Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné

Hojivá síla sebelásky

Deprese krade člověku sebeúctu. Ale pokud najdete sílu milovat sami sebe, mohou se dít zázraky.

Ze seriálu: V jedné kůži s depresí

Markéta Harasimová

Markéta Harasimová

4. 11. 2016

Deprese může být jednorázová, nebo se k vám pravidelně vrací. Obvykle přichází ve vlnách – zatímco v určitém období padnete na samotné dno, v jiném plujete na hladině. Není to snadné, ale pokud se s nemocí naučíte jakž takž bojovat, jste na dobré cestě. A na té můžete vždy udělat ještě další krok ke zlepšení. Tím krokem je sebeláska. Mít rád sebe samotného, třebaže to zní jako klišé, je totiž jednou z možností, jak se s depresí poprat.

I když trpíte depresí, která silně ovlivňuje emoce, jste stále vnímaví vůči citům a lásce. A tak se samozřejmě stává, že se zamilujete a navážete vztah. Láska dokonce může v depresi chvilkově ulevit: pozvedne hladinu endorfinů a vy se cítíte mnohem lépe. Není to ovšem setrvalý stav. Tahle nemoc je totiž pěkná mrcha a nenechá se jen tak vytlačit. Podřimuje a čeká na vhodný okamžik, kdy opět zaútočí.

V této souvislosti se s vámi podělím o vlastní zážitek. Potkala jsem nového muže a začala s ním žít. Má deprese se zdála uspaná – zpočátku mezi nás nijak nevstupovala. A potom přišla nečekaná rána v podobě partnerova onkologického onemocnění. Psychicky jsem to celé ustála překvapivě dobře – mým jediným cílem bylo přítele podržet. Když bylo úzko mně samotné, raději jsem se uchýlila do ústraní a svými problémy ho nezatěžovala. Nejdůležitější přece bylo jeho uzdravení – a k tomu nakonec bohudíky došlo.  

Ovšem krátce poté se role obrátily a deprese na mě dolehla v plné síle. Možná k tomu přispěly stresy z průběhu partnerova léčení, ale třeba by se objevila i bez nich. Výsledkem byl každopádně stav neschopnosti přinutit se k nějaké činnosti, doprovázený hlubokými úzkostmi a drtivým smutkem. Myšlenky na sebevraždu a únik z kolotoče života byly na denním pořádku, nepomáhaly ani tuny léků nebo rady doktorů. Pád na dno byl strmý a tvrdý. A další srážka přišla v podobě přístupu přítele – vůbec totiž nechápal, co se se mnou děje.

2. – 5. srpna 2018

Pohybový a relaxační seminář

Jan Smetánka

Osamělost v páru

Možná jste se s něčím podobným setkali také. Máte vedle sebe člověka, který dokonale pochopí fyzickou nemoc, ale takovou, která není na první pohled patrná, považuje za výmysl. Zvlášť pokud sám prodělal chemoterapie či jinou léčbu těžké choroby. Mnohdy nepomohou ani odborníci, kteří se snaží vašim blízkým depresi přiblížit a vysvětlit jim, v čem spočívá její zákeřnost. Váš druh nebo rodina zkrátka někdy nic z toho nevstřebají.

Logicky se tak odcizíte. Jste unavení marným vysvětlováním, že nesimulujete a váš život je kvůli depresi v troskách. Cítíte bezmoc a paradoxně je to horší, než kdybyste byli úplně sami. Takhle si totiž připadáte zrazení, nemilovaní, skoro podvedení. Vždyť máte opravdový problém, pomocná ruka by se vám hodila! Jenže přístup nejbližších způsobí, že je vám ještě hůř. Deprese sama o sobě napáchá na duši vážné škody, a necitlivý partner je dokáže řádně opepřit.

V mém případě den za dnem sílily úvahy o konci života. Nedokázala jsem snášet tíhu deprese spojenou s nepochopením ze strany muže, který měl pocit, že se jen vymlouvám. Myslel, že ho chci deprimovat nebo něčím trumfnout jeho rakovinu. Rostoucí přesvědčení, že nemá smysl žít, u mě vedlo k apatii, nechutenství a rezignaci. Má váha rychle spadla až na hranici, která začala hrozit selháním organismu a smrtí. Dá se tak říct, že na co člověk intenzivně myslí, to také přivolá…

Připustit si vlastní hodnotu? Ano!

