Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné

Hlavně nenápadně

Když se vám na partnerovi něco nelíbí, otevřete mu dveře ke změně. Potichu…

Jana Exelová

Jana Exelová

22. 3. 2017

„Nedoufej, že se manžel změní,“ říkávala mi babička. „Akceptuj toho druhého, jaký je.“ Jenže každý z nás se přece mění. Okolnostmi, zkušenostmi. Anebo kvůli tomu, že chce druhému udělat radost.

Měla jsem kolegyni, jejíž manželství bylo jako na houpačce. Každý druhý den to vypadalo na rozvod. Jednou ráno v práci jsem zaslechla, jak telefonuje s manželem. Hádali se.

Její poslední věta, která zlomově přerušila hádku, zněla: „No protože mě miluješ!“ Ta věta byla vyřčena ve vzteku, ale připomněla manželovi důvod, proč ty drobné požadavky pro manželku plní. Ta věta je hotový zázrak. Už několik let si ji ráda připomínám.

Nejsme stejní

Vědci z univerzity v Edinburghu zveřejnili studii, kde poukazují na to, že neexistuje prakticky žádná závislost mezi osobností člověka ve věku 14 let v porovnání s osobností stejného člověka v jeho 77 letech. Sledovalo se šest osobnostních charakteristik: sebevědomí, vytrvalost, stabilita nálad, svědomitost, originalita a touha se učit.

Někdo by řekl – no je to jasné, protože už taky nejsme ti pobledlí teenageři, kteří se stydí i pousmát na někoho, kdo se jim líbí. Nejsme už ani ti, kdo chodí v tlupě arogantních pouličních frajírků. Ale nejde jen o to, že s věkem se mění způsob, jak trávíme čas.

Zkuste uhodnout, čím se živí můj bývalý spolužák, který chodil za školu a neustále bojoval, aby nepropadl z matiky. Hmm… Je ředitelem úseku rizik a statistiky v jedné z největších bank ve Vídni. A ten, o kterém jsme si mysleli, že se udroguje dřív, než skončí gympl? Tak ten vyrábí nejlepší kreativní reklamy a znělky pro známou televizi.

A co dnes dělá spolužačka, která se učila nejlíp ze třídy? Ta je tak unavená z celoživotního dosahování nejlepších výsledků, že už nechce dělat nic. Touží jen tančit někde na Jamajce a pozorovat západ slunce.

Uplynulo pouhých deset let a základní povahové vlastnosti každého z nás, hodnoty, cíle a názory se změnily. Babiččino doporučení vypadá v tomto světle trochu nedůvěryhodně. Proč by se člověk, který se věkem přirozeně mění různými vlivy, bránil výlučně jenom těm požadavkům, které vycházejí od jeho partnera?

Vysvětlení je jednoduché: my všichni máme tendenci věřit, že naše klíčové vlastnosti zůstávají vždy stejné. I pro vědce samotné byl výsledek jejich výzkumu překvapením. Očekávali alespoň nějakou míru korelace. Ale v 63letém intervalu byla téměř nulová.

Své povahové vlastnosti bráníme podobně jako svůj majetek: pečovali jsme o ně několik let, známe příběh každého škrábance na duši. Když nás někdo otevřeně nutí ke změně, raději vytáhneme výmluvu na trauma z dětství, anebo se na druhého naštveme, že nám chce vzít oblíbenou věc.

Jde jen o formu, kterou můžeme někoho přimět ke změně. Často jsme průhlední ve svých strategiích, i když víme, že nikdo netouží být úplně manipulován, zejména pokud o tom ví.

Jak se měníme

Dobře je to vidět na dalším skutečném příběhu: Jako dítě byl zakřiknutý a vyhýbal se kolektivu. Na střední škole získal sebevědomí, bohémsky se flákal a užíval si holek. V sedmnácti začal toužit po emigraci.

Tahle jeho vlastní vnitřní motivace ho dohnala k tomu, že se v extrémně krátkém čase naučil výborně cizí jazyk, předběhl svými výsledky i spolužáky z jazykové třídy, vystudoval právo a emigroval. S lehkostí.

