Hranice ve vztazích

Jak svou hranici poznáte? Poznáte ji tak, že se cítíte nepříjemně, když druhý něco řekne, něco po vás chce, něco udělá či neudělá. Hranice vám napovídá, kdo jste vy a kdo už nejste. Svou hranicí dáváte najevo, co se vám nelíbí, co nechcete, nebudete dělat, kde a s kým se necítíte dobře. Dáváte ji najevo slůvkem NE.

Pokud máme v životě ideální podmínky, jsme vyrovnaní a sebevědomí, nemáme problém své hranice dávat najevo. Při jejich dobrém nastavení jsme pro druhé čitelní a přitahujeme ty správné lidi, včetně vhodného partnera pro náš život.

Velmi často ke mně na sezení docházejí lidé, kteří nemají pevně stanovené hranice a starají se hlavně o spokojenost druhých. Na sebe pak úplně zapomínají. Zejména v partnerských vztazích se obávají být sami sebou, přizpůsobují se, nestojí si za svými názory, neprosazují svoje potřeby, nechávají rozhodnutí na partnerovi, vyhýbají se konfliktům.

To víš že ano, miláčku

Příkladem může být začátek partnerského vztahu. Řekněme, že jste žena, jejíž partner miluje sport a sledování sportovních zápasů. Jednoho dne vás pozve na fotbal a vám se nechce (nebaví vás to, nemáte sport ráda). Nechcete ho však zklamat, a tak nadšeně kývnete. Řeknete si alespoň budeme spolu. Příští víkend se situace opakuje a vám se do odmítnutí aktivit svého partnera čím dál víc nechce.

Paradoxně se tak vytváří ve vztahu rovnováha. Sobecký partner vám ukazuje, co se máte v životě naučit: myslet více na sebe. A vy mu zase ukazujete, že je dobré myslet i na druhé.

Chodíte s ním každý týden na pivo, i když hospody nemáte ráda, sledujete s ním sportovní zápasy a pomalu přestáváte dělat svoje zájmy – číst knihy, chodit na výstavy obrazů, jezdit na výlety. Po nějaké době vám začnou vaše aktivity chybět a může se stát, že zjistíte pozdě, že o ně váš partner vůbec nemá zájem. Zjistíte, že jste příliš rozdílní. Ve vztahu se pak cítíte jako oběť. Začnete svému partnerovi vyčítat jeho sobeckost.

Otázka nastavení hranic je ale na vás. Vy jste zodpovědní za informace, které o sobě druhým dáte. Tím se také lépe vyhnete opravdu sobeckým partnerům, kteří by s vámi třeba i aktivity měli stejné, ale prostě raději jednají podle sebe a upřednostňují své nálady, návrhy či názory.

Ve vztahu byste měli zpozornět, když partner

• nepřizná své chyby a obviňuje ze všeho vás
• stále se jen omlouvá, ale nic nemění
• není otevřený pro zpětnou vazbu
• vyhýbá se řešení problémů
• vyžaduje důvěru, aniž by si ji zasloužil
• ve vztahu stagnuje a nevyvíjí se
• manipuluje, lže
• neustále kritizuje a odsuzuje

Pokud se podíváte s nadhledem na své chování v bývalých nebo současných vztazích, není úplně těžké odhadnout, jaké typy partnerů přitahujete. Pokud myslíte přehnaně na uspokojování potřeb druhých a svoje opomíjíte, pravděpodobně přitáhnete do partnerského života člověka se sklony k sobectví, manipulacím nebo kritice. Podvědomě tedy přitáhnete někoho, kdo na vaše potřeby skutečně moc hledět nebude a kdo se zajímá zejména o sebe.

Paradoxně se tak vytváří ve vztahu rovnováha. Sobecký partner vám ukazuje, co se máte v životě naučit: myslet více na sebe. A vy mu zase ukazujete, že je dobré myslet i na druhé. Ani jednomu však v takovém vztahu nebývá dobře. Ten, co myslí na potřeby druhého, se často cítí být obětí a využívaný (což se do určité míry opravdu děje) a sobecký partner se pak často v takovém vztahu začne nudit nebo cítit nespokojenost a hledá nové výzvy. Pro nalezení vnitřní rovnováhy a přitáhnutí vyrovnaného partnera je tedy dobré pracovat s vlastními hranicemi.

Jakmile ucítíte, že je vám něco nepříjemné a nechcete, aby se to opakovalo, sdělte to. Nečekejte, až se to stokrát zopakuje.

Co se snadno napíše, to se může obtížně dělat. Pro člověka, který nemá pevně stanovené hranice a myslí více na potřeby druhých, může být těžké v partnerském vztahu najít tu správnou míru nastavení hranic. Při prosazování svého často pochybuje, jestli není příliš tvrdý a sobecký, jestli si to může dovolit, obviňuje se, ustupuje. Často už nastavení hranic v partnerském vztahu několikrát zkusil, ale stejně ho partner nerespektoval. Důvodem může být nedůslednost v dodržování nastavených hranic. Nastavení hranice je totiž pouhým začátkem, důležité je její dodržení.

Při nastavování hranic se mohou stát dvě věci.

• Partner situaci pochopí a respektuje vaše odmítání jeho světa, možná se mu dokonce uleví a budete ho přitahovat jako větší osobnost.
• Partner vaše NE nesnese a opravdu se potvrdí jeho sobeckost. Vztah pak ukončíte vy nebo on.

Obě varianty jsou dobré, protože život se sobeckým partnerem by vás stál kus přizpůsobování a přišli byste o část svojí duše, tedy o sebe sama.

Co je u nastavování hranic důležité?

• Vnímejte svoje pocity: jaké chování u sebe nebo druhých je vám nepříjemné, tam je vaše hranice.
• Vyřčení a stanovení hranice (něco se vám nelíbí, něco nechcete, něco odmítáte) je jen začátek. Aby byly vaše hranice druhými respektovány, musíte být důslední.
• Stanovte si následek, pokud vaše hranice nebudou respektovány. Třeba že omezíte kontakt s partnerem, přestanete pro něj dělat něco, co je pro něj důležité, nebo že omezíte projevy něžností.
• Pozor! Nezaměňujte důsledky hranic s vyhrožováním. Nevyhrožujte ničím, co pak nedodržíte. Nevyhrožujte například odchodem ze vztahu, pokud to není nezbytně nutné a pokud to pak při nedodržení hranic nesplníte. Stanovujte si jen ty důsledky u nedodržení hranic, které jste schopni dodržet.
• Nastavování hranic řešte hned. Jakmile ucítíte, že je vám něco nepříjemné a nechcete, aby se to opakovalo, sdělte to. Nečekejte, až se to stokrát zopakuje. Čím déle v nevyhovujícím stavu budete, tím těžší je z toho cesta ven, protože už si na nějaký proces mezi s sebou navyknete.
• Naopak, vůbec se neobávejte hned ze začátku partnerského vztahu sdělovat svoje ne a nesouhlasy. Vyzkoušíte si tak, jestli vaše ne partner respektuje nebo je sobecký a snaží se vaše rozhodnutí manipulacemi změnit.
• Sledujte u partnera změny, jak na vaše požadavky zareagoval. Slibovat umí každý, omlouvat se skoro každý, ale důležité jsou změny v chování. Pokud si například něco nepřejete a on to přestane dělat, respektuje vás a to je dobré ocenit.

Více k tématu:
Henry Cloud: Hranice v chození