Fyzicky se tak má nemoc stala jasně viditelnou, zejména po nevyhnutelném kolapsu. Partnera ten vývoj vyděsil a začal tvrdit, že depresi konečně rozumí. Ovšem trvalo mu to jen do doby, kdy došlo k určitému zlepšení mého tělesného stavu. Jakmile deprese přestala být tak očividná, vrátil se k původnímu názoru: teď už je mi přece dobře a uzdravuju se. To, že duši mám nemocnou stále, bohužel neviděl. Možná chtěl vážnost depresí popřít, možná je opravdu nedokázal i přes všechnu snahu pochopit.

Sebeláska není přirozená. Mnoho lidí ji považuje za synonymum nadutosti, pýchy či arogance.

A já náhle začala vnímat jednu věc: nejbližší člověk mi svým chováním vlastně ubližuje. Bylo lhostejné, zda za tím je či není úmysl. Přehlížení a zlehčování depresivních stavů a následků této choroby totiž pacientovi vždy škodí. Jistě, občas si každý, kdo žije s nemocným, potřebuje sám oddechnout – ať už se jedná o jakýkoli neduh. Nicméně opora ve správný čas, nebo alespoň empatické vcítění, jsou nesmírně cenné.

Ale vrátím se zpátky ke svému příběhu: po prozření, že mi právě tahle podpora schází, se stala zvláštní věc. I ve stavu hluboké deprese mi došlo, že nejsem žádný slaboch. Na nic si nehraju a naopak musím každý den zvládat se zátěží nemoci. A i přes četné propady jsem toho až dosud překonala docela dost. Proč by mě měl kdokoli odsuzovat a tvrdit, že mi nic není, jen proto, že mému problému z nějakého důvodu nerozumí?

Znalost nepřátelského území

Audio kniha ke stažení

Pusť to z hlavy!

Výběr článků z Psychologie.cz v podobě mluveného slova. K poslechu jsme připravili články Radky Loja, Dalibora Špoka, Ivety Hrotkové, Jakuba Nemčeka, Andrey Novotné a Vojtěcha Pišla.

Stáhnout
Audio kniha ke stažení

Pusť to z hlavy!

Výběr článků z Psychologie.cz v podobě mluveného slova. K poslechu jsme připravili články Radky Loja, Dalibora Špoka, Ivety Hrotkové, Jakuba Nemčeka, Andrey Novotné a Vojtěcha Pišla.

Okamžik, kdy si připustíte, že druzí nemají právo hledět na vás skrz prsty, je velmi mocný. Uznáte-li vlastní hodnotu a to, že jste i navzdory duševní nemoci člověk se vším všudy, máte nakročeno k vítězství. Třeba jen v malé bitvě, ale i to se počítá.

Možná se to dá přirovnat k situaci, kdy přijdete o schopnost chodit. Následuje zdrcenost, popírání skutečnosti a vzdor… Pak zjistíte, že už to jiné nebude, a učíte se se svým postižením fungovat. A jakmile pochopíte, že i s ním můžete žít plnohodnotný život (byť odlišný od toho dřívějšího), všechno se obrátí. Jinak řečeno: znáte svého nepřítele a víte, jaké proti němu použít zbraně.

Trpíte-li depresemi, pak víte, že vám působí nepohodlí různého charakteru, deptají vás úzkostmi i smutkem a oslabují na všech frontách. Pokud však dojdete do bodu, kdy si připustíte, že i tak máte šanci uchopit otěže života do svých rukou, je to skvělé. A to i tehdy, dospějete-li k tomuto bodu skrz negativní zážitky. Když si totiž uvědomíte, že i přes handicap – a tím psychická choroba bezesporu je – nejste méněcenní, můžou se dít divy.

