Hyperaktivita v dospělosti — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

LáďaUO 1. 7. 2015 08:38 +4
Díky za tento osvětový článek. Znám to na vlastní kůži. ADHD je nejen v dětství, ale hlavně v dospělosti skutečně peklo. V kombinaci s HPO potom super peklo (resp. super očistec, pokud to člověk vezme jako školu), a to jak pro dotyčného jedince, tak pro často nechápající okolí. Ale co už - každý si nese nějaký svůj kříž - někdo je na vozíku, někdo má cukrovku, někdo třeba lupénku, někdo má tohle... Potvrzuji, že pomoci může vše z toho, co píšete. Přidal bych na vyzkoušení EEG biofeedback (dlouhodobě - desítky a desítky tréninků), zaměřit se na stravu (omezit na minimum cukr - způsobuje silné rozkolísání, přidat zejména kořenovou zeleninu, rýži a pak zkoušet individuálně, co zabírá a co naopak stav zhoršuje), věnovat se pravidelnému pohybu - cvičení, běh (opět nutno individuálně vyzkoušet, co na koho funguje nejlépe). A nakonec žít s tím, že je to boj na celý život, snažit se nepodléhat sebelítosti, vzteku na sebe či na partnera v případě selhání a depresi. Přijmout se s tím, že to tak je, a že to bude s největší pravděpodobností nějakým způsobem limitovat člověka celý život. Bohužel žádná zázračná metoda, jak se toho mávnutím kouzelného proutku navždy zbavit, (zatím) neexistuje. Pouze kombinací všech uvedených činností a faktorů lze stav více či méně zlepšit.
Petra 99 2. 7. 2015 07:30 +3
Žít s hyperaktivním Markem má své zvláštnosti, výhody i nevýhody, člověk se s ním opravdu nemá čas nudit, jak naznačuje autorka článku. Marek odmítá pasivně odpočívat a aby neproflákal den, práci si přidělá a vše (i fungující) zdokonaluje, výsledky jeho práce jsou precizní i originální, ať se jedná o práci kolem domu či výlet. Když má volnou hodinu, pustí se do dvouhodinové činnosti, proto celý život nestíhá. Nemůže či nechce se odtrhnout od rozdělané práce a třeba si proto často nechá vychladnout oběd. Nic na světě není pro něj problém, jeho často náhlá vnuknutí jsou napůl bláznivá a napůl geniální. Řád, který má jeho život usnadnit, ho svazuje, znesvobodňuje, bere mu radost. Svým vražedným životním tempem může uštvat sebe a třeba honí i druhé, pokud se nechají. Proto může začít jeho tělo protestovat a přicházejí zdravotní problémy. V podstatě jde o sebedestrukci. Mně přijde, že všechny v článku uváděné rady a možnosti jsou pouze odvodem či zmírňováním napětí a úzkosti, únikem od pravé příčiny. Zdá se mi totiž, že je to Markův boj na život a smrt o uznání a zájem okolí, o lásku, kterou si podle něj bez výkonů nezaslouží…? Čili: Kde a proč se to neustálé napětí, ten neklid stále bere? Opravdu je jenom vrozený?
LáďaUO 2. 7. 2015 08:40 +2 v reakci na Petra 99 2. 7. 2015 07:30
To je dobrá otázka, Petro. Myslím, že prakticky každá nemoc nebo porucha ve fyzickém těle má své původní příčiny v psychice (chcete-li v těle emocionálním, mentálním) bez ohledu na to, jestli je to vrozené nebo získané v průběhu života. Nelze ale myslím vyvozovat jednoznačné a pro všechny platné stejné příčiny, které danou nemoc nebo poruchu způsobily. Obecně samozřejmě můžeme říci, že příčinou všech nemocí je v nějaké formě nedostatek skutečné sebelásky a z toho plynoucí další myšlenkové a emoční procesy, skrytá komplexní přesvědčení a z nich plynoucí způsoby chování. Tyto příčiny mohly vzniknout v raném dětství, v těhotenství, či ještě dříve (pokud takovou teorii přijmete). U někoho se to pak projeví jako rakovina, u někoho jako vředy, u někoho vysoký krevní tlak, u jiného potlačení emocí, ztuhlost, deprese, u někoho jako ADHD... Na fyzické úrovni tedy jde u ADHD skutečně o neurologické postižení mozku a člověk s tím bojuje celý život, protože přeučit mozek a přepojit ty neuronové spoje není samo o sobě tak snadné. Takže určitě řešením je (jak nakonec i článek popisuje) kombinace všech možných technik a přístupů - terapie zaměřená na řešení konkrétních problémů i hledání těch hlubokých příčin, koučing a různé techniky na lepší zvládání života, meditace a koncentrace na přítomný okamžik atd. Tolik alespoň moje zkušenost.