Nastavme laťku nejdřív vysoko, abychom měli z čeho ustupovat, než se dostaneme ke kompromisu.

Pak vystudoval i druhou právnickou univerzitu v Kanadě. Jako by měl v té době nějakou neviditelnou dobíječku energie. Ve čtyřiceti patřil k nejuznávanějším právníkům ve velké korporaci a plynule mluvil už i dalším cizím jazykem. A víte, co přišlo pak?

Ze dne na den se unavil svým životním tempem a teď žije na samotě v přírodě. Všech šest osobnostních charakteristik pozorovaných ve studii (sebevědomí, vytrvalost, stabilita nálad, svědomitost, originalita a touha se učit) se v průběhu jeho života několikrát změnilo. Několikrát. Ale změna byla vyvolána jeho vnitřní touhou.

Měníme se, jenom když sami chceme. Když jsme nadšení pro změnu, když plánujeme svou budoucí radost.

Využívejte celý web.

Předplatné

Jak tedy nenápadně ovlivnit druhého, aby sám chtěl?

Potíž je v tom, že každý člověk je jiný, na každého působí něco jiného. Ale obecně platí: nementorujme, nediktujme a nebuďme jeho rodiči.

Garantuji vám, že byste nechtěli mít někoho, kdo jenom plní vaše zadání jako sluha bez emocí. Chyběl by vám moment překvapení, ten emotivní „wow“ efekt. A říct někomu napřímo, aby změnil své povahové rysy, může mít fatální dopad.

Raději nastavme příznivé podmínky a vyvolejme silnou emoci. Silnou kladnou anebo silnou zápornou – obě mají velký motivační účinek.

Vyzkoušejte na sobě

Pro odlehčení si na závěr v myšlenkách pohrajte s následujícími situacemi:

Udělejte to přesně naopak, než to děláte obvykle

Namísto křiku ze zoufalství se staňte hrdou Angelikou nebo Peyracem. „Nenápadně“ se obracejte s obdivem za jinými lidmi, kteří novou požadovanou vlastnost už mají: Čím to asi je, že ani jeden Francouz nemá pivní břicho...

  • Příznivé podmínky: vidět někoho hezkého
  • Silná emoce: žárlivost, která iniciuje cílevědomost

Uplatněte umění vyjednávat

Prodávejme jak Turci na trhu. Pokusme se vytušit, po čem druhý touží. Chce mít v obýváku kinosál? To je dobře, známe jeho touhu.

Nastavme laťku nejdřív vysoko, abychom měli z čeho ustupovat, než se dostaneme ke kompromisu: Chtěla bych žlutou kuchyň, obývák v japonském stylu a v ložnici běžecký pás. Vlastně… lásko, víš co? Nemusím mít můj japonský styl, uděláme ti tam super moderní místnost pro kámoše na sledování sportovních zápasů. Žlutá kuchyň a běžecký pás vám zůstanou, japonský styl jste stejně vůbec nechtěli a velká televize bude super.

  • Příznivé podmínky: poznat touhy toho druhého
  • Silná emoce: projev lásky a vděku

Trpělivost pro křehkou rostlinku

Když máme tu čest pracovat s tvrdohlavcem, překvapení v opačné reakci ne vždy pomůže. Pak je třeba trpělivost a dosáhnout pocitu, že ten nápad byl z jeho hlavy.

Např. chtěli bychom jet na dovolenou na Bali. Ukažme něco, co se druhému líbí (golf, masáže, potápění…). Je třeba nahnat touhu a pak to hned zamítnou těmi argumenty, které druhý obvykle používá: je to drahé, to si nemůžeme dovolit. A znovu: vzbudit touhu a zchladit. Když si na tento vzorec zvykne, pak překvapivě touhu podpořit.

  • Příznivé podmínky: fotka nejhezčího golfového hřiště
  • Silná emoce: dlouho odříkávaná touha se změní na radost

Život přináší mnoho změn, ze kterých některé budeme a jiné nebudeme mít pod kontrolou. Ale i pro tato překvapení je krásné žít.

Diskuse 0

Jana Exelová

Konzultant,  analytik, pedagog, ekonom