Nejdůležitější ze všeho ovšem je nahustit to do své hlavy. Přesvědčit sám sebe, že to tak je. Pocítit vlastní hodnotu a nenechat si ji vzít ani vymluvit. Tohle je nesnadná práce pro každého, zvlášť pro depresivní osobu. Sebeláska není přirozená, dá se říct. Mnoho lidí ji považuje za synonymum nadutosti, pýchy či arogance… což je ovšem hloupost. Vždyť jen když máme rádi sebe, můžeme prospívat i jiným, milovat druhé…

Nástup do bitvy

Je přece naprosto zdravé a normální uznat, že jsem člověk hodný lásky a úcty. Připustit si, že – ačkoli trpím duševní nemocí – něco umím, dokážu. Lhostejno co: péct nebo vařit, šít krásné věci, jezdit na koni. Malovat, psát fantazijní příběhy, skládat básně nebo puzzle… zkrátka cokoli. A to se může stát pevným základem. Vždyť život sám se skládá z maličkostí, které ho utváří a formují do nějaké podoby. 

Všechno velké musíš stavět odspodu – to se zpívá v jedné písni. Ta věta krásně podtrhuje podstatu věci. Když se dítě učí chodit, trvá to nějakou dobu. Chcete-li umět psát na klávesnici všemi deseti prsty, také to nesvedete za pár týdnů, stejně jako se ze dne na den nenaučíte hrát na kytaru nebo piano. A tohle všechno je pohádka proti tomu, jak zvládnout deprese. Ovšem objevíte-li na sobě třeba jen jedinou věc, kterou můžete ocenit, a učiníte ji základním stavebním kamenem, získali jste cennou devizu. Můžete nastoupit do boje s novými zbraněmi.

Dospěla jsem k rozhodnutí rvát se s depresí novým způsobem – s vědomím své lidské ceny.

Ještě krátce odskočím ke své zkušenosti. Můj partner byl toho názoru, že má pomoc během jeho onkologické léčby byla automatická. A to je vlastně pravda: je přirozené pomáhat blízkým, kteří prožívají zlé období. Na druhou stranu nepovažoval za potřebné poskytnout mi totéž. Depresi totiž pořád vnímal jako „blbou náladu“ a něco, co musí každý v pohodě přestát.

Já už však pochopila, že nejsem špatná: ve své podstatě, ani kvůli nemoci. A jestli nějaký člověk nedokáže můj stav přijmout, můžu ho snadno vypustit ze svého života. Dospěla jsem k rozhodnutí rvát se s depresí novým způsobem – s vědomím své lidské ceny. Dala jsem se do práce a využila toho, co se nabízelo. I v dobách těžkých depresí jsem vydala několik knih, a tak jsem se znovu vrhla do tvorby. Psaní totiž bylo něčím, co jsem na sobě mohla ocenit. Kde jsem se mohla realizovat.

Malé věci umí udělat zázraky

Využívejte celý web.

Předplatné

Můj cíl byl jasný: postupovat kupředu tak, abych si mohla sebe a své práce či pokroků vážit. A pomyslně jsem se poplácala po rameni pokaždé, kdy jsem na něj nerezignovala. On je totiž každý skutek, který uděláte pro sebe a svůj dobrý pocit, plusem pro vás a mínusem pro depresi. Pomůže vám čelit jí o něco lépe. Vůbec při tom nezáleží, čemu se budete věnovat. Důležité je jen zvolit to, co vychází z vás. Čím jste vy.

Není to univerzální návod, ale chtěla jsem vrhnout světlo na jednu z možných cest, která může depresi dát pomyslně na frak. Pozitivním přístupem k sobě můžete zúročit rčení, že Vše zlé je k něčemu dobré či Co tě nezabije, to tě posílí. Je to pravda – a vy jste úžasní bojovníci. Když začnete s oceněním u sebe, bude přicházet i odjinud. A deprese na to musí zareagovat.

Jistě, co pomůže jednomu, u druhého nefunguje. Ale jako myšlenka je hýčkání sebe sama určitě léčivá. Mít se rád znamená neubližovat si. Proto ji v následujícím dílu ještě trochu rozvinu…

Diskuse 0
V jedné kůži s depresí
Seriál

O tom, co se děje v duši člověka s depresí - a jak se s ní žije, den za dnem.

Markéta Harasimová

  • Zdraví