Petra 99 2. 7. 2015 21:59 v reakci na LáďaUO 2. 7. 2015 08:40
LáďaUO: Díky za zajímavou reakci. Pokud nevedou různé ( v článku i ve Vašem komentáři zmiňované) způsoby k hledání a nalézání přiměřenosti, míry, která právě hyperaktivním lidem chybí, můžou se i doporučované postupy (sport, strava, silné impulsy,...) stát posedlostí, další oblastí pro realizaci hyperaktivity až megalomanie a de facto krokem k pomalé (nevědomé?) sebevraždě. Ano, jedou v tom spolu, hyperaktivní jedinec i jeho okolí...
katarina 2. 7. 2015 22:27 +1 v reakci na Petra 99 2. 7. 2015 21:59
Nazdávam sa že spojenie hyperaktivity a megalomanie je mylné. Ak správne rozumiem problematike, hyperaktivita je prejav zmien v štruktúre mozgu, ktorý sa prejavuje vlastnosťami ako nesústredenosť, nervozita a fakt, že ľahko zabúda. Článok aj príspevok LáďuUO opisuje spôsoby, ako sa s touto chorobou vyrovnať. Ak jedinec nenachádza primeranú mieru v akejkoľvek oblasti svojho života, nastáva nerovnováha ktorá môže viesť aj k pomalej a nevedomej samovražde. Toto ale nemá nič spoločné s hyperaktivitou. Myslím, že hyperaktívny jedinec a jeho okolie v tomto spolu nejde. To je taká konšpiračná vetička, ktorá nič neznamená - vôbec nie je jasné, v čom vy mali ísť (či v aute, či na bycikli...) LáďaUO je statočný chalan a ja mu držím palce a prajem mu všetko dobré.
LáďaUO 3. 7. 2015 07:39 +2 v reakci na Petra 99 2. 7. 2015 21:59
Petro, myslím, že takhle to nebude. Nemám teda v ruce žádné studie, výzkumy, kazuistiky atd., ale nedomnívám se, že by navrhované rady vedly k druhému extrému, který by znamenal sebezničení. To by potom nebyl primární problém ADHD (ADD), ale obecně sebedestruktivní tendence daného jedince, která by měla nějakou jinou příčinu (např. nějakou těžší osobnostní poruchu, bipolární poruchu apod.). Jinak on není u dospělých až tak problém ta hyperaktivita, jako u dětí, jako spíš ta špatná koncentrace, změny nálad, horší ovládání impulsů apod.
Petra 99 3. 7. 2015 08:04 v reakci na LáďaUO 3. 7. 2015 07:39
LáďaUO, katarina: Je to jistě složitejší a případ od případu různé a specifické.
katarina 3. 7. 2015 08:46 v reakci na Petra 99 3. 7. 2015 08:04
Mne sa skôr zdá, že hľadáte problémy tam kde nie sú...
Petra 99 3. 7. 2015 21:46 v reakci na katarina 3. 7. 2015 08:46
Mne jako neodborníka v článku oslovila hyperaktivita jako v článku zmiňovaný neustálý pohyb a vnitřní neklid. A z mého pohledu ještě navíc nadměrná, přehnaná činnost s potlačením pocitu únavy, což není totožné s ADHD. V mém okolí se několik hyperaktivních, takto neklidných jedinců vyskytuje a jejich zdravotní problémy dokládají, že si sami sobě škodí. To, že v tom "jedou" takový jedinec a jeho blízcí spolu v češtině znamená, že se jich to všech týká, že to zasáhne druhého partnera či celou rodinu .
katarina 4. 7. 2015 06:21 v reakci na Petra 99 3. 7. 2015 21:46
Chapem. ADHD je secificka neurologicka porucha. Vnutorny nepokoj a potlacenie pocitu unavy je zasa mozne aj pri inych poruchach. Ako pisal LadaUO, v takomto pripade bude problem skor niekde inde. A je pravda, ze spravanie jednotlivca ma vplyv na celu rodinu a okolie: psychicky chory jedinec je schopny sposobit, ze vsetci okolo skoncia na praskoch, ale on nie, pretoze on je predsa v poriadku. A v slovencine ked sa "v tom idu spolu" znamena, ze spolu nieco vyparatili.
Ameline 14. 12. 2015 15:01
Vcelku by mě zajímalo, zda jsem z toho skutečně vyrostla, nebo se jen naučila fungující strategie. Tedy, u mě LMD (lehká mozková dysfunkce) s hyperaktivitou. Vzhledem k podmínkám jsem se ale někdy ve 14 začala obracet dovnitř, veškerá aktivita a neklid filtrovaná na nekonečné stránky nedokončených příběhů, miliony kresbiček... I dnes se s bezpodnětovým prostředím vyrovnávám metodickým stavěním vzdušných zámků, takže 90% času vypadám, jako by mi ulítly včely :D Pracuji velice ráda v nárazech a v podobných nárazech i ráda odpočívám. Mám talent na cokoli kreativního a miluju hledání alternativních cest mimo zavedené postupy. Ty nejdestruktivnější prvky se mi ale podařilo překonat (práce týden s dohromady 8 hodinama spánku a skoro bez přestávek na jídlo). Přišla jsem na to, jak si do mozku některé údaje vypálit dostatečně silně, ale občas se stane, že si sice pamatuju datum schůzky, ale už nevím, co je dnes za den. Úklid a péče o domácnost se se mnou poněkud míjejí, to musím uznat. Je to frustrující aktivita, protože pořádek mi vydrží v řádu hodin, než zas začnu tvořit. Na druhou stranu jsem přišla na to, jak využít právě schopnosti se do něčeho tak silně zažrat a jet na tom jako na vlně vlastně téměř s jakoukoli činností (klidně i meditací), využívat to k pečlivosti, třeba i v plánování svých nápadů.. Nepřipadám si impulzivní, jsem spíše klidná až flegmatická, akorát trochu jako lokomotiva s obrovskou hybností, když už se konečně rozjedu. Vlastně mě to baví.