člověk ve mně, s kterým trávím 24 hodin denně a kdo měl dost dlouhou dobu pocit, že to co je v hlavě je on....ale moje zkušenost je, že to je trochu jinak. Je to hodně dobrodružná cesta...asi celoživotní, ale zábavná. A ano, souhlasím s tím, že je to vlastně určitý druh "náboženství". Ale co je na tom zvláštního, každý touží někam patřit a k něčemu se přichylovat:-). Navíc je to obohacující a ještě k tomu "víra tvá tě uzdraví":-).
Inula 1. 3. 2015 23:10 +3
Psychologie je pro mě zábavou, námětem k přemýšlení o tom, jak to mám já a jak druzí, občas objevení něčeho, co mi pasuje do mého žití a usnadní mi vyřešit situaci..z toho mám pak radost. Občas zmatky a pocit.."co my vlastně víme..a co je vůbec pravda". Psychologie je pro mě velkou inspirací, studnicí z které mohu čerpat a baví mě. Díky Vám všem, kteří tvoříte tyto stránky.
matyna 8. 3. 2015 19:47 +3
Období prozření. Na stránky psychologie.cz jsem přišla naprostou náhodou v době, kdy jsem prožívala hodně těžké období - kdy jsem nechápala kde jsem udělala chybu, pro mě je to v podstatě denní přísun objasnování v mém životě. Moc za ně děkuji.
Kosťa 10. 5. 2015 11:05 +6
I já se připojuji k řadě čtenářů, kterým dává psychologie poznání ,nové pohledy na problémy vlastní i bližních . V souvislosti se vztahovými problémy , které se periodicky na těchto stránkách objevují si často kladu otázku ,jestli by včasnou osvětou nešlo mnohým problémům předcházet .Takřka u všech poruch chování můžeme dohledat problémy v dětství , raném dětství . Je to začarovaný kruh se spoustou variací , kde by se společný jmenovatel mohl jmenovat - základy psychologie. Tak jak se na základní škole učíme matematické vzorečky, které pak v životě málokdy potřebujeme, tak bychom se měli dozvědět více o zákonitostech psychiky a dostat je široké veřejnosti do povědomí už v dětství. Možná by nebylo tolik "blbé nálady" a nemuseli bychom na těchto stránkách objevovat pro nás nové ,leč pro odborníky již dávno popsané souvislosti . Ale to by pak Psychologie.cz neměla tolik pravidelných čtenářů..... Díky !
Radka 14. 9. 2015 15:13
Mě Teda pomáhá pracovat na sobe a pomáhat s osobním rozvojem i druhým, Tim ze vím co a proc se děje tak to pak lze snadněji menit. Ale úplne samostatne podle článku to nejde ...platim si terapeuta ;)
Veronika Juřenová 14. 9. 2015 20:35 +2
Psychologie mi pomáhá poznat sama sebe. Snažím pracovat se svými emocemi. Nejtěžším mým životním úkolem je najít svůj vnitřní klid.
Božena Krivoňaková 14. 9. 2015 20:55 +11
Věřit - znamená důvěřovat - v Náboženství Panu Bohu - Bez důvěry - víra je prázdna.. stejně tak musíme důvěřovat psychologovi či psychiatrovi,že svojí radou a zkušeností chce nám opravdu pomoci.Psychologie mi dává prostor zamyslet se sama nad sebou,nad svým životem a podívat se až na dno své duše... pak více porozumím ostatním lidem i sama sobě... kdy jsem na konec usoudila,že nejlepší je,být sám sobě psychologem...
Danica 15. 9. 2015 00:02
Chlieb náš každodenný...
Iveta 18. 9. 2015 21:47 +1
Co mi dává psychologie? Hmmmm. Je to souhrn myšlenek, se kterými souhlasím a nebo ne. Záleží často na tom, jak daleko a na kterém místě své cesty se zrovna nacházím. Čím jsem dál (snad), tím víc vnímám, jak málo vím a to mi vlastně přináší zklidnění a víru, že vlastně není potřeba vědět.... Děkuju za hezké řádky.